A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Článek české předložky pojednává o předložkách v češtině. Předložky jsou neohebné slovní druhy, která samy o sobě nejsou větnými členy. Plného významu nabývají pouze ve spojení s podstatnými jmény, přídavnými jmény, zájmeny a číslovkami.
Předložky podle původu
Předložky dělíme na vlastní (též primární), které nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu (např. do, v, před) a nevlastní (též sekundární), které mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem (např. během, blízko).
Primární předložky
Nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu. Dělí se na:
Sekundární předložky
Mohou být i jiným slovním druhem než jen předložkou (jel kolem – příslovce, jel kolem domu – předložka). Vznikly z jiných slovních druhů a ustálených frází.
- Stabilizované
- deadverbiální – vzniklé z příslovcí, např. skrz
- transadverbiální – vzniklé z příslovcí, jež byly původně podstatnými jmény, např. doprostřed, dovnitř, navrch, …
- konadverbiální – znějící stejně jako příslovce, např. kromě, mimo, naproti, …
- desubstantivní – vzniklé z podstatných jmen
- jednočlenné – např. zásluhou Pavla se nám to podařilo.
- dvojčlenné – v důsledku špatného počasí
- trojčlenné – se zřetelem k těmto událostem
- deverbativní – odvozené od sloves, např. předpisy platí počínaje novým školním rokem, nehledě na závažnou situaci jsme tam šli
- depronominální – od zájmen, např. co do zkušenosti
- deprepozicionální – spřežky vznikající z primárních předložek, např. vykoukl zpod stolu
Vazby předložek se jmennými pády
České předložky se pojí vždy s určitými pády jmen. Nikdy se nepojí s nominativem (1. pádem), který se primárně používá k vyjádření podmětu. Výjimku tvoří předložky cizího původu (kontra, versus atd.). Žádné předložky se též nepojí s vokativem (5. pádem), který se používá k oslovování. Naopak lokál (6. pád) se na rozdíl od ostatních pádů používá vždy ve spojení s předložkou. Některé předložky se pojí s více pády, přičemž se různými pády vyjadřují různé významy – typicky např. rozlišení místa a směru (na stole x na stůl).
Genitiv (2. pád)
- od – odstup od něj
- z – kouř z komínu
- z – z police[1][2]
- do – do bytu, čekat do tří
- bez – bez dcerky neodejdu
- krom(ě) – kromě něj tam byla i ona
- místo – místo tebe hrál náhradník
- podle – podle normy
- podél/kolem – šel kolem stolu
- okolo – tráva okolo studny
- u – u stolu
- vedle – na té fotce stojí Lucie vedle Moniky
- během – během prázdnin
- pomocí – pomocí klacku ho dostali z bažiny
- stran – domluvit se stran ceny
- prostřednictvím – informovat prostřednictvím televizního zpravodajství
- za – bylo to za války
- vinou – vinou požáru jsme přišli o všechno
Dativ (3. pád)
- k – jdu k tobě
- (na)proti – být proti návrhu, je to naproti lékárně
- oproti – oproti teoriím věřím faktům
- kvůli – udělej to kvůli mně
- díky – díky němu máme své peníze zpět
- vůči – vůči němu to není zdvořilé
Akuzativ (4. pád)
- pro – udělal to pro mne
- za – kandidoval za demokraty, 1 porce za 5 korun
- před – vynes to před dům
- mimo – všichni mimo tebe, mimo terč, mimo provoz
- na – dej to na stůl
- pod(e) – hodit pod stůl
- nad(e) – pověsit nade dveře
- mezi – umístit mezi okna
- skrz(e) – projít skrze zeď
- přes – muž přes palubu!
- o – zvýšit o 1 stupeň, zápas o 3. místo
- po – být po kolena ve vodě
- v – věřit v Boha
Lokál (6. pád)
- o – mluvit o tom
- na – ležet na stole
- v – ruka v rukávu
- po – po obědě, jdu po schodech
- při – při obřadu, stůj při mně
Instrumentál (7. pád)
- s – s tebou
- za – stát za rohem, kdo za tím je?
- před – přímo před tebou, před mnoha lety, uniknout před pronásledovateli, varovat před ním
- pod – ležet pod postelí
- nad – viset nad pohovkou
- mezi – nacházet se mezi póly
Vokalizace předložek
Z důvodu snadnější výslovnosti se někdy předložky vokalizují, tj. za předložku se vkládá samohláska -e (případně -u). Přítomnost či nepřítomnost vokalizace je poměrně složitý a málo pravidelný jev, který ovlivňuje řada jazykových i mimojazykových faktorů - např. hlásková skladba, ustálenost spojení, pád slova, ale i věk, vzdělání či lokalita mluvčího.[3]
Vokalizace předložek má následující funkce:
- snadnější výslovnost celku
- lepší srozumitelnost
- zdůraznění
Na základě toho lze vysledovat určitá pravidla, či spíše tendence, které se ve vokalizaci projevují:
- neslabičné předložky se vokalizují častěji než slabičné - přes zahradu, ale se zahradou. Vokalizace se týká pouze předložek vlastních.
- čím méně je slovo obvyklé (a může tedy snadněji dojít k nedorozumění), tím častěji dochází k vokalizaci předložky
- v ustálených spojení se obvykle ustálí i vokalizace či nevokalizace předložky - srv. ustálené spojení ve prospěch a neustálené spojení v prospěchu
- k vokalizaci častěji dochází na začátku věty a v rématu
- čím delší souhlásková skupina stojí na začátku slova, tím častěji dochází k vokalizaci
- pokud slovo začíná samohláskou, k vokalizaci nedochází - z očí, přes úval
- pokud na začátku slova stojí souhláska, která je shodná s poslední hláskou předložky, nebo s ní tvoří znělostní pár:
- u neslabičných předložek dochází k vokalizaci vždy - se sedmou, ze sadů, ke gekonovi, ve váze. Jedinou výjimkou je spojení s sebou (které se ovšem vyslovuje bez předložky). Přitom pokud slovo začíná na š-, ž- a částečně i ř-, předložky s a z projevují rovněž tendenci k vokalizaci (jako kdyby slovo začínalo hláskou znělostního páru) - se šunkou, se životem, utržený ze řetězu. To platí zejména v případech, kdy by nevokalizovaná podoba z důvodu asimilace znělosti znejasňovala význam spojení - z šesti zní stejně jako s šesti.
- u slabičných k vokalizaci obvykle nedochází - od doktora, přes sad; vokalizace se může objevovat u složitějších souhláskových skupin - bez zvuku i beze zvuku, pod dvorem i pode dvorem.
- pokud na začátku slova stojí souhlásková skupina o třech a více souhláskách (přičemž první z nich není shodná s poslední hláskou předložky, ani s ní netvoří znělostní pár):
- neslabičné předložky se obvykle vokalizují. To platí zejména tehdy, pokud součástí souhláskové skupiny není slabikotvorné -r- či -l- - ve stromě, ale v zrcadle, ke skřetům, ale k vlkům
- slabičné předložky se obvykle nevokalizují - přes prsa, před pstruhem.
- pokud slovo začíná souhláskovou skupinou o dvou souhláskách, je vokalizace značně rozkolísaná, často lze užít obě varianty. K vokalizaci dochází u neslabičných i slabičných předložek pravidelně před zájmeny všechen a já - přese všechno, pode mnou. Obvyklá je vokalizace také v případě, že druhá hláska souhláskové skupiny je shodná se zakončením předložky - ve dveřích, ke skoku. Ostatní případy jsou nepravidelné - k studentům i ke studentům, v tváři i ve tváři, v třetí i ve třetí, z hrachu, ale ze hry, před dvojicí, ale přede dveřmi, bez starostí, ale beze studu.
Forma vokalizace
Vokalizace se realizuje pomocí hlásky -e. Jedinou výjimkou je předložka k, která se může objevovat také v podobě ku, a sice v následujících případech:[4]
- pokud vyjadřuje poměr - pět ku jedné
- u některých slov, začínajících na p - blížil se ku Praze, bude mi to ku prospěchu
- v některých dalších ustálených spojeních - sportem ku zdraví
Spojení předložek se zájmeny
Některá osobní zájmena mají v některých pádech více tvarů; po předložkách je možné používat pouze některé z nich. Po předložkách se nepoužívají tvary osobních zájmen začínající j- (ji, jí, jeho, jehož, apod.) ani krátké tvary zájmen (mě, mi, tě, ti, se, si).[5]
Kombinaci některých zájmen a předložek lze vyjádřit jedním slovem: na něj → naň, za něj → zaň, o něj → oň, pro něj → proň,[6] o co → oč, za co → zač, na co → nač; tato spojení jsou knižní.
Typografické neoddělování
Jedním z typografických pravidel v češtině je neponechávání neslabičných (jednoznakových) předložek na konci řádku, ale jejich spojení s následujícím slovem nezlomitelnou mezerou.
Odkazy
Reference
- ↑ Internetová jazyková příručka
- ↑ Jazykový koutek Předložka S a Z ve 2. pádu, Český rozhlas Plzeň, 24. listopadu 2010
- ↑ KUČERA, Karel. K vokalizaci neslabičných předložek v současné češtině. Praha. Naše řeč . 1984 . Roč. 67, čís. 5. Dostupné online.
- ↑ Internetová jazyková příručka
- ↑ Akad.mluvnice, s. 396.
- ↑ Akad.mluvnice, s. 397.
Literatura
- KARLÍK, P.; NEKULA, M.; RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4.
- ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7181-133-5.
- KOMÁREK, Miroslav; KOŘENSKÝ, Jan; PETR, Jan, 1987. Mluvnice češtiny. 2. vyd. Svazek 2. Praha: Academia.
Související články
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk