A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Baltské moře | |
---|---|
Mapa Baltského moře | |
Maximální hloubka | 459 m |
Šířka | 193 km |
Délka | 1600 km |
Rozloha | 422 300 km² |
Zeměpisné souřadnice | 58°0′0″ s. š., 20°0′0″ v. d. |
Nadřazený celek | Atlantský oceán |
Sousední celky | Severní moře |
Světadíl | Evropa |
Stát | Švédsko Finsko Rusko Estonsko Lotyšsko Litva Polsko Německo Dánsko |
Přítoky | Odra, Visla, Daugava, Něva, Němen |
Baltské moře (též Balt) je okrajové moře Atlantského oceánu, ohraničené Dánskem, Německem, Polskem, Litvou, Lotyšskem, Estonskem, Ruskem (včetně Kaliningradské oblasti), Finskem a Švédskem.
Moře zasahuje od 53° severní šířky k 66° severní šířky a od 10° východní délky k 30° východní délky. Od středozemního moře Atlantiku, s omezenou výměnou vody mezi oběma tělesy, Baltské moře protéká dánskými ostrovy do Kattegatu prostřednictvím průlivů Öresund, Velký Belt a Malý Belt. Pod Baltské moře patří Botnický záliv, Botnická zátoka (Bottenviken), Finský, Rižský a Gdaňský záliv.
Tzv. vlastní Baltské moře je ohraničeno na jeho severním okraji, na 60° severní šířky, Alandskými ostrovy a Botnickým zálivem, na jeho severovýchodním okraji Finským zálivem, na jeho východním okraji Rižským zálivem a na západě švédskou částí jihu Skandinávského poloostrova.
Baltské moře je přes umělou vodní cestu Bělomořsko-baltský kanál spojeno s Bílým mořem a přes Kielský průplav s lagunou Deutsche Bucht Severního moře.
Popis
Mezinárodní definice
Helsinská úmluva o ochraně mořského prostředí oblasti Baltského moře zahrnuje Baltské moře a Kattegat, aniž by Kattegat označovala za část Baltského moře. „Pro účely této úmluvy je ‚oblastí Baltského moře‘ Baltské moře a přístup do Baltského moře, ohraničený rovnoběžkou Skaw v průlivu Skagerrak na 57°44,43' severní šířky.“[1]
Historie dopravy
Dánské království historicky vybíralo tzv. průlivovou daň od lodí na hranici mezi oceánem a vnitrozemským Baltským mořem ve dvojici: v Øresundu na zámku Kronborg poblíž Helsingøru; ve Velkém Beltu v Nyborgu; a v Malém Beltu v jeho nejužší části Fredericii, poté, co zde byla postavena tvrz. Nejužší částí Malého Beltu je „Middelfart Sund“ poblíž Middelfartu.[2]
Oceánografie
Geografové obecně souhlasí s tím, že preferovanou fyzickou hranicí Baltského moře je čára vedená přes jižní dánské ostrovy, Drogdenský práh a Langeland.[3] Drogdenský práh se nachází severně od Køge Bugt a spojuje Dragør na jihu od Kodaně s Malmö; využívá jej most přes Öresund, včetně Drogdenského tunelu. Podle této definice jsou dánské úžiny součástí vstupu, ale Meklenburský záliv a Kielský záliv jsou součástí Baltského moře. Další obvyklou hranicí je hranice mezi Falsterem, Švédskem a Stevns Klintem v Dánsku, protože se jedná o jižní hranici Öresundu. Je to také hranice mezi mělkým jižním Öresundem (s typickou hloubkou pouze 5–10 metrů) a významně hlubšími vodami.
Hydrografie a biologie
Drogdenský kanál (hloubka 7 metrů) definuje hranici na spojnici Øresund a Darsský kanál (hloubka 18 metrů) a je hranicí Baltského moře.[4] Mělké prahy jsou překážkami pro tok těžké slané vody z Kattegatu do mořské pánve kolem ostrovů Bornholm a Gotland.
Kattegat a jihozápadní Baltské moře jsou dobře okysličené a mají bohatou biologii. Zbytek moře je brakický, chudý na kyslík a na druhy. Statisticky tedy čím šířeji je moře definováno, tím zdravější je; obráceně, čím užší je definice, tím ohroženější je jeho biologie.
Etymologie
Tacitus nazýval toto moře Mare Suebicum po germánském etniku Svébů.[5] Ptolemaios razil název Sarmatský oceán po Sarmatech.[6] Jako první ho nazývá Baltským mořem (Mare Balticum) německý kronikář z jedenáctého století Adam Brémský. Původ posledně jmenovaného názvu je spekulativní a byl přijat slovanskými a baltofinskými jazyky, kterými se mluvilo kolem tohoto moře, velmi pravděpodobně kvůli roli středověké latiny v kartografii. Název by mohl být spojen s germánským slovem belt (pás), jménem používaným pro dvě dánské úžiny, zatímco jiní prohlašují, že musí být přímo odvozeno od zdroje germánského slova, latinského Balteus „opasek“.[7] Adam Brémský porovnával moře s pásem a prohlásil, že je tak pojmenováno, protože se táhne po zemi jako pás (Balticus, eo quod in modum baltei longo tractu per Scithicas regiones tendatur usque in Greciam).
Název mohl být také ovlivněn názvem legendárního ostrova zmíněného v Přírodopise Plinia staršího. Plinius zmiňuje ostrov nazvaný Baltia (nebo Balcia) s odkazem na zprávy od Pýthea a Xenofóna. Je možné, že Plinius odkazuje na ostrov pojmenovaný Basilia („královský“) v Pýtheově Peri tú Ókeanú (Oceánem, Na oceánu). Baltia by také mohla být odvozena od pásu (belt) a znamenat „poblíž mořského pásu, průliv“.
Mezitím jiní jazykoznalci navrhli, že název ostrova pochází z praindoevropského kořene *bhel, který znamená „bílý, poctivý“.[8] Tento kořen a jeho základní význam byl zachován jak v litevštině (jako baltas), tak v lotyštině (jako balts). Na tomto základě související hypotéza tvrdí, že název pochází z tohoto indoevropského kořene prostřednictvím baltských jazyků jako je litevština.[9] Dalším vysvětlením je, že i když je název odvozen od výše uvedeného kořene, souvisí s názvy různých forem vody a souvisejících látek v několika evropských jazycích, které mohly být původně spojovány s barvivy nalezenými v bažinách (srovnej praslovanské *bolto „bažina“). Dalším vysvětlením je, že název původně znamenal „uzavřené moře, záliv“ na rozdíl od otevřeného moře.[10] Někteří švédští historici věří, že název pochází od boha Baldra z nordické mytologie.
Ve středověku bylo moře známo pod různými jmény. Název Baltské moře se stal dominantním až po roce 1600. Používání termínu Baltic a podobných termínů označujících region na jihovýchodě Baltského moře začalo až v 19. století.
Názvy v jiných jazycích
Baltské moře bylo známo v klasických latinských zdrojích jako Mare Suebicum nebo dokonce Mare Germanicum.[11] Starší názvy moře v jazycích používaných na jeho březích nebo v jeho blízkosti obvykle označovaly zeměpisné umístění moře (v germánských jazycích) nebo jeho velikost ve vztahu k menším zálivům (ve staré lotyštině) nebo také kmeny obyvatel s ním spojované (ve starém Rusku bylo moře známé jako Varanghianské moře). V moderních jazycích se nazývá převážně třemi ekvivalentními výrazy, a to „Baltské moře“, „Východní moře“ nebo „Západní moře“.
- „Baltské moře“ – tento název a jeho národní ekvivalenty se používají ve slovanských jazycích. V češtině je to (Baltské moře nebo Balt, ve slovenštině Baltské more a Baltik, v polštině (Morze Bałtyckie nebo Bałtyk, v kašubštině Bôłt, v ruštině Балтийское море Baltijskoje more, v ukrajinštině Балтійське море Baltijske more a v běluruštině Балтыйскае мора Baltyjskaje mora.
Také v jazycích slovanských národů, které sídlí ve vzdálenějších oblastech, se používají ekvivalenty názvu „Baltské moře“: ve slovinštině Baltsko morje, v bulharštině Балтийско море čili Baltijsko more, v makedonštině Балтичко Море Baltičko More a v srbochorvatšině Baltičko more/Балтичко море.
V baltském jazyku jako je lotyština platí název Baltijas jūra. Ovšem ve staré lotyštině bylo označováno jako „Velké moře“, zatímco dnešní Rižský záliv byl označován jako „Malé moře“. V litevštině je to Baltijos jūra.
V moderní angličtině se toto moře nazývá Baltic Sea. Odvozenost názvu od latiny (Mare Balticum) je patrná také v románských jazycích, a to ve francouzštině (Mer Baltique), v italštině (Mar Baltico), ve španělštině (Mar Báltico), v portugalštině (Mar Báltico), v rumunštině (Marea Baltică). I v řečtině je to Βαλτική Θάλασσα Valtikí Thálassa; v albánštině Deti Balltik; ve velštině (Môr Baltig), v maďarštině (Balti-tenger).
- V germánských jazycích s výjimkou angličtiny se používá název „Východní moře“, jako v němčině (Ostsee), v dánštině (Østersøen)), v nizozemštině (Oostzee), v islandštině a faerštině (Eystrasalt), norštině (bokmål: Østersjøen); nynorsk: Austersjøen) a ve švédštině (Östersjön).
- Ve staroangličtině se toto moře nazývalo Ostsǣ; také ve starší maďarštině bylo jeho bývalé jméno Keleti-tenger („Východní moře“, kvůli německému vlivu). Kromě toho byl do finštiny a baltofinských jazyků přeložen švédský termín kalk jako Itämeri neboli „Východní moře“ či sámsky Nuortamearra, bez ohledu na geografii. Moře leží sice západně od Finska, avšak Finsko bylo součástí Švédského království od středověku až do roku 1809.
- V dalším baltofinském jazyce, v estonštině, se Baltské moře nazývá „Západní moře“ (Läänemeri), neboť značná část moře se nachází západně od Estonska. V jižním Estonsku se nazývá jednak „Západní moře“ a jednak „Večerní moře“ (Õdagumeri).
Geografie
Geofyzikální data
Baltské moře je de facto ramenem Atlantského oceánu, přesněji Severního Atlantiku. Je ohraničené Dánskem a Švédskem na západě, Švédskem také na severu, Finskem na severovýchodě, Německem a Polskem (Středoevropskou nížinou) na jihozápadě, Baltskými státy a Ruskem (včetně Kaliningradské oblasti na jihovýchodě a východě.
Moře je asi 1600 km dlouhé, v průměru 193 kilometrů široké a v průměru 55 metrů hluboké. Maximální hloubka je 459 metrů, kterou dosahuje ve středu své švédské části. Jeho plocha je 415 266 km2, podle jiných údajů kolem 349 644 km2[12] a objem asi 20 000 km3. Obvod pobřeží činí asi 8 000 km.[13]
Baltské moře je jedním z největších brakických vnitrozemských moří podle plochy a zabírá povodí tvořené glaciální erozí během několika posledních dob ledových.
Fyzikální charakteristiky Baltského moře, jeho hlavních podoblastí a přechodová pásma k oblasti Skagerrak/Severnímu moři[14]
Podoblast | Plocha | Objem | Maximální hloubka | Průměrná hloubka |
---|---|---|---|---|
km2 | km3 | m | m | |
1. vlastní Baltské moře | 211 069 | 13 045 | 459 | 62,1 |
2. Botnický záliv | 115 516 | 6 389 | 230 | 60,2 |
3. Finský záliv | 29 600 | 1100 | 123 | 38,0 |
4. Rižský záliv | 16 300 | 424 | > 60 | 26,0 |
5. Beltské moře / Kattegat | 42 408 | 802 | 109 | 18,9 |
Celkem Baltské moře | 415 266 | 21 721 | 459 | 52,3 |
Vymezení
Mezinárodní hydrografická organizace vymezuje hranice Baltského moře takto:[15]
- Okraj pobřeží Německa, Dánska, Polska, Švédska, Finska, Ruska, Estonska, Lotyšska a Litvy se rozšiřuje severovýchodně od těchto hranic:
- V Malém Beltu. Přímka spojující Falshöft (54°47′ s. š., 9°57′30″ v. d.) a Vejsnæs Nakke (Ærø: 54°49′ s. š., 10°26′ v. d.).
- Ve Velkém Beltu. Přímka spojující Gulstav (nejjižnější bod ostrova Langeland) a Kappel Kirke (54°46′ s. š., 11°1′ v. d.) na ostrově Lolland.
- V úžině Guldborgsund. Přímka spojující Flinthorne-rev a Skjelby (54°38′ s. š., 11°53′ v. d.).
- V Öresundu. Přímka spojující maják Stevns (55°17′ s. š., 12°27′ v. d.) a místo Falsterbo (55°23′ s. š., 12°49′ v. d.).
Dělení
Severní část Baltského moře je známo jako Botnický záliv, jehož nejsevernější částí je Botnická zátoka. Více zaoblená jižní kotlina zálivu se nazývá Botnické moře a bezprostředně na jih leží Ålandské moře. Finský záliv spojuje Baltské moře s Petrohradem. Rižský záliv leží mezi lotyšským hlavním městem Riga a estonským ostrovem Saaremaa.
Severní Baltské moře leží mezi Stockholmskou oblastí, jihozápadním Finskem a Estonskem. Západní a východní Gotlandské pánve tvoří hlavní části centrálního Baltského moře neboli vlastní Baltského moře. Bornholmská pánev je oblast východně od Bornholmu a mělčí Arkona se rozprostírá od Bornholmu po dánské ostrovy Falster a Zéland.
Na jihu leží na polském pobřeží Gdaňský záliv umístěný východně od poloostrova Hel a západně od Sambijského poloostrova v Kaliningradské oblasti. Pomořanský záliv leží severně od ostrovů Uznojem a Wolin, východně od Rujány. Mezi Falsterem a německým pobřežím leží Meklenburský záliv a Lübecký záliv. Nejzápadnější část Baltského moře je Kielský záliv. Tři dánské úžiny, Velký Belt, Malý Belt a Öresund, spojují Baltské moře s průlivy Kattegat a Skagerrak v Severním moři.
Teplota a led
Teplota vody v Baltském moři se výrazně liší v závislosti na přesné poloze, ročním období a hloubce. V Bornholmské pánvi, která se nachází přímo na východ od stejnojmenného ostrova, teplota povrchu obvykle klesá během zimního období na 0–5 °C a stoupá na 15–20 °C během vrcholného léta, s ročním průměrem kolem 9–10 °C.[17] Podobný vzor je patrný v Gotlandu, které se nachází mezi ostrovem Gotland a Lotyšskem. V hloubce těchto pánví jsou teplotní změny menší. Na dně Bornholmské pánve, hlubší než 80 m, je teplota obvykle 1–10 °C a na dně Gotlandské pánve, v hloubkách větších než 225 m, teplota je obvykle 4–7 °C.[17]
V dlouhodobém průměru je Baltské moře pokryto ledem při ročním maximu asi 45 % jeho rozlohy. K ledem pokryté oblasti během takové typické zimy patří Botnický záliv, Finský záliv, Rižský záliv, souostroví západně od Estonska, Stockholmské souostroví a Ostrovní moře jihozápadně od Finska. Zbytek Baltského moře během normální zimy nezamrzne, s výjimkou chráněných zátok a mělkých lagun, jako je Kurský záliv. Led dosáhne svého maximálního rozsahu v únoru nebo březnu; typická tloušťka ledu v nejsevernějších oblastech Botnického zálivu, severní pánve Botnického zálivu, je asi 70 cm pro mořský led u pevniny. Tloušťka se zmenšuje dále na jih.
Zamrznutí začíná v severních částech Botnického zálivu typicky v polovině listopadu, na začátku ledna v otevřených vodách Botnického zálivu. Koncem února zamrzne Botnické moře, úmoří jižně od Kvarkenu. Finský záliv a Rižský záliv mrznou obvykle na konci ledna. V roce 2011 zamrzl Finský záliv 15. února.[18]
Rozsah ledu závisí na tom, zda je zima mírná, střední nebo těžká. V těžkých zimách se může tvořit led kolem jižního Švédska a dokonce i v dánských úžinách. Podle přírodního historika 18. století Williama Derhama dosáhla v těžkých zimách 1703 a 1708 ledová pokrývka až k dánským průlivům.[19] Části Botnického zálivu a Finského zálivu často zamrznou, kromě pobřežních okrajů na jižních místech, jako je Rižský záliv. Tento popis znamenal, že celé Baltské moře bylo pokryto ledem.
Od roku 1720 Baltské moře zmrzlo více než 20krát, naposledy na začátku roku 1987, což byla nejhorší zima ve Skandinávii od roku 1720. Led pak pokrýval 400 000 km2. Během zimy 2010–11, která byla ve srovnání s minulými desetiletími docela těžká, byla maximální ledová pokrývka 315 000 km2, která byla dosažena 25. února 2011. Led se poté rozšířil ze severu až na jižní cíp poloostrova Gotlandu s malými oblastmi bez ledu na obou stranách a východní pobřeží Baltského moře bylo pokryto ledovou pokrývkou asi 25 až 100 km širokou až do Gdaňsku. To bylo způsobeno stagnující vysokotlakou oblastí, která trvala nad střední a severní Skandinávií přibližně od 10. do 24. února. Po tomto silné jižní větry tlačily led dále na sever a hodně z vod na sever Gotlandu bylo znovu bez ledu, který pak se posunul proti břehům jižního Finska.[20] Vliv výše zmíněné vysokotlaké oblasti nedosáhl jižních částí Baltského moře, a tak celé moře nezmrzlo. V lednu 2010 byl však u přístavu Svinoústí pozorován plovoucí led.
V posledních letech před rokem 2011 byla Botnická zátoky a Botnické moře zamrzlé pevným ledem blízko pobřeží Baltského moře a daleko od něj hustým plovoucím ledem. V roce 2008 se v lednu téměř nevytvořil žádný led.[21]
V zimě se rychle vyvíjí pevný led, který je připevněn k pobřeží, čímž jsou přístavy nepoužitelné bez služeb ledoborců. V otevřenějších oblastech se tvoří hladký led, ledový kal, palačinový led a krokevní led. Zářící ledová plocha ledu je podobná jako u Arktidy, s ledem poháněným větrem a hřebeny až 15 metrů vysokými. Na moři pevný led zůstává po celý rok velmi dynamický a relativně snadno se pohybuje větrem, a proto vytváří ledový obklad tvořený velkými hromadami a hřebeny tlačenými proti pevnině a ledu.
Na jaře Finský záliv a Botnický záliv obvykle na konci dubna roztají a na východních koncích Finského zálivu přetrvávají některé ledové hřebeny. V nejsevernějších výběžcích Botnické zátoky zůstává led obvykle až do konce května; začátkem června je prakticky vždy pryč. Avšak v hladomorném roku 1867 byly pozorovány zbytky ledu až 17. července poblíž Uddskäru.[22] Dokonce až na jihu jako je Öresund byly v květnu několikrát pozorovány zbytky ledu; poblíž Taarbaeku 15. května 1942 a poblíž Kodaně 11. května 1771. Ledový drift byl také pozorován 11. května 1799.[23][24][25]
Ledový pokryv je hlavním místem výskytu dvou velkých savců je tuleně kuželozubého (Halichoerus grypus) a baltského tuleně kroužkovaného (Pusa hispida botnica), z nichž oba živí pod ledem a množí se na jeho povrchu. Z těchto dvou tuleňů trpí pouze tuleň kroužkovaný, pokud není v Baltském moři dostatek ledu, protože jeho mláďata se živí pouze na ledu. Tuleň kuželozubý je uzpůsoben k reprodukci také bez ledu v moři. Mořský led také obsahuje několik druhů řas, které žijí ve dně a uvnitř rozmrzlých kapes slaného roztoku v ledu.
Hydrografie
Baltské moře protéká dánskými úžinami; tok je však složitý. Povrchová vrstva brakické vody přepouští 940 km3 za rok do Severního moře. V důsledku rozdílu ve slanosti, na principu prostupnosti slanosti, podpovrchová vrstva více slané vody pohybující se v opačném směru přináší 475 km3 za rok. Míchá se velmi pomalu s horními vodami, což vede ke gradientu slanosti shora dolů, přičemž většina slané vody zůstává mezi 40 a 70 metry hluboko. Obecný oběh je proti směru hodinových ručiček: na sever podél jeho východní hranice a na jih podél západní.[26]
Rozdíl mezi odtokem a přítokem pochází výhradně ze sladké vody. Z 250 toků v povodí o rozloze 1 600 000 km2, přitéká do Baltského moře objemem 660 km3 za rok. Patří k nim hlavní řeky severní Evropy, jako je Odra, Visla, Němen, Daugava a Něva. Další sladká voda pochází z rozdílu srážek, kdy je menší odpařování, což má pozitivní efekt.
Důležitým zdrojem slané vody jsou občasné přítoky vody Severního moře do Baltského moře. Takové přítoky jsou důležité pro baltský ekosystém kvůli kyslíku, který transportují do pobaltských hlubin, k němuž docházelo pravidelně až do 80. let 20. století. V posledních desetiletích se staly méně časté. Poslední čtyři nastaly v letech 1983, 1993, 2003 a 2014, což naznačuje nové přítokové období za přibližně deset let.
Hladina vody je obecně mnohem více závislá na regionální větrné situaci než na přílivových vlivech. Přílivové proudy se však vyskytují v úzkých průlivech v západních částech Baltského moře.
Významná výška vln je obecně mnohem nižší než výška Severního moře. Docela prudké, náhle bouře zasahují povrch desetkrát nebo vícekrát ročně, a to kvůli velkým přechodným teplotním rozdílům a dlouhému dosahu větru. Sezónní vítr také způsobuje malé změny hladiny moře, řádově 0,5 metrů.[26]
Slanost
Baltské moře je největší vnitrozemské brakické moře na světě.[27] Pouze dvě další brakické vody jsou v některých měřítkách větší: Černé moře je větší jak v rozloze, tak v objemu vody, ale většina se nachází mimo kontinentální šelf (pouze malé procento je ve vnitrozemí). Kaspické moře má větší objem vody, ale – navzdory svému názvu – je to spíše jezero než moře.[27]
Salinita Baltského moře je mnohem nižší než slanost mořské vody v oceánech (průměrně 3,5 %) v důsledku hojného přítoku sladké vody z okolní krajiny (řek, potoků a podobně) v kombinaci s mělkým mořem samotným; přítok přispívá zhruba jednou čtyřicetinou jeho celkového objemu ročně, protože objem povodí je přibližně 21 000 km3 a roční vtok je asi 500 km3.
Otevřené povrchové vody „vlastního“ Baltského moře mají obecně slanost 0,3 až 0,9 %, což je hraniční sladká voda. Proud sladké vody do moře z přibližně dvou stovek řek a přísun soli z jihozápadu vytváří v Baltském moři gradient slanosti. Nejvyšší povrchové slanosti, obvykle 0,7–0,9 %, jsou v jihozápadní části Baltského moře, v povodí Arkona a Bornholm (to první se nachází zhruba mezi jihovýchodním Zélandem a Bornholmem, a druhé přímo na východ od Bornholmu). Postupně klesá dále na východ a na sever a dosahuje nejnižší hodnoty v Botnické zátoce kolem 0,3 %.[28] Pití povrchové vody Baltského moře jako prostředku pro přežití by ve skutečnosti tělo hydratovalo namísto dehydratace, jako je tomu v případě mořské vody.[pozn. 1]
Vzhledem k tomu, že slaná voda je hustší než sladká voda, je spodní část Baltského moře slanější než na hladině. Tím se vytvoří vertikální rozdělení vodního sloupce, haloklina, které představuje bariéru pro výměnu kyslíku a živin a podporuje zcela oddělené mořské prostředí.[29] Rozdíl mezi spodní a povrchovou slaností se liší v závislosti na místu. Celkově sleduje stejný vzor od jihozápadu na východ a na sever jako na povrchu. Ve spodní části Arkonské pánve (dosahující hloubky větší než 40 m) a Bornholmské pánve (hloubky větší než 80 m) je to obvykle 1,4–1,8 %. Dále na východ a na sever je slanost na dně trvale nižší, nejnižší je v Botnické zátoce (hloubky větší než 120 m), kde je mírně pod 0,4 % nebo jen nepatrně více než na povrchu ve stejném místě.[28]
Naproti tomu salinita dánských úžin, které spojují Baltské moře a Kattegat, bývá výrazně vyšší, ale s významnými odchylkami z roku na rok. Například povrchová a spodní slanost ve Velkém Beltu je typicky kolem 2,0 %, respektive 2,8 %, což je jen trochu pod hodnotou Kattegatu.[28] Přebytek vody způsobený neustálým přítokem řek a potoků do Baltského moře znamená, že obecně existuje proud brakické vody ven skrz Dánské úžiny do Kattegatu (a případně do Atlantiku).[30] Významné toky v opačném směru, slaná voda z Kattegatu Dánskými úžinami do Baltského moře, jsou méně pravidelné. Od roku 1880 do roku 1980 došlo k přílivům v průměru šest až sedmkrát za desetiletí. Od roku 1980 to bylo mnohem méně časté, ačkoliv k velmi velkému přílivu došlo v roce 2014.[17]
Hlavní přítoky
Porovnání průměrných odtoků se liší od hodnocení hydrologických délek (od nejvzdálenějšího zdroje k moři) a hodnocení jmenovitých délek. Göta, přítok Kattegatu, není uveden v seznamu, protože v důsledku severního horního toku s nízkou slaností v moři jeho voda stěží dosahuje samotného Baltského moře:
Název | Střední průtok (m3/s) | Délka (km) | Povodí (km2) | Státy sdílející povodí | Nejdelší vodní tok |
---|---|---|---|---|---|
Něva | 2500 | 74 (nominální) 860 (hydrologická) |
281 000 | Rusko, Finsko (Ladoga – přítok Vuoksi) | Suna (280 km) → Oněžské jezero (160 km) → Svir (224 km) → Ladožské jezero (122 km) → Něva |
Visla | 1080 | 1047 | 194 424 | Polsko, přítoky: Bělorusko, Ukrajina, Slovensko | |
Daugava | 678 | 1020 | 87 900 | Rusko (zdroj), Bělorusko, Lotyšsko | |
Neman | 678 | 937 | 98 200 | Bělorusko (zdroj), Litva, Rusko | |
Kemijoki | 556 | 550 (hlavní řeka) 600 (říční systém) |
51 127 | Finsko, Norsko (zdroj Ounasjoki) | delší přítok Kitinen |
Odra | 540 | 866 | 118 861 | Česká republika (zdroj), Polsko, Německo | |
Lule | 506 | 461 | 25 240 | Švédsko | |
Narva | 415 | 77 (nominální) 652 (hydrologická) |
56 200 | Rusko (zdroj Velikaja), Estonsko | Velikaja (430 km) → Čudsko-pskovské jezero (145 km) → Narva |
Torne | 388 | 520 (nominální) 630 (hydrologická) |
40 131 | Norsko (pramen), Švédsko, Finsko | Válfojohka → Kamajåkka → Abiskojaure → Abiskojokk (celkem 40 km) → Torneträsk (70 km) → Torne |
Ostrovy a souostroví
- Alandy (Finsko, autonomní území)
- Ostrovní moře (Finsko)
- Pargas
- Nagu
- Korpo
- Houtskär
- Kustavi
- Kimito
- Souostroví Blekinge (Švédsko)
- Bornholm, včetně Christiansø (Dánsko)
- Falster (Dánsko)
- Gotland (Švédsko)
- Hailuoto (Finsko)
- Kotlin (Rusko)
- Lolland (Dánsko)
- Souostroví Kvarken, včetně Valsörarny (Finsko)
- Møn (Dánsko)
- Öland (Švédsko)
- Rujána (Německo)
- Stockholmské souostroví (Švédsko)
- Värmdön (Švédsko)
- Usedom nebo Uznojem (rozdělen mezi Německo a Polsko)
- Západoestonské souostroví (Estonsko):
- Wolin (Polsko)
- Sjælland (Dánsko)
Pobřežní státy a úmoří
Na pobřeží Baltského moře leží 9 států: Dánsko, Estonsko, Finsko, Litva, Lotyšsko, Německo, Rusko, Polsko a Švédsko. Do úmoří patří dalších 5 států: Bělorusko, Česká republika, Norsko, Slovensko a Ukrajina.
Povodí Baltského moře je zhruba čtyřikrát větší než plocha samotného moře. Asi 48 % této oblasti je zalesněno, se Švédském a Finsko kde zaujímá většinu plochy les, zejména kolem Botnického zálivu a ve Finsku. Asi 20 % půdy se využívá pro zemědělství a pastevectví, zejména v Polsku a na okraji Baltského moře, v Německu, v Dánsku a ve Švédsku. Asi 17 % povodí je nevyužitá půda a dalších 8 % jsou mokřady. Většina z nich je v Botnickém zálivu a ve Finsku. Zbytek úmoří je hustě obydlený. V pobaltském úmoří žije asi 85 milionů lidí, 15 milionů do 10 km od pobřeží a 29 milionů do 50 km od pobřeží. V sídlech s více než 250 000 žije asi 2 milionů lidí. Celkem 90 % z nich je soustředěno v pásmu 10 km kolem pobřeží. Ze zemí obsahujících celé úmoří nebo jeho část zahrnuje Polsko 45 % z 85 milionů, Rusko 12 %, Švédsko 10 % a ostatní země méně než 6 %.[31]
Města
Největší města na pobřeží (podle počtu obyvatel):
- Petrohrad (Rusko) 4 700 000 (metropolitní oblast 6 000 000)
- Stockholm (Švédsko) 962 154 (metropolitní oblast 2 315 612)
- Riga (Lotyšsko) 696 567 (metropolitní oblast 842 000)
- Helsinky (Finsko) 605 022 (metropolitní oblast 1 358 901)
- Gdaňsk (Polsko) 462 700 (metropolitní oblast 1 041 000)
- Tallinn (Estonsko) 435 245 (metropolitní oblast 542 983)
- Kaliningrad (Rusko) 431 500
- Štětín (Polsko) 413 600 (metropolitní oblast 778 000)
- Gdyně (Polsko) 255 600 (metropolitní oblast 1 041 000)
- Espoo (Finsko) 257 195 (části helsinské metropolitní oblasti)
- Kiel (Německo) 247 000[32]
- Lübeck (Německo) 216 100
- Rostock (Německo) 212 700
- Klaipėda (Litva) 194 400
- Oulu (Finsko) 191 050
- Turku (Finsko) 180 350
Další důležité přístavy:
- Estonsko:
- Finsko:
- Německo:
- Flensburg 94 000
- Stralsund 58 000
- Greifswald 55 000
- Wismar 44 000
- Eckernförde 22 000
- Neustadt in Holstein 16 000
- Wolgast 12 000
- Sassnitz 10 000
- Lotyšsko:
- Litva:
- Palanga 15 000
- Polsko:
- Kolobřeh 44 800
- Svinoústí 41 500
- Police 34 284
- Władysławowo 15 000
- Darłowo 14 000
- Rusko:
- Švédsko:
- Norrköping 84 000
- Gävle 77 000
- Trelleborg 26 000
- Karlshamn 19 000
- Oxelösund 11 000
Geologie
Baltské moře se trochu podobá korytu řeky se dvěma přítoky, Finským a Botnickým zálivem. Geologické průzkumy ukazují, že před pleistocenem místo Baltského moře byla kolem velké řeky široká planina, kterou paleontologové nazývají Eridanos. Několik pleistocenních glaciálních epizod vyhloubilo koryto řeky do mořské pánve. Během posledního zalednění nebo Eemského interglaciálu (Kyslíkové izotopové stádium 5e), Eemianské moře bylo na svém místě. Místo skutečného moře lze Baltské moře i dnes chápat jako společné ústí všech řek, které do něho vtékají.
Od té doby prošly vody geologickou historií shrnutou pod níže uvedenými názvy. Mnoho z etap je pojmenováno po mořských živočiších (např. měkkýši Littorina), což jsou jasné znaky měnící se teploty vody a slanosti.
Faktory, které určovaly vlastnosti moře, bylo ponoření nebo vznik oblasti v důsledku váhy ledu a následného izostatického přizpůsobení se a spojovací kanály, které si našla voda k Severnímu moři – Atlantiku, buď prostřednictvím dánských úžin nebo místy, které jsou v současnosti velká jezera ve Švédsku a Bílé moře – Arktické moře.
- Eemianské moře, 130 000–115 000 (před lety)
- Baltské ledové jezero, 12 600–10 300
- moře Yoldia, 10 300–9500
- Ancylové jezero, 9 500–8 000
- Mastogloické moře 8 000–7 500
- moře Littorina, 7 500–4 000
- období po Littorinském moři 4 000–současnost
Pevnina se stále izostaticky zvedá ze svého stlačeného stavu, který byl způsoben hmotností ledu během posledního zalednění. Tento jev je znám jako postglaciální vzestup. V důsledku toho se povrchová plocha a i hloubka moře zmenšují. Vzestup je asi osm milimetrů ročně na finském pobřeží nejsevernějšího části Botnického zálivu a i na švédské straně pobřeží Höga kusten. V oblasti je bývalé mořské dno jen mírně svažité, což vede k znovu získání (a vytvoření) velkých ploch pevniny geologicky řečeno v relativně krátkých obdobích (desetiletích a stoletích).
„Anomálie Baltského moře“
„Anomálie Baltského moře“ se týká interpretací nezřetelného sonarového snímku pořízeného švédskými záchranáři na dně severního Baltského moře v červnu 2011. Lovci pokladů tvrdili, že obraz ukazuje neobvyklé rysy zdánlivě mimořádného původu. Spekulace publikované v bulvárních novinách tvrdily, že objekt bylo potopené UFO. Konsenzus odborníků a vědců říká, že obraz s největší pravděpodobností zobrazuje přirozenou geologickou formaci.[33][34][35][36][37]
Biologie
Fauna a flóra
Fauna Baltského moře je směsí mořských a sladkovodních druhů. Z mořských ryb tu žijí treska, sleď obecný, štikozubec obecný, platýs velký, platýs bradavičnatý, vranka mořská a pakambala velká a příklady sladkovodních druhů jsou okoun říční, štika obecná, síh a plotice obecná. Sladkovodní druhy se mohou vyskytovat v přítocích řek nebo potoků ve všech pobřežních částech Baltského moře. Jinak dominují mořské druhy ve většině částí Baltského moře, přinejmenším na sever až po Gävle, kde je pouze méně než desetina druhů sladkovodních druhů. Dále na sever je poměr obrácený. V Botnické zátoce jsou zhruba dvě třetiny druhů sladkovodní. Na úplném severu této zátoky téměř chybí mořské druhy.[17] Například hvězdnice růžová a krab pobřežní jsou dva druhy, které jsou velmi rozšířené podél evropských pobřeží a které se nedokážou vyrovnat s výrazně nižší slaností. Jejich hranic rozšíření je západně od Bornholmu, což znamená, že chybí v drtivé části Baltského moře.[17] Některé mořské druhy, jako je treska obecná a platýs obecný, mohou přežít při relativně nízkých salinitách, ale pro rozmnožování potřebují vyšší salinity, proto se vyskytují v hlubších částech Baltského moře.[38][39]
Od dánských úžin směrem k Botnickému zálivu dochází k poklesu druhové bohatosti. Snižující se slanost v tomto směru způsobuje omezení jak ve fyziologii, tak v biotopech.[40] U více než 600 druhů bezobratlých, ryb, vodních savců, vodních ptáků a hydrofytů je povodí Arkona (zhruba mezi jihovýchodním Zélandem a Bornholmem) mnohem bohatší než jiné východní a severní pánve v Baltském moři, které mají všechny méně než 400 druhů z těchto skupin, s výjimkou Finského zálivu s více než 750 druhy. Avšak i nejrozmanitější části Baltského moře mají mnohem méně druhů než téměř zcela slaná voda Kattegatu, která je domovem více než 1600 druhů z těchto skupin.[17] Nedostatek přílivů ovlivňuje mořské druhy ve srovnání s Atlantikem.
Vzhledem k tomu, že Baltské moře je tak mladé, žijí zde pouze dva nebo tři známé endemické druhy: hnědé řasy Fucus radicans a platýs platichthys solemdali. Zdá se, že se oba vyvinuly v Baltské pánvi a byly rozpoznány za druh až v letech 2005, resp. 2018, dříve byly zaměněny s rozšířenějšími příbuznými.[39][41] Malá kodaňská mušle (Parvicardium hauniense), vzácná mušle, je někdy považována za endemickou, ale nyní byla nalezena ve Středozemním moři.[42] Někteří však považují nebaltské záznamy za nesprávné identifikace juvenilní srdcovky lomené (Cerastoderma glaucum).[43] Několik rozšířených mořských druhů má výrazné subpopulace v Baltském moři přizpůsobené nízké slanosti, jako jsou formy atlantického sledě a hranáče šedého v Baltském moři, kteří jsou menší než rozšířené formy v severním Atlantiku.[30]
Zvláštností fauny je to, že obsahuje řadu ledovcových reliktních druhů, izolovaných populací arktických druhů, které zůstaly v Baltském moři od posledního zalednění, jako je například velký korýš stejnonožec Saduria entomon, baltské poddruhy tuleně kroužkovaného, a vranky čtyřrohé. Některé z těchto reliktů pocházejí z ledovcových jezer, jako je korýš Monoporeia affinis, který je hlavní složkou bentické fauny Botnického zálivu s nízkou slaností.
Dohoda ACOBANS sleduje kytovce v Baltském moři. Kriticky ohrožené populace atlantických bílých delfínů delfínů a sviňuch obecných obývají moře, kde byly zaznamenány bíle zbarvené sviňuchy[44] a občas oceánské druhy a druhy mimo běžný výskyt, jako jsou velryby minke,[45] delfíni sklovité,[46] běluhy severní,[47] kosatky dravé,[48] a vorvaňovcovití[49] navštěvují vody Baltu. V posledních letech migrují velmi málo ale s rostoucí měrou plejtváci myšoci a keporkaci[50][51][52][53] a keporkaků v Baltském moři, včetně matek a dvojice telat.[54] Nyní vyhynulé atlantický plejtvákovec šedý (zbytky nalezené v Gräsö podél Botnického moře / jižního Botnického zálivu[55] a Ystadu[56]) a východní populace velryb černých, které čelí funkčnímu vyhynutí[57] kdysi migrovaly do Baltského moře.[58]
Mezi další pozoruhodné zástupce megafauny patří žraloci velicí.[59]
Savci
V Baltském moři se vyskytují čtyři druhy savců: tuleň obecný, tuleň kroužkovaný, tuleň kuželozubý a sviňucha obecná. Tito predátoři se z velké části podílejí na regulaci potravního systému. Tuleň obecný obývá především jihozápadní část Baltského moře a Kattegat, tuleň kroužkovaný východní a severní Baltské moře a sviňucha obecná Kattegat a jižní část Baltského moře. Tito savci jsou ale velice citliví vůči kvalitě vody, proto jich značně ubývá. K největšímu znečištění došlo v šedesátých až osmdesátých letech. Roku 2018 se v Baltském moři vyskytovalo 500 jedinců tuleně obecného. Nejvíce ohroženým druhem je tuleň kroužkovaný, nyní žije ve Finském zálivu pouze 100 jedinců a jeho početnost stále klesá. Další příčinou razantního úbytku savců v Baltském moři byl jejich lov na počátku 20. století.[60]
Výjimečně jsou v Baltu pozorováni zbloudilí delfíni[61] či velryby.[62]
Ptácieditovat | editovat zdroj
Své teritorium u Baltského moře nachází i přibližně 80 druhů ptáků. Výskyt ptáků se společně s ročním obdobím značně mění, v zimním období je zde hojný výskyt hoholky lední, zatímco v létě rybáka dlouhoocasého. V průběhu celého roku u Baltu sídlí například racek stříbřitý. Vodní ptáci se značně podílejí na propojení potravinového systému mezi mořem a pevninou. Převážně to jsou dravci, živící se rybami, slávkami a korýši.[63]
Stav prostředíeditovat | editovat zdroj
Satelitní snímky pořízené v červenci 2010 odhalily obrovský vodní květ řas o rozloze 377 000 km2 v Baltském moři. Oblast květu se rozšířila z Německa a Polska do Finska. Vědci naznačili, že řasy se objevují každé léto po celá desetiletí. Splach hnojiv z okolní zemědělské půdy tento problém zhoršil a vedl ke zvýšené eutrofizaci.[64]
Přibližně 100 000 km2 Baltského moře (čtvrtina jeho celkové plochy) je proměnlivá mrtvá zóna. Čím více slané (a tedy hustší) vody zůstává na dně, izoluje ji od povrchových vod a atmosféry. To vede ke snížení koncentrací kyslíku v zóně. Rostou v něm hlavně bakterie, které tráví organický materiál a uvolňují sirovodík. Díky této velké anaerobní zóně se ekologie mořského dna liší od ekologie sousedního Atlantiku.
Göteborská univerzita a společnost Inocean AB navrhly plány na uměle okysličování oblastí Baltského moře, které prošly eutrofizaci. Záměrem návrhu je používat čerpadla poháněná větrem k vstřikování kyslíku (vzduchu) do vod v přibližné hloubce 130 m pod hladinou moře.[65]
Ekonomikaeditovat | editovat zdroj
Stavba mostu přes Velký Belt v Dánsku (dokončena 1997) a Öresundského mostu-tunelu (dokončena 1999), spojující Dánsko se Švédskem, zajišťuje dálniční a železniční spojení mezi Švédskem a dánskou pevninou (Jutský poloostrov, přesněji Zélandem). Podmořský tunel Öresundského mostu umožňuje plavbu velkých lodí do Baltského moře a ven. Baltské moře je hlavní obchodní cestou pro vývoz ruské ropy. Mnoho zemí sousedících s Baltským mořem se toho obává, protože velký únik ropy v námořním tankeru by byl pro Baltské moře katastrofální – vzhledem k pomalé výměně vody. Průmysl cestovního ruchu obklopující Baltské moře je přirozeně znepokojen znečištěním ropou.
Mnoho lodí se staví v loděnicích kolem Baltského moře. Největší loděnice jsou v Gdaňsku, Gdyni a Štětíně v Polsku; v Kielu v Německu; v Karlskrona a v Malmö ve Švédsku; v Rauma, v Turku a v Helsinkách ve Finsku; v Rize, ve Ventspilsu a v Liepāji v Lotyšsku; v Klaipėdě v Litvě; a ruském Petrohradu.
Na Baltském moři působí několik trajektů pro nákladní a osobní dopravu, jako jsou Scandlines, Silja Line, Polferries, Viking Line, Tallink a Superfast Ferries.
Cestovní rucheditovat | editovat zdroj
Mola
|
Letoviska
|
Odkazyeditovat | editovat zdroj
Poznámkyeditovat | editovat zdroj
-
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Baltské_moře
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Úřad práce České republiky
Úřad průmyslového vlastnictví
Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Úřad pro ochranu osobních údajů
Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře
Úřad vlády České republiky
Úmrtí v roce 2021
Úrok
Ústřední orgány státní správy České republiky
Ústřední orgán státní správy
Ústřičník chathamský
Černá Pole
Černá smrt
Česká správa sociálního zabezpečení
Česká tisková kancelář
Česká Wikipedie
České Budějovice
České království
České země
Český úřad zeměměřický a katastrální
Český báňský úřad
Český rozhlas
Český statistický úřad
Český telekomunikační úřad
Český zemský sněm
Česko
Československá fotbalová reprezentace
Československo
Řád alcántarských rytířů
Řád bratří kazatelů
Řád calatravských rytířů
Řád mečových bratří
Řád menších bratří
Řád německých rytířů
Řád svatojakubských rytířů
Řehoř IX.
Řehole
Řemeslo
Šablona:Historická období
Šas
ŠKP Inter Dúbravka Bratislava
ŠK Slovan Bratislava
Šlechta
Štaufové
Štefan Matlák
Švédsko
Žďáření
Žarko Nikolić
Žebravé řády
Željko Perušić
Žito
1. československá fotbalová liga 1958/1959
1. československá fotbalová liga 1958/59
1. srpen
10. listopad
11. listopad
11. století
1181
1188
12. listopad
12. století
1209
1231
1265
1295
13. únor
13. století
1302
14. listopad
14. století
1501
16. století
1771
1891
1921
1936
1941
1971
2017
2021
21. století
31. říjen
6. listopad
9. listopad
Adolf Scherer
Adresář knihoven a informačních institucí v ČR
Albert Veliký
Albigenští
Albigenská křížová výprava
Alchymie
Aleksandar Tirnanić
Alfred Hitchcock
Alpy
Altair Gomes de Figueiredo
Amarildo
Anatolij Krutikov
Anatolij Masljonkin
Andrej Babiš
Andrej Kvašňák
Anglie
Ante Žanetić
Anton Bíly
Anton Moravčík
Arabové
Aragon
Argusto
Aristotelés
Aristoteles
Aristotelismus
Armando Tobar
Arnošt Hložek
Artur Tudor
Astrologie
Autorita (knihovnictví)
Autoritní kontrola
Averroes
Avignonské zajetí
Aymoré Moreira
Břetislav Dolejší
Balkán
Baltové
Baltské moře
Banka
Benozzo Gozzoli
Bernard z Clairvaux
Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
Bitva u Hradce Králové
Blagoje Vidinić
Bohdan Ujváry
Bohemia Energy
Boj o investituru
Boloňská univerzita
Bonifác VIII.
Bora Kostić
Borgia (Kalábrie)
Botricello
Brány
Branko Zebec
Bratislava
Brazilská fotbalová reprezentace
Brno
Brno-Žabovřesky
Byzantská říše
Byzantské výtvarné umění
Carcassonne
Carlos José Castilho
Catanzaro
Champagne
Chilská fotbalová reprezentace
Chomout
Christianizace
Cisterciácký řád
Clunyjská reforma
Commons:Featured pictures/cs
Corpus iuris civilis
Coutinho
Covid-19
CSIRT.CZ
Dánsko
Dana Picková
Dante Alighieri
Dezider Cimra
Didi (fotbalista)
Digitální a informační agentura
Djalma Santos
Doba železná
Doba bronzová
Doba kamenná
Dodavatel poslední instance
Dražan Jerković
Dragoslav Šekularac
Dušan Navrátil
Eduard Hančin
Emil Arpáš
Emil Pažický
Encyklopedie
Energetický regulační úřad
Epidemie
Ernst Gombrich
Estonsko
Etika
Evropa
Evropská silnice E45
Expanze
Fahrudin Jusufi
Falerna
Filip IV. Sličný
Filologie
Filosofie
Finsko
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
FK Inter Bratislava
Florencie
Fotbal
Fotbalová liga Československa
Fotbalový útočník
Francie
František Šafránek
František Hlavatý
František Koníček (1953)
František Schmucker
František Xaver Brixi
František z Assisi
Frederik Willem de Klerk
Fridrich II. Štaufský
Garrincha
Gavriil Kačalin
Gemeinsame Normdatei
Generální kortesy
Generální stavy
Georges Duby
German Apuchtin
Gilmar
Gimigliano
Giotto di Bondone
Givi Čocheli
Glasgow
Gotika
Gramatika
Guillaume de Machaut
Gustáv Mráz
Hřích
Hanza
Heretik
Hermetismus
Hilderaldo Bellini
Hladomor
Hlavní strana
Hmotná nouze
Hohenštaufové
Horní město
Hornictví
Hrad
Hradby
Humanismus
Husité
Husitství
Hustota zalidnění
Idiot (román)
Igor Netto
Ilegální obchod s drogami
Imrich Stacho
Informační instituce
Inkvizice
Inocenc III.
International Standard Book Number
International Standard Serial Number
IROZHLAS
Isabela Brazilská
Islám
Itálie
Ján Popluhár
Július Kováč
Jacquerie
Jacques Le Goff
Jair da Costa
Jair Marinho de Oliveira
Jana Altmannová
Jan Bezzemek
Jan Hertl
Jan Lála
Jaromír Drábek
Jaroslava Němcová
Jaroslav Šaroch
Jaroslav Borovička
Jaroslav Kadlec
Jednotný informační systém práce a sociálních věcí
Jiří Čadek (fotbalista)
Jiří Cerha
Jiří Feureisl
Jiří Skalický
Jiří Tichý (fotbalista)
Jiří z Poděbrad
Jindřich Vodička
Johanité
José Macia
Josef Jelínek (fotbalista 1941)
Josef Kadraba
Josef Masopust
Josef Vacenovský
Josef Vojta
Jovan Miladinović
Jozef Čurgaly
Jozef Štibrányi
Jozef Adamec
Jozef Bomba
Jozef Jajcaj
Jozef Vengloš
Jugoslávská fotbalová reprezentace
Jurandir de Freitas
Jurij Kovaljov
Jurij Vojnov
Justín Javorek
Justinián I.
Kázání
Křížové výpravy
Křižácké státy
Kabinová lanová dráha na Ještěd
Kalábrie
Kanonické právo
Kanovník
Karel Řehka
Karel IV.
Karel Kolský
Karolínská renesance
Karol Brehovský
Karol Tibenský
Kataři
Kateřina Aragonská
Katedrála
Katedrála Notre Dame (Remeš)
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Katolická církev
Kauza Čapí hnízdo
Kazatel
Kazimír Gajdoš
KDU-ČSL
Klášter
Klášter Cîteaux
Klášter Prémontré
Kmen (sociologie)
Kněz
Knihovna (instituce)
Košice
Komise pro cenné papíry
Kompetenční zákon
Komunistická strana Španělska
Koněspřežná tramvaj
Konference OSN o změně klimatu 2021 v Glasgow
Království León
Království obojí Sicílie
Kurtoazie
Kybernetická bezpečnost
Labe
Ladislav Kačáni
Ladislav Novák (fotbalista)
Ladislav Pavlovič
Ladislav Steiner
Lamezia Terme
Leonel Sánchez
Letiště
Lev Jašin
Library of Congress Control Number
Lidové noviny
Litevci
Litevské velkovévodství
Lotyšsko
Luštěniny
Lucemburkové
Ludmila Müllerová
Ludvík IX. Svatý
Luis Eyzaguirre
Lukáš Kintr
Mário Zagallo
Mýcení
Měšťanstvo
Město
Městské právo
Maďaři
Maimonides
Manchester
Manchester United FC
Marian Jurečka
Mariner 9
Mars (planeta)
Martina Štěpánková (úřednice)
Mauro Ramos
Mediální kauza
Memorial
Mengálvio
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Mezinárodní vesmírná stanice
Michaela Marksová
Michal Benedikovič
Michal Vičan
Micheil Meschi
Mikuláš Čirka
Milan Dolinský
Milan Dvořák (fotbalista)
Milan Galić
Miloš Zeman
Milutin Šoškić
Mincovnictví
Ministerstvo
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
Ministerstvo životního prostředí České republiky
Ministerstvo dopravy České republiky
Ministerstvo financí České republiky
Ministerstvo hospodářství České republiky
Ministerstvo informatiky České republiky
Ministerstvo kultury České republiky
Ministerstvo obrany České republiky
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky
Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky
Ministerstvo pro hospodářskou soutěž České republiky
Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky
Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci České republiky
Ministerstvo spravedlnosti České republiky
Ministerstvo státní kontroly České republiky
Ministerstvo vnitra České republiky
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
Ministerstvo zdravotnictví České republiky
Ministerstvo zemědělství České republiky
Minnesang
Miroslav Žbirka
Miroslav Středa
Mistrovství Evropy ve fotbale
Mistrovství Evropy ve fotbale 1960
Mistrovství světa ve fotbale
Mistrovství světa ve fotbale 1958
Mistrovství světa ve fotbale 1962
Moderní dějiny
Most
Muhamed Mujić
MusicBrainz
Muslim
Mzda
Náčelník
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost
Národní bezpečnostní úřad
Národní centrum kybernetické bezpečnosti
Národní knihovna České republiky
Národní knihovna Izraele
Národní sportovní agentura
Nílton Santos
Nadace Wikimedia
Nadmořská výška
Navigační systém Galileo
Nejvyšší kontrolní úřad
Normané
Nové Město (Praha)
Novela (právo)
Novoplatonismus
Novověk
Občanská demokratická aliance
Oběžná dráha
OKsystem
Old Trafford
Olivadi
Organizační složka státu
Oves
Oxfordská univerzita
Přebor československé republiky 1955
Přemyslovci
Přemysl Otakar II.
Pšenice
Pařížská univerzita
Palác
Palestina
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Panovnický dvůr
Papež
Pavel Kouba (fotbalista)
Pavol Beňa
Pavol Molnár
Pelé
Peníze
Petr Šimerka
Petr Fiala
Petr Krčál
Petr Nečas
Pevnost (stavba)
Pierre Abélard
Planetární sonda
Platonismus
Ploutvonožci
Pluh
Poštovní směrovací číslo
Poddaný
Podezření (film, 1941)
Podnebí
Poetika
Pohanství
Polabští Slované
Polské království
Polsko
Portál:Česko
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Fotbal
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Informační věda a knihovnictví
Portál:Itálie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Politika
Portál:Sport
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Pozdní středověk
Právo
Praha 2
Prales
Praní špinavých peněz
Pravěk
Premonstráti
Prezident České republiky
Privatizace
Protireformace
Provincie Catanzaro
Provincie v Itálii
Prusové
První vláda Václava Klause
Psychologický román
Pyrenejský poloostrov
Q11781490#identifiers
Q11781490#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q34440567
Q53643
Q53643#identifiers
Q53643#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q913211
Rétorika
Rýn
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
Raný novověk
Raný středověk
Realismus (literatura)
Reconquista
Reformace
Reggio di Calabria
Regiony v Itálii
Remeš
Renesanční architektura
Renesanční filosofie
Renesanční hudba
Renesanční malířství
Renesance
Renta
Rhona
Robota
Roger Bacon
Románský sloh
Ron Flowers
Rozloha
Ro Tche-u
Rudolf Vytlačil
Rujana
Ruská literatura#Zlatý věk ruské literatury (1830–1900)
Rusko
Rytíř
Rytířské řády
Rytířský román
Salerno
SARS-CoV-2
Sbírka zákonů
Scholastika
Schola medica salernitana
Sedm svobodných umění
Seina
Sektářství
Severní moře
Seznam ministrů České republiky
Seznam ministrů práce a sociálních věcí České republiky
Sicílie
Siena
Skotsko
Slava Metreveli
Slovensko
Směnárna
SME (noviny)
Sociálně-právní ochrana dětí
Sociálně-právní ochrana dětí#Reforma systému péče o ohrožené děti
Sorbonna
Soubor:'David' by Michelangelo Fir JBU005.jpg
Soubor:1868 Bleibtreu Schlacht bei Koeniggraetz anagoria.JPG
Soubor:Benozzo Gozzoli 004a.jpg
Soubor:Captain sports.svg
Soubor:Carcassonne(France)4.JL.jpg
Soubor:Cathars expelled.JPG
Soubor:Croisés.jpg
Soubor:Crop rotation - cs.png
Soubor:Europe mediterranean 1190.jpg
Soubor:Federico II Parma.jpg
Soubor:Giotto - Legend of St Francis - -06- - Dream of Innocent III.jpg
Soubor:Innozenz3.jpg
Soubor:Jezek 1992.png
Soubor:Laurentius de Voltolina 001.jpg
Soubor:Louis IX gros 1266.jpg
Soubor:Mariner09.jpg
Soubor:MinOfLabour, Prague New Town.jpg
Soubor:Nábřeží od řeky.jpg
Soubor:Národní centrum kybernetické bezpečnosti, Mučednická 31, Brno.jpg
Soubor:No portrait cs.svg
Soubor:PanoramaLamezia.jpg
Soubor:Reims.jpg
Soubor:Wiki letter w.svg
Souborný katalog České republiky
Sovětská fotbalová reprezentace
SpaceX
SpaceX Crew-3
Speciální:Kategorie
Speciální:Map/11/49.208055555556/16.584166666667/cs
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/80-204-0685-9
Speciální:Zdroje knih/80-7067-285-4
Speciální:Zdroje knih/80-7185-448-4
Speciální:Zdroje knih/80-7203-291-7
Speciální:Zdroje knih/80-7203-418-9
Speciální:Zdroje knih/80-85959-88-7
Speciální:Zdroje knih/80-86493-11-3
Speciální:Zdroje knih/978-80-7203-966-1
Spiritualita
Spojené království
Spojené státy americké
SPOLU
Správa státních hmotných rezerv
Správní úřad
Stát
Státní úřad inspekce práce
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Státní zastupitelství
Stěhování národů
Středověk
Středozemní moře
Stanislav Volák
Starověk
Stavy
Stoletá válka
Stretford
Sv. Bonaventura
Sv. Tomáš Akvinský
Svatá říše římská
Svatopluk Pluskal
Tadeáš Kraus
Taverna
Telefonní předvolba
Templáři
Teokracie
Teologie
Titus Buberník
Tomáš Akvinský
Tomáš Ježek
Tomáš Pospíchal
Tomislav Crnković
Tourský groš
Tramvajová doprava v Košicích
Treťjakovská galerie
Trojí lid
Trojpolní systém
Trubadúr
Truvér
Tyrhénské moře
Ugrofinové
Uhersko
Umělecký sloh
Univerzita
Univerzita Karlova
Univerzita v Cambridgi
Utajovaná informace
Václav Hovorka
Václav II.
Václav Mašek (fotbalista)
Výměnný obchod
Vakcína proti covidu-19
Valdemar I. Veliký
Valdemar II. Vítězný
Valdenští
Valentin Bubukin
Valentin Kozmič Ivanov
Valerián Švec
Vasilij Perov
Vavá
Velká kolonizace
Viking
Viktor Carjov
Viktor Ponědělnik
Viktor Tegelhoff
Viktor Vargovčík
Viliam Hrnčár
Viliam Schrojf
Virtual International Authority File
Vláda České republiky
Vláda Petra Fialy
Vláda Petra Pitharta
Vladimír Špidla
Vladimír Kos
Vladimír Weiss (1939)
Vladimir Durković
Vladimir Kesarev
Vladimir Maslačenko
Vlastimil Bubník
Vlastimil Hlavatý
Vojtech Jankovič
Vražda
Vrchnost
Vrcholný středověk
Vydírání
Walther von der Vogelweide
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2021
Wikipedie:Autorské právo#Publikování cizích autorských děl
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2021
Wikipedie:Ověřitelnost
Wikipedie:Pahýl
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/listopad
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2021
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wilbur Smith
WorldCat
Wormský konkordát
Xavier Bichat
Zákon
Zákon o právu na digitální služby
Zózimo
Zaur Kalojev
Zdeněk Škromach
Zdeněk Zikán
Země
Zemědělec
Zeměpisné souřadnice
Zemské právo
Zequinha
Zito
Zločin a trest
Zvezdan Čebinac
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk