A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Císař Francouzů (francouzsky Empereur des Français) byl titul užívaný Napoleonem I. a Napoleonem III. z rodu Bonapartů v letech 1804-1814/15 a v letech 1852-1870, kteří stáli v čele Prvního a Druhého francouzského císařství.
První císařství
Titul a úřad vznikly prohlášením Napoleona Bonaparta Senátem za císaře a jeho korunovací v pařížské katedrále Notre-Dame 2. prosince 1804.
Formulace „Císař Francouzů“ vyjadřovala, že Napoleon vládne francouzskému lidu z vůle národa a nepovažuje francouzský stát za osobní majetek získaný z milosti Boží, jak tomu bylo za ancien régime, kdy monarchistický titul zněl král Francie. Nové označení odpovídalo skutečnosti, že císařství bylo konstituční monarchií ustavenou k zachování úspěchů Francouzské revoluce a První francouzské republiky. Titul měl tedy vyjadřovat, že korunovace Napoleona neznamenala obnovení monarchie, která byla svržena revolucí v roce 1789, ale zavedení nového politického systému: moderního národního státu, ve kterém byl zrušen feudální systém, a jehož obyvatelé nebyli poddaní, ale občané s rovnými právy.
Napoleonova vláda skončila poprvé v roce 1814 restaurací Bourbonů a jeho vyhnanstvím na Elbě. Poté byl sesazen po svém krátkodobém návratu za vlády Sto dnů, když byl 22. června 1815 poražen v bitvě u Waterloo a vyhoštěn na ostrov Svatá Helena , kde zemřel dne 5. května 1821.
Druhé císařství
Bonapartistická vláda byla obnovena po únorové revoluci v roce 1848. Napoleonův synovec Louis-Napoléon Bonaparte se nejprve nechal zvolit prezidentem Druhé republiky, ale již v roce 1851 provedl státní převrat, při kterém bylo Národní shromáždění zbaveno svých pravomocí. V následujícím roce se dne 7. listopadu 1852 nechal lidovým hlasováním zvolit císařem. K datu 2. prosince (symbolicky jako jeho strýc) byl jako Napoleon III. korunován na francouzského císaře. Druhé císařství trvalo až do 4. září 1870, poté, co byl Napoleon III. zajat v bitvě u Sedanu ve francouzsko-pruské válce a prohlášen za sesazeného v Paříži. Po neúspěšných pokusech o obnovu vlády odešel do exilu do Velké Británie, kde 9. ledna 1873 zemřel.
Pretendenti
Po smrti jediného syna Napoleona III., Napoleona Evžena Ludvíka v roce 1879 byli různí představitelé rodu Bonaparte považováni za uchazeče o francouzský císařský trůn. Současným uchazečem je Charles, princ Napoléon (nar. 1950) jako Napoleon VII., který se 3. května 1997 stal hlavou dynastie. Jeho postavení však zpochybňuje jeho syn Jean-Christophe Napoléon (nar. 1986), který byl určen jako dědic v závěti svého zesnulého dědečka Louise Napoléona (1914–1997) (Napoleon VI.).
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kaiser der Franzosen na německé Wikipedii.
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk