Buka

Buka
	Buka při pohledu z vesmíru. Sever je nahoře, Buka s letištěm je vpravo dole a Queen Carola Harbor je vlevo nahoře
Lokalizace	Tichý oceán
Stát	Papua Nová Guinea
• Provincie	Provincie Bougainville
• Souostroví	Šalomounovy ostrovy
• Ostrovní skupina	Bougainville
Topografie
Rozloha	500 km²
Zeměpisné souřadnice	5°15′ j. š., 154°38′ v. d.
Délka	přibližně 50 km
Šířka	přibližně 20 km
Nejvyšší vrchol	Mt. Bei (458 m n. m.)
Osídlení
Používané jazyky	Solos; Halia (dialekty Hanahan a Haku); Tok Pisin
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ostrov Buka leží v severozápadní části Šalomounova souostroví v jihozápadním Pacifiku. Nachází se u severozápadního konce mnohem většího ostrova Bougainville a administrativně náleží do provincie Bougainville státu Papua Nová Guinea. Ostrov měří na délku od severu k jihu asi 50 kilometrů a na šířku od východu k západu asi 20 kilometrů.^[2] Ostrov je od Bougainville oddělen asi 200 metrů širokou úžinou Buka (Buka passage) na jihu. Na jejím břehu se nachází město Buka, které po regionálním konfliktu v devadesátých letech 20. století, během kterého bylo zničeno město Arawa, převzalo funkci správního centra provincie Bougainville.^[3] Na břehu úžiny se nachází i letiště Buka, které bylo vybudováno Australany před druhou světovou válkou, během ní používáno Japonci a během Bougainvillské krize bylo jediným otevřeným letištěm provincie.^[4] Na západním pobřeží ostrova se nachází Queen Carola Harbor^[5] – zátoka krytá od západu ostrovem Pororan.

Historie

Osídlení

Lidé se poprvé na ostrově usídlili přibližně 28 000 let před naším letopočtem.^[6] Druhá významná migrační vlna přišla před asi 4000 lety.^[7]

Buka navštěvovaly britské, americké a australské rybářské lodě pro jídlo, vodu a jídlo. Poprvé Eliza roku 1806 a naposledy Palmetto roku 1881.

Německá kolonie a mandátní území

Roku 1899 se Buka stala součástí německé kolonie Německá Nová Guinea. Po první světové válce se Buka stala mandátním územím typu C spravovaným Austrálií.^[8]

Australané vybudovali před válkou na jižní straně ostrova u průlivu letiště. 700 metrů dlouhá a 60 metrů široká dráha byla orientována od severovýchodu k jihozápadu a na jejím jihozápadním konci byla vybudována ještě jedna nouzová dráha o rozměrech 500 na 60 metrů, která byla kolmá k hlavní dráze.^[4]

Před válkou byla na Buka umístěna část z 271 commandos australské 1. nezávislé roty (1st Independent Company), kteří byli rozmístění po ostrovech od Nové Guineje až po Nové Hebridy. V případě války a okupace měli jejich příslušníci zůstat a působit za nepřátelskou linii.^[9] Konkrétně se jednalo o 3. sekci čety „A“ 1. nezávislé roty, která připlula 4. října 1941 z Kaviengu a která nahradila 9. sekci čety „C“.^[10]

Druhá světová válka

Během prosince 1941 byla Buka ještě relativně vzdálena válečnému dění. Pouze několik japonských rodin bylo internováno na ostrově Sohano u západního konce průlivu Buka. Také byli evakuováni někteří Evropané.^[10]

V pátek 2. ledna 1942 přišel rozkaz připravit letiště k demolici. Ale již příštího dne přišel rozkaz připravit dráhu pro přistání letounu. FLTLT (~ poručík) Brookes přistál se svým Wirrawayem, zkontroloval dráhu a odletěl zpět do Rabaulu. Téhož dne odpoledne přeletělo nad Buka „šest čtyřmotorových létajících člunů“ (pravděpodobně daitei typu 97 ), což byl pro místní posádku první kontakt s blížícími se Japonci.^[10]

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Od roku 1942, až do poloviny roku 1944, byl ostrov několikrát bombardován Spojenci, ale nikdy se na Buka fakticky nebojovalo. Japonská posádka na ostrově se vzdala až po japonské kapitulaci.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c OCEANIA ON LINE GUIDE: PAPUA NEW GUINEA . colonialvoyage.com . Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-30. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d Buka Island . pacificwrecks.com, rev. 2009-07-27 . Dostupné online. (anglicky)
↑ Quick Facts . Autonomous Bougainville Governement . Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Buka Airfield . pacificwrecks.com, rev. 2009-05-13 . Dostupné online. (anglicky)
↑ Queen Carola Harbor . pacificwrecks.com, rev. 2021-05-11 . Dostupné online. (anglicky)
↑ STANLEY, David. Moon Handbooks South Pacific. : David Stanley, 2004. Dostupné online. ISBN 9781566914116. S. 17. (anglicky)
↑ NINNES, Peter. BOUGAINVILLE FROM CRISIS TO PEACE . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-23. (anglicky)
↑ JERSEY, Stanley Coleman. Hell's islands: the untold story of Guadalcanal. : Texas A&M University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 9781585446162. S. 412 poznámka 1. (anglicky)
↑ Jersey, str. 13 a 44
↑ ^a ^b ^c MCNAB, Private, Lieutenant Mackie, Corporal McLean, Sapper Otton, Private Francis, Private Randall. The capture of Buka Island, 1942: Buka Island, No. 3 Section, ’A’ Platoon, First Independent Company, Australian Imperial Force . Forgotten Campaign: The Dutch East Indies Campaign 1941-1942 website, rev. 2001-08-04 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-21. (anglicky)
↑ CLARINGBOULD, Michael John. Operation Ro-Go 1943: Japanese air power tackles the Bougainville landings. Oxford: Osprey, 2023. (Air Campaign; sv. 41). ISBN 978-1-4728-5557-2. S. 29. (anglicky)

Literatura

Japanese army operations in the South Pacific Area (New Britain and Papua campaigns, 1942–43). s.l.: Australia-Japan Research Project Dostupné online. (anglicky) Extrakt ze Senši Sóšo.

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

Obrázky, zvuky či videa k tématu Buka na Wikimedia Commons
Buka Island online. pacificwrecks.com, rev. 2009-07-27 cit. 2009-08-04. Dostupné online. (anglicky)

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Buka
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[CV-1] OCEANIA ON LINE GUIDE: PAPUA NEW GUINEA . colonialvoyage.com . Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-30. (anglicky)

[PW.B-2] Buka Island . pacificwrecks.com, rev. 2009-07-27 . Dostupné online. (anglicky)

[3] Quick Facts . Autonomous Bougainville Governement . Dostupné online. (anglicky)

[PW.AP-4] Buka Airfield . pacificwrecks.com, rev. 2009-05-13 . Dostupné online. (anglicky)

[PW.QCH-5] Queen Carola Harbor . pacificwrecks.com, rev. 2021-05-11 . Dostupné online. (anglicky)

[6] STANLEY, David. Moon Handbooks South Pacific. : David Stanley, 2004. Dostupné online. ISBN 9781566914116. S. 17. (anglicky)

[Ninnes-7] NINNES, Peter. BOUGAINVILLE FROM CRISIS TO PEACE . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-23. (anglicky)

[8] JERSEY, Stanley Coleman. Hell's islands: the untold story of Guadalcanal. : Texas A&M University Press, 2008. Dostupné online. ISBN 9781585446162. S. 412 poznámka 1. (anglicky)

[9] Jersey, str. 13 a 44

[McNab-10] MCNAB, Private, Lieutenant Mackie, Corporal McLean, Sapper Otton, Private Francis, Private Randall. The capture of Buka Island, 1942: Buka Island, No. 3 Section, ’A’ Platoon, First Independent Company, Australian Imperial Force . Forgotten Campaign: The Dutch East Indies Campaign 1941-1942 website, rev. 2001-08-04 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-03-21. (anglicky)

[11] CLARINGBOULD, Michael John. Operation Ro-Go 1943: Japanese air power tackles the Bougainville landings. Oxford: Osprey, 2023. (Air Campaign; sv. 41). ISBN 978-1-4728-5557-2. S. 29. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]