Đorđe Branković
Narození	1645 Ineu
Úmrtí	19. prosince 1711 (ve věku 65–66 let) Cheb
Místo pohřbení	Krušedol (45°7′9″ s. š., 19°56′24″ v. d.)
Povolání	historik a diplomat
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Đorđe Branković (srbsky Ђорђе Бранковић, 1645 Ineu –1711 Cheb) byl sedmihradský a valašský diplomat srbské národnosti, jehož činnost byla namířena proti Osmanské řiši.

Působil jako sedmihradský vyslanec u Osmanské říše, posléze jako valašský vyslanec ve Vídni. V této roli navrhl císaři Leopoldovi I. vytvoření balkánského království. Sám se nechal uznat srbským patriarchou Arsenijem za potomka srbského vládnoucího rodu Brankovićů, ačkoliv spojení s nimi bylo neprokázané.^[1]

Po zahájení protiosmanského tažení Habsburků roku 1688 Branković vyzval balkánské křesťany k povstání. Habsburská monarchie se však začala obávat vzniku samostatného státu pod jeho vedením, a proto ho Ludvík Bádenský roku 1689 nechal zatknout. V letech 1689–1691 byl Branković internován ve Vídni, mezitím byl roku 1691 prohlášen srbským despotou. Ve Vídni zůstával v kontatku se Srby, a proto byl posléze převezen do internace na hradě v Chebu, kde zůstal do konce života.^[2] V Chebu sepsal rozsáhlé dějepisné dílo Slavo-srbská kronika.^[1]

V roce 1743 byly jeho ostatky přemístěny do kláštera Krušedol.^[3]

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Đorđe Branković na Wikimedia Commons

Reference

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.