Název Baltské státy, také známé jako Pobaltské země, Pobaltské republiky, Pobaltské národy nebo jednoduše Pobaltí, je společné označení pro Litvu, Lotyšsko a Estonsko, tři menší suverénní státy na východním pobřeží Baltského moře. Tyto tři státy mají kromě polohy společnou především historii spojenou s nadvládou Ruska a provázanou mnohými kulturními a ekonomickými svazky. Jistou podobnost, tři vodorovné pruhy, mají i jejich vlajky. Někdy se k nim také připočítává ruská Kaliningradská oblast. Pro zahrnutí dalších států Baltského moře se používá termín Baltský region a sdružuje je Rada států Baltského moře.

Termín se nepoužívá v kontextu náboženských a kulturních oblastí, národní identity nebo jazyka, protože zatímco většina lidí v Lotyšsku a Litvě jsou Baltové, většina lidí v Estonsku jsou Baltofinové. Zatímco Estonsko je převážně luteránské a Litva katolická, Lotyšsko je nábožensky smíšené. Dále se ve všech třech státech vyskytuje nezanedbatelná ruská menšina z dob SSSR. Tyto tři země nevytvářejí oficiální unii, ale zapojují se do mezivládní a parlamentní spolupráce.^[1] Nejdůležitějšími oblastmi spolupráce mezi těmito třemi zeměmi jsou zahraniční a bezpečnostní politika, obrana, energetika a doprava.

Všechny tři země jsou členy NATO, eurozóny, OECD a Evropské unie. Estonsko je také nestálým členem Rady bezpečnosti OSN. Všechny tři jsou Světovou bankou klasifikovány jako ekonomiky s vysokými příjmy a udržují velmi vysoký index lidského rozvoje.^[2]

Historie

Od konce 18. století byly všechny tři země pod nadvládou Ruského impéria. Nezávislost tyto státy získaly po první světové válce v roce 1918. Po Říjnové revoluci (1917) nově ustanovené sovětské Rusko podepsalo kapitulaci a opustilo spojence Dohody uzavřením brestlitevského míru s Ústředními mocnostmi. Pobaltí do konce války zůstávalo v německé sféře vlivu zvané Ober Ost, Litva byla nominálně nezávislá, na území Lotyšska a Estonska, historického Livonska, postupně vzniklo Spojené baltské vévodství pod vedením baltských Němců.

Poválečné obnovování imperiální říše Sovětským svazem (Ukrajina, Bělorusko) bylo namířeno i proti Baltským státům, které svou nezávislost musely vybojovat v litevské, lotyšské a estonské osvobozenecké válce.

Samostatnost pobaltských republik ukončil nacisticko-sovětský pakt Ribbentrop–Molotov o rozdělení sfér vlivu a jejich potvrzení moskevskou smlouvou v roce 1939 na začátku druhé světové války. V roce 1940 Sovětský svaz napadl a anektoval všechny tři baltské státy. Zdání legitimity se snažil vyvolat tvrzením o „ochraně“ a uspořádáním plebiscitů. Po napadení Sovětského svazu Německem se Pobaltí dostalo v letech 1941–1944 za linii východní fronty. S vítězným postupem Rudé armády se Pobaltí vrátilo zpět do oblasti ovládané Sovětským svazem, přičemž rozdělení Evropy na sféry vlivu bylo potvrzeno zejména na jaltské konferenci (1945) a po válce vedlo ke vzniku železné opony. Tak bylo potvrzeno zahrnutí pobaltských republik do Sovětského svazu jako tři její svazové republiky.

Téma obnovení nezávislosti pobaltských republik se oživilo v druhé polovině 80. let v době uvolnění sovětských poměrů za Michaila Gorbačova. Toto úsilí získalo označení zpívající revoluce a její nejznámější manifestací se stal tzv. baltský řetěz, živý řetěz vytvořený v srpnu 1989 asi dvěma miliony pobaltských občanů, který spojil všechna tři hlavní města. Pobaltské republiky byly první, které na jaře 1990 vyhlásily nezávislost na Sovětském svazu. Ten se tomu neúspěšně pokusil vojensky zabránit v lednu 1991. Následovala nezávislost dalších republik a když se směřování vývoje nepodařilo zabránit srpnovým pučem, na konci roku 1991 došlo definitivně k rozpadu Sovětského svazu.

Baltské státy se přihlásily ke kontinuitě s předválečnými republikami a sovětskou éru považují za období okupace. Na rozdíl od ostatních bývalých sovětských republik se nestaly součástí Společenství nezávislých států, ale začaly se orientovat na Západ. Na jaře 2004 se společně s dalšími státy staly členy Evropské unie a Severoatlantické aliance.

Současní vůdci

• 
  Estonsko, Alar Karis, estonský prezident
• 
  Lotyšsko, Edgars Rinkēvičs, lotyšský prezident
• 
  Litva, Gitanas Nausėda, litevský prezident
• 
  Estonsko, Kaja Kallasová, estonská premiérka
• 
  Lotyšsko, Arturs Krišjanis Karinš, lotyšský premiér
• 
  Litva, Ingrida Šimonytėová, litevská premiérka

Měna

Všechny země používají jako měnu euro.

Jazyk

Litevština a lotyština jsou dva zástupci jinak vymřelých baltských jazyků, jednou z větví indoevropských jazyků, mezi které patří většina evropských jazyků. Výrazně odlišná je estonština, která se řadí do baltofinské skupiny ugrofinských jazyků, mezi které patří finština a maďarština.

Dalšími jazyky oblasti jsou ruština a vymírající baltofinské jazyky (především livonština). Německojazyčné obyvatelstvo, které v Pobaltí sídlilo již od středověku, po staletích odešlo v roce 1939 následkem uplatnění tajných dodatků paktu Ribbentrop–Molotov.

Geografie

• 
  Lesy pokrývají více než polovinu pevniny Estonska
• 
  Devonské pískovcové útesy v národním parku Gauja, největším a nejstarším lotyšským národním parkem
• 
  Pohled z Bilioniai do Litvy
• 
  Písečné duny Kurské kose poblíž Nidy. Jsou nejvýše položenými písečnými dunami v Evropě (na seznamu světového dědictví UNESCO).^[3]

Statistiky

Stát	Estonsko	Lotyšsko	Litva
Vlajka
Hlavní město	Tallinn	Riga	Vilnius
Nezávislost	do 13. století 24. února 1918 20. srpna 1991	do 13. století 18. listopadu 1918 21. srpna 1991	do 18. století 16. února 1918 11. března 1990
Politický systém	Parlamentní republika	Parlamentní republika	Poloprezidentská republika
Parlament	Riigikogu	Saeima	Seimas
Současný prezident	Alar Karis	Egils Levits	Gitanas Nausėda
Populace (2019)[4]	1 324 820	1 919 968	2 794 184
Populace (2008)[4]	1 338 440	2 191 810	3 212 605
Populace (2000)	1 376 743	2 375 000	–
Hustota zalidnění (2019)	29,3 ob./km²	29,7 ob./km²	42,8 ob./km²
Rozloha	45 228 km²	64 589 km²	65 300 km²
Vodní plocha	6,28 %	3,62 %	4,01 %
Nominální HDP celkem (2018)[5]	25,65 miliard €	20,73 miliard €	45,11 miliard €
Nominální HDP na obyvatele (2018)[5]	19 500 €	15 300 €	16 100 €
HDP v PPP na obyvatele (2018)[6]	25 100 €	21 700 €	24 900 €
Giniho koeficient[7]	34,8	34,5	37,9
Index lidského rozvoje (2017)	0,871	0,847	0,858
Národní TLD	.ee	.lv	.lt
Telefonní předvolba	+372	+371	+370

Autobusová doprava

Známým dálkovým autobusovým dopravcem v Pobaltí je společnost Ecolines, svými autobusy obsluhuje 21 zemí.

Odkazy

Reference

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• ŠVEC, Luboš. Dějiny Pobaltských zemí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 423 s. ISBN 80-7106-154-9. 
• ŠŤÁHLAVSKÝ, David. Výpravy opačným směrem (Pobaltí). Praha: Radioservis, 2002. 181 s. ISBN 80-86212-26-2. 
• LAINOVÁ Radka: Pobaltí 1918-1922, Historický obzor č. 7-8/1994, str. 156-161

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• Baltofinové
• Baltové
• Baltský region
• Baltský řetěz
• Baltský tygr
• Baltští Němci
• Březnové deportace
• Ruské menšiny v Pobaltí
• Severní Evropa
• Severské státy
• Skandinávie
• Spojené baltské vévodství
• Východní Evropa

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Baltské státy na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Pobaltí ve Wikislovníku
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem jsou Baltské státy
• (anglicky) Open directory: Baltics
• (česky)(anglicky) Skandinávský dům

Oficiální statistiky pobaltských státůeditovat | editovat zdroj

• Statistiky Estonska
• Statistiky Lotyšska
• Statistiky Litvy Archivováno 6. 5. 2021 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.