Petr Cibulka
Předseda strany Pravý blok
Úřadující
Ve funkci od: 22. července 2000
Stranická příslušnost
Členství	Volte Pravý Blok www.cibulka.net
Narození	27. října 1950 (73 let) Brno Československo Československo
Rodiče	Věra Cibulková
Děti	syn Tomáš
Sídlo	Praha
Profese	novinář, aktivista, politik
Náboženství	křesťanství
Ocenění	účastník odboje a odporu proti komunismu
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Petr Cibulka (* 27. října 1950) je český disident, novinář, aktivista, politik a předseda politické strany Volte Pravý Blok www.cibulka.net.

Do povědomí veřejnosti se dostal hlavně na začátku 90. let zveřejněním svazků důstojníků a spolupracovníků Státní bezpečnosti známé také jako Cibulkovy seznamy. Před sametovou revolucí byl opakovaně vězněn jako politický vězeň za své protikomunistické aktivity, je jedním ze signatářů Charty 77 a člen VONS.

Od roku 2000 je předsedou politické strany Volte Pravý Blok www.cibulka.net. Je známý svými mediálními výstupy, kontroverzními výroky a konspiračními teoriemi, zejména ohledně vlivu Ruské federace a ruských tajných služeb na českou, evropskou i světovou politiku.

Biografie

Před rokem 1989

Mládí

Narodil se 27. října 1950 v Brně. V dětství mu zemřel bratr a rozvedli rodiče, otec se odstěhoval do Rakouska, a tak vyrůstal sám s matkou. Emigrace otce mu navíc značně přitížila v komunistickém režimu.^[1] Podle životopisu se poprvé střetnul s komunistickým režimem již na základní škole, údajně za své prozápadní myšlení. Střední vzdělání dokončil složením maturity na střední průmyslové škole stavební a gymnáziu a začal studovat technologickou fakultu na Univerzitě Tomáše Bati. Aktivně se v Brně zúčastnil protisovětských demonstrací v srpnu 1968 a protikomunistických demonstrací v roce 1969. Zatčení a uvěznění se tehdy dokázal vyhnout, vysokoškolské vzdělání ale nedokončil ze studijních důvodů.^[2] Nakonec tak vystudoval dvouletou nástavbu obor zeměměřič.^[3][4]

Protikomunistický odboj

Od přelomu 60. a 70. let se začal aktivně podílet na ilegálním rozšiřování západní kultury a myšlenek v Československu.^[5] Tuto činnost postupem let stále prohluboval a dokázal ji rozšířit do celorepublikového měřítka pomocí samizdatu. Od roku 1973 se angažoval v Jazzové sekci Svazu hudebníků ČR, která kvůli orientaci na režimu nepohodlné myšlenkové a kulturní proudy čelila policejním a justičním represím. Členem Jazzové sekce byl až do sametové revoluce.^[3]

Ačkoliv usiloval o zproštění od vojenské služby, v roce 1975 nastoupil na povinnou vojenskou službou, kde zažil teror a šikanu.^[6] Po skončení služby v roce 1977 navázal přímé osobní spojení s aktivisty českého undergroundu a prvními signatáři Charty 77, se kterými aktivně spolupracoval.^[3][4]

Vězeň komunistického režimu

Za své protirežimní aktivity se stal velmi rychle cílem represí komunistického režimu. Opakovaně byl vyslýchán Státní bezpečností.^[7] Mezi lety 1978 až 1988 byl odsouzen za svojí protikomunistickou činnost pětkrát do vězení, kde celkem strávil 59 měsíců, z toho 13 měsíců na samotce. Do vězení byla na dva měsíce odsouzena i jeho matka, což nesl velmi těžce.^[8] Výkon trestu a podmínky ve vězení popisuje jako brutální a nelidské, opakovaně byl příslušníky vězeňské služby a spoluvězni mlácen a fyzicky i psychicky ničen. Dva měsíce držel protestní hladovku, za což byl hospitalizován do nemocnice. Během pobytu ve vězení vykonával práci strojního brusiče skla, které i díky špatným pracovním podmínkám poznamenalo jeho zdraví. Během těchto deseti let měl Cibulka i mimo výkon trestu nařízený ochranný dohled, nemohl tak například opustit okres Brno a mohl se živit pouze dělnickými profesemi.^[9] V roce 1985 se stal členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.^[3][4][10]

Deset dní po sametové revoluci byl propuštěn z vězení a ihned se zapojil do práce Občanského fóra v Brně, kde se stal vedoucím Informačního a tiskového centra. Během rozhodování o ponechání ve funkci komunistického primátora Josefa Pernicu se stal Cibulka ikonou radikálního křídla OF, které ačkoliv přes většinovou shodu ponechat Pernicu ve funkci požadovalo jeho odstoupení. Tento spor známý jako Šabata–Cibulka nakonec vedl jak k odstoupení Pernici z funkce, tak rozchodu Petra Cibulky a Občanského fóra.^[3][11]

Po roce 1989

Necenzurované noviny

V roce 1990 založil v Brně nadaci „Nezávislé informační a tiskové centrum na podporu demokratických iniciativ“, vlastnící malou tiskárnu a pokračoval v šíření svých názorů a myšlenek. V roce 1991 byl spoluzakladatelem týdeníku „Rudé Krávo“ (parodie na Rudé právo), později přejmenované na „Necenzurované noviny“ se celostátní působností. V letech 1991 až 1992 byl krátce členem Klubu angažovaných nestraníků.^[3][4] V roce 1996 spoluzakládá politickou stranu „Pravý Blok“ (dnes Volte Pravý Blok www.cibulka.net).

Rozpory a ohlas v médiích vyvolalo vydaní několika seznamů, zejména údajné databáze jmen, o které se zajímala Státní bezpečnost, známé jako Cibulkovy seznamy. Seznamy obsahují řadu zavádějících a chybných údajů.^[12] Chyby v seznamech přiznal i samotný Cibulka.^[13] Petr Cibulka tak byl mnohokrát zažalován, z niž většinu soudních sporů rozhodly soudy ve prospěch žadatelů.^[14] V několika případech byl odsouzen k podmíněným trestům.^[15] Jelikož jsou v seznamech i jména sledovaných osob, nachází se zde i jeho matka, Věra Cibulková.^[4]

Předseda strany Volte Pravý Blok www.cibulka.net

22. července 2000 se stal předsedou politické strany Volte Pravý Blok www.cibulka.net (v té době nesla strana název „Pravý Blok“). Petr Cibulka od této doby začíná naplno prosazovat po vzoru Švýcarské konfederace radikální decentralizaci politické moci, přímou demokracii, referenda, decentralizaci daňového systému, odvolatelnost politiků a především vyrovnání se s komunistickou minulostí. Postupem času začíná Cibulka čím dál víc hovořit o nejrůznějších konspiracích, vlivu Ruské federace a ruských tajných služeb, třetí světové válce, spojení marxismu a satanismu, psychotronice či siderickém kyvadlu.

Podle zprávy pražské organizace strany z roku 2002 chtěl údajně Cibulka po zvolení ustanovit „Prozatímní občanskou vládu“, ve které měl připustit i účast tehdejšího místopředsedy Strany demokratického socialismu. Pražská organizace si také stěžovala na údajné manipulování krajských a místních organizací, autoritářství a vinila Cibulkové chování z propadu hlasů a odklonu členů.^[16]

Ve volbách do Senátu 2008 kandidoval neúspěšně za Prahu 9. Od roku 2006 kandiduje ve všech volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu a zastupitelstva hlavního města Prahy. Od roku 2004 kandiduje v každých volbách do Evropského parlamentu.^[17] V prezidentských volbách 2013 se neúspěšně ucházel o post prezidenta.^[18]

Ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024 je z pozice člena strany lídrem kandidátky uskupení „Pravý blok“.^[19]

Osobní život

Před sametovou revolucí udržoval partnerský vztah s Janou Hrbkovou, členkou KSČ.^[4] Na začátku 90. let měl krátký partnerský vztah s političkou Hanou Marvanovou, se kterou má syna Tomáše, s nímž se ale nestýká.^[20] Své bývalé partnerky později několikrát označil za agentky, které na něj byly údajně nastrčeny ruskými tajnými službami.^[21]

Od roku 2000 žije v Praze^[22] a je v důchodě.

Názory a postoje

Švýcarský model

Již od 90. let je Cibulka velkým propagátorem švýcarské přímé demokracie.

Dílo

• Petr Cibulka - vězeň svědomí (1989, rukopis)
• Tak pravil Petr Cibulka: odpověď vládnoucímu komunistickému dobytku (1999, ISBN 80-7198-395-0)
• Cibulkovy seznamy spolupracovníků StB (1999, ISBN 80-7198-391-8)
• Cibulkovy seznamy spolupracovníků StB 2., Organizovaný zločin (2000, ISBN 80-7198-423-X)

Odkazy

Reference

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• Volte Pravý Blok www.cibulka.net
• Cibulkovy seznamy

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Osoba Petr Cibulka ve Wikicitátech

• Oficiální stránky Petra Cibulky a politické strany Volte Pravý Blok www.cibulka.net