A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Provdaná nevěsta | |
---|---|
Provdaná nevěsta, titulní stránka klavírního výtahu | |
Základní informace | |
Žánr | komická opera |
Skladatel | Jindřich Souček |
Libretista | Oldřich Sýkora-Chrudimský |
Počet dějství | 1 |
Originální jazyk | čeština |
Datum vzniku | 1891 |
Premiéra | 19. března 1892, Praha, Palác Žofín |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Provdaná nevěsta je komická opera o jednou dějstvích a dvou odděleních českého skladatele Jindřicha Součka na libreto českého spisovatele a středoškolského profesora Oldřicha Sýkory. Jde o parodické pokračování opery Prodaná nevěsta, z níž Provdaná nevěsta používá postavy i fragmenty textu Karla Sabiny a hudby Bedřicha Smetany.
Vznik, charakteristika a historie
Smetanova Prodaná nevěsta se stala brzy po svém vzniku populární, hrály ji v českých městech i cestující divadelní společnosti, popřípadě i amatérské soubory, a počaly vznikat i její parodie. Nejznámější z nich vznikla v Chrudimi, kde ji roku 1891 vytvořili Oldřich Sýkora (1861–1945), profesor cizích jazyků na obchodní akademii v Chrudimi, a technik, profesor odborné dřevařské školy v Chrudimi a skladatel Jindřich Souček (1863–1940), člen a později sbormistr chrudimského pěveckého spolku Slavoj.
Jejich parodie Provdaná nevěsta je jakýmsi pokračováním nebo čtvrtým dějstvím Prodané nevěsty – odehrává se po svatbě Jeníka s Mařenkou, jejichž manželství záhy ztrpklo a Mařenka nakonec utíká s Vaškem (jenž se v mezidobí odnaučil koktat). Vystupují zde další postavy ze Smetanovy opery (Kecal, principál, Esmeralda – což je zde mužská basová úloha), zato nové je maloměstské prostředí namísto vesnického a úplná civilizační novinka – všichni účinkující jsou členy klubu cyklistů. Četné narážky na Smetanovu předlohu jsou nejen v textu (např. když původně Jeníkova zamilovaná slova vůči Mařence přebírá Vašek), ale také v hudbě.[1]
Provdaná nevěsta byla zřejmě napsána pro chrudimský pěvecký spolek Slavoj.[2] Dobový tisk však o jejím provedení v Chrudimi neinformuje a činnost Slavoje procházel na přelomu 80. a 90. let 19. století útlumem, dokud se Jindřich Souček roku 1896 nestal jeho sbormistrem.[3] Doložené první provedení se odehrálo v Praze, a to na výroční josefské zábavě „Pod deštníkem“, kterou na pražském Žofíně pořádaly spolky „Paraplé“ a „Kytary“, člensky propojené s pražským Hlaholem, v jehož prospěch šel výnos z akce. Pořadatelský výbor získal Provdanou nevěstu jako hlavní číslo zábavního programu, který se hrál na svatého Josefa (19. března) roku 1892. Hrála přitom kapela J. Šustra, úlohu Mařky zpívala Amalie Vobořilová z Národního divadla a zbývající pánské úlohy členové obou spolků.[4] Pražský klub cyklistů zapůjčil pro inscenaci potřebné rekvizity a z Chrudimi, bydliště autorů, byl vypraven zvláštní vlak pro návštěvníky této pražské slavnosti.[5] Další představení se konalo rovněž na Žofíně v prosinci 1892 při příležitosti výročí založení pěveckého kvarteta „Kytary“.[6]
Péčí týchž spolků byl i vydán klavírní výtah Provdané nevěsty, což umožnilo její provádění jinými pěveckými spolky. Například roku 1894 ji hrála dvakrát Občanská beseda v Roudnici nad Labem[7], podruhé k zahájení sezóny místního Klubu cyklistů[8], a v roce 1895 pěvecký spolek „Dalibor“ ve Slaném[9]. Poté však zprávy o případných uvedeních této hudební komedie na dlouho mizí.
V nové době oživilo tuto operní hříčku Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, které ji uvedlo poprvé na Hukvaldech 28. června 1998 v rámci festivalu Janáčkovy Hukvaldy; hudební nastudování provedla a na klavír doprovázela Jana Hajková a režii měl Ilja Racek mladší. Jeníka hrál Vojtěch Kupka, Mařku Alina Farná, Vaška Jiří Halama a Kecala Dalibor Hrda. Roku 2008 stejné divadlo připravilo obnovenou inscenaci, která se hrála v divadelní zkušebně.[1][10]
Ve stejném roce Provdanou nevěstu nastudoval a v rámci Smetanovských dnů uvedl operetní soubor Divadla Josefa Kajetána Tyla v hudebním nastudování Pavla Kantoříka a režii Romana Meluzína. Mařku hrála Venuše Dvořáková, Jeníka Dalibor Tolaš, Vaška Roman Krebs a Kecala Jevhen Šokalo.[2] O rok později ji soubor plzeňského divadla uvedl i v rodišti autorů Chrudimi, v Divadle Karla Pippicha; obsazení hlavních rolí bylo stejné, dirigoval Jiří Petrdlík.[11]
Rukopis opery je uchováván v Státním okresním archivu v Chrudimi.[12]
Osoby
- Jeník Mícha, statkář – baryton
- Vašek Mícha, jeho nevlastní bratr, klubovní pokladník – tenor
- Mařka Míchová, rozená Krušinová, Jeníkova lepší polovice – soprán
- Kecal, klubovní sluha – bas
- Tancmistr, principál komediantů na penzi – bas
- Esmeralda, jeho dcera – bas
- Čtyři členové spolku cyklistů (dva soprány, dva basy)[1]
Děj opery
(Odehrává se na malém městě a v sídle klubu cyklistů tři měsíce po skončení děje Smetanovy Prodané nevěsty)
Jeník a Mařka překonali všechny překážky, měli svatbu a nyní se novomanželé navracejí ze svatební cesty. Jejich věrné milování však utrpělo povážlivé trhliny. Oba se vlečou se zavazadly z nádraží a Jeník si stěžuje na zdražené jízdné a nehorázné částky, jež musel zaplatit v restauracích za podřadné jídlo. Mařka má dost jeho věčného hudrování a skrblení, kvůli kterému si nemohla ani užít svatební cesty. Teď už teprve je po cukrování veta: Jeník Mařce nakazuje, aby se převlékla do všedního a pustila do domácích prací, což mezi nimi vyvolá prudkou hádku.
Ke svému klubu se sjíždějí velocipedisté, zanechávají zde svá jízdní kola a domlouvají se na večer do hospody. Mezi nimi je spolkový pokladník – Vašek. Zdravý koníček ho zbavil vady řeči a dodal mu sebevědomí, se kterým nyní může oslovit Mařku. Vypráví jí, jak se do ní při neúspěšných námluvách zamiloval a jak truchlil, když si ji vzal Jeník. Ze zoufalství se prý i pokusil o sebevraždu tím, že sjížděj prudký svah na svém bicyklu bez brždění; tento pokus však neměl fatální následky. Mařka si říká, že mezi bratry Míchovy učinila špatnou volbu, protože Jeník byl samé hubičky před svatbou a teď v ní vidí jen pracovní sílu do hospodářství. Vašek a Mařka se navzájem utěšují a brzy dá slovo slovo: Mařka manžela opustí a s Vaškem utečou někam do ciziny – jen je třeba sehnat nějaké peníze na cestu.
Kecal pověsil dohazovačství na hřebík a stal se sluhou cyklistického klubu, ale na spolupráci si stýská: co mu dá práce, než všem cyklistům vyčistí dráty. Vašek mezitím přišel na nápad, že ukradne jemu svěřenou klubovní pokladnu a budou peníze na cestu. Jenže chyba lávky – ukáže se, že v klubovní kase je vymeteno. Naštěstí se o Vaškově úmyslu dozví Jeník a po straně mu daruje potřebné peníze, protože na tom, aby se zbavil Mařky, nehodlá škudlit. Přeje oběma mnoho štěstí, jen ať už jsou pryč a nikdy se nevrátí.
Cyklisté se scházejí na piknik. Je mezi nimi i Kecal a o zábavu se postará bývalý cirkusový principál, nyní tancmistr, a jeho dcera Esmeralda. Přítomní se veselí a chválí trojici hlavních hrdinů za to, že pro své strasti nalezli rychlé sportsmanské řešení.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d JANOTA, Dalibor. Jindřich Souček – Provdaná nevěsta. In: HOSTOMSKÁ, Anna. Opera. Průvodce operní tvorbou. Praha: NS Svoboda, 2018. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 786–787.
- ↑ a b DVOŘÁK, Petr. Jeník s Mařenkou se vzali, ale dnes uvidíme, co bylo dál. Plzeňský deník.cz . Vltava Labe Media, 2008-01-28 . Dostupné online.
- ↑ Pěvecký sbor Slavoj Chrudim – Historie . Chrudim: Pěvecký sbor Slavoj Chrudim, 2015 . Dostupné online.
- ↑ Denní zprávy – „Pod deštníkem“. Národní listy. 1892-02-09, roč. 32, čís. 40, s. 3. Dostupné online . ISSN 1214-1240.
- ↑ Denní zprávy – K zábavě „pod deštníkem“. Národní listy. 1892-03-17, roč. 32, čís. 77, s. 3. Dostupné online . ISSN 1214-1240.
- ↑ Činnost našich spolkův a ruch náš hudební – Praha. Dalibor. 1892-12-03, roč. 15, čís. 1–2, s. 10. Dostupné online .
- ↑ Činnost našich spolkův a ruch náš hudební – Roudnice n. L.. Dalibor. 1894-03-24, roč. 16, čís. 21, s. 160. Dostupné online .
- ↑ Činnost našich spolkův a ruch náš hudební – Roudnice n. L.. Dalibor. 1894-04-14, roč. 16, čís. 24–25, s. 190. Dostupné online .
- ↑ Činnost našich spolkův a ruch náš hudební – Slaný. Dalibor. 1895-02-09, roč. 17, čís. 9, s. 63–64. Dostupné online .
- ↑ Virtuální studovna – Inscenace – Provdaná nevěsta . Praha: Institut umění – Divadelní ústav . Dostupné online.
- ↑ Kronika města Chrudim za rok 2009 . Chrudim: Městský úřad Chrudim, 2010 . S. 149. Dostupné online.
- ↑ Státní okresní archiv Chrudim - Souček Jindřich . Badatelna.eu . Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-22.
Literatura
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 223.
- JANOTA, Dalibor. Jindřich Souček – Provdaná nevěsta. In: HOSTOMSKÁ, Anna. Opera. Průvodce operní tvorbou. Praha: NS Svoboda, 2018. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 786–787.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk