A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Christoph Graupner | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 13. ledna 1683 Kirchberg |
Úmrtí | 10. května 1760 (ve věku 77 let) Darmstadt |
Povolání | hudební skladatel a cembalista |
Nástroje | cembalo a varhany |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Christoph Graupner (13. ledna 1683 – 10. května 1760) byl německý cembalista a skladatel vrcholně barokní hudby. Když v Lipsku roku 1723 obsazovali místo kantora, Graupner funkci v konkurzu získal, ale poté, co mu dosavadní zaměstnavatel zlepšil finanční podmínky, zase ji odmítl, a tím uvolnil místo pro Johanna Sebastiana Bacha.
Život
Graupner, který se narodil v Hartmannsdorfu poblíž saského Kirchbergu, dostával první hudební lekce od svého strýce, varhaníka jménem Nicolaus Kuester. Pak na univerzitě v Lipsku studoval právo (stejně jako mnoho skladatelů té doby) a dokončil svá hudební studia u Johanna Kuhnaua, kantora u sv. Tomáše v Lipsku.
V roce 1705 Graupner opustil Lipsko a hrál na cembalo v orchestru hamburské opery pod vedením Reinharda Keizera po boku Georga Friderica Händela, tehdy mladého houslisty. Kromě hraní na cembalo složil Graupner v Hamburku šest oper, některé ve spolupráci s Keizerem, populárním skladatelem oper.
V roce 1709 přijal Graupner post u dvora v Hesensku-Darmstadtsku, v roce 1711 se stal kapelníkem dvorního orchestru (Hofkapellmeister) a strávil tam zbytek své kariéry. K jeho práci patřilo komponování hudby což dělal téměř půl století, od roku 1709 do roku 1754, kdy oslepl. Zemřel v Darmstadtu o šest let později.
Graupner nechtěně sehrál klíčovou roli v dějinách hudby tím, že uvolnil Bachovi místo v Lipsku. Finanční krize dvora v Darmstadtu v 10. letech 17. století si vynutila redukci hudebního života. Opera byla uzavřena a platy mnoha dvorních hudebníků včetně Graupnera byly v prodlení. Po mnoha marných pokusech o vyplacení platu si Graupner, živící několik dětí a manželku, požádal v roce 1723 o místo kantora v Lipsku. Telemann byl vybrán jako první, ale žádost o místo stáhl poté, co mu v Hamburku zvýšili plat. Ve druhém konkurzu vyhrál Graupner na základě svého Magnificat, který zkomponoval ve stylu svého učitele, mentora a předchůdce Kuhnaua. Graupnerův patron lankrabě Arnošt Ludvík ho však nechtěl propustit. Nechal mu v plné výši vyplatit dlužnou mzdu a ještě mu zvýšil plat; a Graupner dostal slib, že u dvora zůstane, i kdyby byla rozpuštěna jeho kapela. S tak příznivými podmínkami zůstal Graupner v Darmstadtu, čímž uvolnil cestu pro Bacha, aby se stal kantorem v Lipsku.
Poté, co se dozvěděl, že místo získal Bach, napsal dne 4. května 1723 Graupner laskavě městské radě v Lipsku a ujistil ji, že Bach „je hudebníkem stejně schopným při hře na varhany, jako je znalcem církevní hudby a skladeb pro orchestry“ a že je mužem, který „bude čestně a řádně vykonávat funkce, jež mu byly svěřeny“.[1]
Dílo
Graupner byl pracovitý a plodný. V seznamu jeho prací je asi 2000 dochovaných děl, včetně 113 sinfonií, 85 předeher (suit), 44 koncertů, 8 oper, 1418 náboženských a 24 světských kantát, 66 sonát a 57 cembalových partit.[2] Téměř všechny Graupnerovy rukopisy jsou uloženy v ULB (Knihovna technické univerzity) v Darmstadtu v Německu.
Graupner psal i pro exotické kombinace nástrojů, včetně hoboje, flétny d'amore a violy d'amore. Více než polovina jeho sinfonií vyžaduje žestě a tympány, přičemž asi 25 sinfonií vyžaduje 3 až 4 tympány, jedna (sinfonia G dur GWV 611) 5 tympánů a další, sinfonia F dur (GWV 566), je složena pro 6 tympánů.
Graupnerova po smrti upadl z mnoha důvodů do zapomenutí. Jeho rukopisy se staly předmětem dlouhé právní bitvy mezi jeho dědici a panovníky Hesenska-Darmstadtska, takže zůstaly veřejnosti nepřístupné. Kromě toho se zanedlouho dramaticky změnil hudební styl. Pozitivní je však to, že tím, že panovník zabavil Graupnerův hudební odkaz, zajistil jeho kompletní dochování. Například k hudebnímu odkazu J. S. Bacha osud tak laskavý nebyl. Dalším faktorem, který přispěl k Graupnerovu zapomenutí, bylo to, že měl kromě Johanna Friedricha Fasche jen velmi málo žáků, kteří by pokračovali v jeho hudebním odkazu.
Jak shrnul kritik David Vernier, Graupner je „jednou z nešťastných obětí osudu a okolností - současník Bacha, Händela, Telemanna atd., který zůstal z velké části - a nespravedlivě - opomíjen“. [3]
Počínaje počátkem 20. století začal Willibald Nagel výzkum Graupnerových sinfonií. Ve 20. letech 20. století publikoval Friedrich Noack svůj výzkum Graupnerových kantát. Baerenreiter publikoval v 50. letech několik sinfonií a jednu předehru. Na začátku 80. let editoval Myron Rosenblum čtyři sinfonie pro rozsáhlý projekt Barryho Brooka The Symphony, 1720-1840: A Complete Collection of Full Scores (New York: Garland, 1979–85), 60 vols. V roce 1988 vyšla studie Oswalda Billa o Graupnerovi s několika články od takových odborníků na Graupnera, jako je Peter Cahn (o sinfoniích), Joanna Cobbová Biermannová (hudebníci a platy v Darmstadtu), a zdrojovými dokumenty o dvorním životě v Darmstadtu. Pro graupnerovský výzkum byly velmi důležité tři disertační práce: studie H. Cutlera Falla o kantátách pašijového týdne, studie Reného Schmidta o vánočních kantátách a studie Vernona Wickera o sólových basových kantátách. Christoph Grosspietsch publikoval v roce 1994 rozsáhlou studii o Graupnerových předehrách.
Přes veškerý tento výzkum bylo pro širokou veřejnost k dispozici jen poměrně málo nahrávek. To se změnilo v roce 1998, kdy Hermann Max nahrál CD Graupnerových děl pro značku CPO. Montrealský cembalista Geneviève Soly narazil v roce 2000 na Graupnerův rukopis v Beineckově knihovně na Yaleově univerzitě a začal hrát a nahrávat Graupnerova díla. Graupner byl „vždy na špičce své doby a byl velmi inovativní ve své harmonii, notaci a používání nástrojů,“ jak poznamenal Soly. „Musíte vzít v úvahu jeho různé styly ve vztahu k té které době a myšlenkám, které měl v daném okamžiku zájem rozvíjet. Velikost jeho opusu v tomto ohledu přináší další potíže, protože jiný skladatel mohl psát stejně dlouho, ale pouze v jednom stylu.“[4]
V dubnu 2005 vydalo nakladatelství Carus Music tematický katalog Graupnerovy instrumentální hudby (editory byli Oswald Bill a Christoph Grosspietsch). Existují plány na katalogizaci Graupnerovy vokální hudby. V roce 2010 vydal belgický dirigent a muzikolog Florian Heyerick online prohledávatelný digitální katalog instrumentálních a vokálních děl.[5]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christoph Graupner na anglické Wikipedii.
- ↑ Christoph Wolff, Johann Sebastian Bach: The Learned Musician, W. W. Norton & Company, New York & London, 2000, p. 224.
- ↑ Prima la musica! began publishing a series of modern scores for some of Graupner's, ouvertures,sinfonias, and annual cantata cycles of cantatas in 2007.
- ↑ David Vernier, Review of L'Ensemble des Idées heureuses, Geneviève Soly: Christoph Graupner, Analekta 2-3162 Archivováno 5. 6. 2011 na Wayback Machine., Classics Today
- ↑ Réjean Beaucage, Geneviève Soly - Love at First Note!, La Scena Musicale, December 6, 2003.
- ↑ GWV-online: http://www.graupner-digital.org
Literatura
- Oswald Bill, Christoph Großpietsch (Hrsg.): Christoph Graupner: thematisches Verzeichnis der musikalischen Werke; Graupner-Werke-Verzeichnis; GWV. Band 1: Instrumentalwerke. Carus, Stuttgart 2005, ISBN 3-89948-066-X.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Christoph Graupner na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk