A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
76,2mm/40 kanón modelů 1914, 1922 a 1928 | |
---|---|
76,2mm kanón typu 3. roku v muzeu svatyně Jasukuni, Čijoda. Všimněte si pootočení závěru. | |
Typ | Lodní a protiletadlový kanón |
Místo původu | Japonské císařství |
Historie služby | |
Ve službě | 1916 – 1945 |
Používána | Japonské císařské námořnictvo Námořnictvo Čínské republiky |
Války | Druhá čínsko-japonská válka Druhá světová válka |
Historie výroby | |
Navrženo | Typ 3. roku: 1914 Typ 11. roku: 1922 Typ 88: 1928[1] |
Základní údaje | |
Hmotnost | 600 kg samotné dělo cca 3350 kg s lafetací[1] |
Délka | 3203 mm celkem[1] |
Délka hlavně | 3048 mm hlaveň[1] |
Typ náboje | jednotný 5,99 kg hmotnost granátu 9,43-10,22 kg hmotnost náboje celkem[2] |
Ráže | 76,2 mm |
Závěr | klínový |
Náměr | -5 ° až +75 °[2] |
Odměr | 360 ° |
Kadence | 13 ran/minutu projektováno[2] |
Úsťová rychlost | 670 m/s podle Lacroix[2] 680-685 m/s podle DiGiulian[1] |
Účinný dostřel | 5300 m dostup[2] |
Maximální dostřel | 10 800 m 6800 m dostup[2] |
76,2mm kanóny modelů 1914, 1922 a 1928 (respektive typu 3. roku, typu 11. roku a typu 88) japonského císařského námořnictva tvořily rodinu námořních protiletadlových kanónů, které byly používány na lodích, ponorkách a v pozemních protiletadlových bateriích císařského námořnictva. Ačkoliv je v roli sekundární a protiletadlové výzbroje křižníků a bitevních lodí během 30. let nahradily modernější kanóny větších ráží, na menších jednotkách a v pozemních instalacích se dočkaly nasazení i za druhé světové války.
Všechny tři typy měly ráži 76,2 milimetrů, hlaveň délky 40 ráží (3048 mm) a používaly jednotný náboj. Otáčení, elevace i nabíjení bylo prováděno manuálně.
Vývoj a nasazení
76,2mm kanón typu 3. roku vycházel z 3pdr britského námořního kanónu, který jako 3" (76,2 mm) kanón typu 41. roku používalo i císařské námořnictvo. Nová zbraň byla přijata do výzbroje 4. února 1916 jako 40rážový 3palcový kanón s vysokou elevací[p 1] (四〇口径三吋大仰角砲 40-kókei 3-inči dai gjókaku hó). S přeznačením zbraní na centimetry byl 5. října 1917 tento kanón přeznačen na 40rážový 8cm protiletadlový kanón (四〇口径八糎高角砲 40-kókei 8-senči kókaku hó) a konečně 29. března 1922 na 40rážový 8cm protiletadlový kanón typu 3. roku (四〇口径三年式八糎高角砲 40-kókei 3-nenšiki 8-senči kókaku hó).[3] Navzdory označení zůstala zachována ráže 76,2mm.[1]
76,2mm kanón typu 3. roku byl (pod odpovídajícím dobovým označením) instalován na následujících plavidlech:
- Bitevní lodě tříd Fusó, Ise a Nagato nesly po dokončení až do přestaveb ve 30. letech každá čtyři kusy.[4] Rovněž bitevní lodě třídy Tosa měly nést po čtyřech 76,2mm kanónech.[5]
- Bitevní křižníky/bitevní lodě třídy Kongó nesly po dokončení osm kanónů až do první rekonstrukce na přelomu 20. a 30. let, kdy byl jejich počet redukován na čtyři kusy, které byly během 30. let rovněž odstraněny.[6]
- Letadlová loď Hóšó nesla po dokončení dva 76,2mm kanóny, odstraněné při následujících přestavbách[7]
- Těžké křižníky třídy Furutaka nesly čtyři kanóny až do malé přestavby počátkem 30. let[8]
- Lehké křižníky tříd Tenrjú (1 ks), Kuma (2 ks), Nagara (2 ks), Sendai (2 ks) a experimentální Júbari nesly 76,2mm kanóny zpravidla až do přestaveb ve 30. letech.[9]
- Nosiče hydroplánů Notoro a Kamoi nesly po dvou 76,2mm kanónech.[10]
- Zásobovací lodě ponorek třídy Džingei nesly po dvou 76,2mm kanónech.[11][p 2]
- Minonosky Icukušima a Wakataka nesly každá po dvou 76,2mm kanónech[12][p 2]
- Stíhače ponorek tříd č. 13 a č. 28 nesly po jednom 76,2mm kanónu.[13][p 2]
- Pomocné minonosky třídy č. 1 nesly po jednom 76,2mm kanónu na přídi.[14][p 2]
- Lodě pro pokládání kabelů tříd Hašima a Harušima nesly po jednom 76,2mm kanónu.[15][p 2]
- Tankery třídy Ondo nesly po dvou 76,2mm kanónech.[16]
- Výsadkové lodě třídy č. 101 nesly po jednom 76,2mm kanónu na zádi.[17]
76,2mm kanón typu 3. roku se dostal i do výzbroje námořnictva Čínské republiky a to konkrétně jako sekundární výzbroj lehkých křižníků třídy třídy Ning Chaj (6xI na Ning Chaj a 3xI na Pching Chaj).[18]
40rážový 8cm protiletadlový kanón typu 88 byl vyvinut jako ponorková zbraň a jako takový instalován po jedné lafetaci na ponorky typu K6.[19][1] Podle Campbella byly kanóny typu 88 instalovány již i na předchozí ponorky typu K5.[20]
Popis
Hlaveň
Hlaveň byla vyrobena z monobloku. Zadek hlavně byl u typu 3. roku opatřen šikmým klínovým závěrem nakloněným přibližně o 45 °, který se otvíral dolů doprava. U typu 11. roku a typu 88 byl klínový závěr horizontální.[21][20] Životnost hlavně byla 1200 až 2000 výstřelů.[2] Nábojová komora měla 2,1 dm3 a při výstřelu v ní vznikal tlak až 2250 kg/cm2 (220 649,6 kPa).[1]
Existovalo několik modelů hlavní lišících se vývrtem. DiGiulian uvádí následující modely s konstantním drážkováním a hloubce jednoho závitu 28 ráží:[1]
Model | Délka vývrtu | Počet drážek | Hloubka drážky | Šířka drážky | Pole mezi drážkami |
---|---|---|---|---|---|
I a II | 2608 | 16 | 1,0 | 9,3 | 4,07 |
III a VII | 2608 | 24 | 1,0 | 5,905 | 4,07 |
IV | 2623 | 24 | 1,0 | 5,905 | 4,07 |
Lacroix & Wells uvádí model VIII s 21 drážkami; bez dalších podrobností.[2]
Dělo mohlo být nabíjeno při všech úhlech elevace.[2]
Munice
Lacroix & Wells uvádí celkem sedm druhů munice zavedené v letech 1918 až 1929 a používaných na křižnících císařského námořnictva, DiGiulian přidává další dva:
- Trhavý granát (通常弾 cúdžódan) č. 3 zavedený roku 1918, plněný 454 gramy výbušniny šimose s hlavovým zapalovačem typu 5 modifikace 1. Ostré granáty měly kaštanově hnědé tělo a bílou špičku, stejně jako všechny následující trhavé granáty.[2]
- Trhavý granát č. 4 zavedený roku 1929, plněný 454 gramy šimose a s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan (~ dvoučinný zapalovač).[2]
- Trhavý granát typu 0 zavedený roku 1940.[1]
- Tříštivý granát (rjúsendan) zavedený roku 1918 s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan. Ostré granáty měly šedé tělo a bílou špičku.[2]
- Cvičný (演習弾 enšúdan) zavedený roku 1918, bez zapalovače. Černé tělo a žlutá špička.[2]
- Cvičný časovaný (時限演習弾 džigen enšúdan) zavedený roku 1924; s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan. Černé tělo a bílá špička.[2]
- Granát s kouřovou stopovkou (eiendan) zavedený roku 1920; s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan. Červené tělo i špička.[2]
- Mokuhjódan (目標弾 ~ značkovací granát) zavedený roku 1924; s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan. Zelené tělo a bílá špička.[2]
- Protiponorkový s plochou špičkou z roku 1943.[1][22]
Lafetace
76,2mm kanón typu 3. roku byl používán pouze v manuálně ovládané jednohlavňové lafetaci, která byla většinou nekrytá.[1] Na japonských dělových člunech a čínských křižnících byla ale vybavena ochranným štítem.[18]
Nástupci
Na křižnících a bitevních lodích byl 76,2mm kanón během 30. let nahrazen 120mm kanóny typu 10. roku a 127mm kanóny typu 89. Na menších jednotkách se 76,2mm kanón udržel až do konce druhé světové války. V ráži 76,2mm se nástupcem stal 76,2mm kanón typu 98.
Odkazy
Poznámky
- ↑ Podle Lacroix & Wells (str. 16) bylo součástí názvu při přijetí do výzbroje i uvedená délka hlavně v rážích. Japonská Wikipedie uvádí označení bez tohoto údaje, tedy jenom jako 三吋大仰角砲 3-inči dai gjókaku hó.
- ↑ a b c d e Je možné, že u pozdějších instalací se mohlo jednat o typ 11. roku (model 1922). Nišida nerozlišuje jednotlivé varianty, rozlišuje pouze starý 76,2mm kanón typu 41. roku (uváděný Nišidou jako „8cm/40cal“) a nový protiletadlový („8cm/40cal AA“).
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 四〇口径三年式八糎高角砲 na japonské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l DIGIULIAN, Tony. Japanese 3"/40 (7.62 cm) 3rd Year Type, 8 cm/40 (3") 3rd Year Type, 8 cm/40 (3") 11th, Year Type, 8 cm/40 (3") Type 88 . navweaps.com, rev. 2006-11-23 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 65 a 66. (anglicky)
- ↑ Lacroix & Wells, str. 16
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Fuso class battleships . 2002 . Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj; NISHIDA, Hiroshi. Ise class battleships . 2002 . Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj; NISHIDA, Hiroshi. Nagato class battleships . 2002 . Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Kaga class battleships . 2002 . Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Kongo class battlecruisers online. 2002 cit. 2011-05-16. Dostupné v archivu. (anglicky)
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Hosho class aircraft carriers online. 2002 cit. 2011-05-16. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj
- ↑ Lacroix & Welles, str. 75; NISHIDA, Hiroshi. Furutaka class heavy cruisers online. 2002 cit. 2011-05-16. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-09. (anglicky)
- ↑ Lacroix & Welles, str. 790, 792, 795, 797 a 799
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Notoro seaplane tender online. 2002 cit. 2011-05-16. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj; NISHIDA, Hiroshi. Kamoi seaplane tender online. 2003 cit. 2011-05-16. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Jingei class submarine tenders online. 2002 cit. 2011-05-16. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Hatsutaka class minelayers online. 2003 cit. 2011-05-17. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj; NISHIDA, Hiroshi. Itsukushima minelayer online. 2003 cit. 2011-05-17. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. CH-13 class submarine chasers online. 2003 cit. 2011-05-19. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-27. (anglicky); NISHIDA, Hiroshi. CH-28 class submarine chasers online. 2003 cit. 2011-05-19. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Ma-1 class auxiliary minelayers online. 2003 cit. 2011-05-19. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Hashima class cablelayers online. 2003 cit. 2011-05-19. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj; NISHIDA, Hiroshi. Harushima cablelayer online. 2003 cit. 2011-05-19. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. Ondo class oilers online. 2003 cit. 2011-05-19. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj
- ↑ LENGERER, Hans; KOBLER-EDAMATSU, Sumie; REHM-TAKAHARA, Tomoko. The Special fast landing ships of the Imperial Japanese Navy, Part 2. In: GARDINER, Robert; LAMBERT, Andrew. Warship. London: Conway Maritime Press, 7. 1986. ISBN 0-85177-376-1. ISSN 0142-6222. Svazek 39. S. 183. (anglicky)
- ↑ a b Lacroix & Wells, str. 688
- ↑ NISHIDA, Hiroshi. K6 type 2nd class submarines online. 2003 cit. 2011-05-19. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj
- ↑ a b CAMPBELL, John. Naval Weapons of World War Two. London: Conway Maritime Press, 2002. ISBN 0-87021-459-4. S. 197. (anglicky)
- ↑ Lengerer & Kobler-Edamatsu & Rehm-Takahara, str. 84 a fotografie na str. 82
- ↑ Reports of the U. S. Naval Technical Mission to Japan 1945 – 1946. Washington, D. C.: U.S. Naval History Division, 1974. Dostupné v archivu pořízeném dne 11-12-2014. Kapitola 0-19 Japanese Projectiles General Types, s. 12, 17 a 18. (anglicky)
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- Reports of the U. S. Naval Technical Mission to Japan 1945 – 1946. Washington, D. C.: U.S. Naval History Division, 1974. Dostupné v archivu pořízeném dne 11-12-2014. (anglicky)
- CAMPBELL, John. Naval Weapons of World War Two. London: Conway Maritime Press, 2002. ISBN 0-87021-459-4. S. 197 a 198. (anglicky)
- ITANI, Jiro; LENGERER, Hans; REHM-TAKAHARA, Tomoko. Anti-Aircraft Gunnery in the Imperial Japanese Navy. In: GARDINER, Robert. Warship. London: Conway Maritime Press, 1991. ISBN 0-85177-582-9. S. 81–101. (anglicky)
- LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. (anglicky)
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu 76,2mm kanón modelů 1914, 1922 a 1928 na Wikimedia Commons
- DIGIULIAN, Tony. Japanese 3"/40 (7.62 cm) 3rd Year Type, 8 cm/40 (3") 3rd Year Type, 8 cm/40 (3") 11th, Year Type, 8 cm/40 (3") Type 88 online. navweaps.com, rev. 2006-11-23 cit. 2011-05-15. Dostupné online. (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk