A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Bělorusko, plným názvem Běloruská republika (bělorusky Рэспу́бліка Белару́сь, Respublika Biełaruś, rusky Респу́блика Белару́сь, Respublika Belarus), je vnitrozemský stát ve východní Evropě. Hraničí s Polskem na západě, Litvou na severozápadě, Lotyšskem na severu, Ruskem na severu a východě a s Ukrajinou na jihu.[6] Hlavním městem je Minsk.
K 1. 1. 2024 v zemi žilo 9 155 978 obyvatel, počet od devadesátých let 20. století pozvolna klesá. Většinu z nich tvoří Bělorusové, nejpoužívanějším jazykem je však ruština, která má stejně jako běloruština úřední status.
Bělorusko je nezávislé od roku 1991, kdy se stalo jednou z nástupnických republik Sovětského svazu. Je zakládajícím členem Společenství nezávislých států a zahraničně-politicky je silně orientováno na Rusko, s nímž roku 1997 vstoupilo do svazu.[7] Země byla demokratická pouze 3 roky (1991–1994). Od roku 1994 je nepřetržitě prezidentem země Alexandr Lukašenko, který je západními zeměmi kritizován za nedemokratické postupy a potlačování opozice. Zároveň je označován za „posledního diktátora v Evropě“.[8][9][10] Bělorusko je jediný stát v Evropě, který v praxi vykonává trest smrti. Václav Havel ho označil roku 2005 za „poslední totalitní stát v Evropě“.[11] Od roku 2020 je po neuznaných prezidentských volbách pozice prezidenta rozporována mezi Alexandrem Lukašenkem a jeho protikandidátkou Svjatlanou Cichanouskou sídlící v litevském exilu.
Dějiny
Prehistorie
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f8/%D0%90%D0%BD%D1%82%D1%80%D0%B0%D0%BF%D0%B0%D0%BC%D0%BE%D1%80%D1%84%D0%BD%D0%B0%D1%8F_%D1%81%D0%BA%D1%83%D0%BB%D1%8C%D0%BF%D1%82%D1%83%D1%80%D0%B0._%D0%90%D1%81%D0%B0%D0%B2%D0%B5%D1%86-2.jpg/160px-%D0%90%D0%BD%D1%82%D1%80%D0%B0%D0%BF%D0%B0%D0%BC%D0%BE%D1%80%D1%84%D0%BD%D0%B0%D1%8F_%D1%81%D0%BA%D1%83%D0%BB%D1%8C%D0%BF%D1%82%D1%83%D1%80%D0%B0._%D0%90%D1%81%D0%B0%D0%B2%D0%B5%D1%86-2.jpg)
Od roku 5000 do roku 2000 před naším letopočtem převládala na dnešním běloruském území kultura s lineární keramikou. Nalezeny byly i pozůstatky kultury Dněpersko-doněcké ze stejné doby.[12] Kimmeriové a další kočovníci se pohybovali po této oblasti do roku 1000 př. n. l.[13] Ve 3. století př. n. l. se objevila Zarubiněcká kultura, poprvé popsaná českých archeologem Čeňkem Chvojkou. Zarubiněcká kultura byla patrně produktem baltských kmenů, jako byli například Jotvingové.[14]
Kolem 5. století byla oblast převzata kmeny slovanskými.[15] Převzetí bylo částečně způsobeno nedostatečnou vojenskou koordinací Baltů, ale postupná asimilace Baltů do slovanské kultury měla mírumilovnou povahu.[16] K přišlým slovanským kmenům patřili Kriviči, Dregoviči, Polochané nebo Radimiči. Jejich oblast vymezili Skytové, kteří migrovali na okrajích slovanského osídlení. Nájezdníci z Asie, mezi nimiž byli Hunové a Avaři, tudy prošli v 5.-7. století, ale nedokázali Slovany vytlačit.[17]
Polock a Kyjevská Rus
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b1/Rahva%C5%82od%2C_Rahnieda_%28Po%C5%82acak%29._%D0%A0%D0%B0%D0%B3%D0%B2%D0%B0%D0%BB%D0%BE%D0%B4%2C_%D0%A0%D0%B0%D0%B3%D0%BD%D0%B5%D0%B4%D0%B0_%28%D0%9F%D0%BE%D0%BB%D0%B0%D1%86%D0%B0%D0%BA%29.jpg/220px-Rahva%C5%82od%2C_Rahnieda_%28Po%C5%82acak%29._%D0%A0%D0%B0%D0%B3%D0%B2%D0%B0%D0%BB%D0%BE%D0%B4%2C_%D0%A0%D0%B0%D0%B3%D0%BD%D0%B5%D0%B4%D0%B0_%28%D0%9F%D0%BE%D0%BB%D0%B0%D1%86%D0%B0%D0%BA%29.jpg)
První zmínky o běloruských knížectvích pocházejí z 9. století. Nejdůležitějším z nich bylo Polocké knížectví, první významný státní útvar běloruských dějin. Hlavním městem byl Polock, jež je v písemných pramenech poprvé zmiňován roku 860. Zakladatelem knížectví byl Varjag (Viking) Ragnvald. Příběh jeho dcery Rognědy, kterou unesl kníže Kyjevské Rusi Vladimír I., patří k nejznámějším příběhům raných běloruských dějin.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d7/Iziaslav_of_Polock_Stamp_avers.jpg/180px-Iziaslav_of_Polock_Stamp_avers.jpg)
Polocké knížectví bylo do velkého slovanského soustátí Kyjevské Rusi nakonec v 10. století integrováno, stalo se jedním ze tří jeho hlavních stavebních kamenů. Kyjevská Rus přinesla Polockému státu christianizaci, jež započala okolo roku 992. Misionáře vyslal z kyjevského centra Vladimír I. Za vlády Izjaslava Vladimiroviče (978–1001), „knížete knihomila“, došlo v Polocku ke kulturnímu rozkvětu a zavedení cyrilice. Za vlády knížete Vseslava Brjačislaviče (1044–1101) získal Polock na Kyjevu mnohem větší nezávislost. Vseslav politicky těžil z krize uvnitř Kyjevské Rusi, ekonomicky ze zprostředkování obchodu mezi Kyjevem a Skandinávií. V roce 1067 bylo poprvé v písemných pramenech zmíněno město Minsk.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/eb/001_Kievan_Rus%27_Kyivan_Rus%27_Ukraine_map_1220_1240.jpg/160px-001_Kievan_Rus%27_Kyivan_Rus%27_Ukraine_map_1220_1240.jpg)
V oblasti již předtím existovala ještě další knížectví, jiná vznikla po rozpadu Polocku: Turovské, Gorodenské, Vitebské nebo Minské knížectví. Nejvýznamnější z nich bylo Turovské, jehož první kníže Svatopluk Vladimirovič sehrál významnou roli při formování Kyjevské Rusi.
Po zániku Kyjevské Rusi (definitivně 1240) pod náporem Mongolů (běloruskému území se jejich invaze vyhnula) začala do mocensky rozdrobeného prostoru pronikat litevská knížata. Území tzv. Černé Rusi (okolí Novogrodku) si podřídil už kníže, později král, Mindaugas v polovině 13. století. Roku 1242 se k Litvě připojilo i Minské knížectví. Po roce 1316 (nástup Gediminase) už litevští panovníci systematicky připojovali jednotlivé běloruské a ukrajinské země ke svému soustátí.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/60/Flag_of_Belarus_with_Pahonia.png/220px-Flag_of_Belarus_with_Pahonia.png)
Také vzrůstající tlak německých vojsk (Řád německých rytířů a Řád mečových rytířů) a nájezdy Tatarů/Mongolů přispěly ke zformování litevsko-běloruské jednoty. Bílá Rus tvořila podstatnou část Velikého knížectví litevského. Hlavní město se zpočátku dokonce nacházelo v Bělorusku, byl jím Novogrodek, kde byl roku 1253 korunován první (a poslední) litevský král Mindaugas. Roku 1323 bylo ale hlavní město přesunuto více na západ, do dnešního litevského Vilniusu (Vilna). Zlatá éra tohoto státního útvaru nastala zejména za vlády Vitolda Velikého. Jeho dědictvím jsou i symboly jako znak zvaný pahoňa nebo bílo-červeno-bílá vlajka. Ty však jsou dnes v Bělorusku státními orgány vytlačovány z veřejného prostoru.[18]
Polsko-litevská unie
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/79/Lithuanian_state_in_13-15th_centuries.png/160px-Lithuanian_state_in_13-15th_centuries.png)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d3/Smalensk._%D0%A1%D0%BC%D0%B0%D0%BB%D0%B5%D0%BD%D1%81%D0%BA_%281627%2C_1843%29.jpg/220px-Smalensk._%D0%A1%D0%BC%D0%B0%D0%BB%D0%B5%D0%BD%D1%81%D0%BA_%281627%2C_1843%29.jpg)
Útoky moskevských vojsk na východní hranice země na konci 15. století (viz též rusko-litevské války) si vynutily centralizaci státu a zvýšení finančních výdajů na vojsko. Na začátku 16. století ztratila slábnoucí Litva východní část Bílé Rusi včetně města Smolenska (1514). Ten byl sice roku 1611 Rusům ještě jednou vyrván, ale roku 1654 ho získali znovu v chaosu Chmelnického povstání a je součástí Ruska do dnešních dnů.
V roce 1569 se Litva a sousední Polsko, do té doby spojené pouze osobou panovníka, sjednotily ve federativní stát nazvaný Republika obou národů. Pro Litvu a Bílou Rus to znamenalo ztrátu některých území na jihu (dnes Ukrajina) a podřízení se svrchovanosti polského království. Také částečnou polonizaci (především šlechty a kléru). Poláci usilovali též o katolizaci, nakonec zvolili kompromis zvaný Brestlitevská unie (1595), jež znamenala v Bělorusku vytvoření Běloruské řeckokatolické církve, která se podřídila římskému papeži, ale mohla si ponechat východní rituály a církevní slovanštinu.
V roce 1697 bylo zakázáno používat běloruštinu (přesněji tehdejší rutenštinu, zvanou též staroběloruština) v úředním styku. Na druhou stranu, díky sjednocení tří historických zemí bylo možné až do poloviny 17. století vzdorovat tlaku Ruského carství. V době Republiky obou národů byla běloruština silně ovlivněna polštinou.[zdroj?
Ruské impérium
V letech 1772–1795 se dělením Polska země postupně stala součástí Ruského impéria. Běloruská území získaná Kateřinou II. byla v roce 1796 zahrnuta do Běloruské gubernie. Běloruština byla následně omezována ve prospěch ruštiny a byla podporována pouze pravoslavná církev, zatímco řeckokatolická církev uznávající autoritu papeže byla potlačována.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2e/Konstanty_Kalinowski_-_between_1862_and_1863.jpg/180px-Konstanty_Kalinowski_-_between_1862_and_1863.jpg)
V letech 1830/31 propuklo v Polsku (tzv. Kongresovce), Litvě a na Bílé Rusi protiruské povstání, které ale bylo tvrdě potlačeno. Roku 1839, za vlády Mikuláše I., byla zahájena silná rusifikace. Bylo zakázáno používání běloruského jazyka ve veřejných školách, nesměly vycházet knihy v běloruštině. K těm, kdo vzdorovali, patřil Konstanty Kalinowski (Kastus Kalinouski), jenž pocházel ze zemanské rodiny na východě Běloruska. V Hrodnu založil organizaci, která začala vydávat noviny Mużyckaja praŭda. Vycházely v běloruštině, nebyly ovšem tištěny cyrilicí, nýbrž latinkou. Když se Kalinowski roku 1863 dozvěděl, že v Polsku vypuklo Lednového povstání, rozhodl se zahájit vzpouru i v Bělorusku, k níž se snažil strhnout hlavně rolníky. Snil o obnovení polsko-litevského soustátí, v němž by Bělorusko mělo autonomii, a kde by byla lépe vyřešena sociální, zejména rolnická otázka. Jeho povstání ale Moskva potlačila a Kalinowski byl oběšen roku 1864.
Kalinowského postava, jako mnoho jiných témat, je dodnes v Bělorusku předmětem sporů, Lukašenkova vláda jeho památku potlačuje, kvůli jeho protiruskému zaměření. Kalinowského jméno si dal do názvu i běloruský pluk bojující od roku 2022 proti ruským okupantům na Ukrajině.[19]
Po potlačení povstání ruská vláda v roce 1864 striktně nařídila užívání cyrilice a až do roku 1905 nebylo povoleno vydávání žádných tiskovin v běloruštině. Koncem 19. století a začátkem 20. století zesílilo národní hnutí, které usilovalo o samosprávu a opětovné zavedení běloruštiny (např. časopis Gomon). Začaly se objevovat i socialistické myšlenky - Ignacy Hryniewiecki, vrah cara Alexandra II., byl zakladatelem běloruské sekce radikálního hnutí Narodnaja volja.
20. století
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/70/Dzieja%C4%8Dy_BNR._%D0%94%D0%B7%D0%B5%D1%8F%D1%87%D1%8B_%D0%91%D0%9D%D0%A0_%281918%29.jpg/220px-Dzieja%C4%8Dy_BNR._%D0%94%D0%B7%D0%B5%D1%8F%D1%87%D1%8B_%D0%91%D0%9D%D0%A0_%281918%29.jpg)
Po zhroucení carského Ruska se v prosinci 1917 konal Všeběloruský sjezd, na kterém byla zvolena vláda Běloruska. Po podepsání Brestlitevského míru byla 25. března 1918 vyhlášena Běloruská lidová republika, první nezávislý stát v dějinách nazývající se Bělorusko.[20] Prvním prezidentem byl Jan Serada. Stát však existoval jen krátce, pohltila ho ruská Rudá armáda. Vláda odešla do exilu, za oficiálního představitele Běloruska byla uznána Německem, Litvou a Československem. Existuje dosud, jako nejdéle sloužící exilová vláda na světě. Centrem běloruské protibolševické emigrace se stala Praha, exilová vláda zde sídlila od roku 1923.[21] První exilový prezident Petr Krečevski i jeho nástupce Vasilij Ivanovič Zacharka jsou pohřbeni na Olšanských hřbitovech. Třetí prezident Mikola Abramčyk v Praze žil a studoval, funkce se roku 1943 ujímal však již v Paříži.[22]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/9f/Caricature_for_Riga_Peace_1921.png/220px-Caricature_for_Riga_Peace_1921.png)
Bolševici 1. ledna 1919 vyhlásili Běloruskou sovětskou socialistickou republiku. O její území se bojovalo v sovětsko-polské válce, ale po ní v roce 1921 připadla západní část – tzv. kresy (přibližně třetina území včetně Grodna a Brestu Litevského) – Polsku. Je známa též jako Západní Bělorusko. Zbývající část včetně Minsku pak zůstala Běloruské SSR v rámci Sovětského svazu. Nacionalistická Druhá Polská republika zavírala v kresech běloruské školy a potlačovala používání běloruštiny.[23] Běloruskou reprezentaci zde vedl Branislav Taraškievič. Jeho Svaz běloruských rolníků a dělníků byl však polskou vládou zakázán a Taraškievič zatčen.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/32/Kurapaty_1989_meeting.jpg/220px-Kurapaty_1989_meeting.jpg)
Ještě horší útlak však čekal Bělorusy v Sovětském svazu. V Kurapaty se konaly hromadné popravy běloruských občanů v období Stalinovy velké čistky. Místo je kvůli tomu někdy nazýváno též "běloruská Katyň".[24] Počet obětí je dodnes utajován, odhady se pohybují od třiceti tisíc po čtvrt milionu popravených. Během "noci popravených básníků", z 29. na 30. října 1937, bylo v minském vězení zastřeleno 130 významných osobností běloruské kultury (Michaś Čarot, Julij Taubin, Valery Marakou ad.).[25] Byly rovněž zahrabáni v Kurapaty. Hrůznou historii místa odhalil až článek běloruských historiků Zjanona Pazňaka a Jauhena Šmyhaleva zveřejněný roku 1988 během Gorbačovovy perestrojky. Bělorusové pořádají od té doby k místu poutě během dušiček, Lukašenkův režim proti nim ale zasahuje a snaží se vzpomínku na stalinské represe vymazat.[26][27]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/78/Soviet_guerilla-colored.jpg/220px-Soviet_guerilla-colored.jpg)
V září 1939, šestnáct dní po německé invazi, bylo Polsko z východu přepadeno Sovětským svazem; polská část Běloruska byla následně připojena k Běloruské SSR a byla zde zahájena kolektivizace. Německá invaze do SSSR během druhé světové války a následná německá okupace způsobila Bělorusku obrovské škody a ztrátu 2,2-2,7 miliónu lidských životů, což byla celá čtvrtina předválečné populace. Asi 810 000 ze zabitých byli partyzáni. Běloruské partyzánské hnutí bylo mimořádně silné a stalo se po válce základem národní identity.[28] Okupační německá moc jako odpověď uplatňovala taktiku spálené země, vyvražděny byly stovky vesnic. Jejich symbolem se stala zejména Chatyň.[29] Během holokaustu bylo vyvražděno 800 tisíc Židů – přibližně 90 % běloruské židovské populace.[30] V říjnu 1941 byl spáchán Slucký pogrom, při kterém byly německými policisty a jejich litevskými spojenci zavražděny tisíce zdejších Židů a dalších obyvatel města Sluck. Běloruská SSR byla nejhůře zasaženým státem ve druhé světové válce. Bylo zničeno 209 z 290 měst, 85 % průmyslu a více než milion budov. V bojích na východní frontě zahynulo 620 tisíc vojáků Rudé armády běloruské národnosti.[31] Populace Běloruska se vrátila na předválečnou úroveň až v roce 1971.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/2a/2014-05-09_Flickr_6714_%2815751106762%29.jpg/220px-2014-05-09_Flickr_6714_%2815751106762%29.jpg)
V roce 1945 byla ustanovena současná polsko-sovětská hranice, která nově probíhala asi o 200 km západněji někdejším polským vnitrozemím. K Bělorusku tak bylo přičleněno Západní Bělorusko a většina lidí polské národnosti odtud byla nuceně repatriována do Polska. Po válce byla poskytnuta Běloruské SSR hospodářská pomoc, která pomohla k obnově zničené ekonomiky. Byla postavena řada nových průmyslových závodů. V 50. letech byla Běloruská SSR dosídlována Rusy a v menší míře také dalšími národy Sovětského svazu; současně opět zesílila rusifikace, zejména po roce 1959.[32] Někteří Bělorusové zastávali vysoké pozice v sovětské vládě a armádě, jako například dlouholetý ministr zahraničí Andrej Gromyko nebo maršál Ivan Jakubovskij, který velel sovětských vojskům během invaze do Československa v roce 1968.
V roce 1986 bylo Bělorusko postiženo černobylskou jadernou havárií, Běloruská SSR byla kontaminována většinou (70 %) jaderného spadu.[33] Černobylská elektrárna se totiž nacházela jen 16 kilometrů za běloruskou hranicí, v sousední Ukrajinské SSR.
Na konci 80. let, v důsledku uvolnění díky Gorbačovově perestrojce, se začala formovat v Bělorusku i první opoziční hnutí. Ke klíčovým patřila Běloruská lidová fronta (Беларускі Народны Фронт "Адраджэньне"), která brzy začala volat po samostatnosti Běloruska.
Nezávislost
V březnu 1990 proběhly volby do Nejvyššího sovětu Běloruské SSR. Ačkoli opoziční kandidáti, většinou spojení s Běloruskou lidovou frontou, obsadili pouze 10 % křesel, celá nová generace politiků začala národnostní otázku vnímat velmi naléhavě. Bělorusko tak 27. července 1990 vyhlásilo svrchovanost.[34] V dubnu 1991 vypukly masové protesty, v Bělorusku známé jako Dubnové stávky (Красавіцкія забастоўкі). Začaly jako odpor proti zdražování, ale rychle přerostly v protisovětské protesty a žádaly nové volby. V reakci na tyto protesty, ale zejména v reakci na srpnový puč konzervativních komunistů v Moskvě, běloruský Nejvyšší sovět 25. srpna 1991 vyhlásil nezávislost země.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/43/RIAN_archive_848095_Signing_the_Agreement_to_eliminate_the_USSR_and_establish_the_Commonwealth_of_Independent_States.jpg/220px-RIAN_archive_848095_Signing_the_Agreement_to_eliminate_the_USSR_and_establish_the_Commonwealth_of_Independent_States.jpg)
Z krize v Moskvě vyšel vítězně Boris Jelcin, který ale získal vládu jen v Rusku, nikoli v celém Sovětském svazu. Rozpad Sovětského svazu se mu tak hodil k odstranění sovětského vedení jako konkurenčního mocenského centra. 8. srpna tak Jelcin s představiteli Ukrajiny a Běloruska - předsedou běloruského Nejvyššího sovětu Stanislavem Šuškevičem a předsedou běloruské vlády Vjačeslavem Kebičem - podepsali Bělověžskou dohodou, která ukončila existenci Sovětského svazu.[35] Šuškevič se pak stal první hlavou státu samostatného Běloruska (do 1994), Kebič vedl první běloruskou vládu také až do roku 1994.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/0a/Alexander_Lukashenko%2C_opening_of_Slavianski_Bazar_2014.jpg/220px-Alexander_Lukashenko%2C_opening_of_Slavianski_Bazar_2014.jpg)
V březnu 1994 byla přijata nová ústava, ve které byly funkce předsedy vlády svěřeny prezidentovi Běloruska. V prvních přímých prezidentských volbách v roce 1994 nečekaně zvítězil do té doby poměrně neznámý Alexandr Lukašenko, zejména díky svému protikorupčnímu programu.[36] Ve druhém kole porazil drtivě Vjačeslava Kebiče, když získal 80 procent hlasů. Byly to však poslední skutečně demokratické volby v Bělorusku. Lukašenko rychle začal odbourávat demokratické mechanismy a budovat "poslední diktaturu v Evropě", jak se o jeho režimu začalo mluvit.[37][38] Již prezidentské volby v roce 2006 budily pochybnosti, když byl kandidát opozice Aljaksandar Kazulin před volbami zatčen, obviněn z výtržnictví a odsouzen na 5,5 roku do vězení.[39] V roce 2010 se konaly další prezidentské volby, ve kterých získali Lukašenkovi protikandidáti jednotky procent hlasů. Opozice označila volby za zmanipulované, následovaly pokojné demonstrace, které režim tvrdě rozehnal a hlavní představitele (včetně několika prezidentských protikandidátů) uvěznil.[40]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/e7/Svjatlana_Cichanousk%C3%A1%2C_Praha_7.6.2021_%28VI%29.jpg/220px-Svjatlana_Cichanousk%C3%A1%2C_Praha_7.6.2021_%28VI%29.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/21/%D0%9C%D0%9D%D0%91._%D0%9F%D1%80%D0%B0%D1%81%D0%BF%D0%B5%D0%BA%D1%82_%D0%9D%D0%B5%D0%B7%D0%B0%D0%BB%D0%B5%D0%B6%D0%BD%D0%B0%D1%81%D1%86%D1%96.jpg/220px-%D0%9C%D0%9D%D0%91._%D0%9F%D1%80%D0%B0%D1%81%D0%BF%D0%B5%D0%BA%D1%82_%D0%9D%D0%B5%D0%B7%D0%B0%D0%BB%D0%B5%D0%B6%D0%BD%D0%B0%D1%81%D1%86%D1%96.jpg)
Další prezidentské volby se konaly 9. srpna 2020 a Lukašenko v souvislosti s nimi čelil masovým protestům. Během protestů bylo zhruba 7000 lidí zatčeno, 300 raněno a pět lidí zemřelo.[41][42] Desítky lidí jsou nezvěstné.[43] Výsledky voleb řada států, včetně České republiky a EU, neuznala.[44] Hlavní opoziční kandidátka ve volbách roku 2020 Svjatlana Cichanouská odešla do Litvy, kde se stala exilovým lídrem běloruské opozice.[45] V Bělorusku byla poté odsouzena na patnáct let do vězení.[46] Zatykač na ni vydalo i Rusko.
Lukašenko svůj režim mezinárodně opřel především o spolupráci s Ruskem, zejména od nástupu Vladimira Putina k moci. Zpočátku měl Lukašenko s Putinem řadu sporů, zejména o dodávky plynu. Ale s rostoucí opozicí uvnitř Běloruska a zejména poté, co Putin Lukašenka podržel při protestech v roce 2020, se Lukašenko stal na Rusku plně závislým.[47] Umožnil Rusům využít běloruské území k útoku na Ukrajinu v roce 2022, byť běloruskou armádu do invaze nezapojil.[48][49] V roce 2022 ale vzniklo "společné vojenského uskupení" Běloruska a Ruska, jež zakládá trvalou přítomnost ruské armády v Bělorusku.[50] Stále více se hovoří o ruských plánech na plné ovládnutí Běloruska a jeho začlenění do Ruské federace.[51][52]
Státní symboly
Vlajka
Běloruská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 se dvěma vodorovnými pruhy, červeným a zeleným, o poměru šířek 2:1. V žerďové části je umístěn bílý pruh o šířce ⅑ délky vlajky s červeným ornamentem.
Znak
Běloruský státní znak je emblém sovětského typu, který tvoří zlatá mapa obrysu země na paprscích slunce, vycházejícího zpoza modré planety. Ohraničení tvoří věnec z obilných klasů, do nichž jsou vloženy květy lnu a jetele. Nad nimi je rudá pěticípá hvězda. Klasy jsou na každé straně třikrát převázány stuhou v národních barvách (červená, zelená), ve spodní části je zlatý název státu v běloruštině „РЭСПУБЛIКА БЕЛАРУСЬ” (v latince RESPUBLIKA BELARUS).
Hymna
Běloruská hymna je píseň Мы, беларусы (v latince My, Belarusy, rusky Мы, белорусы, česky My, Bělorusové). Jedná se o neoficiální název, dle běloruských právních předpisů se hymna nazývá „Státní hymna Běloruské republiky“. Hudbu složil Nescer Sakalovski, autorem původních slov byl Maxim Klimkovič, text však doznal určitých změn.
Geografie
Poloha
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/fd/Belarus-Minsk_Province-Horses.jpg/220px-Belarus-Minsk_Province-Horses.jpg)
S rozlohou 207 595 km² je Bělorusko 84. největším státem na světě, 13. největším v Evropě a 2,6× větším než Česká republika. Bělorusko je největším vnitrozemským státem v Evropě. Na západě má 418 km dlouhou hranici s Polskem, 640 km s Litvou, 161 km s Lotyšskem, na východě 1 312 km s Ruskem a na jihu 1 111 km s Ukrajinou. Rozkládá se v nížinné oblasti v západní části Východoevropské roviny s nevelkými výškovými rozdíly. Nejvyšším bodem země je s nadmořskou výškou 345 m n. m. vrch Dzjaržynskaja hara západně od Minsku.[zdroj?
Vodstvo
Bělorusko leží na hranici povodí několika velkých evropských řek a současně na rozvodí Černého a Baltského moře. Celková délka řek (delších než 5 km) je 51 000 km. Hustota říční sítě je 0,2 až 0,28 km/km². Nejvýznamnější řeky jsou Dněpr (s přítoky Pripjať, Sož a Berezina), Západní Dvina, Němen (s přítokem Vilija) a na severovýchodě horní tok řeky Lovati (povodí Něvy). Zdroj řek je smíšený s převahou dešťového a sněhového. Pro všechny řeky jsou charakteristické vysoké stavy na jaře, v povodí Západní Dviny a Němenu i v zimě. Řeky se využívají pro lodní dopravu, splavování dřeva a v menší míře i jako zdroj energie. Mnohé řeky přijímají vodu z vysoušených bažin a mokřin, které jsou pro Bělorusko charakteristické. Splavné jsou Dněpr, Berezina a Němen. Po Pripjati lodě proplouvají do řeky Západní Bug přes Dněpersko-bugský kanál.[zdroj?
Bělorusko má přes 11 000 jezer. Běloruská jezera jsou pozůstatkem po ustupujícím ledovci na konci poslední doby ledové. Nejvýznamnější hluboká jezera ledovcového původu rozmanitých tvarů pobřeží jsou charakteristická pro sever republiky. Největší z nich jsou jezero Narač (79,6 km²) a Asvějské jezero (52,8 km²). Ve středu Běloruska jsou jezera mělká a zarůstající, převážně říčního a krasovo-sufozního původu. Na jihu v Polesí je mnoho mělkých jezer uprostřed bažin, z nichž nejvýznamnější jsou Červené (43,6 km²) a Vyhanavské (26 km²). Nejhlubší jezera jsou Dlouhé (52,8 m), Riču (51,9 m) a Hiňkava (43,3 m).[zdroj?
Klima
Minsk, Bělorusko | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
klimagram | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Klimatické podmínky v Bělorusku mají oproti střední Evropě výrazněji kontinentální charakter, s chladnější zimou. Průměrné lednové teploty se pohybují od −5,1 na západě do −7,5 °C na východě, v červenci je pak po celé zemi průměrná teplota kolem 18 °C. Průměrné roční srážky jsou 550–650 mm. Většina z nich připadá na jaro a léto. Vlhkost podnebí je důsledkem vlivu atlantského proudění a blízkosti Baltského moře.[zdroj?
Flóra a fauna
Země má nadprůměrné zalesnění, 38,8 % plochy pokrývají lesy = 80 640 km²[54]. Na severu převažuje smrk, borovice, jedle, bříza, na jihu pak dub, buk a jilm. Jehličnany jsou silně zastoupeny v Polesí. Louky a pastviny tvoří kolem 20 % území.
Fauna se zde podstatně neliší od středoevropské. Běloruské lesy jsou mimořádně bohaté na živočišné druhy. Vyskytuje se zde los, rys, medvěd hnědý, méně často pak vlk. V polsko-běloruském národním parku Bělověžský prales lze pak spatřit zubry. Již v roce 1979 byl tento prales zapsán na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.[55]
Politický systém
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/35/House_of_Representatives_of_Belarus.jpg/220px-House_of_Representatives_of_Belarus.jpg)
Bělorusko je prezidentská republika, kterou řídí prezident a dvoukomorové Národní shromáždění. Funkční období prezidenta je pět let. Podle ústavy z roku 1994 mohl prezident sloužit pouze dvě funkční období jako prezident, ale změna ústavy v roce 2004 odstranila omezení funkčních období.[56] Alexander Lukašenko je prezidentem Běloruska od roku 1994. V roce 1996 Lukašenko vyzval ke kontroverznímu hlasování o prodloužení prezidentského období z pěti na sedm let. V důsledku toho byly volby, k nimž mělo dojít v roce 1999, posunuty na rok 2001. Referendum o prodloužení odsoudil jako „fantastický“ podvod hlavní volební důstojník Viktar Hančar, který byl z úřadu pro oficiální záležitosti odvolán během kampaně.[57] Později zmizel beze stopy. Národní shromáždění je dvoukomorový parlament složený ze 110členné sněmovny (dolní komora) a 64členné rady republiky (horní komora).[zdroj?
Sněmovna má pravomoc jmenovat předsedu vlády, provádět ústavní změny, požadovat vyslovení důvěry předsedovi vlády a navrhovat zahraniční a domácí politiku.[58] Rada republiky má pravomoc vybírat různé vládní úředníky, vést obžalovací proces s prezidentem a přijímat nebo odmítat návrhy zákonů schválené Sněmovnou. Každá komora má možnost vetovat jakýkoli zákon schválený místními úředníky, pokud je to v rozporu s ústavou.[59]
Vláda zahrnuje Radu ministrů v čele s předsedou vlády a pěti místopředsedy vlády.[60] Členové této rady nemusí být členy zákonodárného sboru a jsou jmenováni prezidentem. Soudnictví zahrnuje Nejvyšší soud a zvláštní soudy, jako je Ústavní soud, který se zabývá konkrétními otázkami souvisejícími s ústavním a obchodním právem. Soudce vnitrostátních soudů jmenuje prezident a potvrzuje je Rada republiky. V trestních věcech je nejvyšším odvolacím soudem nejvyšší soud. Běloruská ústava zakazuje použití zvláštních mimosoudních "soudů", typicky arbitráží.[59]
V parlamentních volbách v roce 2012 nebylo 105 ze 110 členů zvolených do Sněmovny reprezentantů přidruženo k žádné politické straně. Komunistická strana Běloruska získala 3 křesla a Agrární strana a Republikánská strana práce a spravedlnosti po jednom.[61] Většina nestraníků představuje širokou škálu sociálních organizací jako jsou kolektivy pracovníků, veřejná sdružení a organizace občanské společnosti, podobně jako bývalo složení sovětského zákonodárného sboru.[62]
Hodnocení indexu běloruské demokracie je nejnižší v Evropě, dále je země organizací Freedom House označena jako „nesvobodná“, jako „utlačovaná“ v rámci indexu ekonomické svobody a v letech 2013–2014 byla hodnocena jako nejhorší země pro svobodu tisku v Evropě v rámci žebříčku zveřejněného Reportéry bez hranic, který Bělorusko zařadil na 157. místo ze 180 zemí.[63]
Korupce
Soudní systém v Bělorusku postrádá nezávislost a je předmětem politických zásahů.[64] Při výběrových řízeních často dochází ke korupčním praktikám, jako je úplatkářství a v běloruském protikorupčním systému chybí ochrana oznamovatelů a ombudsman.[65] Vláda však dosáhla určitého pokroku v boji proti korupci, například minimalizací daňových předpisů s cílem zlepšit transparentnost daňového úřadu.[66]
Lidská práva
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/5d/Flag_of_Belarus_in_Budejovice.jpg/220px-Flag_of_Belarus_in_Budejovice.jpg)
Lukašenko sám se popisuje jako „autoritářsky vládnoucí“.[56] Západní země označily Bělorusko pod Lukašenkem za diktaturu; vláda obvinila ty samé západní mocnosti, že se pokoušely Lukašenka vyhnat.[67] Rada Evropy od roku 1997 zakázala členství Běloruska kvůli nedemokratickým hlasovacím a volebním praktikám a nesrovnalostem v ústavním referendu z listopadu 1996 a doplňovacích volbách do parlamentu.[68]
Běloruská vláda je také kritizována za porušování lidských práv a za pronásledování nevládních organizací, nezávislých novinářů, národnostních menšin a opozičních politiků.[69][70] Na základě svědectví Výboru pro zahraniční vztahy Senátu Spojených států označila bývalá ministryně zahraničí USA Condoleezza Riceová Bělorusko za jednu ze šesti světových „výsep tyranie“.[71] V reakci na to běloruská vláda nazvala hodnocení „dost daleko od reality“.[72] Centrum pro lidská práva Viasna uvádí 11 politických vězňů[73] v Bělorusku aktuálně zadržovaných. Mezi nimi je aktivista za lidská práva Ales Bjaljacki, viceprezident Mezinárodní federace pro lidská práva a šéf Viasny.[74]
Lukašenko v roce 2014 oznámil nový zákon, který zakáže pracovníkům kolchozů (přibližně 9% z celkového počtu pracovních sil) opustit svá zaměstnání podle libosti – změna zaměstnání a místa bydliště bude vyžadovat povolení od guvernérů. Zákon byl přirovnán k nevolnictví.[75][76] Podobné předpisy byly zavedeny pro lesnický průmysl v roce 2012.[77]
Zahraniční politika
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b9/Putin_with_Alexander_Lukashenko_2015.jpg/220px-Putin_with_Alexander_Lukashenko_2015.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/dc/Secretary_Pompeo_Meets_With_Belarusian_President_Lukashenko_%2849473917277%29.jpg/220px-Secretary_Pompeo_Meets_With_Belarusian_President_Lukashenko_%2849473917277%29.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/0/02/Normandy_format_talks_in_Minsk_%28February_2015%29_03.jpeg/220px-Normandy_format_talks_in_Minsk_%28February_2015%29_03.jpeg)
Běloruská SSR byla spolu s Ukrajinskou SSR jednou ze dvou sovětských republik, které vstoupily do OSN jako jedni z původních 51 členů v roce 1945. Po rozpadu Sovětského svazu se Bělorusko podle mezinárodního práva stalo mezinárodně uznávaným nástupnickým státem Běloruské SSR, který si v OSN své členství zachoval.[zdroj?
Bělorusko a Rusko jsou od rozpadu Sovětského svazu blízkými obchodními partnery a diplomatickými spojenci. Bělorusko je, pokud jde o dovoz surovin a vývozní trh, závislé na Rusku.[78]
Svaz Ruska a Běloruska, nadnárodní konfederace, vznikl sériemi smluv v letech 1996–99, které požadovaly měnovou unii, rovná práva, jednotné občanství a společnou zahraniční a obrannou politiku.[78] Budoucnost unie však byla zpochybněna kvůli opakovaným zpožděním měnové unie v Bělorusku, neexistenci data referenda pro návrh ústavy a sporu o ropný obchod.[78]
11. prosince 2007 se objevily zprávy, že obě země projednávaly rámec pro nový stát.[79] 27. května 2008 běloruský prezident Lukašenko uvedl, že ruského premiéra Vladimira Putina označil za „předsedu vlády“ rusko-běloruské aliance. Význam tohoto aktu nebyl v tu chvíli jasný; někteří nesprávně spekulovali, že se Putin stane prezidentem sjednoceného státu Ruska a Běloruska poté, co mu v květnu 2008 skončila funkce ruského prezidenta.[80]
Bělorusko bylo zakládajícím členem Společenství nezávislých států (SNS).[81] Uzavřelo obchodní dohody s několika členskými státy Evropské unie (navzdory zákazu cestování do jiných členských států Lukašenkovi a nejvyšším představitelům)[82], včetně sousedního Lotyšska, Litvy a Polska.[83] Cestovní zákazy uvalené Evropskou unií byly v minulosti zrušeny, aby se Lukašenkovi umožnilo účastnit se diplomatických jednání a také zapojit do dialogu jeho vládní a opoziční skupiny.[84]
Oboustranné vztahy se Spojenými státy jsou napjaté, protože americké ministerstvo zahraničí podporuje různé protiLukašenkovské nevládní organizace a také proto, že běloruská vláda stále více ztěžuje působení organizací se sídlem v USA v zemi.[85] Diplomatické vztahy zůstávají napjaté a v roce 2004 přijaly USA zákon o běloruské demokracii, který povolil financování protivládních běloruských nevládních organizací a zakázal půjčky běloruské vládě, s výjimkou humanitárních účelů.[86] Navzdory těmto politickým třenicím obě země spolupracují na ochraně duševního vlastnictví, prevenci obchodování s lidmi, technologické trestné činnosti a odstraňování následků katastrof.[87]
Čínsko-běloruské vztahy se zlepšily,[88] posíleny návštěvou prezidenta Lukašenka v Číně v říjnu 2005.[89] Bělorusko má také silné vazby se Sýrií,[90] která je považována za klíčového partnera na blízkém východě.[91] Kromě SNS je Bělorusko členem Euroasijského hospodářského svazu, Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti,[83] Hnutí nezúčastněných zemí od roku 1998[92] a Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Jako členský stát OBSE podléhá Bělorusko mezinárodnímu závazku monitorování v rámci amerického helsinského výboru.[93]
Bělorusko je zahrnuto do Evropské politiky sousedství v rámci Evropské unie (EPS), jejímž cílem je přiblížit EU a jejím sousedům z hospodářského a geopolitického hlediska.[zdroj?
Dne 15. února 2016 Evropská unie oznámila zmírnění sankcí vůči Bělorusku během setkání 28 ministrů zahraničí EU na pravidelném zasedání Rady Evropské unie.[94]
Ozbrojené složky
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/ec/RIAN_archive_1047080_Work_of_%22Kamenyuki%22_frontier_post_on_Belarus_border_with_Poland.jpg/220px-RIAN_archive_1047080_Work_of_%22Kamenyuki%22_frontier_post_on_Belarus_border_with_Poland.jpg)
Generálmajor Andrej Ravkov stojí v čele ministerstva obrany[95] a Alexandr Lukašenko (jako prezident) slouží jako vrchní velitel.[59] Ozbrojené síly byly vytvořeny v roce 1992 z částí bývalých sovětských ozbrojených sil, které se nacházely na území nové republiky. Transformace bývalých sovětských sil na běloruské ozbrojené síly, která byla dokončena v roce 1997, snížila počet jejích vojáků o 30 000 a restrukturalizovala její vedení a vojenské formace.[96]
Většina členů běloruských složek jsou branci, kteří slouží 12 měsíců, pokud mají vysokoškolské vzdělání, nebo 18 měsíců, pokud tomu tak není.[97] Demografické poklesy běloruských branců zvýšily význam profesionálních vojáků, kterých bylo v roce 2001 celkem 12 000.[98] V roce 2005 bylo asi 1,4 % běloruského hrubého domácího produktu věnováno na vojenské výdaje.[99]
Bělorusko nevyjádřilo přání vstoupit do NATO, ale od roku 1997 se účastní programu individuálního partnerství[100] a poskytuje tankování a podporu vzdušného prostoru pro misi ISAF v Afghánistánu.[101] Bělorusko poprvé začalo spolupracovat s NATO podpisem dokumentů k účasti na jejich programu partnerství pro mír v roce 1995.[102] Bělorusko však do NATO nemůže vstoupit, protože je členem Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti. Napětí mezi NATO a Běloruskem vyvrcholilo po prezidentských volbách v Bělorusku v březnu 2006.[103]
Trest smrti
Bělorusko je jedinou evropskou zemí, která stále praktikuje trest smrti. USA a Bělorusko byly jedinými dvěma z 56 členských států Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, které v roce 2011 prováděly popravy.[104]
Administrativní dělení
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8f/Belarus%2C_administrative_divisions_-_en_-_colored.png/310px-Belarus%2C_administrative_divisions_-_en_-_colored.png)
Bělorusko je rozděleno do šesti oblastí (bělorusky вобласць, rusky область), které jsou pojmenovány po městech, která slouží jako jejich správní centra.[105]
Každá oblast má provinční zákonodárný orgán, který se nazývá oblastní rada (bělorusky: абласны Савет Дэпутатаў, rusky: областной Совет Депутатов), a zemský výkonný orgán nazvaný správa oblasti (bělorusky: абласны выканаўчы камітэт, rusky: областно́й исполнительный комите́т), jehož předsedu jmenuje prezident.[106] Oblasti se dále dělí na rajóny, které se běžně překládají jako okresy (bělorusky: раён, rusky: район).[105]
Každý rajón má svůj vlastní zákonodárný orgán nebo radu rajónu (bělorusky: раённы Савет Дэпутатаў, rusky: районный Совет Депутатов) zvolenou obyvateli a výkonný orgán nebo správu rajónu jmenovanou vyššími výkonnými pravomocemi. Šest oblastí je rozděleno do 118 rajónů.[107]
Město Minsk je rozděleno do devíti distriktů a má zvláštní postavení hlavního města.[108] Řídí jej výkonný výbor a byla mu udělena charta samosprávy.
Regiony (s administrativním centry):
- Brestská oblast (Brest)
- Homelská oblast (Homel)
- Hrodenská oblast (Grodno)
- Mohylevská oblast (Mogilev)
- Minská oblast (Minsk)
- Vitebská oblast (Vitebsk)
Zvláštní administrativní distrikt:
Ekonomika
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6b/Tree_map_export_2009_Belarus.jpeg/310px-Tree_map_export_2009_Belarus.jpeg)
Bělorusko je průmyslově-zemědělský stát. Hlavní průmyslová odvětví jsou strojírenství, těžba a zpracování draselných solí, papírenský, textilní, potravinářský a chemický průmysl. V zemědělství převažuje živočišná výroba, zejména chov prasat, skotu, koní a drůbeže, nad výrobou rostlinnou. Pěstují se brambory, ječmen, žito, cukrová řepa a len. HDP na obyvatele za rok je 18 066 USD (2016).[5] Převažuje tepelná energetika.[zdroj?
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/15/Miensk_-_Ratu%C5%A1a.jpg/220px-Miensk_-_Ratu%C5%A1a.jpg)
Po rozpadu SSSR došlo k nepovedené transformaci na volnotržní ekonomiku. V letech 1991–94 poklesla průmyslová výroba o 30 %, míra inflace v tomto období byla 2000 %, v roce 1994 žilo pod úrovní životního minima 60 % obyvatel.[109] Toho využil Alexander Lukašenko, který Bělorusům nabídl model „tržního socialismu“. Lukašenkův režim zastavil privatizaci a zachoval si státní kontrolu nad zhruba 70 % podniků, nad cenami a měnovou politikou. Lukašenkovi se podařilo ekonomiku do roku 1997 stabilizovat, takže makroekonomické ukazatele Běloruska byly v roce 1997 nejlepší ze všech zemí bývalého Sovětského svazu. V roce 2000 dosáhlo Bělorusko úrovně průmyslové výroby roku 1990. V roce 2001 začala i opatrná privatizace (menších podniků). Hrubý domácí produkt jen v roce 2005 vzrostl o 9,2 %. Inflace toho roku klesla na 8 %, z dosavadních trojciferných hodnot. Tyto výsledky ostře kontrastovaly zejména se stagnací sousední Ukrajiny, což Lukašenko také silně využíval v propagandě. Státní zásahy do ekonomiky ji nicméně stejně destabilizovaly, což se projevilo nejvíce v měnové politice, tedy znovu rozjetou inflací. Když byly před prezidentskými volbami v roce 2010 zvýšeny platy zaměstnanců státních podniků o 40 % (v přepočtu na 500 amerických dolarů), inflace v roce 2011 dosáhla znovu trojciferné hodnoty – 108,7 %.[110] Stát reagoval devalvací měny, čímž reálné mzdy poklesly z 530 amerických dolarů v prosinci 2010 na 330 amerických dolarů v květnu 2011.[111] Další příčinou krize byl deficit státního rozpočtu.[112] Výkon běloruské ekonomiky se však znovu výrazně zlepšil v roce 2017, což uznaly i mezinárodní ratingové agentury a OECD.[113]
Běloruská ekonomika je silně závislá na ruské a je jí specifickým způsobem i dotována: mezi Běloruskem a Ruskem existuje bezcelní unie, takže ropa z Ruska na běloruské území teče ropovody bez cla a Bělorusové clo za ruskou ropu vybírají až na svých hranicích se třetími zeměmi. Tento de facto reexport dlouhodobě utužoval politické a geopolitické vazby na Rusko, které však poněkud oslabily po ruském anektování ukrajinského Krymu v roce 2014. Vztahy Ruska a Běloruska se zhoršují i v poslední době, což má dopady i na ekonomiku a hrozí rozpad bezcelní unie. Souběžně Bělorusko posiluje ekonomické vazby s EU.[114][115] V dubnu 2020 vyslaly Spojené státy americké do Běloruska tankerem první zásilku ropy, která má být počátkem diverzifikace dodávek s cílem zmenšení běloruské závislosti na Rusku.[116]
Země vykazuje minimální hodnoty nezaměstnanosti, na niž se pohlíží jako na nepřípustný sociální jev; v zemi platí zákonná pracovní povinnost jako v sovětských časech.[117]
Cestovní rucheditovat | editovat zdroj
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/bd/N%C3%A1rodn%C3%AD_knihovna%2C_Minsk_-_panoramio.jpg/220px-N%C3%A1rodn%C3%AD_knihovna%2C_Minsk_-_panoramio.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/48/%D0%9C%D1%96%D0%BD%D1%81%D0%BA._%D0%90%D1%80%D1%85%D1%96%D0%BA%D0%B0%D1%84%D0%B5%D0%B4%D1%80%D0%B0%D0%BB%D1%8C%D0%BD%D1%8B_%D0%BA%D0%B0%D1%81%D1%86%D1%91%D0%BB.jpg/220px-%D0%9C%D1%96%D0%BD%D1%81%D0%BA._%D0%90%D1%80%D1%85%D1%96%D0%BA%D0%B0%D1%84%D0%B5%D0%B4%D1%80%D0%B0%D0%BB%D1%8C%D0%BD%D1%8B_%D0%BA%D0%B0%D1%81%D1%86%D1%91%D0%BB.jpg)
Přestože Bělorusko není příliš turisticky atraktivní zemí (což je však z velké části způsobeno minimální propagací a omezenými podmínkami pro rozvoj turistického ruchu), lze najít místa, která za pozornost určitě stojí. Hlavní město Minsk bylo bohužel za 2. světové války zničeno a jen nepatrná část se dočkala obnovy, takže se zde zachovalo jen málo ze staré architektury. Nejstarší budovy pocházejí ze 17. století, a jsou tedy barokní, jako Katedrála jména Nejsvětější Panny Marie (katolická) a Katedrála svatého Ducha (pravoslavná), k níž přiléhá bernardinský klášter. Z historistních staveb vyniká novorománský Kostel svatého Simona a Heleny. Pozornost návštěvníka by mohlo upoutat především Trojické předměstí na severozápadním okraji centra. Jinak je běloruská metropole skvělou ukázkou sovětského funkcionalistického stavebního stylu a urbanismu: velké funkcionalistické budovy (zejm. úřad vlády na Náměstí nezávislosti, původně budova Nejvyššího sovětu), rozsáhlé parky a široké prospekty jsou typickým obrazem Minsku, vytvořeným v poválečných desetiletích. Minsk je také kulturním centrem Běloruska: najdeme zde osm muzeí a šest divadel, včetně opery. Z nejnovějších staveb budí zájem nová budova Běloruské národní knihovny zprovozněná roku 2006.[118]
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8c/%D0%9A%D0%B0%D0%BC%D0%B5%D0%BD%D0%B5%D1%86._%D0%9A%D0%B0%D0%BC%D0%B5%D0%BD%D0%B5%D1%86%D0%BA%D0%B0%D1%8F_%D0%B2%D0%B5%D0%B6%D0%B0._2020_%2802%29.jpg/220px-%D0%9A%D0%B0%D0%BC%D0%B5%D0%BD%D0%B5%D1%86._%D0%9A%D0%B0%D0%BC%D0%B5%D0%BD%D0%B5%D1%86%D0%BA%D0%B0%D1%8F_%D0%B2%D0%B5%D0%B6%D0%B0._2020_%2802%29.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c3/%D0%9C%D1%96%D1%80%D1%81%D0%BA%D1%96_%D0%B7%D0%B0%D0%BC%D0%B0%D0%BA_1.jpg/220px-%D0%9C%D1%96%D1%80%D1%81%D0%BA%D1%96_%D0%B7%D0%B0%D0%BC%D0%B0%D0%BA_1.jpg)
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/71/Bartizan_in_Nesvizh_May_2013.jpg/220px-Bartizan_in_Nesvizh_May_2013.jpg)
Z dalších historicky či kulturně zajímavějších měst lze jmenovat Grodno (zachovaná část historické zástavby, Katedrála svatého Františka Xaverského), Vitebsk, který je rodištěm Marka Chagalla a lze zde navštívit i jeho rodný dům, či Polock bohatý na sakrální památky. Zajímavou a přitažlivou krajinou je Polesí na jihu Běloruska. Jde o zalesněnou nížinu podél řeky Pripjať, jejíž jižní část leží již na Ukrajině. Řeka se zde pohybuje s téměř nulovým spádem, což způsobilo vytváření obrovských mokřin podél Pripjati a jejich přítoků. Také Národní park Bělověžský prales na hranici s Polskem, zapsaný již v roce 1979 na seznam Světového dědictví UNESCO, láká stále více turistů. Na seznam byly zapsány také dvě významné architektonické památky: Mirský zámek a zámek v Ňasviži.[119] Spolu s řadou dalších zemí sdílí Bělorusko zápis Struveho geodetického oblouku. Historicky významnou je i Brestská pevnost, kde v roce 1918 Rusko a Německo podepsaly brestlitevskou mírovou smlouvu, významný mezník v dějinách první světové války. Zvláště pro Poláky má velký význam i malá vesnička Kreva (polsky Krewo). Na zdejším hradě, z něhož bohužel zbyly jen ruiny, totiž vznikla roku 1385 Polsko-litevská unie (respektive její první fáze zvaná Krewská unie). S polským rodem Sapiehů je zase spojen zámek v Ružanech, z něhož rovněž zbyly ruiny, nicméně běloruská vláda ho průběžně rekonstruuje. K nejstarším památkám v Bělorusku patří románsko-gotická Kamjaněcká věž ze 13. století.[120]
Obyvatelstvoeditovat | editovat zdroj
Populace Běloruska | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
1950 | 1959 | 1970 | 1979 | 1989 | 1999 | 2009 | 2019 |
7 745 000 | ↗8 055 714 | ↗8 992 190 | ↗9 532 516 | ↗10 151 806 | ↘10 045 237 | ↘9 513 557 | ↘9 475 702 |
Běloruska
Minsk | 1 982 444 |
Homel | 535 693 |
Mohylev | 381 353 |
Grodno | 370 919 |
Vitebsk | 370 298 |
Brest | 347 576 |
Babrujsk | 217 546 |
Baranavičy | 179 166 |
Barysaŭ | 143 051 |
Pinsk
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Bělorusko Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia. Áditja-L1 Áditja-L1 Ázerbájdžán Úmrtí v roce 2022 Úmrtí v roce 2023 Číňané Časová osa ruské invaze na Ukrajinu Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022) Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2023) Čeština Černá Hora Česká Wikipedie Česko Česko Československo Československo Členské státy NATO Ču Jou-sung Říše Čching Říše Ming Římskokatolická církev Šalomounovy ostrovy Šiveluč Špeciálne:Hľadanie/Q993 Špeciálne:StránkyZačínajúceNa/Q993 Štýrský Hradec Šumperák Žatec Žatec Židovská legie Židovská národní rada 1. květen 1. září 1. září 10. září 11. duben 1303 1378 1378 14. duben 1418 1584 1585 1650 1673 1674 1697 17. duben 17. století 1707 18. září 18. září 1862 1863 1863 1873 1873 1884 19. duben 19. září 1912 1913 1922 1923 1938 1938 1942 1963 1973 1973 1977 1992 2. duben 2. září 2. září 20. duben 20. září 20. září 2003 2003 2008 2021 22. duben 23. duben 238 24. duben 24. listopad 26. duben 28. březen 28. duben 29. srpen 29. srpen 30. srpen 30. srpen 4. duben 5. květen 7. září 7. září 9. září 9. září Až přijde kocour Až přijde kocour Aaron Spelling Abel Posse Achdut ha-avoda Agrofert Agrofert Ahmad Jamal Ainuové Alija Ali Bongo Ondimba Ali Bongo Ondimba Americká občanská válka Americká občanská válka Angélique du Coudray Apple II Ariane 5 Aun Schan Su Ťij Austrálie Autoritní kontrola Azovstal Bělorusko Bělorusko Balbinus Balistická raketa Bar Giora Ben Ferencz Ben Webster Ben Webster Bettie Page Bibliografie dějin Českých zemí Bitva o Madagaskar Bitva o Mariupol Bitva u Puebly Blahoslavený Boca Chica (Texas) Bohuslav Korejs Bolševici Bouře Daniel Bulava Bzenecká lípa Callisto Chathamské ostrovy Chrysococcyx Chu Čeng-jen Commons:Featured pictures/cs Craig Breen Dálný východ Dana Němcová David Ben Gurion Deklarace nezávislosti Státu Izrael Derna Doněcké akademické oblastní činoherní divadlo Donald Trump Druhá světová válka Dynastie Jižní Ming Ekonomické důsledky ruské invaze na Ukrajinu (2022) Elena Pampulovová Emilia Galotti Emmanuel Macron Encyklopedie Endel Tulving Endel Tulving Etnologie Eurasie Europa (měsíc) Evropa Evropská kosmická agentura Evropská unie Ferenc Szisz Ferenc Szisz Finsko First-person shooter Francie Francouzská intervence v Mexiku Francouzská národní knihovna Gabon Gabon Galileovy měsíce Ganymedes (měsíc) Gejzír Gemeinsame Normdatei Georg Wilhelm Steller Gianni Vattimo Gianni Vattimo Gotthold Ephraim Lessing Guy Lafleur H-IIA H-IIA Ha-Šomer Hagana Histadrut Hlavní strana Hnízdní parazitismus Hnutí Svoboda (Slovinsko) Holokaust Holokaust Hospodářský růst Husitství Ignacio Zaragoza Indická kosmická agentura Indická kosmická agentura Indie Indie Indonésie Ingenuity Inkubace vejce Internet Archive Istanbulská univerzita Itelmenové Ivan Pop Ivan Pop Izrael Józef Ulma, Wiktoria Ulma a jejich sedm dětí Józef Ulma, Wiktoria Ulma a jejich sedm dětí Jacques Gaillot Jakov Milatović Jakutsk Jana Lorencová Janez Janša Jan Kostrhun Jan Wieczorek Jan Wieczorek Japonsko Japonsko JAXA JAXA Jeruzalém Jicchak Ben Cvi John Stanley Marshall John Stanley Marshall Josef Vaněk (architekt) Josep Fusté Jude Slavie Jupiter (planeta) Jupiter Icy Moons Explorer Juri Kaligrafie Kamčatka Kamčatka (řeka) Kamčatka (rozcestník) Kamčatská oblast Karaginský ostrov Karel Pražák (podnikatel) Karel Pražák (podnikatel) Kategorie:Čas Kategorie:Články podle témat Kategorie:Život Kategorie:Dorozumívání Kategorie:Geografie Kategorie:Historie Kategorie:Hlavní kategorie Kategorie:Informace Kategorie:Kultura Kategorie:Lidé Kategorie:Matematika Kategorie:Příroda Kategorie:Politika Kategorie:Právo Kategorie:Rekordy Kategorie:Seznamy Kategorie:Společnost Kategorie:Sport Kategorie:Technika Kategorie:Umění Kategorie:Věda Kategorie:Vojenství Kategorie:Vzdělávání Kategorie:Zdravotnictví Kazachstán Kazachstán Kidd Jordan Kilometr Kilometr čtvereční Klaus Schulze Klement VII. (vzdoropapež) Klement VII. (vzdoropapež) Ključevskaja Komandorské ostrovy Konfederované státy americké Konfederované státy americké Konflikt v Náhorním Karabachu (2023) Konflikt v Náhorním Karabachu (2023) Korjaci Korjacká sopka Korjacký autonomní okruh Koronograf Koronograf Kostnický koncil Kozáci Kronocká sopka Krymská válka Kukačka nádherná Kukačky Kuo-c’-ťien Kurilské jezero Kurilské ostrovy Kurilský příkop Liška polární Librační centrum Librační centrum Library of Congress Control Number Libye Lockheed F-117 Nighthawk Losos čavyča Losos gorbuša Losos nerka Lotyšsko Lotyšsko Málo dotčený taxon Múte Bourup Egede Madagaskar MAFRA MAFRA Mahulena Čejková Maia Sanduová Mamlúci Manuel Estiarte Maorové Mapaj Mariupol Maroko Maroko Marxismus Mary Quantová Meda Mládková Medikán Medvěd hnědý Medvěd kamčatský Metr Mezikontinentální balistická raketa Mezinárodní měnový fond Mezinárodní svaz ochrany přírody Michail Vasiljevič Staduchin Milo Đukanović Mircea Snegur Mircea Snegur Miroslav Hýll Miroslav Hýll Mistrovství světa v ragby 2023 Mittelbau-Dora Mořský savec Moldavsko Mongolové Moskevská oblast Moskva Mwai Kibaki Myanmar Náhorní Karabach Náhorní Karabach Nápověda:Úvod Nápověda:Úvod pro nováčky Nápověda:Obsah Národní knihovna České republiky Národní knihovna Izraele Národní liga pro demokracii Národní parlamentní knihovna Japonska Nadace Wikimedia Nanking Nižněkamčatsk Nigel Lawson Nová Guinea Nová Kaledonie Nový Zéland Nukleárie Ochotské moře Ordnungspolizei Ordnungspolizei Orel mořský Orel skalní Ovce sněžná Přívalová povodeň Příze Padělek Palestina v osmanském období Pandemie covidu-19 Pandemie covidu-19 v Česku Pavol Mešťan Pečeť Penžina Perseverance Petrohrad Petropavlovsk-Kamčatskij Petr Charvát Petr Charvát Petr I. Veliký Plejtvák obrovský Po'alej Cijon Poddruh Podněstří Polar Satellite Launch Vehicle Polar Satellite Launch Vehicle Poloostrov Polsko Poltava Pomoc:Ako vytvoriť nový článok Pomoc:Vyhľadávanie
Portál:Aktuality Portál:Doprava Portál:Geografie Portál:Historie Portál:Kultura Portál:Lidé Portál:Náboženství Portál:Obsah Portál:Příroda Portál:Rusko Portál:Sport Povijnice batátová Pravda (noviny) Pravoslaví Prezident Černé Hory Prezident Izraele Ptačí hnízdo Pupienus Q993 Q993#identifiers Q993#identifiers|Editovat na Wikidatech Rádio Impuls Rádio Impuls R-7 (balistická raketa) Radim Uzel Rentgenová astronomie Rentgenová astronomie Republika Arcach Robert Fico Robert Golob Robert Kaliňák Rodné jméno Roger Whittaker Roger Whittaker Rosomák Ruční pletení Ruština Ruská invaze na Ukrajinu Ruská invaze na Ukrajinu (2022) Ruské impérium Rusko Rusové Sýrie Sailor Moon Santa Cruz (souostroví) Sergio Gori Severoatlantická aliance Seznam prezidentů Spojených států amerických Sibiř Sionismus Slovenska demokratska stranka Slovensko Slovinsko Smuha MacDonaldova Sobol Sob polární Sopečná erupce Sopka Sopky Kamčatky Soubor:Вулкан Камбальный.jpg Soubor:Apple-II.jpg Soubor:Bettie Page-2.jpg Soubor:Brown-bear-in-spring.jpg Soubor:Chickamauga.jpg Soubor:Chickamauga.jpg Soubor:Der Berg Kamtschatka (aus Krascheninnikow, Opisanie Zemli Kamcatki).jpg Soubor:Flag of Koryakia.svg Soubor:Flag of Mars.svg Soubor:Kamchatka Peninsula.jpg Soubor:Kamchatka peninsula topo.jpg Soubor:Koryaksky Sopka seen from the Avachinsky's Sopka - Kamchatka, Russian Federation - Summer 1993 03.jpg Soubor:Krasheninnikov volcanoe.jpg Soubor:Manel Estiarte (Diada de Sant Jordi 2009).jpg Soubor:Map of Russia - Kamchatka Krai (2008-03).svg Soubor:Narodni Divadlo, Estates Theater, Prague - 8638.jpg Soubor:Persimmon and Three Yellow Tangerines.jpg Soubor:Rainbow yarn for knitting, display in front of a needlework shop in Graz, Austria, GW23-100.jpg Soubor:Sea Ice Imitates the Shoreline along the Kamchatka Peninsula.jpg Soubor:Shining Bronze-Cuckoo Dayboro.JPG Soubor:Sumperak - kresba.jpg Soubor:Wiki letter w.svg Soubor:Yitzhak Ben-Zvi.jpg SpaceX SpaceX South Texas launch site Speciální:Kategorie Speciální:Map/6/57/160/cs Speciální:Nové stránky Speciální:Statistika Spojené království Spojené království Spojené státy americké Střízlíkovec chathamský Střízlíkovec novokaledonský Střízlíkovec novozélandský Starship (SpaceX) Starship Test Flight Stavovské divadlo Světová ekonomika Světové dědictví Světové dědictví Světové dědictví (Česko) Světové dědictví (Česko) Synthesia Synthesia Třída T 47 Texas Tichý oceán Tichomoří Tiskař Tobol Kostanaj FK Tobol Kostanaj FK Topol-M Turecko Ukrajina UNESCO UNESCO V-2 Vanuatu Vatikán Vichistická Francie Viktor Zvjahincev Virtual International Authority File Vitus Bering Vláda Černé Hory Vláda Petra Fialy Vláda Petra Fialy Vladimír Zápotocký Vladimir Kara-Murza Vladimir Vasiljevič Atlasov Vladlen Tatarskij Vlajka Korjackého autonomního okruhu Vlasta Prachatická Vojenská junta Vojenský převrat v Myanmaru 2021 Volby do Knesetu 1949 Volby prezidenta Francie 2022 Vratislav Effenberger Vydra říční Vzdušný prostor Wiki Wikicitáty:Hlavní strana Wikidata:Hlavní strana Wikifunctions:Main Page Wikiknihy:Hlavní strana Wikimedia Česká republika Wikimedia Commons Wikipédia:Žiadané články Wikipedie:Údržba Wikipedie:Časté chyby Wikipedie:Často kladené otázky Wikipedie:Článek týdne Wikipedie:Článek týdne/2022 Wikipedie:Článek týdne/2023 Wikipedie:Citování Wikipedie Wikipedie:Dobré články Wikipedie:Dobré články#Portály Wikipedie:Kontakt Wikipedie:Nejlepší články Wikipedie:Obrázek týdne Wikipedie:Obrázek týdne/2022 Wikipedie:Obrázek týdne/2023 Wikipedie:Pahýl Wikipedie:Požadované články Wikipedie:Pod lípou Wikipedie:Portál Wikipedie Wikipedie:Potřebuji pomoc Wikipedie:Průvodce Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie Wikipedie:Velvyslanectví Wikipedie:Vybraná výročí dne/duben Wikipedie:Vybraná výročí dne/květen Wikipedie:Vybraná výročí dne/září Wikipedie:Vybraná výročí dne/září Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření Wikipedie:Zajímavosti Wikipedie:Zajímavosti/2022 Wikipedie:Zajímavosti/2023 Wikipedie:Zdroje informací Wikislovník:Hlavní strana Wikiverzita:Hlavní strana Wikizdroje:Hlavní strana Wikizprávy:Hlavní strana Wiktionary Wolfenstein 3D WorldCat XRISM XRISM Zatčení Zdeněk Fiala Zdeněk Návrat Zdeněk Návrat Zdeněk Ziegler Zeměpisné souřadnice Zemětřesení v Maroku 2023 Zemětřesení v Maroku 2023 Zobák Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok. www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk |