A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Česko-německé vztahy | |||
---|---|---|---|
| |||
Vzájemné česko-německé vztahy je souhrnné označení historických vztahů mezi Čechy a Němci a oběma zeměmi. Historie vzájemných vztahů sahá zhruba 1500 let do minulosti.
V současné době mají Česko a Německo 815 km společných hranic. Česko má velvyslanectví v Berlíně, 3 generální konzuláty (v Bonnu, Drážďanech a Mnichově) a 6 honorárních konzulátů (v Dortmundu, Frankfurtu, Hamburku, Norimberku, Rostocku a Stuttgartu). Německo má své velvyslanectví v Praze. Obě země jsou plnoprávnými členy NATO a Evropské unie.
Historické pozadí
Nejstarší dějiny, středověk
Čechy a Morava (převážná část moderního českého státu) byly během stěhování národů v 6. století osídleny slovanským národem Čechů. V pozdějších staletích byli přemyslovskými panovníky zváni do českých zemí osadníci a odborníci v oblasti dolování a zpracování kovů. Ti směřovali především do horských oblastí s nalezišti rud. Němečtí osadníci začali postupně tvořit menšinu také v českém vnitrozemí. Přispělo k tomu také poněmčování původních obyvatel, kteří s nimi přicházeli do styku. Vztahy mezi oběma komunitami byly v tomto období obecně přátelské. Po smrti krále Václava III. roku 1306 přešla přemyslovská královská linie v osobě Elišky Přemyslovny postupně na dynastie lucemburskou, jagellonskou a nakonec habsburskou a habsbursko-lotrinskou.
Roku 1348 byla v Praze založena Univerzita Karlova, první v zemích se zastoupením německého obyvatelstva. Vyučovacím jazykem byla latina, koncem 18. století ji nahradila němčina a až do druhé poloviny 19. století byla univerzita kulturně a jazykově formována německy.
Období třicetileté války bylo časem snah českých protestantů odolat snaze císaře Ferdinanda II. o znovuzavedení katolicismu v zemi. V bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byla protestantská komunita poražena a nucena opustit české země. Ty se staly byly dědičnými v rámci rakouské říše a němčina se vedle češtiny stala úředním jazykem. Jelikož většina jednání probíhala v němčině, význam češtiny značně poklesl. Její postupná plnohodnotná obnova začala až koncem 18. století v rámci českého národního obrození.
Češi a Němci v Rakouské monarchii
- Podíl jazykových skupin podle sčítání lidu z roku 1910
Korunní země | Počet obyvatel | Němčina | Čeština | Polština |
---|---|---|---|---|
Čechy[1] | 6,6 mil. | 2,2 mil. | 4,2 mil. | |
Morava[2] | 2.604.857 | 719.462 | 1.868.985 | |
Slezsko[3] | 756.949 | 332.301 | 183.938 | 239.953 |
Celkem | 9.962.000 | 3.252.000 | 6.253.000 | 234.000 |
Soužití Němců a Čechů v Českém království bylo až na různé excesy zpravidla pokojné ba přátelské, byly udržovány a rozvíjeny bohaté kulturní styky a existovalo mnoho společných aktivit. První pokus o společná česko-německá cvičení na území Čech proběhl v roce 1837 v Jablonci nad Nisou pod vedením Kajetana Jäckla. O deset let později vznikl společný česko-německý Akademický tělovýchovný spolek, z něhož se později zformovaly německého spolku „Prager Deutsche Turnvereien” a českého „Pražská tělocvičná jednota Sokol” v jehož čele stáli Miroslav Tyrš (původně Friedrich Emmanuel Tirsch) a Jindřich Fügner.
Napětí mezi Čechy a Němci přiživované nacionalisty na obou stranách se zvyšovalo a svého vrcholu dosáhlo během první světové války. Čeští a slovenští politici v čele s Masarykem přesvědčili vítězné mocnosti, aby uznaly vznik československého státu na principu národního sebeurčení. Česká část nového státu sestávala z někdejšího Českého království, kde měla zejména v pohraničí domov významná německá menšina. Ta tvořila asi 30 % z celkového počtu obyvatel Československa, a proto v těchto pohraničních oblastech existovaly silné tendence na připojení k Německému Rakousku. S odvoláním na princip sebeurčení se na určitou dobu s Německem skutečně spojily, tyto snahy však násilně ukončila československá armáda.
Samostatnou skupinu německy hovořících obyvatel v českých zemích tvořili Židé. Vyšší společenské vrstvy se zpravidla hlásily k němčině, coby „jazyku obcovacímu“. Zajímavým fenoménem pak byla pražská německá literatura, jejímž zástupcem je například Franz Kafka. V Praze se na přelomu 19. a 20. století zformoval literárně-kulturní spolek Pražský kruh (Prager Kreis). Ten působil v hlavním městě přibližně do roku 1938, kdy přestal existovat, neboť většina jeho členů byla židovského původu.
Druhá světová válka
Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v Německu usilovala tamní nacistická vláda o rozdmychávání nacionalistických nálad v sousedním Československu a Hitler nařídil místnímu nacistickému vůdci Konradu Henleinovi, aby kladl nepřiměřené požadavky na vládu v Praze a pokusil se ochromit československou demokracii. Etničtí němečtí nacionalisté podporovaní Hitlerem požadovali spojení německy mluvících okresů s Německou říší. Politika appeasementu uplatňovaná západními mocnostmi vůči nacistickému Německu vyústila v Mnichovskou dohodu, jíž Francouzi a Britové souhlasili s postoupením pohraničních oblastí se silnou německou menšinou, včetně klíčového československého hraničního opevnění, Německu. I přes deklarované československo-francouzské spojenectví, na něž prezident Beneš spoléhal, nebyli čeští zástupci k jednání přizváni a byli informováni až po jejím uzavření. Československé vedení uprchlo do Londýna a o několik měsíců později se Hitler zmocnil zbytku Československa a vytvořil zde německý protektorát Čechy a Morava. Během nacistické okupace zahynulo mnoho českých obyvatel a českých i německých Židů.
Poválečný odsun Němců z Československa
Po skončení války bylo v rámci všeobecného vyhnání německých menšin vysídleno také německé obyvatelstvo z Československa, přičemž bylo také spácháno mnoho křivd na nevinných. Tyto odsuny prováděla armáda a revoluční gardy. Počet deportovaných etnických Němců se odhaduje na 2,4 milionu. Většina z nich byla deportována do východního a západního Německa, několik tisíc z nich se stalo obětí násilí nebo zemřelo vyčerpáním apod. V Německu se volalo po odškodnění uprchlíků, které česká vláda odmítla, s odvoláním na německou okupaci, válečné nespravedlnosti, podporu německé menšiny nacistické straně, genocidní plány německé vlády a zvěrstva, jako jsou Lidický masakr.
Česko-německé vztahy po druhé světové válce
Vztahy v současnosti
Po skončení studené války došlo k oteplování vztahů mezi znovusjednoceným Německem a nově demokratickou Českou republikou. V roce 1990 byla v Praze otevřena česká pobočka německého kulturního střediska Goethe-Institut.
Dne 27. února 1992 podepsali německý kancléř Helmut Kohl a československý prezident Václav Havel smlouvu o přátelství, známou jako Česko-německá deklarace. [4] Václav Havel se rovněž omluvil za zločiny spáchané českými občany na Němcích po skončení druhé světové války, za což byl silně kritizován.
V roce 1998 vznikl Česko-německý fond budoucnosti.[5]
V roce 2012 německý prezident Joachim Gauck a český prezident Václav Klaus společně navštívili Lidice, českou vesnici zničenou nacisty v roce 1942, čímž předznamenaly významný krok v česko-německém sbližování. V důsledku Schengenské dohody nejsou mezi oběma státy hraniční kontroly a jejich hranice jsou navzájem zcela otevřené. Výjimkou je situace vzniklá kvůli pandemii covidu-19 od března 2020. Občané jednoho státu se mohou za normálních okolností volně pohybovat a také (jen s určitými administrativními povinnostmi jako je pracovní povolení) výdělečně pracovat v druhém státě. Platí svoboda pohybu v rámci Evropské unie.
Vztahy se Svobodným státem Bavorsko
V prosinci 2010 a listopadu 2011 navštívil Horst Seehofer Česko jako první bavorský ministr, což bylo považováno za důležitý krok ve snaze o urovnání sporů o vyhnání sudetských Němců po druhé světové válce. V únoru 2013 byl Petr Nečas prvním českým premiérem, který navštívil Bavorsko. Ve svém projevu před Bavorským zemským sněmem (Bayerischer Landtag) vyjádřil politování nad vyhoštěním sudetských Němců z Československa. [6]
4. prosince 2014 otevřel Horst Seehofer zastoupení Svobodného státu Bavorsko v České republice. Mezi hosty zahajovacího ceremoniálu patřil český premiér Bohuslav Sobotka a další ministři obou států. Seehofer ve svém projevu ocenil založení bavorské reprezentace v České republice jako symbol rostoucího přátelství mezi oběma zeměmi. Bavorské zastoupení by mělo být místem pro dialog, přátelství a spolupráci. [7]
Zastupitelské úřady
České zastupitelské úřady v Německu
- Velvyslanectví Berlín
- Česká centra:
- Generální konzuláty: Drážďany, Mnichov, Dortmund, Frankfurt nad Mohanem, Hamburk, Rostock, Stuttgart
Německé zastupitelské úřady v Česku
- Velvyslanectví Praha
- Goethe Institut Praha
- zastoupení Svobodného státu Bavorsko
Česko-německá hranice
Česko-německá státní hranice je dlouhá 818,8 km. Česko má s Německem nejdelší hranici ze všech států, Německo má s Českem druhou nejdelší hranici po Rakousku, pokud se nepočítá délka pobřeží, kde Německo nesousedí na přímo s nikým.
Související články
- Němci v Československu (1918–1938)
- Vysídlení Němců z Československa
- Benešovy dekrety
- Čeští Němci
- Německá menšina v Česku
- Sudetoněmecké krajanské sdružení
- Německé velvyslanectví v Praze
- Seznam německých velvyslanců v Praze
- České velvyslanectví v Berlíně
- Pražská německá literatura
- Německá škola v Praze
- Česko-rakouské vztahy
- Rakousko-německé vztahy
- Německo-polské vztahy
- Zahraniční vztahy Česka
- Zahraniční vztahy Německa
- Čojč
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Czech Republic–Germany relations na anglické Wikipedii.
- ↑ Archiv verlag: Kronland Böhmen
- ↑ Archiv verlag: Kronland Mähren
- ↑ Archiv verlag: Kronland Schlesien
- ↑ German-Czech relations positive despite the past
- ↑ Česko-německé vztahy: kam dále?. Most20.cz . . Dostupné online.
- ↑ http://www.zeit.de/politik/deutschland/2013-02/necas-rede-muenchen-tschechien
- ↑ https://www.bayern.de/staatsregierung/bayern-in-prag/
Literatura
- Detlef Brandes a Václav Kural (ed. ): Der Weg v Katastrophe. Deutsch-tschechoslowakische Beziehungen 1938–1947 . Klartext, Essen 1994, 255 pp.
- Václav Kural: Konflikt anstatt Gemeinschaft? Tschechen und Deutsche im tschechoslowakischen Staat (1918–1938). Ústav mezinárodních vztahů, Praha 2001, 359 pp.
- Václav Kural: Místo společenství konflikt. Češi a Němci ve Velkoněmecké říši a cesta k odsunu (1938–1945). Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1994, 296 pp.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Česko-německé vztahy na Wikimedia Commons
- Německý federální zahraniční úřad pro vztahy s Českou republikou
- Německé velvyslanectví v Praze (česky a německy)
- Velvyslanectví ČR v Berlíně (česky a německy)
- Český generální konzulát v Bonnu (česky a německy)
- Český generální konzulát v Drážďanech (česky a německy)
- Český obecní konzulát v Mnichově (česky a německy)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk