Obytná zóna je ulice vytvořená s ohledem na zájmy chodců a cyklistů, je navržená jako prostor sociální interakce či dětských her. Mohou sem vjíždět i motorová vozidla, ale pouze omezenou rychlostí, s ohledem na pěší. Obytné zóny jsou navrženy tak, že pěší, cyklistická a motorová doprava zde nejsou odděleny. Parkování je vozidlům povoleno jen na určená parkovací místa.

Historicky pěší zóny pocházejí 70. let 20. století z Nizozemska, vznikly pod názvem woonerf (v překladu rezidenční zóna). V komunikaci woonerf je celý uliční profil určen pro zeleň, obchody či bezmotorovou dopravu.^[1]

Legislativa v Česku

Obytná zóna v české legislativě je dle Zákona o silničním provozu č. 361/2000 Sb. paragrafu 39 definována jako oblast, jejíž začátek je označen dopravní značkou „Obytná zóna“ a konec je označen dopravní značkou „Konec obytné zóny“.^[2] Zákon existuje od roku 2000, platnost nabyl v roce 2001.^[3] V obytné zóně smějí chodci užívat pozemní komunikaci v celé její šířce, jsou zde povoleny hry dětí na pozemní komunikaci. V obytné zóně smí řidič jet rychlostí nejvýše 20 km/h. Přitom musí dbát zvýšené ohleduplnosti vůči chodcům, které nesmí ohrozit; v případě nutnosti musí zastavit vozidlo. Stání je dovoleno jen na místech označených jako parkoviště. Chodci musí umožnit vozidlům jízdu. Řidiči vyjíždějící z obytné zóny musí dát přednost všem vozidlům či organizovaným skupinám chodcům.

Je podobná pěší zóně, s rozdílem toho, že do pěší zóny není povolen vjezd všem vozidlům a není v ní povolena hra dětí na pozemní komunikaci.^[4]

České obytné zóny plně nenaplňují původní ideu nizozemských woonerf, jsou totiž stále omezené geometrií větších aut, i když pro ně nejsou určeny.^[1]

Reference

Související články

• Pěší zóna
• Zóna 30

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Obytná zóna na Wikimedia Commons