Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

---

Konkrétní problémy: Doplnit úvod, upravit jazyk, typografii a přepis z japonštiny

Etymologie

V japonštině se Aiki skládá ze dvou kandži :

• 合– ai – spojení, láska
• 氣– ki – duch, energie

Bojová umění

Aiki propůjčuje své jméno různým japonským bojovým uměním, především aikidó a jeho mateřskému umění Daito-rjú aiki-džudžucu. Tato umění obvykle používají princip aiki jako základní prvek, na němž je založena většina jejich technik. Aiki je důležitým principem i v několika dalších uměních, jako je Kito-rjú, Judo, Yamabujin Goshin jutsu a různé formy Kenjutsu a japonského Jujutsu. Techniky prováděné pomocí aiki jsou jemné a nevyžadují velkou mechanickou sílu, a proto se umění aiki obecně řadí mezi měkká vnitřní bojová umění.

Pojem

Aiki je komplexní pojem a pro jeho popis ve vztahu k bojovým situacím se používají tři aspekty:

1) Míchání, ne střetávání

Aiki obvykle popisuje myšlenku jednoty nebo splynutí uprostřed boje. V aikidó obecně popisuje vznešenější představu splynutí spíše než střetu. "Splynutí" se často popisuje i v rámci aikidó jako awase (合わせ). Zdá se, že mnoho definic aiki vychází z awase kvůli složitosti použití slova v konkrétním japonském kontextu; přesný anglický výklad by bylo těžké popsat. Důraz je kladen na spojení s rytmem a záměrem protivníka s cílem najít optimální pozici a načasování, s nimiž lze použít sílu. Mnozí se domnívají, že pro splynutí s útokem je nutné ustoupit přicházejícím silám, ale základní cvičenci aiki chápou, že je rozdíl mezi "splynutím" a "ustoupením", a trénují spíše jemné "převzetí linie" útoku a jeho kontrolu. Aiki úzce souvisí s principem ju, i když ten klade větší důraz na aktivní fyzickou manipulaci na mechanické strukturální úrovni.

2) Vedení útočníka

Praktikant aiki dokáže vést útok, a tím i útočníka, do nejistých pozic. Vliv na útočníka roste s tím, jak se zhoršuje jeho rovnováha. Pohyby těla (tai sabaki), které se k tomu používají, mohou být velké a zjevné nebo malé a jemné, vnitřně generované pohyby. Jemné přenášení váhy a vyvíjení fyzického tlaku na útočníka umožňuje vést ho, udržovat ho ve statické poloze nebo ho udržovat v nerovnováze (kuzuši), aby bylo možné použít vlastní techniku. Stejně tak může cvičenec aiki klamnými pohyby negovat obrannou reakci útočníka nebo vyvolat obrannou reakci útočníka, která ho ještě více ohrozí. V tomto aspektu dominance je silná míra záměru, vůle nebo psychologie. Mysl a tělo jsou koordinovány

3) Využití vnitřní síly – energie Ki

Kiai a aiki používají stejné kandži (transponované) a lze je považovat za vnitřní a vnější aspekt téhož principu. Kiai se vztahuje k projevům, vyzařování nebo projekci vlastní energie navenek (vnější síla), zatímco aiki se vztahuje k vlastní energii uvnitř (vnitřní síla). Kiai je tedy spojení vnějších energií, zatímco aiki je spojení vnitřních energií. Při tomto používání ki se uplatní síla kokyu, tj. dýchání je koordinováno s pohybem. Kokyu ryoku je přirozená síla, která může vzniknout, když se sjednotí tělo a vědomí (mysl). Termín kokyu (呼吸) lze také použít k popisu situace, kdy se dva protivníci pohybují s vhodným načasováním.

Myšlenky na koncept

Aiki je považováno za starodávnou praxi a často se udržuje v rodinné linii nebo v rodině dvou jedinců. Z kulturního hlediska a vzhledem k určitým dobovým potřebám byly znalosti aiki obvykle velmi dobře střeženým tajemstvím a jen zřídkakdy se prozrazovaly.

Nejstarší knihou, která se historicky zabývala aiki, byla Budo Hiketsu-Aiki no Jutsu z roku 1899. Na téma aiki se v ní píše:

Učebnice Džúdžucu (Jujutsu Kyoju-sho Ryu no Maki) z roku 1913 uvádí:

Termín aiki se používá již od starověku a není v Daito-rjú ojedinělý. Ki ve slově aiki je go no sen, což znamená reagovat na útok.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aiki (martial arts principle) na anglické Wikipedii.