Blahoslavený Řehoř X.
184. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	1. září 1271
Uveden do úřadu	27. března 1272 (konsekrace)
Pontifikát skončil	10. ledna 1276
Předchůdce	Klement IV.
Nástupce	Inocenc V.
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	19. března 1272
Osobní údaje
Rodné jméno	Tebaldo Visconti
Datum narození	asi 1210
Místo narození	Piacenza, Svatá říše římská
Datum úmrtí	10. leden 1276
Místo úmrtí	Arezzo, Svatá říše římská
Místo pohřbení	katedrála v Arezzu
Svatořečení
Beatifikace	8. července 1713 beatifikoval Klement XI.
Svátek	10. ledna
Uctíván církvemi	římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Seznam papežů nosících jméno Řehoř multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blahoslavený Řehoř X. (asi 1210, Piacenza – 10. leden 1276, Arezzo), rodným jménem Tebaldo Visconti, byl papežem katolické církve v letech 1271 až 1276. Byl zvolen na nejdéle trvajícím konkláve v historii katolické církve v letech 1268–1271.

Život

Narodil se v Piacenze, většinu své církevní služby však strávil v nížinách na severu kontinentální Evropy.

Pontifikát

Na papežském stolci následoval Klementa IV. (1265–68), poté, co byl stolec po tři roky uvolněn kvůli sporům mezi kardinály. Stejnou měrou zastoupení francouzští a italští kardinálové chtěli papeže ze své země kvůli neustávající politické situaci s Karlem I. z Anjou a nebyli schopni dojít shody. Patová situace byla nakonec ukončena obyvateli Viterba, kde byli kardinálové shromážděni: odstranili střechu z budovy papežského paláce, kde byli kardinálové shromážděni, zazdili je uvnitř a k jídlu jim dovolili pouze chléb a vodu. O tři dny později byl zvolen Řehoř X. Jednalo se o nejdelší konkláve v historii římskokatolické církve. Volba Řehoře X. byla považována z rozhodnou, neboť ač byl Ital, většinu času strávil na sever od Alp a díky tomu nebyl zapleten do nedávných italských politických sporů. Řehoř X. je taktéž jedním z mála papežů, kteří při svém zvolení nebyli kardinály. Nebyl dokonce ani knězem, ale arcijáhnem Lutychu.

Že ho kardinálové vybrali pro něj bylo velmi překvapivé. Volba ho zastihla v Palestině, kde se s Eduardem I. zabýval devátou křížovou výpravou do Akko, Izrael. Nechtěl opustit svojí misi a jeho první akcí jako papeže bylo rozeslání výzev o pomoc výpravě. Poté se vypravil na cestu lodí do Itálie. Na papežský stolec byl uveden až 27. března 1272 kvůli prodlevě způsobené dlouhou zpáteční cestou a nutností být nejprve vysvěcen na kněze a biskupa.

Někdy mezi lety 1271 a 1276 Řehoř napsal dopis proti obviňování židů a persekucím proti nim.

Koncil v Lyonu

Jeho prvním počinem po příjezdu do Říma bylo svolání koncilu, který se uskutečnil jako 2. lyonský koncil v roce 1274. Jeho účelem bylo projednávání velkého schismatu, podmínek ve Svaté zemi a zneužívání římskokatolické církve. Řehoř X. zemřel 10. ledna 1276 během návratu z tohoto koncilu v Arezzu, kde je dodnes pohřben v tamější katedrále. Díky němu vznikl na 2. lyonském koncilu dekret Ubi periculum, následně začleněný do kanonického práva, který řídil všechna konkláve až do reformy papeže Pavla VI. (1963–78). Podle něho se kardinálové musí sejít nejpozději 10 dní po smrti papeže, během volby jsou osamoceni, jídlo je jim podáváno zvláštním oknem a pakliže papež není zvolen do pěti dnů, dostávají jen chléb, vodu a víno. To mělo napříště zamezit přílišným průtahům volby.

Jeho nástupcem na papežském stolci se stal Inocenc V.

Roku 1625 byl Řehoř X. beatifikován. Jeho památka se v římskokatolické církvi slaví 10. ledna.

Diplomatické spojení s Mongoly

Brzy po svém zvolení papežem v roce 1271 obdržel Řehoř dopis od mongolského panovníka Kublaje. Dopis zprostředkovali Niccolo a Maffeo Polo po svých cestách na mongolský panovnický dvůr. Kublaj v něm volá po poslání stovky misionářů a oleje z lampy z Baziliky Svatého hrobu. Nový papež mohl uvolnit pouze dva mnichy a nějaký olej. Mniši se však vrátili brzy po tom, co jejich výprava vyjela. Niccolo a Maffeo (tentokrát již doprovázeni mladým Marcem) se do Mongolska vrátili a Kublajovi olej od papeže předali v roce 1275.

Mongolský ílchanátský vůdce Abaya poslal v roce 1274 delegaci o více než 12 členech na Druhý lyonský koncil, kde se plánovala možná válečná spolupráce mezi Mongoly a Evropany. Po koncilu Abaya poslal další delegaci kvůli dalšímu informování západních panovníků ohledně válečných příprav. Řehoř odpověděl, že jeho legáti by doprovázeli křížovou výpravu a byli by zodpovědní za řízení válečných operací s ílchánem. Nicméně tyto projekty nové velké křížové výpravy se zastavily v podstatě se smrtí papeže Řehoře X. v lednu 1276. Peníze, které byly nashromážděny pro tyto účely, byly namísto toho použity v Itálii.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pope Gregory X na anglické Wikipedii.

Související články

• Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Řehoř X. na Wikimedia Commons
• Životopis na serveru catholica.cz

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Papežové
Seznam papežů
1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.
5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.
9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan  XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.
13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.
17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František
Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.