Ču Šuang (čínsky pchin-jinem Zhū​ Shuǎng, znaky 朱樉; 3. prosince 1356 – 9. dubna 1395) byl čínský vojevůdce, kníže z Čchin a druhý syn císaře Chung-wua, prvního císaře a zakladatele říše Ming.

Jména

Ču Šuang obdržel posmrtné jméno Min (čínsky pchin-jinem Mǐn, znaky 愍), jeho plný posmrtný titul byl „kníže Min z Čchin“ (čínsky v českém přepisu Čchin Min-wang, pchin-jinem Qín Mǐnwáng, znaky 秦愍王).

Život

Ču Šuang se narodil 3. prosince 1356 jako druhý syn Ču Jüan-čanga a jeho první manželky paní Ma.^[1] Ču Jüan-čang tehdy sídlil v Nankingu a jako jeden z generálů říše Sung bojoval v povstání rudých turbanů. Roku 1368 se Ču Jüan-čang stal císařem říše Ming a během několika let sjednotil Čínu pod svou vládou. V květnu 1370 udělil sedmi svým synům tituly knížat (王, wang), Ču Šuang se stal knížetem z Čchin (秦王).^[2]

V říjnu 1371 se Ču Šuang oženil se sestrou mongolského vojevůdce Kökö Temüra, ale manželství nepřineslo očekávaný cíl když Kökö zůstal věrný mongolskému chánovi (a jüanskému císaři) Ajuširidarovi.^[3] Více než první ženu si Ču Šuang oblíbil druhou manželku,^[4] dceru generála Teng Jüa, se kterou se oženil koncem roku 1375.^[1] Měl šest synů a dvě dcery.

Po dosažení dospělosti v dubnu 1378 přesídlil do Si-anu, centra bývalého státu Čchin, nyní hlavního města provincie Šen-si, a třebaže neměl pravomoci vůči místní správě, osobní garda, sestávající ze tří pluků, i početná domácnost vedená zkušenými poradci a úředníky (Čeng Ťiou-čcheng, Wang Kche-žang, Wen Jüan-ťi)^[1] mu dávala nemalou moc.^[5] Od konce 80. let patřil k několika císařovým synům, na nichž spočívalo velení pohraničním vojskům na severní a severozápadní hranici.^[2]

Po smrti korunního prince Ču Piaa roku 1392 byl přirozeným kandidátem na nového následníka trůnu, ale císařovi rádci, především Liou San-wu (1312–1399), prosadili jmenování Ču Piaova mladého syna Ču Jün-wena.^[6] Zemřelý Ču Piao byl připravován k roli panovníka vládnoucího v konfuciánském duchu pomocí mírnosti a především civilními prostředky, zatímco Ču Šuang byl zejména voják bojující s Mongoly a mající i mnoho mongolských žoldnéřů ve svých službách. Výběr Ču Jün-wena, obklopeného literáty a úředníky, sliboval pokračování v zamýšleném trendu zcivilnění a umírnění vlády.^[6] Ču Šuangovu povýšení bránila v očích dvora a císaře i jeho násilnická povaha a řada případů zneužití moci a drobných i větších přestupků.^[7]

Začátkem roku 1395 vedl vojenskou výpravu proti Tibeťanům. Krátce po návratu zemřel 9. dubna 1395 v Si-anu. Jeho první manželka, paní Wang, v reakci na mužovu smrt spáchala sebevraždu. Paní Teng se již dříve oběsila po hádce s manželem.^[4]

Reference