A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Radek Jaroš | |
---|---|
Radek Jaroš (2023) | |
Narození | 29. dubna 1964 (60 let) Nové Město na Moravě Československo |
Povolání | profesionální horolezec a spisovatel |
Znám jako | první český držitel Koruny Himaláje (2014), držitel Koruny planety (2019) |
Ocenění | Skleněná medaile Kraje Vysočina (2009) Sportovec Kraje Vysočina (2014) Cena Jiřího Gutha-Jarkovského (2014) Kamenná medaile Kraje Vysočina (2015) medaile Za zásluhy (2023) |
Děti | Andrea Jarošová, Ondřej Jaroš |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Radek Jaroš (* 29. dubna 1964 Nové Město na Moravě[1]) je český horolezec a autor knih. Stal se 15. horolezcem na světě a prvním Čechem, který vystoupil na všech 14 světových osmitisícovek bez použití kyslíku.[2] V roce 2019 dokončil výstupy na nejvyšší vrcholy všech kontinentů.[3] Je členem novinářského profesního sdružení Czech Travel Press. Je členem Českého klubu fair play Českého olympijského výboru.
Biografie
Dětský sen stát se horolezcem začal naplňovat až v osmnácti letech, kdy začal s lezením na Českomoravské vrchovině.[4] Následovaly Tatry, Ťan-šan, Pamír a Himálaj. Mezi své velké cenné kopce řadí šestitisícový Pik Moskevské pravdy (1989) a pětitisícový Pik Učitěl (1989).
V roce 1994 se neúspěšně pokusil o Mount Everest (8 848 m n. m.). Kouzlu nejvyšší hory podlehl a při své druhé expedici v roce 1998 se mu společně s Vladimírem Noskem podařilo z Tibetu, severním žebrem, vystoupit bez použití kyslíkových přístrojů na vrchol. „Mount Everest jsem nepokořil, ale hora mi souhrou okolností dovolila, abych na ni vystoupil.“ Později vystoupil na známý jihoamerický Huascarán.[5]
Osmitisícovky
V roce 2006, kdy měl zdoláno šest osmitisícovek, oznámil svůj cíl zdolat všechny vrcholy, které mají nad osm tisíc metrů.[6]
Na podzim roku 2000 se zúčastnil expedice na Kančendžengu (8 586 m n. m.), velmi špatné počasí nepustilo nikoho na vrchol. Špatné počasí zhatilo i výstup na nejtěžší osmitisícovku K2 (8 612 m n. m.) v roce 2001.[7] Ta je jeho osudovou horou, neúspěšně se na ni pokoušel vystoupit ještě v letech 2003 a 2005. Měl v plánu se pokusit o výstup na K2 ještě v roce 2007, ale kvůli zranění musel expedici ukončit. V roce 2002 se vrátil jako člen malé tříčlenné expedice na Kančendžengu a jako druhý Čech stanul na vrcholu bez použití kyslíku. Expedice byly většinou vedeny lehkým stylem[8] (v malém týmu), nejhodnotnějším výstupem je cesta Scott/McIntyre na Šiša Pangmu v roce 2004 vykonaná alpským stylem a oceněná Výstupem roku ČHS.[9]
V den svých pětačtyřicátých narozenin 29. dubna 2009 vystoupil na Manáslu sólově.[p 1][1] V roce 2010 vystoupil spolu s Liborem Uhrem během deseti dnů na vrchol Gašerbrum II a Gašerbrum I.[10] V roce 2011 sólově vystoupil na vrchol čtvrté nejvyšší hory světa Lhoce.[11] Jeho další úspěšný výstup proběhl v roce 2012, kdy vystoupil na vrchol desáté nejvyšší hory světa Annapurny.[12] Při tomto výstupu ovšem utrpěl těžké omrzliny prstů na nohou a postupně mu byly amputovány všechny prsty na levé noze (celkem 9 článků) a dva prsty na noze pravé (2,5 článku).[13] Přesto pokračoval v přípravách na výstup na poslední osmitisícovku, která mu ještě odolávala. Na K2 nakonec vystoupil v červenci 2014 a zkompletoval tak pomyslnou „Korunu Himálaje“. Jako patnáctý ve světě a první Čech vystoupil na všech 14 osmitisícovek bez použití umělého kyslíku.[14][15] Až na Siša Pangmu prostoupenou alpským stylem a oceněnou Výstupem roku se jednalo o výstupy klasických cest expedičním stylem bez použití výškových nosičů.
Úspěšné výstupy
- 19. května 1998: Mount Everest, 8 849 m n. m.
- 15. května 2002: Kančendženga, 8 586 m n. m.
- 18. června 2003: Broad Peak, 8 051 m n. m.
- 10. května 2004: Čo Oju, 8 201 m n. m.
- 9. října 2004: Šiša Pangma, 8 027 m n. m., J stěna Scott/Mc Intyre alpským stylem, oceněno jako Výstup roku ČHS[16]
- 28. června 2005: Nanga Parbat, 8 126 m n. m.
- 1. května 2008: Dhaulágirí, 8 167 m n. m.
- 21. května 2008: Makalu, 8 485 m n. m.
- 29. dubna 2009: Manáslu, 8 163 m n. m.
- 17. července 2010: Gašerbrum II, 8 035 m n. m.
- 28. července 2010: Gašerbrum I, 8 080 m n. m.
- 19. května 2011: Lhoce, 8 516 m n. m.
- 6. května 2012: Annapurna, 8 091 m n. m.
- 26. července 2014: K2, 8 611 m n. m., dokončení projektu Koruna Himálaje
Koruna planety
Poté, co dokončil projekt „Koruna Himálaje“ zrealizoval úspěšně další projekt – Korunu planety (1998–2019).
- 19. května 1998: Mount Everest, 8 849 m n. m.
- 31. května 2016: Denali, 6 190 m n. m.[17]
- 4. října 2016: Elbrus, 5 642 m n. m.[18] (Mont Blanc 1994)
- 29. srpna 2017: Mount Kosciuszko, 2 228 m n. m.
- 25. prosince 2017: Vinson Massif, 4 892 m n. m.
- 6. ledna 2019: Aconcagua, 6 961 m n. m.
- 1. října 2019: Kilimandžáro (5 895 m n. m.), dokončení projektu Koruna planety
Nadále mu zbývá Puncak Jaya (4 884 m n. m.), nejvyšší hora Oceánie.
Rodina
Radek Jaroš je rozvedený, má dceru Andreu a syna Ondřeje.
Ocenění
- Skleněná medaile Kraje Vysočina (2009)
- Sportovec Kraje Vysočina (2014)
- Na počest zdolání Koruny Himálaje vydala Česká mincovna pamětní medaile z ryzího zlata a stříbra. Křest medaile proběhl společně s křtem nové knihy Radka Jaroše “K2, poslední klenot mé Koruny Himálaje” v pátek 2. října 2015. Celkem bylo vyraženo 550 stříbrných a 300 zlatých pamětních medailí.[19]
- V roce 2015 obdržel prestižní ocenění od Českého olympijského výboru Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského, udělovanou sportovci za nejlepší sportovní výkon roku 2014.
- Kamenná medaile Kraje Vysočina (2015)
- Medaile Za zásluhy 1. stupně, udělil prezident Petr Pavel v roce 2023
Dílo
Společně s Arnoštem Tabáškem napsal knihu Dobývání nebe, ve které popisuje pět expedic na tři nejvyšší hory světa. Na dva z těchto vrcholů (Mount Everest, Kančendženga) se mu podařilo vystoupit jako druhému Čechovi bez použití umělého kyslíku. Kniha čerpá z reportáží posílaných v době expedic na Jarošův web. Další knihou této dvojice je titul Hory shora. V roce 2011 vydal ve spolupráci se svou dcerou Andreou knihu Hory má panenko. V roce 2013 vydal další knihu, opět ve spolupráci s Andreou, Hory shora 2.[20] V roce 2015 vydal knihu “K2, poslední klenot mé Koruny Himálaje”.[19]
Z každé ze svých osmitisícovek má Radek Jaroš zpracované dokumenty na DVD, v roce 2015 vznikl dokumentární film Cesta vzhůru.
Ve spolupráci s Divadlem Járy Cimrmana se zúčastnil expedice Altaj – Cimrman, která si kladla za cíl pojmenovat po fiktivním géniovi Járu Cimrmanovi horu na Altaji. Z výpravy vznikl krátkometrážní mokument Vojtěcha Kotka Expedice Altaj – Cimrman mezi jeleny.[21]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Ve své expedici byl sice sám, ale na cestě se pohybovala řada horolezců z jiných expedic, takže nešlo o sólo v obvyklém slova smyslu
Reference
- ↑ a b Nejvyšší ocenění Kraje Vysočina . Jihlava: Kraj Vysočina, 2017 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-01.
- ↑ PRAVDA, Petr. Radek Jaroš vystoupil na K2, zdolal tak všechny osmitisícovky . iDNES.cz, 2014-07-26 . Dostupné online.
- ↑ Lezec.cz: Radek Jaroš vylezl v Africe na Kilimandžáro v rámci 7 Summits (10/2019)
- ↑ JINDRA, Michal. Když K2 nezdolám, svět se nezačne otáčet v protisměru, říká Jaroš . iDNES.cz, 2014-06-05 . Dostupné online.
- ↑ PAVLÍČKOVÁ, Jana. Horolezec Radek Jaroš: Huascarán je strašná hora! . Deník, 2015-01-13 . Dostupné online.
- ↑ REICHMAN, Martin. Všechny osmitisícovky Radka Jaroše. Od Everestu až na vrchol K2 . 100+1, 2014-08-08 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-20.
- ↑ Radek Jaroš: vylezl na Mount Everest, Říp zatím nezdolal . National Geographic, 2011-11-02 . Dostupné online.
- ↑ Alpský styl, lehká expedice - vysvětlivky pojmů
- ↑ Radek Jaroš . Festival horolezeckých filmů . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-06-20.
- ↑ SEIDL, Jiří. Riskoval, ale na osmitisícovku Gašerbrum I se dostal bez úhony online. iDNES.cz, 2010-08-11 cit. 2015-06-20. Dostupné online.
- ↑ Radek Jaroš zdolal vrchol hory Lhoce online. i-vysocina.cz, 2011-05-20 cit. 2015-06-20. Dostupné online.
- ↑ TUREK, Kuba. Annapurna účtovala: Jaroš přišel o prsty a Tráva málem umřel v bouřce online. Hory doly cit. 2015-06-20. Dostupné online.
- ↑ HAŠEK, Martin. Horolezec Jaroš: Nemá prsty, chodí o berlích, pokousal ho pes. A za půl roku chce na K2!. isport.cz online. 2013-11-13 cit. 2014-07-26. Dostupné online.
- ↑ VÝBORNÁ, Lucie. Horolezec Radek Jaroš vystoupal na K2, zdolal tak všech 14 osmitisícovek online. Český rozhlas, 2014-07-26 cit. 2014-07-26. Dostupné online.
- ↑ NOVOTNÝ, Ondřej. Horolezec Jaroš: Dochází mi, že není normální, co jsem dokázal online. iDNES.cz, 2014-08-08 cit. 2015-06-20. Dostupné online.
- ↑ Výstup roku 2004
- ↑ Výtěžek z charitativní přednášky věnuje Jaroš vozíčkáři online. Deník, 2016-12-07 cit. 2016-12-24. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KOPECKÝ, Milan. Radek Jaroš zdolal Elbrus. Pod horu přijel z Vysočiny na kole online. Český rozhlas, 2016 cit. 2016-12-24. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-25.
- ↑ a b Korunu Himálaje Radek Jaroš zdolal, teď má i svou pamětní medaili online. Česká mincovna cit. 2015-10-29. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-19.
- ↑ JINDRA, Michal. Horolezec Jaroš se potřeboval ochránit. Nasadil jsem si kondomy, říká online. iDNES.cz, 2013-12-19 cit. 2015-06-20. Dostupné online.
- ↑ Expedice Altaj - Cimrman mezi jeleny. Česká televize online. cit. 2021-04-30. Dostupné online.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- NOVÁK, Jiří. Himálaj Karakoram - Československé a české prvovýstupy 1969-2015. 1. vyd. Praha: Alpy, 2015. 208 s. ISBN 978-80-85613-54-4.
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Radek Jaroš na Wikimedia Commons
- Osoba Radek Jaroš ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Radek Jaroš
- Oficiální stránky
- Radek Jaroš v Česko-Slovenské filmové databázi
- Radek Jaroš v Internet Movie Database (anglicky)
- Rozhovor k filmu Cesta vzhůru
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk