Atentát na Martina Luthera Kinga
Martin Luther King
Historické období	Studená válka
Cíl	Martin Luther King
Mrtví lidé	1
Zranění lidé	0
Důsledky	smrt M. L. Kinga; vypukají velké sociální nepokoje především v řadách afroamerického obyvatelstva
Datum	4. duben 1968
Místo	Memphis, stát Tennessee
Pachatel	James Earl Ray
Použité zbraně	puška
Kauza dnes	ne zcela objasněna
Souřadnice	35°8′4″ s. š., 90°3′27″ z. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Atentát na Martina Luthera Kinga, baptistického kazatele a vůdce afroamerického hnutí za občanská práva, byl spáchán dne 4. dubna 1968 v americkém městě Memphis, Tennessee. King byl smrtelně zasažen střelou z pušky během svého pobytu v motelu „Lorraine“, když stál na balkónu u svého pokoje.

Svým zraněním i přes rychlou zdravotnickou pomoc a přímou masáž srdce provedenou v nemocnici St. Joseph's Hospital zanedlouho podlehl. Pachatelem byl uprchlý trestanec James Earl Ray, který byl zadržen dva měsíce po atentátu na londýnském letišti Heathrow během pokusu o únik do některé z afrických zemí.

Tento čin vyprovokoval velké sociální nepokoje především v řadách afroamerického obyvatelstva v USA, především ve městech Washington, D.C., Louisville (Kentucky) a Baltimore. Podobně jako tomu bylo i u atentátu na Johna F. Kennedyho, vznikly i v souvislosti se smrtí M. L. Kinga různé teorie a podezření, podle kterého měl být Ray k přiznání donucen pod psychickým a fyzickým nátlakem.

Pozadí události

Martin L. King poprvé zavítal do Mephisu již během března 1968 s cílem podpořit stávkující afroamerické popeláře. Tito chtěli stávkou vyjádřit nespokojenost s nevyhovujícími pracovními podmínkami, povinností denně zvedat neadekvátně těžká břemena a pracovat i během zimních mrazů a v dešti; dále chtěli protestovat proti zvýhodňování bílých kolegů, kterým byla vyplácena mzda v plné výši, i když některý den museli z důvodu špatného počasí zůstat doma.^[1][2][3]

Do Memphisu se King znovu vrátil 3. dubna 1968, aby navštívil shromáždění Církve Boha v Kristu, konané v Mason Temple. Kingův let do Memphisu byl ten den z důvodu bombového poplachu opožděn.^[4] Během běsnící sněhové bouře King přednesl svůj poslední projev v životě, známý pod titulkem „I've Been to the Mountaintop“ (Vystoupil jsem na vrchol hory). Ke konci svého projevu se zmínil i o oné bombové hrozbě v jeho letu:

Atentát

King byl během svého memphiského pobytu ubytován v motelu Lorraine, pokoji č. 306. Motel vlastnil černošský obchodník jménem Walter Bailey. Kingův blízký přítel a kolega, Reverend Ralph David Abernathy, který byl svědkem atentátu, uvedl komisi HSCA, že King tento motel navštěvoval tak často, že byl nakonec přezdíván jako „King-Abernathy Suite“.^[6]

Podle spisovatele Taylora Branche hovořil King naposledy s hudebníkem Benem Branchem, který měl ten den hrát na večerním setkání. King mu tehdy řekl: „Bene, počítej prosím tě s tím, že na tom večerním setkání zahraješ i skladbu Take My Hand, Precious Lord. Dej si na tom fakt záležet!“^[7]

Dne 4. dubna v 18.01 byl M. L. King zasažen střelou z pušky, když stál na balkónu u svého pokoje. Prošla pravým límcem u košile, prorazila hrdlo, prošla míchou a nakonec se zastavila v rameni.^[8] King byl převezen do nemocnice St. Joseph's Hospital, kde lékaři otevřeli Kingův hrudník a pokusili se jej zachránit přímou manuální masáží srdce. I přes veškerou snahu se však obnovení srdeční činnosti dosáhnout nepodařilo a v 19.05 byl King prohlášen za mrtvého. Podle Taylora Branche bylo během pitvy patologem konstatováno, že i přes Kingův poměrně nízký věk (39), bylo jeho srdce srovnatelné se srdcem šedesátiletého muže.^[9]

Dopadení pachatele a soud

Dva měsíce po atentátu byl na londýnském letišti Heathrow zadržen pravděpodobný pachatel James Earl Ray, který chtěl přes Londýn pravděpodobně uprchnout do Angoly, Rhodesie nebo Jihoafrické republiky^[10] a to na základě padělaného kanadského pasu na jméno Ramon George Sneyd. Ray byl neprodleně převezen do Spojených států a obviněn z vraždy M. L. Kinga. Na radu svého právního zástupce se Ray k činu přiznal, aby tak snížil riziko, že bude odsouzen k trestu smrti. Ray byl konečným rozsudkem odsouzen k trestu odnětí svobody na 99 let.

Dne 10. června 1977 Ray, společně se šesti dalšími vězni, uprchl z věznice Brushy Mountain ve státě Tennessee, o tři dny později však byli všichni znovu zadrženi a vráceni do věznice.^[11] Za tento útěk byl Rayovi trest zvýšen o jeden rok, tedy v souhrnu na 100 let.

Roku 1997 se syn M. L. Kinga sešel s Rayem a posléze vydal souhlas k obnovení soudního procesu.^[12] Právním zástupcem Raye až do jeho smrti roku 1998 byl William Pepper, který informoval o přesvědčení Kingovy rodiny, že Ray neměl se smrtí Martina Luthera Kinga nic do činění.^[13] Ray však 23. dubna 1998 zemřel ve věznici na selhání ledvin ve věku sedmdesáti let, které bylo způsobeno žloutenkou typu C.

Pochybnosti v případu

Shrnutí spekulací vzniklých v souvislosti s osobou pachatele Raye:

• Ray učinil doznání pod nátlakem a pod hrozbou udělení trestu smrti^[14][15]
• Mnohé konspirační teorie se také opírají o závěry balistických testů se zbraní Remington Gamemaster, které nikdy dostatečně neprokázaly, že by Ray byl vrahem a neprokázaly ani jeho vlastnictví dané zbraně.^[16][17]
• Svědci, kteří se během střelby nacházeli poblíž M. L. Kinga, navíc uvedli, že střela vyšla z odlišného místa, než uváděla oficiální zpráva.^[18]

Reakce na atentát

Tento čin vyvolal pouliční nepokoje ve více než 60 městech po celém světě.^[19] 9. duben byl americkým prezidentem Johnsonem vyhlášen národním dnem smutku za zemřelého bojovníka za lidská práva. Kingova pohřbu se zúčastnilo na 300 000 lidí, prezident Johnson byl z důvodu jednání o Vietnamském konfliktu v Camp Davidu zastoupen viceprezidentem Hubertem Humphreym.

Proslov Roberta Kennedyho

Na atentát ještě tentýž den (4. dubna) zareagoval Robert Kennedy veřejným projevem ve městě Indianapolis. Kennedy toho dne, v rámci nominační kampaně pro Demokratické primárky, navštívil University of Notre Dame a Ball State University ve státě Indiana.^[20] Informoval v něm o této tragické události, zmínil se o Kingově celoživotním boji za lidská práva a konstatoval, že Amerika tragické okamžiky zažila v minulosti a nepochybně je zažije i budoucnosti: „Tímto činem nekončí doba bezpráví, doba násilí ani doba chaosu.“. O spáchání atentátu Martina Luthera Kinga se dozvěděl těsně před nástupem do letadla směr Indianapolis, kde měl přednést svůj projev. Po dohodě s osobním tiskovým mluvčím Frankem Mankiewiczem se Kennedy rozhodl navštívit Kingovu rodinu a požádat její členy, aby se drželi Kingova odkazu nepodnikat žádné násilné reakce.^[21] O úmrtí Kinga se Kennedy dozvěděl až po přistání v Indianapolisu.

Mankiewicz a poradce pro projevy Adam Walinsky začali Kennedymu okamžitě sepisovat poznámky k projevu vyjadřujícímu se ke Kingově smrti. Kennedy však Walinskyho text odmítl a hodlal použít svůj vlastní, který si narychlo sepsal během cesty z letiště; Mankiewicz se svou verzí dorazil až poté, co Kennedy započal svůj veřejný projev.^[22] Indianapoliský šéf místní policie Kennedymu sdělil, že mu během projevu nemůže poskytnou adekvátní ochranu, a že celý tento akt považuje za velmi nebezpečný.^[23] Kennedy se i přes tato varování rozhodl svůj projev přednést. Na provizorním dřevěném pódiu vybudovaném na korbě nákladního vozu Kennedy hovořil celkem čtyři minuty a padesát sedm sekund.^[24]

Robert Kennedy se v Indianapolisu stal prvním informačním zdrojem, který informoval o Kingově smrti. Někteří členové Kennedyho doprovodu se na základě reakcí publika (někteří přihlížející začali křičet nebo omdlévat) začali obávat, že by tento projev mohl vést ke vzniku pouličních nepokojů.^[25] Když se reakce publika během projevu zklidnily, uvedl Kennedy, že mnozí přihlížející by se mohli cítit ohroženi a nahněvaní obzvláště poté, co vyšla najevo skutečnost, že útočníkem byl muž bílé pleti. Dále řekl, že podobné pocity mu hlavou kolovaly po atentátu na jeho bratra Johna Kennedyho; tyto poznámky překvapily Kennedyho pobočníky, kteří jej nikdy předtím neslyšeli hovořit o Johnově smrti.^[26] Kennedy pokračoval ve svém projevu zmínkou o nutnosti vyvinout značné úsilí „aby naše země překonala tyto přetěžké časy“ a poté citoval báseň antického básníka Aischyla. Kennedy projev shrnul tím, že je nutné, aby bílí a černí žili v jednotě a vyzval veřejnost k modlitbě za Kingovu památku.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martin Luther King, Jr. assassination na anglické Wikipedii.

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Atentát na Martina Luthera Kinga na Wikimedia Commons
• Dílo Speech on the Assassination of Martin Luther King, Jr. ve Wikizdrojích (anglicky)
• (anglicky)The Coalition on Political Assassinations, A research and lobby group that also organize a conference on the assassination of Dr King.
• (anglicky)Department of Justice investigation on assassination
• (anglicky)Shelby County Register of Deeds documents on the Assassination Investigation
• (anglicky)Donald E. Wilkes, Jr., Death of MLK Still a Mystery (1987).
• (anglicky)Donald E. Wilkes, Jr., What are Facts of MLK Murder? (1987).

Audiovizuální dokumentyeditovat | editovat zdroj

• The Assassination of Martin Luther King Jr.