Ultraphon

Ultraphon
	Etiketa na gramofonové desce Ultraphonu pro švédský trh
Mateřská společnost	Warner Music Group
Vznik	1932
Sídlo	Praha
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ultraphon bylo německo-české hudební vydavatelství působící od 20. do 40. let 20. století.

Ve 20. letech vznikl německý label Ultraphon v nizozemském vlastnictví. Práva na jeho české zastoupení získala v roce 1929 pražská firma Ravitas, která vydávala nahrávky německého Ultraphonu a již od počátku také zajišťovala realizaci a vydávání desek českých umělců.^[1] Ti ovšem zpočátku museli nahrávat v Berlíně a následně v provizorním studiu v Praze. Definitivní pražské studio Ultraphonu bylo dokončeno až později.^[2] V roce 1932 zkrachoval německý Ultraphon a nizozemští majitelé odprodali Ravitasu své české aktivity, včetně práva na využití ochranné známky. Téhož roku tak vzniklo české hudební vydavatelství Ultraphon v podobě akciové společnosti.^[3] Ve 30. letech vydával label na gramofonových deskách populární interprety (jako jsou R. A. Dvorský, Benešova dechová hudba, Vlado Klemens, Josef Skupa či Karel Vacek) a věnoval se klasické hudbě, jazzu, swingu a mluvenému slovu^[2] a vlastnil též ochrannou známku Supraphon.^[4] Podobně jako druhé velké české prvorepublikové vydavatelství Esta byl i Ultraphon po skončení druhé světové války na základě Benešových dekretů v roce 1946 znárodněn a stal součástí národního podniku Gramofonové závody.^[5]

Název Ultraphon byl v roce 1949 použit pro nově vzniklý závod Gramofonových závodů (GZ), který sloužil pro tuzemskou distribuci gramofonových desek a gramofonů.^[5]^[4] Zrušen byl při reorganizaci podniku roku 1951.^[6] V rámci GZ tehdy působil i závod Supraphon věnující se exportu. Samotné GZ byly později přejmenovány na Státní hudební vydavatelství a roku 1967 na Supraphon, čímž využily jeden ze dvou labelů vlastněných meziválečným Ultraphonem.^[5]

Odkazy

Reference

↑ SZCZEPANIK, Petr. Film a nahrávací průmysl: případ Ultraphonu. Iluminace. 2007, čís. 3, s. 103. Dostupné online.
↑ ^a ^b TRÁVNÍČEK, Václav. Proměny českého hudebního trhu očima reprezentantů čtyř nejsilnějších mediálních institucí. Brno, 2012 . Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Jiří Pavelka. s. 19–20. Dostupné online.
↑ Szczepanik, s. 111–115.
↑ ^a ^b Szczepanik, s. 118.
↑ ^a ^b ^c MATOUŠEK, Daniel. Gramofonový průmysl v komunistickém Československu se zaměřením na dobu tzv. normalizace. Brno, 2013 . Magisterská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Viktor Pantůček. s. 12. Dostupné online.
↑ JUSTOVÁ, Blanka. Průzkum ve vybraných paměťových institucích zaměřený na fond zvukových dokumentů: analýza k projektu Národní virtuální fonotéka. Brno, 2013 . Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Kabinet informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Pavla Švástová. s. 26. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ultraphon na Wikimedia Commons
SZCZEPANIK, Petr. Film a nahrávací průmysl: případ Ultraphonu. Iluminace. 2007, čís. 3, s. 95–151. Dostupné online.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Ultraphon
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] SZCZEPANIK, Petr. Film a nahrávací průmysl: případ Ultraphonu. Iluminace. 2007, čís. 3, s. 103. Dostupné online.

[Trávníček-2] TRÁVNÍČEK, Václav. Proměny českého hudebního trhu očima reprezentantů čtyř nejsilnějších mediálních institucí. Brno, 2012 . Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Jiří Pavelka. s. 19–20. Dostupné online.

[3] Szczepanik, s. 111–115.

[Szczepanik118-4] Szczepanik, s. 118.

[Matoušek12-5] MATOUŠEK, Daniel. Gramofonový průmysl v komunistickém Československu se zaměřením na dobu tzv. normalizace. Brno, 2013 . Magisterská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav hudební vědy. Vedoucí práce Viktor Pantůček. s. 12. Dostupné online.

[6] JUSTOVÁ, Blanka. Průzkum ve vybraných paměťových institucích zaměřený na fond zvukových dokumentů: analýza k projektu Národní virtuální fonotéka. Brno, 2013 . Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Kabinet informačních studií a knihovnictví. Vedoucí práce Pavla Švástová. s. 26. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]