Provincie Šumavská župa Provinz Böhmerwaldgau ←  ←  1918  →
Geografie Německé Rakousko a jeho správní dělení: 1. Horní Rakousko (Böhmerwaldgau se nachází v horní části s politickým centrem Český Krumlov), 2. Dolní Rakousko ( Deutschsüdmähren politické centrum Znojmo), 3. Deutschböhmen (politické centrum Liberec), 4. Sudetenland (politické centrum Opava), 5. Štýrsko, 6. Salcburk, 7. Korutany, 8. Tyrolsko, 9. Vorarlbersko.
Hlavní město	Krummau (Český Krumlov)
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Sudetští Němci, Češi
Jazyky	němčina, čeština
Státní útvar
Státní zřízení	provincie
Mateřská země	Německé Rakousko Německé Rakousko
Vznik	1918 – vyhlášením
Zánik	1918 – československou anexí
Státní útvary a území
Předcházející Předlitavsko První Československá republika Následující První Československá republika

Provincie Šumavská župa (německy Provinz Böhmerwaldgau) sahající od Kaplice ke Klatovům byla jedna z provincií Německého Rakouska. Prozatímní národní shromáždění Německého Rakouska vyhlásilo 29. října 1918 provincii Deutschböhmen se sídlem v Liberci a ještě ten samý den se od Československa odtrhla území severní Moravy a Slezska – Sudetenland s hlavním městem v Opavě. Dne 3. listopadu se připojila k novému státnímu svazku provincie Deutschsüdmähren s politickým centrem ve Znojmě. O několik dní později pak deklarovala svoji příslušnost i čtvrtá provincie „Böhmerwaldgau” s hlavním sídelním městem Krummau (nyní Český Krumlov).

Župa Böhmerwaldgau (Šumavská župa) měla připadnout k Horním Rakousům, Deutschsüdmähren (Německá jižní Morava) k Dolním Rakousům a ostatní dvě provincie k Německu. Od poloviny listopadu 1918 započaly československé branné síly s obsazováním vyhlášených provincií. Krumlov byl českou brannou mocí obsazen 28. listopadu 1918. Dne 10. září 1919 rozhodly mocnosti společně s čs. delegací vedenou Karlem Kramářem a Edvardem Benešem na mírovém jednání v Paříži o zániku Německého Rakouska a připojení všech čtyř provincií k Československu.

Stejný název nesla od roku 1934 župa obranářského Svazu Němců (Bund der Deutschen).

Vyhlášení

Šumavská župa byla (podobně jako ostatní župy Deutschböhmen, Sudetenland, Deutschsüdmähren a tři enklávy Brno, Jihlava a Olomouc v nově vzniklém Československu) reakcí na tzv. Tříkrálovou deklaraci. Dne 21. ledna 1918 se ve Vídni sešli němečtí poslanci z českých zemí a požadovali odtržení pohraničních území. Rakouská vláda vyšla požadavku vstříc.^[1]

"V nynější velké době, v níž rozhoduje se osud národů a v níž Češi chtějí využíti převratných sil válečných, aby rozbili rakousko-uherskou monarchii a dostali dva a půl milionu Němců v Čechách pod jho československého státu, žádáme my, představitelé německého národa v Čechách, aby byla zřízena samostatná provincie Deutschböhmen se všemi právními přívlastky a zřízením korunní země v rámci císařství rakousko-uherského, a to bez jakékoliv závislosti na české části Čech... Německý národ neustane, dokud neprovede konečné osvobození (svých soukmenovců) z nadvlády Čechů a - třeba i násilím - nezabrání zřízení československého státu, v němž by německý národ byl ujařmen... Za tím účelem žádáme ohraničení a sloučení německého území v Čechách a pro toto území všechna ústřední místa, úřady a instituce, které patří korunní zemi."^[1]

Němečtí poslanci vyhlásili 29. října 1918 v rámci nového čs. státu provincii Deutschböhmen se sídlem v Liberci. V jejím čele stál nejprve zemský hejtman Raphael Pacher, kterého vystřídal Rudolf Lodgman von Auen a dva zástupci Josef Seliger a Wilhelm Maixner. Státní úřad pro vojenství (Staatsamt für Heerwesen) ve Vídni upravil rozkazem z 13. listopadu 1918 v německých oblastech četnickou službu a Provizorní národní shromáždění vydalo 22. listopadu zákon č. 40 o rozsahu a hranicích Německého Rakouska.^[2] Velitelem četnictva v provincii Deutschböhmen se stal podplukovník Stingl, četnictvo v Böhmerwaldu spadalo pod Linec, ze Sudetenlandu pod Opavu a z Deutschsüdmähren pod Vídeň.^[3]

Po vyhlášení československého státu a provincie Deutschböhmen se situace mezi německou většinou a českými obyvateli v Českém Krumlově přiostřila. Okresní velitel četnictva strážmistr Josef Hozák proto 1. listopadu 1918 posílil místní stanici o 6 mužů. O tři dny později se dostavili na četnickou stanici pod záminkou kontroly zásob u místních obchodníků čtyři vojáci a dva strážníci a následně se skupinou 600 civilistů a vojáků započali s rabováním u obchodníka Josefa Fuchse. Zastupující okresní velitel strážmistr I. třídy Johann Schönfelder obdržel dne 15. listopadu 1918 z Lince zprávu, „že okresy Prachatice, Krumlov a Kaplice jsou začleněny k německo-rakouskému státu a německé četnické stanice těchto okresů napříště podléhají jejich velení”.^[3]

Dne 17. listopadu 1918 se utvořil v Českém Krumlově „Nationalausschuss für den Gau Böhmerwald”. Podplukovník Albert Degisher byl pověřen lineckým velitelstvím převzít velení nad župním četnictvem a 24. listopadu složilo mužstvo, úředníci okresního hejtmanství i berního úřadu a poštovní zaměstnanci za účasti okresního hejtmana Leopolda Baretty a správce německého národního výboru Kopetzkeho přísahu vídeňské vládě.^[4] Pod četnické velitelství v Linci spadaly německé stanice okresu Prachatice (velitel okresní strážmistr Josef Neilisner): stanice Prachatice bez českých obcí, Volary (Wallern), Lenora (Eleonorenhain), Kvilda (Aussergefild), Vimperk (Winterberg), Záblatí (Sablat), Zbytiny (Oberhaid) a Strážný (dříve Kynžvart – Kuschwarda). Německé stanice okresu Sušice (velitel strážmistr I. třídy Josef Kolbeck): stanice Kašperské Hory – provizorní okresní velitelství, Rejštejn (Unterreichenstein), Javorná (Seewiesen), Prášily (Stubenbach), Srní (Rehberg) a Hartmanice (Hartmanitz) a okresu Český Krumlov: stanice Český Krumlov, Hořice, Světlík u Hořic, Soběnov – Zátoň a všechny stanice soudních okresů Horní Planá a Chvalšiny. Okres Kaplice byl převzat úplně celý. Z rozkazu velitelství v Linci došlo také k vytvoření nového pomocného strážního sboru „Sicherheitswehr” z bývalých armádních poddůstojníků.^[3]

Vojenský zásah a připojení k ČSR

Na rozkaz generálního velitele československého četnictva vyslalo 22. listopadu 1918 zemské velitelství v Praze do Českých Budějovic pod velením strážmistra II. třídy Josefa Hausnera 36 četníků a 20 náhradních četníků. Velitel oddělení rytmistr Svoboda muže rozestavil na liniích: Brloh – Křemže – Třísov, Třísov – Zlatá Koruna – Zubčice a Zubčice - Kaplice (nádraží) – Soběnov. Dne 22. listopadu obsadily čs. jednotky (od Sušice) Kašperské Hory, v noci Vimperk a další den Volary. Jednotky pěšího pluku č. 91 se čtyřmi děly pluku č. 24 (polního dělostřelectva) postupovaly z Českých Budějovic směrem na okresy Č. Krumlov a Kaplice. 28. listopadu pluk dobyl Krumlov. Na německou baštu město Kaplici pokračovalo vojsko v noci z 2. na 3. prosince. Město se podařilo čs. vojsku dobýt až 5. prosince. Četnická asistence z Prahy mezitím obsazovala uvolněné četnické stanice v kaplickém okrese. Ke konci roku 1918 byla již celá Šumava obsazena československými vojenskými jednotkami, čímž Šumavská župa de facto zanikla. De iure pak potvrdila příslušnost regionu k Československu Saintgermainská smlouva.^[3]

Odkazy

Reference

Související články

• Deutschböhmen
• Sudetenland
• Deutschsüdmähren
• Obsazení Sudet (1918)
• Vznik Československa
• Saintgermainská smlouva

Externí odkazy

• Historický atlas Rakouska - online
• Gintner Arthur: Boj o Kaplici dne 3. prosince roku 1918
• Obec Omlenice po vzniku samostatného Československa v r. 1918: kronika