A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Hurtigruten (v českém překladu Rychlá cesta, v angličtině někdy nazýván Norwegian Coastal Express) je označení pro systém rozvozu pošty loděmi podél dva tisíce sedm set kilometrů dlouhého západního norského pobřeží, který byl spuštěn v roce 1893. V současnosti jsou lodě Hurtigrutenu plující mezi městy Bergen a Kirkenes určeny k převozu nákladu, pasažérů na krátké vzdálenosti i pro výletní plavby. V létě je jejich jízdní řád obohacen o návštěvy Trollfjordu a Geirangerfjordu. Hurtigruten je v současnosti kromě prostředku pro dopravu zboží podél pobřeží i populární turistickou atrakcí.
Historie
Pro pochopení významu a nutnosti propojit místa na norském pobřeží nám pomůže pohled na norskou geografii. Dnešní Norsko má na délku po severo-jižní ose asi 2650 kilometrů. Od nepaměti mírné klima pozitivně ovlivňovalo především jižní část země, která dominovala jak v počtu obyvatel, tak i v hospodářském vlivu. Sídlům a obcím na severu země, která žila z rybolovu ve vodách bohatých na ryby okolo Lofot, Vesterál a v Severním moři, chyběl vhodný způsob k přepravě ulovených ryb, ale také k zásobování základním zbožím a výrobky, které nebyla žádná z obcí schopna vyprodukovat.
Od začátku devatenáctého století začalo být realizováno spojení mezi Bergenem, obchodím centrem země, a periferními Lofotami, avšak jen příležitostně. Zejména během dlouhých zim byl sever země prakticky izolován od zbytku světa. Norský stát si byl vědom rozdílů mezi centrálními a periferními oblastmi a hledal způsob, jak zlepšit dopravní spojení se severem. V roce 1875 byl vypracován první plán pravidelného státem dotovaného spojení měst Bergen a Stavanger na jihu země s velkými obcemi na severu Norska prostřednictvím malých obchodních lodí.
Začátky
Hurtigruten byl původně soukromým rejdařstvím Vesteraalens Dampskibsselskap a první spojení mezi Trondheimem a Hammerfestem začal realizovat v roce 1893. První pravidelné a především celoroční poštovní spojení mezi jihem a severem země se uskutečnilo díky nasazení zkušeného kapitána Richarda Witha. Společně s lodivodem Andreasem Holtem od roku 1882 pečlivě přemýšlel nad možnostmi provedení lodi norskými pobřežními vodami. Jako první si troufl plavit se na trase do Hammerfestu v noci a v temných zimních měsících, což byla podmínka pro zisk státních dotací, bez kterých by doprava pošty na sever nebyla rentabilní.[1]
V letech 1889 a 1890 byl uznávaným kapitánem Augustem Kriegsmannem Granem z pověření ministerstva vnitra vypracován plán celoročního provozu podél celého západního pobřeží. Ten 18. dubna 1891 vyústil ve vypsání tendru na lodní spojení. O dva roky později, 2. července 1893, podnikla loď D/S Vesteraalen pod velením kapitána Richarda Witha cestu z Trondheimu do Hammerfestu. Při této první cestě, která trvala 67 hodin, navštívila Withova loď celkem devět obcí: Rørvik, Brønnøysund, Sandnessjøen, Bodø, Svolvær, Lødingen, Harstad, Tromsø a Skjervøy.[2]
Následovaly dvě další linky Hurtigrutenu, takže na přelomu století existovaly celkem tři lodní poštovní linky. První vedla z Trondheimu do Hammerfestu, druhá z Bergenu do Hammerfestu a třetí z Hammerfestu dále na sever, do Vadsø. Ta byla v roce 1908 prodloužena až do města Kirkenes, které je konečnou Hurtigrutenu dodnes. Lodě na těchto linkách byly v té době vypravovány dvakrát týdně, jak v létě, tak i v zimě.
Díky lodnímu spojení se zásadně změnily životní podmínky v izolovaných oblastech na severu země. Hurtigruten formoval a sjednocoval zemi. Obtížné pozemní cestě přes členitý norský terén se nyní bylo možno vyhnout.[3] V roce 1898 byla jižní část linky prodloužena z Bergenu až do Stavangeru, avšak již v roce 1919 byly v hustě zalidněné jižní části země vybudovány silnice a železnice do té míry, že doprava pošty lodí byla zrušena. Od té doby dodnes je Bergen nejjižnějším bodem na trase Hurtigrutenu.
V létě 1922 byla slavnostně otevřena Risøyrenna, úzká námořní cesta mezi vesterálskými obcemi Sortland a Risøyhamn. Tato cesta je součástí trasy Hurtigrutenu dodnes. Od 1. června 1936 byly tři původní trasy nahrazeny jednou vedoucí z Bergenu až do Kirkenes. Díky čtrnácti lodím ze šesti rejdařství bylo zajištěno pravidelné denní spojení.
Druhá světová válka a poválečné období
Během obou světových válek a především během druhé, kdy byla za okupace Norska zpustošena řada obcí na severu, bylo z větší části nemožné naplňovat primární úkol Hurtigrutenu a to dopravu pošty. Proto byly lodě Hurtigrutenu nasazeny na pobřežní dopravu a převoz vojáků[4] a ojediněle byl zachován jejich původní účel. V období let 1940 až 1945 došlo k největšímu množství nehod a potopení lodí Hurtigrutenu. Nadále bylo částečně zachováno základní zásobování obcí na severu země, když rejdařství nasadila místo původních, buď zabavených, či potopených lodí, malé nákladní či rybářské lodě.[5]
Po skončení druhé světové války byly ze čtrnácti původních lodí schopny provozu jen tři. Díky státem podporovanému programu obnovy loďtsva bylo od roku 1950 obnoveno pravidelné denní spojení mezi Trondheimem a Hammerfestem. Do roku 1956 bylo do služby zařazeno deset nových lodí a mohlo tak být v plném rozsahu obnoveno pravidelné spojení.[6]
Zatímco v počátcích Hurtigrutenu byly používány běžné parní lodě, tato konstrukční řada byla vyvinuta speciálně pro nasazení na lince Hurtigrutenu. Každá další generace lodí Hurtigrutenu vycházela ze zkušeností s předchozími modely. Vzhled a koncept lodí by proto mezitím značně změněn, přesto šlo nadále o lodě speciálně navržené pro tento účel.
Od 60. let do současnosti
Do konce 70. let byl Hurtigruten především v zimě pro některé obce jediným způsobem zásobování a byl proto státem výrazně dotován. Díky rozšiřování silniční sítě a lepší dostupnosti letišť začal Hurtigruten ztrácet svůj hospodářský význam a větší roli pro něj začala hrát turistika. Přesto i nadále přepravují lodě Hurtigrutenu zboží a pasažéry mezi jednotlivými přístavy.
S výstavbou lodí nové, prostřední generace v 80. letech 20. století došlo díky zavedení principu RoRo k racionalizaci přepravy nákladu. Prostoj mezi připlutím a odplutím lodě z Bergenu tak byl snížen ze dne a půl na osm hodin. Díky této změně bylo pro zachování denního provozu potřeba jen jedenáct místo čtrnácti lodí.
Jelikož norský stát omezil od 90. let 20. století dotování Hurtigrutenu pouze na zimní část roku,[7] snaží se rejdařství nasazením moderních a komfortnějších lodí nalákat větší množství zahraničních turistů a zvyšováním jejich počtu kompenzovat ztráty dotací. V zimním období je ovšem vytížení lodí tak malé, že se Hurtigruten dostává do ztráty. Za účelem omezení ztrát vysílá rejdařství každou zimu dvě své největší lodě do Antarktidy na expediční mise a na pravidelné linky nasazuje lodě s podstatně omezenou posádkou. Na konci roku 2004 byl norskou vládou garantován balíček dotací ve výši 1,9 miliard norských korun (cirka 216 milionů Euro), čímž byl zajištěn provoz až do zimy 2011/12. Škrty v dotacích se po uplynutí tohoto termínu však nedají očekávat, protože denní spojení je pro Nory, především na severu země, základním symbolem vzájemného porozumění. Právě proto se nese toto spojení čestné jméno Riksvei Nr. 1 (Cesta č. 1).
Zajímavé okamžiky z historie Hurtigrutenu od jeho vzniku až po současnost nabízí muzeum Hurtigrutenu, které bylo v roce 1993 otevřeno ve Stokmarknes.
Počty pasažérů a vybavení lodí
Po druhé světové válce přepravovaly lodě Hurtigrutenu ročně více než 410 tisíc pasažérů. Přitom se struktura pasažérů začala značně měnit. Zatímco během 40. a 50. let tvořili většinu pasažérů lidé, kteří lodě využívali relativně pravidelně během roku pro plavby na střední a delší vzdálenosti, v současnosti jsou lodě Hurtigrutenu v letních měsících využívány především turisty pro okružní pobřežní plavby. Bez zaměření na turisty by společnost nebyla schopna pokrýt náklady na provoz lodí. Prudký rozvoj individuální dopravy a stavba nových letišť v průběhu 70. let způsobily rejdařství značné problémy. Ke konci 80. let poklesl počet pasažérů natolik, že se začalo vážně uvažovat o opuštění denní frekvence spojení. Během následné snahy reagovat na požadavky turistů, aniž by lodě ztratily charakter poštovních, došlo od začátku 90. let k opětovnému nárůstu počtu pasažérů. Mezitím se počet pasažérů ustálil na 500 až 550 tisících ročně, z nichž přibližně 70 procent tvoří turisté, kteří se vydávají na okružní plavbu.
Změna účelu lodí se zrcadlila v jejich dalších zřetelných změnách. Lodě postavené v 50. letech byly vybaveny ještě relativně malými a prostými kajutami s více postelemi a většinou bez vlastních toalet a k tomu měly jen jednu jídelnu a jeden bufet. Také na lodích prostřední generace se vedle již velmi pohodlných kajut nacházely také kajuty vybavené až deseti jednoduchými lehátky pro pasažéry na dálkových cestách, ale ty se již v současnosti nepoužívají.
Lodě nové generace jsou výrazně pohodlnější. Vedle relativně luxusních kajut se sprchami a toaletami se turistům vedle restaurací a kaváren nabízí též panoramatické salóny, vířivky, bary, tělocvičny a společenské místnosti. K okružním plavbám patří rovněž organizované výlety na pevninu, ale na lodích Hurtigrutenu však chybí další jinak obvyklé společenské události typické pro ostatní výletní plavby, například Kapitánova večeře či kulturní program s divadelními a hudebními vystoupeními. Na lodích Hurtigrutenu rovněž není vyžadováno formální oblečení a to ani při večeřích. Výhradně kvůli turistům jsou do letního jízdního řádu přidány Geirangerfjord a Trollfjord.
| Rok | Počet pasažérů | Poznámka |
|---|---|---|
| 1946 | 376.563 | |
| 1962 | 569.579 | na pasažéry doposud nejbohatší rok |
| 1972 | 509.933 | |
| 1982 | 277.249 | |
| 1988 | 249.947 | na pasažéry doposud nejchudší rok |
| 1992 | 268.516 | |
| 1997 | 409.594 | |
| 2002 | 547.407 |
Zatímco od konce druhé světové války počet přepravovaných osob rostl, objem zboží převáženého loděmi Hurtigrutenu postupně klesal. Tento trend se v průběhu 90. let změnil a objem přepraveného zboží a automobilů začal růst. Zatímco v roce 1990 přepravil Hurtigruten 7 500 osobních aut a 100 tisíc tun nákladu, v roce 2002 to bylo již více než 55 000 osobních aut a 165 tisíc tun nákladu.[8]
Hlavním důvodem této změny je zavedení nového systému nakládání a vykládání zboží u takřka všech lodí na začátku 90. let, čímž došlo k zefektivnění celého procesu a tudíž i ke snížení ceny dopravy nákladu. Všechny lodě s výjimkou MS Lofoten a MS Nordstjernen disponují postranními vraty, kterými mohou být automobily a zboží s pomocí nákladního výtahu umístěny přímo na nákladní palubu (paluba 2 či paluba B). Tento způsob znamená značnou úsporu času a personálu oproti nakládání zboží jeřábem používanému až do 80. let, kdy musely být každý kus zboží a každé auto jednotlivě zvednuty jeřábem na palubu, což bylo finančně nákladné.
Trasa Hurtigrutenu
Lodě Hurtigrutenu cestují na základě pevného jízdního řádu. Každý den ve stejný čas vyplouvá z Bergenu loď a po dvanácti dnech se vrací zpět. Pro přístavy na trase Hurtigrutenu a jejich obyvatele, především v oblasti severního Norska, jsou pravidelné příjezdy lodí pevnou součástí jejich denní rutiny. Případná zpoždění či vynechání pravidelného cyklu některou lodí jsou pro místní média událostí hodnou zpracování. Nejen že se díky Hurtigrutenu do nejodlehlejších vesnic dostanou lidé a zboží, ale též se takto rychle šíří zprávy a informace. Jízdním řádem jsou ovlivňovány rovněž termíny návštěv lékařů, úřadů a rodinná setkání. V malých přístavech na severu plní Hurtigruten také sociální funkci. Během maximálně půlhodinových zastávek se obyvatelé obcí vydávají na palubu, kde v bufetu společně vypijí kávu, vymění informace a obstarají si nejnovější časopisy. Tito návštěvníci, označovaní jako kaffegjengs, opouštějí loď až bezprostředně před jejím odplutím.
Během cesty z Bergenu do Kirkenes navštíví lodě Hurtigrutenu tyto přístavy:
| Den | Přístav | Příjezd | Odjezd | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Bergen | 20:00 Uhr | V zimním jízdním řádu 22:30 | |
| 2 | Florø | 02:00 | 02:15 | V zimním jízdním řádu 04:30–04:45 |
| 2 | Måløy | 04:15 | 04:30 | V zimním jízdním řádu 06:45–07:30 |
| 2 | Torvik | 07:15 | 07:30 | V zimním jízdním řádu 10:20–10:45 |
| 2 | Ålesund | 08:45 | 09:30 | V zimním jízdním řádu 12:00–15:00 |
| 2 | Geiranger | 13:30 | 13:30 | (pouze v létě) |
| 2 | Molde | 21:30 | 22:00 | V zimním jízdním řádu 17:30–18:30 |
| 2 | Kristiansund | 01:30 | 01:45 | V zimním jízdním řádu 22:00–23:00 |
| 3 | Trondheim | 08:15 | 12:00 | V zimním jízdním řádu 06:00–12:00 |
| 3 | Rørvik | 20:30 | 21:15 | |
| 4 | Brønnøysund | 00:30 | 01:00 | |
| 4 | Sandnessjøen | 03:45 | 04:15 | |
| 4 | Nesna | 05:25 | 05:30 | Po odjezdu z Nesny překračují lodě přibližně v 7:15 severní polární kruh. |
| 4 | Ørnes | 09:00 | 09:30 | |
| 4 | Bodø | 12:30 | 15:00 | |
| 4 | Stamsund | 19:00 | 19:30 | |
| 4 | Svolvær | 21:00 | 22:00 | |
| 5 | Stokmarknes | 00:45 | 01:00 | |
| 5 | Sortland | 02:30 | 03:00 | |
| 5 | Risøyhamn | 04:15 | 04:30 | |
| 5 | Harstad | 06:45 | 08:00 | |
| 5 | Finnsnes | 11:15 | 11:45 | |
| 5 | Tromsø | 14:30 | 18:30 | |
| 5 | Skjervøy | 22:30 | 22:45 | |
| 6 | Øksfjord | 02:00 | 02:15 | |
| 6 | Hammerfest | 05:15 | 06:45 | |
| 6 | Havøysund | 09:30 | 09:45 | |
| 6 | Honningsvåg | 11:45 | 15:15 | Odtud je možno navštívit Nordkap. |
| 6 | Kjøllefjord | 17:30 | 17:45 | |
| 6 | Mehamn | 19:30 | 20:00 | Nejsevernější zastávka Hurtigrutenu. |
| 6 | Berlevåg | 22:30 | 22:45 | Do roku 1974 zde lodě nekotvily a pasažéři a zboží byli na pevninu dopravováni místními loďmi. |
| 7 | Båtsfjord | 00:30 | 01:00 | |
| 7 | Vardø | 03:45 | 04:00 | |
| 7 | Vadsø | 07:30 | 08:00 | Tato vesnice je jako jediná navštěvována pouze při cestě na sever |
| 7 | Kirkenes | 09:45 |
Kirkenes je poslední zastávkou lodí Hurtigrutenu. Odtud se lodě vydávají takřka stejnou cestou zpět do Bergenu. Přístavy navštívené při cestě na sever v průběhu noci jsou většinou během zpáteční cesty navštíveny ve dne, takže všechny přístavy jsou alespoň jednou navštíveny během dne.
| Den | Přístav | Příjezd | Odjezd | Poznámka |
|---|---|---|---|---|
| 7 | Kirkenes | 12:45 | ||
| 7 | Vardø | 16:00 | 17:00 | |
| 7 | Båtsfjord | 20:00 | 20:30 | |
| 7 | Berlevåg | 22:15 | 22:30 | |
| 8 | Mehamn | 01:00 | 01:15 | Nejsevernější zastávka Hurtigrutenu |
| 8 | Kjøllefjord | 03:15 | 03:30 | |
| 8 | Honningsvåg | 06:00 | 06:15 | |
| 8 | Havøysund | 08:15 | 08:30 | |
| 8 | Hammerfest | 11:15 | 12:45 | |
| 8 | Øksfjord | 15:30 | 15:45 | |
| 8 | Skjervøy | 19:00 | 19:45 | |
| 8 | Tromsø | 23:45 | 01:30 | |
| 9 | Finnsnes | 04:15 | 04:45 | |
| 9 | Harstad | 08:00 | 08:30 | |
| 9 | Risøyhamn | 10:45 | 11:00 | |
| 9 | Sortland | 12:30 | 13:00 | |
| 9 | Stokmarknes | 14:15 | 15:15 | Zde se nachází muzeum Hurtigrutenu |
| 9 | Svolvær | 18:30 | 20:00 | |
| 9 | Stamsund | 21:45 | 22:00 | |
| 10 | Bodø | 02:00 | 04:00 | |
| 10 | Ørnes | 07:00 | 07:15 | Po odjezdu z Ørnes překročí loď okolo 9:15 severní polární kruh |
| 10 | Nesna | 11:00 | 11:15 | |
| 10 | Sandnessjøen | 12:30 | 13:30 | |
| 10 | Brønnøysund | 16:15 | 17:00 | |
| 10 | Rørvik | 20:30 | 21:30 | |
| 11 | Trondheim | 06:30 | 10:00 | |
| 11 | Kristiansund | 16:30 | 17:00 | |
| 11 | Molde | 20:30 | 21:30 | |
| 12 | Ålesund | 00:00 | 00:45 | |
| 12 | Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Hurtigruten