A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Arabština (العربية, Al-ʿarabíja) | |
---|---|
Mapa rozšíření jazyka | |
Rozšíření | Alžírsko Bahrajn |
Počet mluvčích |
|
Klasifikace | |
Písmo | Arabské písmo |
Postavení | |
Regulátor | jazyk Koránu |
Úřední jazyk | Alžírsko Bahrajn |
Kódy | |
ISO 639-1 | ar |
ISO 639-2 | ara (B) ara (T) |
ISO 639-3 | ara |
Ethnologue | různé |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Arabština (arabsky اللُّغَة الْعَرَبِيَّة, al-lugha al-ʿarabíja) je semitský jazyk. Existují značné rozdíly mezi spisovnou arabštinou a regionálními hovorovými jazyky (např. egyptskou, syrskou, iráckou, marockou hovorovou arabštinou). Spisovná arabština se jen málo liší od jazyka Koránu, ale aktivně ji ovládají pouze vzdělanci. V jednotlivých hovorových jazycích se objevují podobné odstředivé tendence, jaké odpoutaly románské jazyky od kdysi jednotné latiny. Na rozdíl od románských jazyků se však rozdíly jen v malé míře projevují v psané formě jazyka, a to přestože někteří spisovatelé píší v regionálních variantách. Důvodů je několik – arabské písmo nezachytí změny v krátkých samohláskách, pozměněné souhlásky si zase ponechávají původní zápis (např. znak ج, běžně přepisovaný a čtený jako , se v Egyptě vyslovuje , ale píše se pořád stejně).
Historie
Nejstarší nápisy pocházejí ze 4. století. Klasická arabština je dochována ve staroarabské poezii (6.–7. století) a v Koránu (7. století). Od 8. století dochází k upevnění gramatických pravidel. Stala se úředním a literárním jazykem na celém Araby dobytém území, používali ji i příslušníci jiných národů, kteří od Arabů přejali islám (Turci, Peršané aj.). Kromě poezie zahrnuje klasická arabská literatura také řadu děl naučných (historických, geografických, lékařských, filozofických aj.). Díky arabským překladům přežilo evropský středověk nejedno dílo antických autorů. Od 19. století se modernizuje slovní zásoba, zjednodušuje se styl i skladba a vzniká moderní spisovná arabština. Rozdíly oproti arabštině klasické však nejsou příliš velké.
Příklady slov, která byla převzata z arabštiny:
alkohol, algebra, algoritmus, admirál, arzenál, baldachýn, elixír, estragon, jasmín, havárie, káva, magazín, matrace, sofa, sirup, šafrán, šach, vezír (ministr), zenit, žirafa.
Gramatika
Podstatná jména
Arabština je flektivní jazyk, což znamená, že ohýbá slova pomocí předpon, přípon a zejména změnami uvnitř kmene, v indoevropských jazycích nepříliš obvyklými. Podstatná a přídavná jména rozlišují tři pády: nominativ (pro podmět), genitiv (pro všechny předložky a přivlastňování) a akuzativ (pro předmět). Dále jsou v arabštině dva rody – mužský a ženský – a tři čísla – singulár, duál a plurál (někdy i paukál).
Skloňování se liší podle toho, zda je podstatné jméno neurčité (beze členu), určité (se členem al) nebo konstruktivní, tato forma se používá například při připojení přivlastňovacího zájmena, například.: bajt-un – (nějaký) dům; al-bajtu – (ten dům); bajtu-há – (její dům) nebo bajtu radžulin – dům muže atd. Určitý člen je al- před slovem začínajícím na tzv. lunární písmena se čte normálně l (např. al-qamaru – Měsíc), ale před tzv. solárními písmeny (tato písmena se vyslovují většinou špičkou jazyka) se namísto písmene l dané počáteční písmeno (např. aš-šamsu – Slunce).
Existuje několik vzorů pro skloňování v jednotném a množném čísle (podle toho, jakou mají koncovku).
- Ve dvojném čísle končí slovo vždy v nominativu -áni a v akuzativu nebo genitivu -ajni, v konstruktivní formě pak -á a -aj.
- V singuláru nebo plurálu může slovo končit -un, pak je v akuzativu -an a v genitivu -in. S určitým členem zmizí -n a v konstruktivní formě zmizí -n také.
- V singuláru i v plurálu najdeme slova, která již v nominativu v neurčité formě končí jen -u, pak je akuzativ i genitiv -a. V určité formě i konstruktivní se chová jako předchozí vzor a končí v nominativu -u, v akuzativu -a a v genitivu -i.
- Najdeme v singuláru i v plurálu slova končící v nominativu, neurčité formě na -an. Taková pak v určité a konstruktivní formě mají koncovku -á a jinak se v pádech nemění.
- Co se týče podstatných jmen s koncovkou v neurčité formě, nominativu -in (například qāḍin). Tato pak mají v určité a konstruktivní formě koncovku -í (qāḍí). V neurčitém akuzativu mají -ijan (qāḍijan) a v konstruktivním akuzativu -ija (qāḍija), jinak se nemění.
- Pouze v mužském plurálu se setkáme se speciální koncovkou -úna v nominativu (v neurčité i určité formě). Tato slova pak končí v akuzativu i genitivu -ína (v neurčité i určité formě). A v konstruktivní formě zbudou pak koncovky -ú (nominativ) a -í (akuzativ a genitiv).
- Spousta plurálů v ženském rodě končí koncovkou -átun v nominativu, pak je koncovka v genitivu i v akuzativu -átin. V určité a konstruktivní formě -átu a -áti.
V tabulkách vidíte příklady skloňování.
Jednotné číslo (singulár) | |||
---|---|---|---|
Neurčitý | Určitý | Konstruktivní | |
Nominativ | كِتَابٌ
(kitábun) |
الْكِتَابُ
(al-kitábu) |
كِتَابُ
(kitábu) |
Akuzativ | كِتَابًا
(kitában) |
الْكِتَابَ
(al-kitába) |
كِتَابَ
(kitába) |
Genitiv | كِتَابٍ
(kitábin) |
الْكِتَابِ
(al-kitábi) |
كِتَابِ
(kitábi) |
Dvojné číslo (duál) | |||
Neurčitý | Určitý | Konstruktivní | |
Nominativ | كِتَابَانِ
(kitábáni) |
الْكِتَابَانِ
(al-kitábáni) |
كِتَابَا
(kitábá) |
Akuzativ | كِتَابَيْنِ
(kitábajni) |
الْكِتَابَيْنِ
(al-kitábajni) |
كِتَابَيْ
(kitábaj) |
Genitiv | كِتَابَيْنِ
(kitábajni) |
الْكِتَابَيْنِ
(al-kitábajni) |
كِتَابَيْ
(kitábaj) |
Množné číslo (plurál) | |||
Neurčitý | Určitý | Konstruktivní | |
Nominativ | كُتُبٌ
(kutubun) |
الْكُتُبُ
(al-kutubu) |
كُتُبُ
(kutubu) |
Akuzativ | كُتُبًا
(kutuban) |
الْكُتُبَ
(al-kutuba) |
كُتُبَ
(kutuba) |
Genitiv | كُتُبٍ
(kutubin) |
الْكُتُبِ
(al-kutubi) |
كُتُبِ
(kutubi) |
U jednoho druhu podstatných jmen se lze setkat i s dalším číslem, tzv. paukálem, a to u podstatných jmen hromadných. Například slovo meloun je v arabštině hromadné a má rovnou 5 čísel.
Číslo | Vznik | V arabštině | Význam |
---|---|---|---|
(hromadné) | Základní forma | بِطِّيخٌ (baṭṭíḵ-un) | Melouny hromadně |
(singulár) | baṭṭíḵ + at | بِطِّيخَةٌ (baṭṭíḵat-un) | 1 meloun |
(duál) | baṭṭíḵat + āni | بِطِّيخَتَانِ (baṭṭíḵatáni) | 2 melouny |
(paukál) | at – át (jako plurál ženského rodu s at) | بَطِّيخَاتٌ (baṭṭíḵát-un) | Malý počet melounů (3–10) |
(plurál) | Plurál vzniklý změnami samohlásek | بَطَاطِيخُ (baṭáṭíḵ-u) | Více melounů |
Přídavná jména
Podle stejných vzorů jako podstatná jména se dají zařadit a skloňovat i přídavná jména. Přídavná jména stojí vždy za podstatným jménem a přizpůsobují se mu rodem, číslem i členem. Většina přídavných jmen vytváří mužský plurál buďto nepravidelně, nebo koncovkou v nominativu -úna. Ženský rod se tvoří většinou koncovkou v nominativu -atun (neformálně bez koncovky též -ah) a ženský plurál koncovkou -átun. Například velká budova, kde budova je arabsky v ženském rodě, by byla arabsky بِنَايَةٌ كَبِيرَةٌ – binájatun kabíratun. Ale například modrý (ʾazraq-u) je podle jednoho vzoru, kde ženský rod (modrá) je زَرْقَاءُ (zarqáʾ-u) a množné číslo je زُرْقٌ (zurq-un). Například modrá obloha, kde obloha je arabsky v ženském rodě, bude arabsky السَّمَاءُ الزَّرْقَاءُ – as-samáʾu (a)z-zarqáʾu. Podle tohoto vzoru se tvoří většina barev (ʾaḥmar-u, ḥamráʾ-u, ḥumr-un atd.). Nutno zmínit, že to, co se nazývá plurál u přídavných jmen, se používá pouze pro popsání lidí (například ʿāmilúna džududun – noví pracovníci), při popisování neživého podstatného jména nebo zvířete v plurálu se používá u přídavných jmen ženský rod (například ʾqlámun džadídatun – nové propisky). Někdy bývá plurál stejný v mužském i ženském rodě, např. džadíd (mužský rod), džadídah (ženský rod), džudud (plurál v obou rodech)
Jednotné číslo (singulár) | ||||
---|---|---|---|---|
Mužský rod | Ženský rod | |||
Neurčitý | Určitý | Neurčitý | Určitý | |
Nominativ | جَدِيدٌ
(džadídun) |
الْجَدِيدُ
(al-džadídu) |
جَدِيدَةٌ
(džadídatun) |
الْجَدِيدَةُ
(al-džadídatu) |
Akuzativ | جَدِيدًا
(džadídan) |
الْجَدِيدَ
(al-džadída) |
جَدِيدَةً
(džadídatan) |
الْجَدِيدَةَ
(al-džadídata) |
Genitiv | جَدِيدٍ
(džadídin) |
الْجَدِيدِ
(al-džadídi) |
جَدِيدَةٍ
(džadídatin) |
الْجَدِيدَةِ
(al-džadídati) |
Dvojné číslo (duál) | ||||
Mužský rod | Ženský rod | |||
Neurčitý | Určitý | Neurčitý | Určitý | |
Nominativ | جَدِيدَانِ
(džadídáni) |
الْجَدِيدَانِ
(al-džadídáni) |
جَدِيدَتَانِ
(džadídatáni) |
الْجَدِيدَتَانِ
(al-džadídatáni) |
Akuzativ | جَدِيدَيْنِ
(džadídajni) |
الْجَدِيدَيْنِ
(al-džadídajni) |
جَدِيدَتَيْنِ
(džadídatajni) |
الْجَدِيدَتَيْنِ
(al-džadídatajni) |
Genitiv | جَدِيدَيْنِ
(džadídajni) |
الْجَدِيدَيْنِ
(al-džadídajni) |
جَدِيدَتَيْنِ
(džadídatajni) |
الْجَدِيدَتَيْنِ
(al-džadídatajni) |
Množné číslo (plurál) | ||||
Mužský rod | Ženský rod | |||
Neurčitý | Určitý | Neurčitý | Určitý | |
Nominativ | جُدُدٌ
(džududun) |
الْجُدُدُ
(al-džududu) |
جُدُدٌ
(džududun) |
الْجُدُدُ
(al-džududu) |
Akuzativ | جُدُدًا
(džududan) |
الْجُدُدَ
(al-džududa) |
جُدُدًا
(džududan) |
الْجُدُدَ
(al-džududa) |
Genitiv | جُدُدٍ
(džududin) |
الْجُدُدِ
(al-džududi) |
جُدُدٍ
(džududin) |
الْجُدُدِ
(al-džududi) |