A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Čeněk Pražák | |
---|---|
Narození | 20. února 1914 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 18. října 1996 (ve věku 82 let) Dittingen, kanton Basilej-venkov Švýcarsko |
Vzdělání | soukromá studia malířství |
Povolání | malíř, grafik, designér |
Ocenění | bronzová medaile, knižní veletrh v Lipsku, 1966 Cena za obálku knihy Orfeus, „The Art of the Book Jacket“, Londýn, 1946 |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Čeněk Pražák (20. února 1914 Praha – 18. října 1996 Dittingen, kanton Basilej-venkov, Švýcarsko) byl sochař, architekt, grafik, malíř, ilustrátor, typograf a fotograf, v letech 1961–1964 člen skupiny Máj 57. Od roku 1969 žil v exilu ve Švýcarsku.
Život
Narodil se na Letné v Praze v rodině podnikatele. V mládí maloval a učil se hře na housle. Od roku 1930 soukromě studoval malbu, nejprve u secesního malíře Karla Peterky, přítele Luďka Marolda. Stal se členem oddílu vodních skautů, kde se mj. spřátelil s princem M. Lobkowiczem. Roku 1934 pobýval v Paříži a v letech 1936–1939 absolvoval službu v armádě. Roku 1942 se seznámil s malířem Ladislavem Bradáčem (1885–1949), u kterého soukromě studoval malířství do roku 1949. Bradáč byl přítelem Bohumila Kubišty a měl velkou sbírku předválečného moderního umění. Pražák se zároveň vzdělával v historii světového mimoevropského a francouzského umění. Z manželství s Boženou Vlkovou se roku 1944 narodil syn Pavel.
Od roku 1942 působil jako ilustrátor a designér obálek knih nebo desek pro několik nakladatelů (Čin, Máj, Orbis, Fr. Borový, Klapka, Svoboda, Artia, Mladá Fronta, Supraphon). Spolu s Bradáčem a Jaroslavem Hoškem připravoval monografii Otakara Marvánka pro nakl. Čin. Roku 1947 se seznámil s Annou Mikotovou. Po komunistickém převratu ztratil možnost živit se jako ilustrátor, protože soukromá nakladatelství zanikla. Nejprve se uchýlil k Vladimíru Neffovi na Slapy a rok 1950 spolu s Annou strávil jako lesní dělník v Chouzavé.
Ze švýcarského časopisu Graphis s pětiletým zpožděním zjistil, že jeho obálka ke Skořepově básnické sbírce Orfeus získala roku 1946 cenu na výstavě „The Art of the Book Jacket“ ve Victoria and Albert Museum v Londýně. Spřátelil se s Františkem Tichým, kterého komunisté vyhodili z profesorského místa na VŠUP. Rozvedl se se svou první ženou. Spolu s Annou pracoval v továrně jako dekoratér panenek a roku 1953 se s ní oženil. Roku 1955 přišel Pražák o členství v SČSVU, ale směl i nadále pracovat pro nakladatelství Práce. František Tichý mu zprostředkoval ilustrace pro nakladatelství Odeon a přenechal mu zakázku na výzdobu Betlémské kaple (1954). Roku 1958 připravoval Pražák s Tichým společné návrhy pro Expo 58, které se nerealizovaly.
V 60. letech se systematicky věnoval též malířské tvorbě. Roku 1960 se stal členem výtvarné skupiny Máj 57 a vystavoval s ní roku 1961 v Poděbradech a 1964 v Nové síni. Roku 1961 od něj Ministerstvo kultury koupilo obraz Modrá katedrála. Na výstavě Jaro '62 v Mánesu vzbudil pohoršení jeho obraz „Údiv nad vesmírem“, ale nakonec byl pouze přemístěn a nemusel být svěšen. Roku 1964 měl první samostatnou výstavu v Galerii na Karlově náměstí a byl znovu přijat do SČSVU. Získal třetí cenu nakladatelství Mladá fronta a roku 1966 bronzovou medaili na knižním veletrhu v Lipsku za ilustrace k Čapkově knize Válka s Mloky. Roku 1965 mohl poprvé vycestovat do zahraničí a navštívil Mnichov. Spřátelil se s Jiřím a Bělou Kolářovými a díky jejich intervenci mohl cestovat na Bienále v Benátkách. Byl zastoupen na Jarní výstavě v Mánesu (1966) a organizoval 1. pražský Salon.
Roku 1967 byl zastoupen na výstavě Bloku tvůrčích skupin (1967) a na výstavě v Sopotech. Spolu s rakouským spolkem März zorganizoval výstavu skupiny Máj v Linci. Následujícího roku se na výstavě spolku März v Galerii bratří Čapků seznámil se sochařem Alfredem Gruberem a jeho ženou Jacqueline, kteří mu pak roku 1969 po emigraci do Švýcarska nabídli asyl ve svém domě.
Roku 1968 byl zastoupen na výstavě 300 malířů, sochařů a grafiků 5 generací k 50 létům republiky.[1] a vystavoval na skupinových výstavách v zahraničí (Kiel, Frankfurt nad Mohanem, Basilej). Získal stipendia Adalberta Stiftera a společnosti Inter Nationes v Německé spolkové republice. Po okupaci Československa v srpnu 1968, kterou zažil osobně poblíž Prahy, se rozhodl odejít do zahraničí.
Roku 1969 ještě zorganizoval výstavu „Artisi contemporanei di Praga“ v Museo Civico v Bologni, která měla reprízu v Galerii Riehentor v Basileji. Organizaci 2. pražského salonu za něj převzal Jiří Kolář. V září pak emigroval s manželkou přes Rakousko do Švýcarska, kde měl již roku 1970 první autorskou výstavu. Jeho přátelům se podařilo propašovat přes hranice Pražákovy housle. Roku 1974 se stal členem a od roku 1978 koncertním mistrem komorního orchestru v Laufental-Thierstein. Byl členem galerií Riehentor v Basileji a Ernst Scheidegger v Curychu a roku 1983 byl zvolen do předsednictva Švýcarské společnosti věd a umění. Jeho žena Anna Pražáková zemřela roku 1985. Roku 1989 získal švýcarské občanství.
V letech 1985–1992 se u Pražáka soukromě učila výtvarnice Nicole Ackermann Pearce a společně podnikli několik studijních cest po Evropě. Roku 1991 zorganizoval Europäischer Kulturklub Pražákovu autorskou výstavu v Pálffyho paláci v Praze. Až do své smrti roku 1996 žil v exilu ve Švýcarsku v obci Dittingen.
Dílo
V 60. letech vytvořil množství filmových plakátů.[2] Ilustroval řadu básnických sbírek (S. K. Neumann), knihu Františka Langera „Děti a dýka“, v 60. letech knihy Rexe Stouta (1967).[3] Ve Švýcarsku ilustroval Kafkův Proces (1970).[4]
Ve své malířské tvorbě vycházel z figurace a navazoval na expresivní a kubistické tendence z počátku 20. století.[5] V 60. letech dospěl k zjednodušení figury až na výtvarný znak a k nezobrazujícím abstraktním kompozicím složeným z geometrických prvků formou obrazové koláže. Využíval i techniku frotáže a plastické zpracování malířského materiálu.
Pro jeho konstruktivistickou abstraktní tvorbu v exilu je typická forma souběžných organických linií v kontrastní barevnosti, které se jako dynamický prvek dobře uplatňují v řadě realizací v architektuře.[6] Designérská práce ovlivnila i jeho volnou malířskou tvorbu, ve které se vrátil k figuraci. Ta byla silně ovlivněna pop-artem. Charakteristické je sjednocení prostoru formou repetitivních barevných paralelních linií, které plasticky vykreslují figury. Kompozice zobrazují konkrétní lidské situace (Figurativní projekce, 1973). Vyznění obrazu je zároveň lyrické i dramatické.
Zastoupení ve sbírkách
- Národní galerie v Praze
- Moravská galerie v Brně
- Galerie středočeského kraje (GASK), Kutná Hora
- Galerie Benedikta Rejta, Louny
- Galerie hlavního města Prahy
- Muzeum umění Olomouc
- Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem[7]
- Galerie moderního umění, Hradec Králové
- Galerie výtvarného umění v Chebu
- Galerie výtvarného umění v Ostravě
- Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
- Východočeská galerie v Pardubicích
- Kunstmuseum Basel
- Národní muzeum, Praha
- Neue Galerie der Stadt Linz
- Muzeum Szeczyn
- Regionální muzeum v Teplicích
Realizace (výběr)
- 1966 keramická stěna, Moravská Ostrava (s Dydkem a Podhrázským)
- 1971 Personalhaus, Bezirksspital Laufen, Švýcarsko
- 1975 AG für Keramische Industrie, Laufen, Švýcarsko
- 1978 IMOLA AG, Laufen, Švýcarsko
- 1979 Kantonalbank Bern, filiálka Laufen, Švýcarsko
- 1985 PTT-Gebäude, výtahová věž garáže PostBusLaufen, Švýcarsko[8]
- 1986 Primarschulhaus, Zwingen, Švýcarsko
- Römisch-katolische Kirche, Wahlen bei Laufen, Švýcarsko
Kurátor a autor textu
- Grafiky a plastiky skupiny MAERZ, Galerie bratří Čapků, Praha 1968
- Artisti contemporanei di Praga, Commune di Bologna 1969
- 2. pražský salón, 1969
Odkazy
Reference
- ↑ Luděk Novák, 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, SČVU Praha 1968, s. 93-94
- ↑ Čeněk Pražák: filmové plakáty
- ↑ Čeněk Pražák: ilustrace
- ↑ Muzea a galerie na Vysočině: Pražák Čeněk
- ↑ Miloslav Chlupáč, in: John Matheson (ed), 1989, s. 35
- ↑ John Matheson, 1989, s. 16–17
- ↑ Web umenia: Čeněk Pražák, Krajina znaků, 1965
- ↑ Kunstwerk an der PostAuto-Garage Laufen, 26. Mai 2016
Literatura
- Adriana Primusová: Skupina Máj 57, Úsilí o uměleckou svobodu na přelomu 50. a 60. let, Správa pražského hradu, Praha 2007, ISBN 978-80-903876-1-4
- Šedá cihla 66/1994 Exil, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy 1999
- John Matheson (ed), Čeněk Pražák, monografie 242 s., Revue K 1989, ISBN 2-9502047-4-0
Katalogy
- Čeněk Pražák: Obrazy, text Miloslav Chlupáč, Galerie na Karlově náměstí, Praha 1964
- Čeněk Pražák, text Josef Císařovský, Galerie Nová síň, Praha 1968
- Pražák: Prag, Galerie Riehentor, Basilej 1970
- Čeněk Pražák: Bilder und Zeichnungen, P & P Galerie Zug 1973
- Čeněk Pražák, text John Matheson, kat. 16 s., 1981
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Čeněk Pražák na Wikimedia Commons
- Stránky autora: Čeněk Pražák
- Čeněk Pražák v informačním systému abART
- Sophistica gallery: Čeněk Pražák
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk