Alexandre Arnoux
Rodné jméno	Alexandre Paul Arnoux
Narození	27. února 1884 Digne-les-Bains
Úmrtí	5. ledna 1973 (ve věku 88 let) Boulogne-Billancourt, Paříž
Místo pohřbení	hřbitov v Bagneux
Povolání	básník, prozaik, dramatik, scenárista a překladatel
Národnost	francouzská
Stát	Francie Francie
Témata	literatura, drama, filmová scenáristika, překlad a žurnalistika
Ocenění	Renaissance de la Nouvelle (1921), Grand prix national des Lettres (1956),
Rodiče	Jules Arnoux
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Paul-Alexandre Arnoux (27. února 1884 Digne-les-Bains – 5. ledna 1973 Boulogne-Billancourt, Paříž) byl francouzský básník, prozaik, dramatik, scenárista a překladatel, od roku 1947 člen Goncourtovy akademie.^[1]

Život

Narodil se v rodině učitele a školního inspektora. Během studií práv v Lyonu se roku 1904 se seznámil s hercem, režisérem a později učitelem na Pařížské konzervatoři Charlesem Dullinem, který se stal jeho celoživotním přítelem i spolupracovníkem. Od roku 1906 pracoval na seinské prefektuře. Roku 1913 se oženil se Španělkou Amálií Isabelou Enetovou, která zemřela roku 1938.^[2]

Debutoval roku 1906 sbírkou básní L'allée des mortes (Alej mrtvých), známější se stal sbírkou povídek Le Cabaret (1919, Kabaret) a románem Indice 33 (1920, Index 33) inspirovaných první světovou válkou. Jeho dílo je žánrově velmi bohaté, inspirované romantismem, mýty, středověkými pověstmi a legendami a také moderní fantastikou. Vyznačuje se vybroušeným stylem a autor v něm spojuje sen se skutečností.^[3]

Od roku 1922 pracoval jako filmový scenárista, byl šéfredaktorem filmového magazínu Pour vous. Za druhé světové války působil jako válečný korespondent. Od roku 1946 spolupracoval s rozhlasem. Roku 1947 se stal členem Goncourtovy akademie a roku 1956 obdržel za své dílo cenu Grand prix national des Lettres. Jako překladatel přeložil z němčiny druhý díl Goethova Fausta a ze španělštiny Calderónovu hru Život je sen. Zemřel roku 1973 na krvácení do mozku.^[4]

Dílo (výběr)

Poezie

• L'Allée des mortes (1906, Alej mrtvých).
• Au grand vent (1909, V silném větru).

Povídky

• Le Cabaret (1919, Kabaret), sbírka povídek.
• Suite variée (1925, Pestrá suita)

Romány

• Didier Flaboche (1912).
• Abisag (1918).
• Indice 33 (1920, Index 33).
• La Nuit de Saint-Barnabé (1921, Noc svatého Barnabáše).
• Écoute s'il pleut (1923, Poslouchej, zda prší).
• Le Règne du bonheur (1924, Vláda štěstí).
• Carnet de route du juif errant (1930, Cestovní zápisník věčného Žida).
• Merlin l'enchanteur! (1931, Kouzelník Merlin).
• Le Rossignol napolitain (1937, Neapolský slavík).
• À l'autre bout de l'arc-en-ciel (1940, Na druhém konci duhy).
• Rêveries d'un policier amateur (1945, Snění detektiva amatéra).
• Le chemin de l'étoile (1946, Cesta hvězdy).
• Algorithme (1948, Algoritmus).
• Roi d’un jour (1956, Jednodenní král).
• Double chance ou Le gros lot (1959, Dvojí šance aneb Hlavní výhra).
• Zulma l'infidèle (1960, Nevěrnice Zulma).
• Visite à Mathusalem (1961, Návštěva u Metuzaléma).

Eseje

• Romancero moresque (1921).
• La Légende du Cid campeador (1922, Legenda o Cidu Campeadorovi).
• Haute Provence (1926).
• Rencontres avec Richard Wagner (1927, Setkání s Richardem Wagnerem).
• Tristan Corbière (1929).
• Journal d'exil (1944).
• Contacts allemands (1950, Německé kontakty).

Divadelní hry

• La Belle et la Bête (1913, Kráska a zvíře), tato hra částečně ovlivnila režiséra Jeana Cocteaua při práci na filmu Kráska a zvíře z roku 1946.
• Huon de Bordeaux (1922), zpracování stejnojmenné chanson de geste ze 13. století.^[3]
• Petite lumière et l'ourse (1923, Světélko a medvědice).
• Les Taureaux (1947, Býci).
• L’Amour des trois oranges (1947, Láska ke třem pomerančům).
• Une aventure de Don Juan (1956, Dobrodružství Dona Juana).
• Flamenca (1965).

Vzpomínky

• Paris sur Seine (1939, Paříž na Seinou).
• Rhône mon fleuve (1944, Moje řeka Rhôna).
• Paris ma grand'ville (1949, Moje velkoměsto Paříž)

Filmové scénáře a adaptace

• Tillers of the Soil (1923, Ohniště), francouzský němý film, režie Robert Boudrioz.
• Maldone (1928), francouzský němý film, režie Jean Grémillon.
• L'Atlantide (1932), francouzský fantasy film, režie Georg Wilhelm Pabst.
• Die Herrin von Atlantis (1932, Královna Atlantidy), německý fantasy film, režie Georg Wilhelm Pabst.
• Don Quichotte (1933, Don Quijote), film ve francouzské a německé verzi, režie Georg Wilhelm Pabst.
• Dans les rues (1933, V ulicích), francouzský film, režie Victor Trivas,
• La voix sans visage (1933, Hlas bez tváře), francouzský film, režie Leo Mittler, Arnoux je rovněž spoluautorem hudby k filmu.
• Le tunnel (1933, Tunel), francouzský sci-fi film, režie Curtis Bernhardt, Arnoux si ve filmu zahrál epizodní roli.
• Sous la terreur (1936, Pod terorem), francouzský historický film, režie Marcel Cravenne a Giovacchino Forzano.
• Le drame de Shanghaï (1838, Drama v Šanghaji), francouzský film, režie Georg Wilhelm Pabst.
• Ultimatum (1938, Ultimátum), francouzský film, režie Robert Wiene a Robert Siodmak.
• Frères corses (1939, Korsičtí bratři), francouzský film podle Alexandra Dumase, režie Géo Kelber a Robert Siodmak.
• La loi du nord (1939, Zákon severu), francouzský film, režie Jacques Feyder.
• La charrette fantôme (1939, Vozka smrti), francouzský fantasy film podle Selmy Lagerlöfové, režie Julien Duvivier.
• Premier de cordée (1944, Závrať), francouzský film, režie Louis Daquin.
• La Dame de Haut-le-Bois (1947, Paní z Haut-le-Bois), francouzský film, režie Jacques Daroy.
• Les derniers jours de Pompei (1950, Poslední dny Pompejí), francouzsko-italský film, režie Marcel L'Herbier a Paolo Moffa.
• Le chemin de l'étoile (1955, Hvězdná cesta), francouzský film podle Arnouxovy povídky, režie Jean Mousselle.
• Abisag (1958), francouzský televizní film podle Arnouxova románu, režie Jean Vernier.
• L'amour des trois oranges (1961, Láska ke třem pomerančům), francouzský televizní film podle Arnouxovy divadelní hry, režie Pierre Badel.

Libreta

• Sextuor (1923, Sextet), libreto k baletu Alexandra Tansmana.^[5]

Česká vydání a inscenace

• Světélko a medvědice, představení Národního divadla Brno, premiéra roku 1926, přeložil Vilém Skoch.^[6]
• Huon z Bordeaux, inscenace Národního divadla v Praze, premiéra roku 1926, přeložil Jindřich Hořejší.^[7]
• Legenda o Cidu Campeadorovi, Marta Florianová, Stará Říše na Moravě, přeložil Josef Florian.
• Neapolský slavík, Karel Voleský, Praha 1938, přeložila Milada Pochová.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandre Arnoux
• (francouzsky) Alexandre Arnoux – Babelio
• (francouzsky) Alexandre Arnoux – UQAC