Anatolij Dmitrijevič Papanov
Rodné jméno	Анатолий Дмитриевич Папанов
Narození	31. října 1922 Vjazma, Smolenská oblast, Rusko
Úmrtí	5. srpna 1987 (ve věku 64 let) Moskva, Rusko
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Alma mater	Ruská akademie divadelního umění
Aktivní roky	1946–1987
Choť	Naděžda Karatajeva
Děti	Jelena Papanovová
Rodiče	Dmitrij Filippovič Papanov Jelena Boleslavovna Rosková
Významné role	Chladné léto roku 1953
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anatolij Dmitrijevič Papanov (rusky Анатолий Дмитриевич Папанов, 31. října 1922 Vjazma, Smolenská oblast – 7. srpna 1987 Moskva) byl sovětský divadelní a filmový herec, divadelní pedagog a dabér.^[1]

Biografie

Mládí a rodina

Anatolij Papanov se narodil 31. října 1922 v malém městečku Vjazma. Jeho otec, Dmitrij Filippovič Papanov, zde pracoval jako voják. Matka, Jelena Boleslavovna Rosková, původem z Polska, pracovala v krejčovském salónu. Herecké vzory ve své rodině neměl. Ve Smolenské oblasti prožil budoucí herec své dětství, ale už v roce 1930 se celá rodina přestěhovala do Moskvy.^[2] Zde Anatolij dokončil základní školu a začal pracovat jako slévač v moskevské firmě Kaučuk,^[3] po večerech studoval divadelní studia. Jeho učitelem se stal zasloužilý umělec SSSR Vasilij Kuza (Вассилий Куза). Celý život prožil Anatolij Papanov s Naděždou Karaťjevovou, se kterou měl jedinou dceru Jelenu Papanovovou.

Armáda a návrat z války

V období 2. světové války velel jako seržant četě artilerie. Z důvodu vážného zranění, které utrpěl v roce 1942 v bitvě pod Charkovem,^[2] musel z fronty odejít a strávit několik měsíců v nemocnici. Lékařům se podařilo zachránit jeho život, avšak zůstaly mu doživotní následky, kvůli kterým byl zařazen do 3. kategorie invalidity. Po svém návratu z války začal, i přes svá omezení, pracovat v divadle a kinematografii.

Závěr života a smrt

Posledním filmem, na kterém se podílel je Chladné léto roku 1953 (rusky Холодное лето пятьдесят третьего), režiséra Alexandra Proškina. Papanov zemřel 7. srpna 1987 v Moskvě na infarkt při sprchování studenou vodou v horký letní den.

Kariéra

Divadlo

Po svém zotavení z válečných zranění se Anatolij Papanov vrátil zpět do Moskvy a začal studovat na herecké fakultě Státního institutu divadelního umění (rusky ГИТИС), kterou v roce 1946 dokončil. Sehrál svoji první velkou roli v divadelní hře Don Gil v zelených kalhotách (Дон Хиль – Зелёные Штаны), ve které obsadil roli hlavního hrdiny. Představení bylo jeho prvním úspěchem, po kterém byl pracovně pozván do Moskevského uměleckého akademického divadla (rusky МХАТ) a Malého divadla (rusky Малый театр). Obě nabídky však Papanov odmítl.

Působení v moskevském Divadle Satiry

V moskevském Divadle Satiry (rusky Московский государственный академический театр Сатиры) začal Papanov působit od roku 1948 na žádost režiséra Andreje Gončarova. Sehrál zde více než 50 rolí^[4] a působil v něm až do své smrti. Mezi jeho nejvýznamnější role patří například role Ramínka (rusky Корейка) v divadelním zinscenování hry Zlaté tele Ilfa a Petrova E. Krasnjanským.^[5]

Kinematografie

Paralelně s působením v divadle se začala rozvíjet i kariéra Anatolije Papanova v sovětských filmech. Za svůj život odehrál 65 rolí ve filmech různých žánrů.^[2] Nejvíce úspěšnými se staly filmy: Živí a mrtví (rusky Живые и мертвые), z roku 1964, režiséra Alexandra Stolpera, Běloruské nádraží (rusky Белорусский вокзал), z roku 1970, režiséra Andreje Smirnova, či například Briliantová ruka (rusky Бриллиантовая рука), z roku 1984, režiséra Leonida Gajdaje.^[6] Jeho hlavní talent spočíval především v tom, že zvládl ztvárnit jak komického, tak i dramatického hrdinu.

Dabér a animované filmy

Za svůj život propůjčil A. Papanov hlas několika animovaným postavám. Nejvýznamnější prací je asi hlas vlka z animovaného seriálu Jen počkej, zajíci! (rus. Ну, погоди!), na kterém spolupracoval společně s Klárou Rumjanovovou, která dabovala zajíce.^[7] Dále Papanovův hlas zazněl v animovaných filmech Klíč, Malá mořská víla či Maugli.^[6]

Ceny

• Řád říjnové revoluce

• Řád vlastenecké války

• Řád rudého pracovního praporu

• Zasloužilý umělec SSSR

Vybraná filmografie

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anatolij Papanov na Wikimedia Commons