Callisto - Biblioteka.sk

Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Callisto
 ...
Callisto
Callisto na snímku sondy Galileo
Callisto na snímku sondy Galileo
Identifikátory
Typměsíc
OznačeníJupiter IV
Objeveno
Datum7. ledna 1610 (Galileo)[1]
ObjevitelGalileo Galilei
Simon Marius
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa1 882 700[2] km
Výstřednost0,007 4[2]
Periapsida1 869 000 km
Apoapsida1 897 000 km[pozn. 1]
Perioda (oběžná doba)16,689 018 4[2] d
Orbitální rychlost 
- průměrná8,204 km/s
Sklon dráhy 
- ke slunečnímu rovníku0,192°
Mateřská hvězdaJupiter
Fyzikální charakteristiky
Rovníkový průměr4820,6 ± 1,5[3] km
(0,378 Země)
Povrch7,30×107[pozn. 2] km²
(0,143 Země)
Objem7,30×1010[pozn. 3] km³
(0,0541 Země)
Hmotnost1,075 938 ± 0,000 137×1023[3] kg
(0,018 Země)
Průměrná hustota1,834 4 ± 0,003 4[3] g/cm³
Gravitace na rovníku1,235[pozn. 4] m/s²
(0,126 G)
Úniková rychlost2,440[pozn. 5] km/s
Sklon rotační osy0[3]°
Albedo0,22 (geometrické)[4]
Povrchová teplota 
- minimální80[4] K
- průměrná134 K
- maximální165 ± 5 K

Callisto, též Jupiter IV, je měsíc Jupiteru. Náleží k tzv. Galileovým měsícům, objevil ho Galileo Galilei v roce 1610.[1] Callisto je druhým největším z Jupiterových měsíců a třetím největším měsícem ve sluneční soustavě po Jupiterově Ganymedu a Saturnově Titanu. Callisto má průměr 4 820 km, takže dosahuje přibližně 99 % velikosti planety Merkur, ale pouze asi třetiny jeho hmotnosti. Obíhá jako čtvrtý nejvzdálenější měsíc z Galileových měsíců se střední vzdáleností asi 1 880 000 km.[2] Oproti Io, Europě a Ganymedu se nepodílí na orbitální rezonanci zmiňovaných měsíců a slapové působení Jupitera je už tak slabé, že nezpůsobuje významný ohřev měsíce.[5] Měsíc má s Jupiterem vázanou rotaci, takže neustále směřuje k planetě stejnou stranou. Jelikož obíhá daleko od Jupiteru, je jeho povrch méně ovlivňován působením jeho magnetosféry než v případě vnitřních měsíců.[6]

Těleso je tvořeno horninami a ledem v přibližně stejném množství. Průměrná hustota měsíce dosahuje 1,83 g/cm3. Spektroskopická měření naznačují, že se na povrchu nachází vodní led, oxid uhličitý, křemičitany a organické látky. Jeho kůra je silná až 150 km. Pod ledovou kůrou měsíce se nachází v hloubce okolo 100 km zřejmě relativně mělký oceán slané vody a pod ním již jen nediferencované či jen částečně diferencované jádro složené z křemičitanů.[7][8]

Povrch Callisto je silně rozryt impaktními krátery a je tudíž velice starý. Nevykazuje žádné stopy podpovrchových procesů jako je desková tektonika či vulkanismus a tak se předpokládá, že jeho povrch byl zcela zformován pouze dopady jiných těles.[9] Výrazné povrchové útvary tvoří četné prstencové struktury, impaktní krátery různých tvarů a pásy sekundárních kráterů a jizev, hřebenů a uloženin.[9] Při pohledu na měsíc z menší vzdálenosti je rozeznatelný členitý povrch tvořený malými světlými zmrzlými depozity nacházejícími se na vrcholcích vyvýšenin. Tyto vyvýšeniny jsou obklopeny hladkou vrstvou tmavého materiálu.[4] Předpokládá se, že je to výsledek degradace malých útvarů vlivem sublimace, což podporuje absence malých impaktních kráterů a přítomnost množství malých pahorků, které pravděpodobně představují jejich zbytky.[10] Absolutní stáří povrchu není známo.

Kolem Callisto se nachází velice slabá atmosféra tvořená oxidem uhličitým[11] a pravděpodobně také molekulárním kyslíkem[12] a nad ní pak poměrně intenzivní ionosféra.[13] Předpokládá se, že měsíc vznikl pomalou akrecí z disku prachu a plynu, který obklopoval Jupiter po jeho vzniku.[14] Protože akrece probíhala pomalu a rovněž slapové ohřívání bylo velmi malé, neměl Callisto dostatek tepla, aby mohla proběhnout jeho vnitřní diferenciace. Pomalá konvekce uvnitř Callisto, která započala krátce po vzniku měsíce, vedla k částečné diferenciaci a pravděpodobně i ke zformování podpovrchového oceánu v hloubce okolo 100–150 km a malého kamenitého jádra.[15]

Pravděpodobná přítomnost podpovrchového oceánu nechává otevřenou možnost, že by Callisto mohl hostit potenciální mimozemský život. Nicméně podmínky pro jeho vznik jsou méně přívětivé než v případě sousední Europy.[16] Měsíc zkoumaly sondy Pioneer 10, Pioneer 11, Galileo a Cassini. Kvůli nízké míře radiace na povrchu měsíce se dlouho uvažovalo o Callisto jako o nejvhodnějším místě pro případnou lidskou základnu pro výzkum Jupiterovy soustavy.[17] Teplota na jeho povrchu se pohybuje od -190 °C do −130 °C.

Objevení a pojmenování

Callisto byl objeven Galileem v lednu 1610 společně s dalšími třemi měsíci Jupiteru: Ganymedem, Io a Europou.[1] Pojmenován byl dle řecké mytologie po jedné z nespočtu milenek Dia Kallistó (Καλλιστώ), což byla nymfa spojovaná s bohyní lovu Artemis.[18] Jméno navrhl Simon Marius,[19] který byl s Galileem ve sporu ohledně připsání prvenství v objevení měsíců. Marius připsal nápad Johnanu Keplerovi.[18] Nicméně se pojmenování Callisto pro měsíc po dlouhou dobu neujalo a měsíc byl označován jako „Jupiter IV“ či „čtvrtý měsíc Jupiteru“ značící jeho pořadí od Jupiteru, jméno se zase začalo používat až v polovině 20. století, kdy bylo objeveno velké množství dalších měsíců.[20]

Oběžná dráha a rotace

Callisto (dole vlevo), Jupiter (vpravo nahoře) a Europa (vlevo dole pod Velkou rudou skvrnou), snímek pořídila sonda Cassini.

Callisto je nejvzdálenější měsíc ze čtyř Galileových měsíců obíhajících kolem Jupiteru. Jupiter obíhá přibližně ve vzdálenosti 1 880 000 km (odpovídá 26,3 poloměrům Jupiteru),[2] což je značně více než u třetího Galileova měsíce Ganymedu, který obíhá ve vzdálenosti 1 070 000 km. Důsledkem této vzdálenosti je to, že se Callisto nepodílí na orbitální rezonanci se třemi dalšími Galileovými měsíci a pravděpodobně se na ní nepodílel ani dříve.[5]

Jako u většiny dalších pravidelných planetárních měsíců je i rotace Callisto vázaná.[3] Délka dne je tak na povrchu Callisto stejně dlouhá jako doba oběhu, tedy přibližně 16,7 pozemského dne. Jeho oběžná dráha je mírně excentrická a ukloněná k Jupiterovu rovníku s orbitální excentricitou a inklinací měnící se kvazi-periodicky vlivem slunečních a planetárních gravitačních perturbací v řádu století. Rozsah změn je mezi 0,0072–0,0076 respektive 0,20–0,60°.[5] Tyto orbitální variace způsobuji sklony v rotační ose (úhel mezi rotační a oběžnou osou) mezi 0,4 až 1,6°.[21]

Dynamická izolace Callisto znamená, že měsíc nebyl nikdy znatelně zahřát slapovým teplem, což mělo důležité důsledky pro jeho vnitřní stavbu a evoluci.[22] Jeho vzdálenost od Jupiteru taktéž znamená, že tok nabitých částic z planetární magnetosféry na měsíční povrch je relativně nízký, až 300 krát méně než je tomu například u Europy. Proto, na rozdíl od dalších Galileových měsíců, mělo ozáření nabitými částicemi relativně malý vliv na povrch Callisto.[6] Hladina radiace na povrchu měsíce odpovídá přibližně 0,01 rem (0,1 mSv) za den.[23]

Fyzikální charakteristika

Složení

Spektrum blízké infračervenému světlu tmavých krátery posetých plání (červený) naznačuje relativně nízkou přítomnost vody (mezi 1 až 2 mikrony) a více horninového materiálu než v impaktních nížinách (Asgard struktura, modrá).

Průměrná hustota Callisto, 1,83 g/cm3,[3] naznačuje složení z kamenného materiálu a vodního ledu v přibližně stejném množství s menším zastoupením nestálých ledů jako například čpavek.[7] Hmotnostní zastoupení ledů se pohybuje mezi 49 až 55 %.[7][15] Přesné složení horninového pláště není známo, ale je podobné složení chondritů typu L či LL, které se od chondritů typu H liší především menším zastoupením železa, vyskytujícím se převážně ve formě oxidů a jen v malé míře ve formě železa metalického. V případě Callisto je hmotnostní poměr železa vůči křemičitanům 0,9 ku 1,3, u Slunce je tento poměr 1:8.[7]

Povrchové albedo Callisto je okolo 20 %.[4] Složení jeho povrchu je pravděpodobně velmi podobné jeho celkovému složení. Infračervená spektroskopie odhalila přítomnost absorpčních čar vodního ledu na vlnových délkách 1,04, 1,25, 1,5, 2,0 a 3,0 mikrometru.[4] Vodní led se zdá být na povrchu Callisto všudypřítomným, s celkovým podílem asi 25–50 %.[8] Analýza snímků v infračerveném a ultrafialovém spektru získaných sondou Galileo a pozorování provedená ze Země odhalila také různé neledové materiály: hořčíkové a železité ložisko hydratovaných křemičitanů,[4] oxid uhličitý,[24] oxid siřičitý[25] a možná amoniak a různé organické sloučeniny.[4][8] Spektrální data ukazují, že měsíční povrch je v malém měřítku extrémně různorodý. Malé kousky ledu z čisté vody jsou smíšeny s kousky směsi ledu a kamení, na které navazují tmavé oblasti složené z neledového materiálu.[4][9]

Povrch měsíce je asymetrický; strana přivrácená k Jupiteru je tmavší než strana odvrácená. U všech ostatních Galileových měsíců je situace obrácená, tedy přivrácená strana je světlejší než odvrácená.[4] Zdá se, že odvrácená strana Callisto je obohacena oxidem uhličitým, kdežto přivrácená strana obsahuje více oxidu siřičitého.[26] Mnoho čerstvých impaktních kráterů na povrchu taktéž ukazuje známky toho, že jsou obohaceny oxidem uhličitým.[26] Celkově se odhaduje, že chemické složení povrchu, hlavně tmavých oblastí, by mohlo být podobné složení asteroidů typu D,[9] jejichž povrch je tvořen uhlíkatým materiálem.

Stavba

Model Callistovo vnitřní struktury ukazuje povrchovou ledovou vrstvu, pravděpodobně vrstvu tekuté vody a ledovo-kamennou vnitřní stavbu.

Povrch Callisto posetý krátery leží na studené, ztuhlé a ledové litosféře, jejíž mocnost je mezi 80 až 150 km.[7][15] Pravděpodobný slaný oceán se nachází mezi 50 až 200 km hluboko pod povrchovou kůrou,[7][15] jak naznačují studie magnetického pole okolo Jupiteru a jeho měsíců.[27][28] Zjistilo se, že Callisto reaguje na proměnné magnetické pole Jupiteru jako ideálně vodivá koule; to znamená, že pole nemůže proniknout dovnitř měsíce, což nabízí možnost přítomnosti vrstvy tvořené vysoce vodivou tekutinou o tloušťce nejméně 10 km.[28] Existence oceánu se jeví více pravděpodobná, pokud voda obsahuje malé množství čpavku či jiné nemrznoucí směsi a to v zastoupení minimálně 5 hmotnostních procent.[15] V tomto případě by oceán mohl být 250 až 300 km hluboký.[7] Pokud by na měsíci oceán neexistoval, ledová kůra by byla pravděpodobně tlustší a dosahovala by mocnosti okolo 300 km.

Pod litosférou a případným oceánem není vnitřní stavba Callisto zcela jednotvárná, ale ani výrazně rozdílná. Údaje pořízené sondou Galileo[3] (zvláště bezrozměrný moment setrvačnosti[pozn. 6] – 0.3549 ± 0.0042 – určený během těsných průletů kolem měsíce) naznačují, že vnitřek měsíce je tvořen stlačenými horninami a směsí ledů s narůstajícím obsahem hornin se zvyšující se hloubkou způsobeným částečným usazováním jednotlivých složek.[7][29] Jinými slovy, Callisto je jen částečně diferenciovaný. Hustota a moment setrvačnosti jsou ve shodě s existencí malého silikátového jádra uprostřed měsíce. Poloměr takového jádra by nemohl překročit 600 km a jeho hustota by ležela mezi 3,1–3,6 g/cm3.[3][7]

Povrchové útvary

Související informace naleznete také v článku Seznam útvarů na Callisto.
Snímek sondy Galileo ukazuje krátery posetou planinu pro ilustraci hladkého povrchu měsíce

Prastarý povrch Callisto je jedním z krátery nejvíce posetých povrchů ve sluneční soustavě.[30] Ve skutečnosti četnost impaktních kráterů na povrchu je blízko nasycení, vznik nového kráteru by vedl k tomu, že starší kráter by byl erodován. Morfologie povrchu je poměrně snadná, jelikož se na povrchu nenacházejí žádné hory, sopky a ani tektonické útvary vzniklé endogenními pochody uvnitř měsíce.[31] Impaktní krátery a několik prstencových struktur společně s doprovodnými trhlinami, srázy a usazeným materiálem tvoří jediné velké útvary, které se na povrchu nacházejí.[9][31]

Povrch Callisto se dá rozdělit na několik geologicky rozdílných jednotek: pláně poseté impaktními krátery, světlé pláně, jasné a tmavé hladké pláně a množství jednotek spojených s několika jednotlivými prstencovými strukturami a impaktními krátery.[9][31] Pláně poseté impaktními krátery tvoří většinu povrchu a představují starou litosféru tvořenou směsí ledu a horninového materiálu. Světlé pláně tvoří jasné impaktní krátery jako Burr a Lofn, stejně tak i zbytky téměř smazaných kráterů a centrální oblasti prstencových struktur.[9] Věří se, že světlé pláně vznikly jako výsledek depozice ledových částic z impaktů. Světlé, hladké planiny tvoří malou část povrchu Callisto. Nacházejí se v okolí hřbetů a údolí spojených se vznikem kráterů Valhalla a Asgard a jako izolovaná místa v krátery posetých planinách. Věřilo se, že jsou spojeny s endogenní aktivitou, ale snímky ve vysokém rozlišení ze sondy Galileo ukázaly, že světlé, hladké planiny korelují se silně popraskaným a kopcovitým terénem a neukazují žádné známky přetvoření povrchu.[9] Snímky ze sondy Galileo odhalily malé, tmavé, hladké oblasti s obecnou velikostí méně než 10 000 km2, které vypadají, jako by obepínaly okolní terén. Pravděpodobně by se mohlo jednat o depozity spojené s kryovulkanismem.[9] Obě skupiny, jak světlé tak i různorodé hladké planiny, jsou mladší a méně poseté krátery než okolní krátery poseté planiny.[9][32]

Impaktní kráter Hár s centrálním vrcholkem. Paprsky sekundárních kráterů pocházející od mladšího impaktu, který vytvořil kráter Tindr v pravém horním rohu.

Průměr impaktních kráterů sahá od 0,1 km, což je spodní hranice rozlišení pořízených snímků, až přes 100 km bez započítání prstencových struktur.[9] Malé krátery s průměrem menším než 5 km mají jednoduše mísovitý tvar či rovné dno. Krátery větší než 5 km a menší než 40 km mají vyvinutý centrální vrcholek. Větší impaktní struktury s průměrem 25 až 100 km mají centrální depresi namísto vrcholku jako například kráter Tindr.[9] Větší krátery s průměrem přes 60 km mohou mít centrální dóm, který vzniká jako výsledek tektonického výzdvihu centrální části kráteru po dopadu[9] jako v případě kráterů Doh a Hár. Malé množství velmi velkých kráterů přesahujících 100 km a světlé impaktní krátery ukazují anomální geometrii centrálního dómu.[9] Krátery na Callisto jsou obvykle mělčí než obdobné krátery na Měsíci.

Snímek pořízený sondou Voyager 1 ukazuje kráter Valhalla, prstencový impaktní útvar s průměrem 3800 km

Největšími impaktními útvary na povrchu Callisto jsou mnohočetné prstencové pánve.[9][31] Dvě jsou enormní. Kráter Valhalla je největší, má světlejší centrální oblast o průměru 600 km a prstence sahající až do vzdálenosti 1 800 km od centra kráteru.[33] Druhý největší kráter je kráter Asgard, který má v průměru 1 600 km.[33] Prstencové struktury vznikly pravděpodobně jako důsledek podopadových deformací projevujících se soustředným popraskáním litosféry ležící na vrstvě měkkého či tekutého materiálu, pravděpodobně oceánu.[34] Dalšími útvary jsou tzv. Catenae, například Gomul Catena, dlouhé řetězy impaktních kráterů ležící v řadě napříč povrchem. Vznikly pravděpodobně dopadem objektů, které byly slapovými silami při blízkém průletu kolem Jupiteru roztrhány a následně dopadly na povrch Callisto, nebo by se mohlo jednat o pozůstatky dopadu tělesa pod nízkým úhlem.[9] Historickým případem rozpadu tělesa vlivem gravitace Jupiteru byl rozpad komety Shoemaker-Levy 9, která následně po rozpadu narazila do Jupiteru. Jak je zmíněno výše, malé oblasti tvořené čistým vodním ledem s vysokým albedem okolo 80 % se nacházejí na povrchu Callisto obklopené mnohem tmavším materiálem.[4] Snímky ve vysokém rozlišení pořízené sondou Galileo ukázaly, že tyto světlejší oblasti jsou umístěny hlavně na vyvýšených místech povrchu jako jsou okraje kráterů, srázy, hřbety a pahorky.[4] Předpokládá se, že jsou tvořeny tenkou vrstvou zmrzlých vodních depozitů. Tmavý materiál obvykle leží v nížinách a obklopuje a částečně přikrývá světlejší útvary. Často vyplňuje dna impaktních kráterů větších než 5 km a mezikráterové deprese.[4]

Dva sesuvy dlouhé 3 až 3,5 km jsou viditelné v pravé části snímku na dnu dvou velkých impaktních kráterů

V rozlišení menším než kilometr se jeví povrch Callisto více degradován než povrch ostatních ledových měsíců ze skupiny Galileových měsíců.[4] Typicky na povrchu chybí malé impaktní krátery s průměrem menším než 1 km ve srovnání například s tmavými planinami na povrchu Ganymedu.[9] Místo malých impaktních kráterů jsou téměř všudypřítomnými povrchovými útvary malé pahorky a deprese.[4] Předpokládá se, že pahorky představují pozůstatky okrajů impaktních kráterů, které byly erodovány zatím neznámým mechanismem.[10] Nejpravděpodobnější se jeví pomalý proces sublimace ledu, což je umožněno teplotou 156 K, které Callisto dosáhne v subsolárním bodu.[4] Takováto sublimace vody či jiných těkavých složek ze špinavého ledu tvořícího podloží způsobí jeho rozklad. Materiál neobsahující led zůstává na povrchu a tvoří úlomkové laviny, které se sesouvají po svazích kráterů.[10] Takovéto laviny jsou často pozorovány poblíž a uvnitř impaktních kráterů.[4][9][10] Stěny kráterů jsou příležitostně přerušeny malými stružkami (anglicky nazývanými gullies), které jsou známé z povrchu Marsu.[4] V hypotéze sublimace ledu je pak nízko ležící tmavý materiál interpretován jako vrstva, která je tvořena částicemi pocházejícími z okraje kráterů bez přítomnosti ledu.

Relativní stáří různých jednotek na povrchu Callisto se dá určit za pomoci četnosti impaktních kráterů, které se na jejich povrchu nacházejí. Čím je povrch starší, tím více impaktních kráterů se na něm nachází.[35] Absolutní datování povrchu zatím neproběhlo, ale na základě teoretických úvah se předpokládá, že krátery poseté planiny jsou okolo 4,5 miliardy let staré, což odpovídá téměř době vzniku sluneční soustavy. Stáří multi-prstencových struktur a impaktních kráterů záleží na zvolené rychlosti vzniku impaktních kráterů a různí autoři se rozcházejí v datování mezi 1 až 4 miliardami let.[9][30]

Atmosféra a ionosféra

Indukované magnetické pole kolem Callisto

Callisto má velmi slabou atmosféru tvořenou oxidem uhličitým.[11] Byla detekována zařízením Near Infrared Mapping Spectrometer (NIMS) na palubě sondy Galileo z absorpcí záření o vlnové délce 4,2 mikrometru. Povrchový tlak atmosféry byl určen na 7,5×10−12 baru a hustota částic na 4×108 cm−3. Jelikož takto slabá atmosféra by se ztratila za pouhé čtyři dny, musí být konstantně doplňována, pravděpodobně sublimací suchého ledu z měsíční ledové kůry,[11] což by bylo ve shodě s hypotézou sublimační degradace povrchu vysvětlující vznik povrchových pahorků.

Ionosféra Callisto byla poprvé detekována během průletu sondy Galileo,[13] její hustota elektronů dosahující (7 až 17)×104 cm−3 nemůže být vysvětlena pouhou fotoionizací atmosférického oxidu uhličitého. Z toho důvodu existuje možnost, že v atmosféře Callisto v současnosti dominuje molekulární kyslík, který je 10 až 100 krát četnější než CO2.[12] Nicméně kyslík zatím nebyl přímo v atmosféře Callisto detekován. Pozorování za pomoci Hubbleova vesmírného dalekohledu (HST) určily horní limit jeho možné koncentrace v atmosféře.[36] V ten samý čas byl HST schopen detekovat kondenzovaný kyslík zachycený na povrchu Callisto.[37]

Původ a vývoj

Částečná diferenciace Callisto (odvozena například z měření momentu setrvačnosti) znamená, že měsíc se nikdy uvnitř nezahřál natolik, aby došlo k roztavení jeho ledové složky.[15] Proto se jako nejvíce pravděpodobný model jeví vznik měsíce pomocí pomalé akrece v nízkohustotní mlhovině tvořené plynem a prachem, obíhající okolo Jupiteru po jeho zformování.[14] Takovýto pomalý stupeň akrece by mohl umožnit držet krok ochlazování měsíce s akumulací tepla způsobenou impakty, rozpadem radioaktivních prvků a kontrakcí měsíce a tím zabránit roztavení materiálu a rychlé diferenciaci.[14] Možný čas potřebný pro vznik Callisto se pak pohybuje mezi 0,1–10 milióny let.[14]

Pohled na erodované (horní) a téměř zcela erodované (dolní) ledové vrcholky (vysoké okolo sta metrů), které byly pravděpodobně zformovány dopadem ejekty vyvržené při vzniku prastarých kráterů.

Pozdější evoluce Callisto po akreci závisela na bilanci tepla z radioaktivních rozpadů, ochlazování tepelnou kondukcí poblíž povrchu a subsolidovou konvekcí uvnitř měsíce.[22] Podrobnosti subsolidové konvekce v ledu jsou zdrojem největších nejistot v modelech všech ledových měsíců. Je známo, že vzniknou, když je teplota dostatečně blízko bodu tání, vzhledem k teplotní závislosti viskozity ledu.[38] Subsolidová konvekce v ledových tělesech je pomalý proces s pohybem ledu okolo 1 cm/rok, ale ve skutečnosti se i tak jedná o velice efektivní chladicí mechanismus z dlouhodobého hlediska.[38] Zdá se, že probíhá v podmínkách, kdy pevná chladná vrstva při povrchu měsíce vede teplo kondukcí, zatímco pod ní se led nachází v subsolidovém stavu, takže může vést teplo konvekcí.[15][38] Vnější konduktivní vrstva u Callisto odpovídá chladné a pevné litosféře o tloušťce 100 km. Její přítomnost by vysvětlila nepřítomnost jakýchkoliv známek vnitřní aktivity na povrchu měsíce.[38][39] Konvekce ve vnitřních částech měsíce může být v různých vrstvách odlišná, protože vlivem vysokých tlaků zde se vodní led vyskytuje v různých krystalických fázích od tzv. ledu I na povrchu až po led VII hluboko uvnitř měsíce.[22] Subsolidová konvekce v nitru Callisto mohla bránit tání ledu ve větším měřítku, takže nemohla proběhnout žádná vnitřní diferenciace tělesa, která by jinak vedla k vytvoření velkého kamenného jádra a ledové kůry. Vlivem konvekčních procesů zde však probíhalo jen velmi pomalé a částečné oddělování kamenných materiálů a ledu, a to v časovém měřítku miliard let, a je možné, že tento proces stále není ukončen.[39]

Podle toho, co zatím o Callisto víme, nelze vyloučit existenci vrstvy či „oceánu“ kapalné vody pod povrchem měsíce. To je spojeno s anomálním chováním ledu krystalické fáze I, jehož teplota tání klesá s tlakem, a to až na 251 Kelvinů při tlaku 2 070 barů.[15] Ve všech realistických modelech vnitřní stavby Callisto teplota ve vrstvě v hloubce mezi 100–200 km je velmi blízko této anomální teploty tání nebo ji lehce překračuje.[22][38][39] Přítomnost i malého množství čpavku (okolo 1–2 hmotnostních %) téměř garantuje existenci kapalné vrstvy, jelikož čpavek dále snižuje teplotu tání.[15]

Zatímco objemově je Callisto velice podobný Ganymedu, jeho geologická historie byla pravděpodobně jednodušší. Povrch Callisto byl snad formován impakty a dalšími exogenními pochody.[9] Na rozdíl od sousedního Ganymedu, který má povrch pokryt rýhami, existuje jen málo náznaků o tektonických procesech na Callisto.[8] Relativně jednoduchá geologická historie Callisto tak umožňuje planetologům využívat měsíc jako referenční těleso pro srovnávací studie s více aktivními a komplexními světy.[8]

Možný život v oceánu

Podobně jako v případě Europy a Ganymedu, i na Callisto by se potenciálně mohl nacházet mimozemský mikrobiální život ve slaném oceánu pod povrchem Callisto.[16] Nicméně případné životní podmínky na Callisto jsou nehostinnější než u Europy. Hlavními důvody jsou nedostatek spojení s pevným materiálem a nižší tepelný tok z vnitřních oblastí Callisto.[16] Torrence Johnson k možnosti života na Callisto ve srovnání s dalšími Galileovo měsíci řekl:[40]

Základní ingredience pro život, které my nazýváme „pre-biotická chemie“, jsou četné na mnohých tělesech sluneční soustavy, jako jsou komety, asteroidy a ledové měsíce. Biologové předpokládají, že pro podporu života je potřeba kapalná voda a energie, takže je vzrušující najít další svět, kde by kapalná voda mohla existovat. Ale energie je dalším předpokladem a v současnosti je oceán Callisto zahříván pouze rozpady radioaktivních prvků, kdežto Europa má navíc ještě teplo produkované slapovými jevy kvůli blízkosti k Jupiteru.

Na základě výše zmíněného názoru a dalších vědeckých pozorování se věří, že největší možnost výskytu mimozemského bakteriálního života je na Europě.[16][41]

Průzkum

Průlety amerických sond Pioneer 10 a Pioneer 11 kolem Jupiteru v 70. letech 20. století přinesly jen málo nových informací, které by nebyly známé z pozorování pozemskými teleskopy.[4] Průlom přišel až s další generací amerických sond Voyager 1 a Voyager 2, které Joviánskou soustavou prolétly mezi roky 1979 až 1980. Sondy pořídily snímky téměř poloviny povrchu Callisto s rozlišením mezi 1 až 2 kilometry na pixel, určily přesně teplotu povrchu, hmotnost a tvar.[4] Druhá část výzkumu proběhla mezi lety 1994 až 2003, když kolem měsíce osmkrát těsně prolétla další americká sonda Galileo. Poslední průlet C30 v roce 2001 se odehrál jen 138 km nad povrchem měsíce. Sonda Galileo dokončila snímkování povrchu s množstvím snímků o rozlišení 15 metrů u vybraných oblastí.[9] V roce 2000 sonda Cassini, na své cestě k Saturnu, pořídila v infračerveném spektru vysoce kvalitní snímky všech Galileových měsíců včetně Callisto.[24] Mezi únorem až březnem roku 2007 pořídila nové snímky ve viditelném světle a provedla spektrální měření sonda New Horizons na své cestě k Plutu.[42]

Na rok 2020 se plánuje start společného projektu americké NASA a evropské ESA s názvem Europa Jupiter System Mission (EJSM) za účelem výzkumu Jupiterových měsíců. V únoru 2009 bylo oznámeno, že projektu se dává přednost před misí Titan Saturn System Mission.[43] Mise EJSM sestává z Jupiter Europa Orbiter pod patronací NASA a Jupiter Ganymede Orbiter vedenou ESA.[44]

Případná kolonizace

Umělecká představa základny na povrchu Callisto[45]

V roce 2003 provedla americká NASA studii nazvanou „Human Outer Planets Exploration“ (HOPE) týkající se budoucího pilotovaného průzkumu vnějších oblastí sluneční soustavy. Cílem detailního výzkumu se stal měsíc Callisto.[17][46]

V rámci studie se zvažovalo využití Callisto jako potenciálního tělesa, kde by se mohla postavit povrchová základna využívaná pro produkci paliva potřebného pro průzkum vnějších oblastí sluneční soustavy.[45] Výhody Callisto jsou nižší radiace, jelikož se měsíc nachází nejdále z Galileových měsíců, a geologická stabilita povrchu. Stálá základna by mohla být využita během průzkumu Europy, či by byla ideálně umístěna pro servis lodí pro průzkum vnějších okrajů sluneční soustavy, které by kolem Jupiteru prolétaly za použití efektu gravitačního praku po zastávce na Callisto.[17]

Ve zprávě z prosince 2003 NASA uvedla, že by se pokus o pilotovanou misi ke Callisto mohl uskutečnit ve 40. letech 21. století.[47]

Odkazy

Poznámky

  1. Apocentrum je odvozeno od vedlejší osy a a excentricity e: .
  2. Plocha povrchu je odvozena z poloměru r: .
  3. Objem v je odvozen z poloměru r: .
  4. Povrchová gravitace odvozena z hmotnosti m, gravitační konstanty a poloměru r: .
  5. Úniková rychlost odvozena z hmotnosti m, gravitační konstanty a poloměru r: .
  6. Bezrozměrný moment setrvačnosti lze vypočítat jako I/(mr^2), kde I je moment setrvačnosti, m hmotnost a r střední poloměr. Pro homogenní kouli je bezrozměrný moment roven 0,4, avšak čím více hustota roste směrem ke středu, tím je hodnota nižší.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Callisto (moon) na anglické Wikipedii.

  1. a b c Galilei, G.; Sidereus Nuncius (March 13, 1610)
  2. a b c d e Planetary Satellite Mean Orbital Parameters . Jet Propulsion laboratary, California Institute of Technology. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h ANDERSON, J. D., Jacobson, R. A.; McElrath, T. P.; et al.. Shape, mean radius, gravity field and interior structure of Callisto. Icarus. 2001, roč. 153, s. 157–161. Dostupné online. DOI 10.1006/icar.2001.6664. 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Bagenal, F.; Dowling, T.E.; McKinnon, W.B., Chapman, Clark R.; Bierhaus, Edward B. et al. Callisto. : Cambridge University Press, 2004. Dostupné online.  Archivováno 27. 3. 2009 na Wayback Machine.
  5. a b c MUSOTTO, Susanna, Varadi, Ferenc; Moore, William; Schubert, Gerald. Numerical Simulations of the Orbits of the Galilean Satellites. Icarus. 2002, roč. 159, s. 500–504. Dostupné online. DOI 10.1006/icar.2002.6939. 
  6. a b COOPER, John F., Johnson, Robert E.; Mauk, Barry H.; et al. Energetic Ion and Electron Irradiation of the Icy Galilean Satellites. Icarus. 2001, roč. 139, s. 133–159. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-02-2009. DOI 10.1006/icar.2000.6498.  Archivováno 25. 2. 2009 na Wayback Machine.
  7. a b c d e f g h i KUSKOV, O.L., Kronrod, V.A. Internal structure of Europa and Callisto. Icarus. 2005, roč. 177, s. 550–369. Dostupné online. DOI 10.1016/j.icarus.2005.04.014. 
  8. a b c d e SHOWMAN, Adam P., Malhotra, Renu. The Galilean Satellites. Science. 1999, roč. 286, s. 77–84. Dostupné online . DOI 10.1126/science.286.5437.77. PMID 10506564.  Archivováno 14. 5. 2011 na Wayback Machine.
  9. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u GREELEY, R., Klemaszewski, J. E.; Wagner, L.; et al.. Galileo views of the geology of Callisto. Planetary and Space Science. 2000, roč. 48, s. 829–853. Dostupné online. DOI 10.1016/S0032-0633(00)00050-7. 
  10. a b c d MOORE, Jeffrey M., Asphaug, Erik; Morrison, David; et al. Mass Movement and Landform Degradation on the Icy Galilean Satellites: Results of the Galileo Nominal Mission. Icarus. 1999, roč. 140, s. 294–312. Dostupné online. DOI 10.1006/icar.1999.6132. 
  11. a b c CARLSON, R. W., et al.. A Tenuous Carbon Dioxide Atmosphere on Jupiter's Moon Callisto. Science. 1999, roč. 283, s. 820–821. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-03. DOI 10.1126/science.283.5403.820. PMID 9933159.  Archivováno 3. 10. 2008 na Wayback Machine.
  12. a b LIANG, M. C., Lane, B. F.; Pappalardo, R. T.; et al.. Atmosphere of Callisto. Journal of Geophysics Research. 2005, roč. 110, s. E02003. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-12-2011. DOI 10.1029/2004JE002322.  Archivováno 25. 2. 2009 na Wayback Machine.
  13. a b KLIORE, A. J., Anabtawi, A; Herrera, R. G.; et al.. Ionosphere of Callisto from Galileo radio occultation observations. Journal of Geophysics Research. 2002, roč. 107, s. 1407. Dostupné online. DOI 10.1029/2002JA009365. 
  14. a b c d CANUP, Robin M., Ward, William R. Formation of the Galilean Satellites: Conditions of Accretion. The Astronomical Journal. 2002, roč. 124, s. 3404–3423. Dostupné online . DOI 10.1086/344684. 
  15. a b c d e f g h i SPOHN, T., Schubert, G. Oceans in the icy Galilean satellites of Jupiter?. Icarus. 2003, roč. 161, s. 456–467. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-02-2008. DOI 10.1016/S0019-1035(02)00048-9.  Archivováno 27. 2. 2008 na Wayback Machine.
  16. a b c d LIPPS, Jere H., Delory, Gregory; Pitman, Joe; et al. Astrobiology of Jupiter’s Icy Moons. Proc. SPIE. 2004, roč. 5555, s. 10. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-08-2008. DOI 10.1117/12.560356.  Archivováno 20. 8. 2008 na Wayback Machine.
  17. a b c TRAUTMAN, Pat, Bethke, Kristen. Revolutionary Concepts for Human Outer Planet Exploration (HOPE) . NASA, 2003 . Dostupné v archivu pořízeném dne 19-01-2012. 
  18. a b Satellites of Jupiter . The Galileo Project . Dostupné online. 
  19. Marius, S.. Mundus Iovialis anno M.DC.IX Detectus Ope Perspicilli Belgici. : , 1614. Dostupné online. 
  20. BARNARD, E. E. Discovery and Observation of a Fifth Satellite to Jupiter. Astronomical Journal. 1892, roč. 12, s. 81–85. Dostupné online. DOI 10.1086/101715. 
  21. BILLS, Bruce G. Free and forced obliquities of the Galilean satellites of Jupiter. Icarus. 2005, roč. 175, s. 233–247. Dostupné online. DOI 10.1016/j.icarus.2004.10.028. 
  22. a b c d FREEMAN, J. Non-Newtonian stagnant lid convection and the thermal evolution of Ganymede and Callisto. Planetary and Space Science. 2006, roč. 54, s. 2–14. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-08-2007. DOI 10.1016/j.pss.2005.10.003.  Archivováno 24. 8. 2007 na Wayback Machine.
  23. Frederick A. Ringwald. SPS 1020 (Introduction to Space Sciences) online. California State University, Fresno, 2000-02-29 cit. 2009-07-04. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-20. 
  24. a b BROWN, R. H., Baines, K. H.; Bellucci, G.; et al.. Observations with the Visual and Infrared Mapping Spectrometer (VIMS) during Cassini’s Flyby of Jupiter. Icarus. 2003, roč. 164, s. 461–470. Dostupné online. DOI 10.1016/S0019-1035(03)00134-9. 
  25. NOLL, K.S. Detection of SO2 on Callisto with the Hubble Space Telescope pdf. Lunar and Planetary Science XXXI, 1996 cit. 2010-06-18. S. 1852. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-04. 
  26. a b HIBBITTS, C.A., McCord, T. B.; Hansen, G.B. Distributions of CO2 and SO2 on the Surface of Callisto pdf. Lunar and Planetary Science XXXI, 1998 cit. 2010-06-18. S. 1908. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-04. 
  27. KHURANA, K. K., et al.. Induced magnetic fields as evidence for subsurface oceans in Europa and Callisto. Nature. 1998, roč. 395, s. 777–780. Dostupné online pdf. DOI 10.1038/27394. 
  28. a b ZIMMER, C., Khurana, K. K. Subsurface Oceans on Europa and Callisto: Constraints from Galileo Magnetometer Observations. Icarus. 2000, roč. 147, s. 329–347. Dostupné online pdf. DOI 10.1006/icar.2000.6456. 
  29. ANDERSON, J. D., Schubert, G.; Jacobson, R. A.; et al.. Distribution of Rock, Metals and Ices in Callisto. Science. 1998, roč. 280, s. 1573–1576. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-09-2007. DOI 10.1126/science.280.5369.1573. PMID 9616114.  Archivováno 26. 9. 2007 na Wayback Machine.
  30. a b ZAHNLE, K., Dones, L. Cratering Rates on the Galilean Satellites. Icarus. 1998, roč. 136, s. 202–222. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-02-2008. DOI 10.1006/icar.1998.6015.  Archivováno 27. 2. 2008 na Wayback Machine.
  31. a b c d Bender, K. C.; Rice, J. W.; Wilhelms, D. E.; Greeley, R. Geological map of Callisto online. U.S. Geological Survey, 1997. Dostupné online. 
  32. Wagner, R.; Neukum, G.; Greeley, R; et al. (March 12–16, 2001). "Fractures, Scarps, and Lineaments on Callisto and their Correlation with Surface Degradation" (pdf). 32nd Annual Lunar and Planetary Science Conference. 
  33. a b Controlled Photomosaic Map of Callisto JC 15M CMN online. 2002. vyd. U.S. Geological Survey. Dostupné online. 
  34. KLEMASZEWSKI, J.A., Greeley, R. Geological Evidence for an Ocean on Callisto pdf. Lunar and Planetary Science XXXI, 2001. S. 1818. Dostupné online. 
  35. CHAPMAN, C.R., Merline, W.J.; Bierhaus, B.; et al. Populations of Small Craters on Europa, Ganymede, and Callisto: Initial Galileo Imaging Results pdf. Lunar and Planetary Science XXXI, 1997. S. 1221. Dostupné online. 
  36. STROBEL, Darrell F., Saur, Joachim; Feldman, Paul D.; et al. Hubble Space Telescope Space Telescope Imaging Spectrograph Search for an Atmosphere on Callisto: a Jovian Unipolar Inductor. The Astrophysical Journal. 2002, roč. 581, s. L51–L54. Dostupné online. DOI 10.1086/345803. 
  37. SPENCER, John R., Calvin, Wendy M. Condensed O2 on Europa and Callisto. The Astronomical Journal. 2002, roč. 124, s. 3400–3403. Dostupné online pdf. DOI 10.1086/344307. 
  38. a b c d e MCKINNON, William B. On convection in ice I shells of outer Solar System bodies, with detailed application to Callisto. Icarus. 2006, roč. 183, s. 435–450. Dostupné online. DOI 10.1016/j.icarus.2006.03.004. 
  39. a b c NAGEL, K.a, Breuer, D.; Spohn, T. A model for the interior structure, evolution, and differentiation of Callisto. Icarus. 2004, roč. 169, s. 402–412. Dostupné online. DOI 10.1016/j.icarus.2003.12.019. 
  40. PHILLIPS, T. Callisto makes a big splash online. Science@NASA, 1998-10-23 cit. 2010-06-28. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-29. 
  41. FRANÇOIS, Raulin. Exo-Astrobiological Aspects of Europa and Titan: from Observations to speculations. Space Science Reviews. 2005, roč. 116, s. 471–487. Dostupné online pdf. DOI 10.1007/s11214-005-1967-x. [nedostupný zdroj
  42. MORRING, F. Ring Leader. Aviation Week & Space Technology. 2007-05-07, s. 80–83. 
  43. RINCON, Paul. Jupiter in space agencies' sights online. BBC News, 2009-02-20 cit. 2009-02-20. Dostupné online. 
  44. Europa Jupiter System Mission (EJSM) online. NASA cit. 2009-08-09. Dostupné v archivu pořízeném dne 11-08-2009. 
  45. a b Vision for Space Exploration pdf. NASA, 2004. Dostupné online. 
  46. TROUTMAN, Patrick A., Bethke, Kristen; Stillwagen, Fred; Caldwell, Darrell L. Jr.; Manvi, Ram; Strickland, Chris; Krizan, Shawn A. Revolutionary Concepts for Human Outer Planet Exploration (HOPE). American Institute of Physics Conference Proceedings. 28 January 2003, roč. 654, s. 821–828. DOI 10.1063/1.1541373. 
  47. High Power MPD Nuclear Electric Propulsion (NEP) for Artificial Gravity HOPE Missions to Callisto online. NASA cit. 2010-02-14. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-02. 

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Callisto
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Údolí Káthmándú
Údolí panenek
Úmrtí v roce 2022
Úmrtí v roce 2023
Úzkorozchodná dráha
Číňané
Čína
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Černá Hora
Červ#Helminthes
Česká vlajka
Česká Wikipedie
Čip
Členské státy NATO
Člověk
Čočková galaxie
Ču Jou-sung
Říše Čching
Říše Ming
Šákja
Šiveluč
Štýrský Hradec
Židovská legie
Židovská národní rada
Κατμαντού
Катманду
Կատմանդու
Քաթմանտու
קאטמאנדו
קטמנדו
كاتماندو
كاتماندۇ
کاتماندو
کاتماندوو
کٹھمنڈو
کٽمنڊو
काठमांडू
काठमांडो
काठमाडौँ
काठमाडौं
काठमाण्डु
काठमाण्डू
কাঠমাণ্ডু
কাঠমান্ডু
ਕਠਮੰਡੂ
કાઠમંડુ
କାଠମାଣ୍ଡୁ
காட்மாண்டு
ఖాట్మండు
ಕಠ್ಮಂಡು
കാഠ്മണ്ഡു
කත්මන්ඩු
กาฐมาณฑุ
ກາດມານດຸ
ཀ་ཏ་མན་ཏུ།
ခတ္တမန္ဒုမြို့
კატმანდუ
ካትማንዱ
ᱠᱟᱴᱷᱢᱟᱱᱰᱩ
カトマンズ
加德满都
加德滿都
카트만두
1. květen
11. duben
1303
14. duben
1418
1584
1585
1673
1674
17. duben
1862
1884
19. duben
1912
1913
1922
1923
1942
1963
1967 ve filmu
1977
1992
2. duben
20. duben
2008
2021
2023
22. duben
23. duben
238
24. duben
24. listopad
26. duben
28. březen
28. duben
36 pohledů na horu Fudži
4. duben
5. květen
Aaron Spelling
Abel Posse
Achdut ha-avoda
Ahmad Jamal
Alexander Fleming
Alija
Amšuvarman
Angélique du Coudray
Aniko
Antarktida
Antibiotikum
Apple II
Archeologický nález
Areál (biologie)
Ariane 5
Ascarididae
Ascaris
Asie
Augustin Heřman
Aun Schan Su Ťij
Autonomní plovoucí přistávací plošina
Autonomní plovoucí přistávací plošina#Of Course I Still Love You
Autozóm
Azovstal
Azurit
Bágmatí
Bágmatí (provincie)
Balbinus
Bar Giora
Ben Ferencz
Bettie Page
Bhaktapúr
Bhrkutí
Bitva o Madagaskar
Bitva o Mariupol
Bitva u Puebly
Blue note
Blue Note (New York)
Boca Chica (Texas)
Bohuslav Korejs
Bolševici
Bondování
Boudhanáth
Briga
Buddhismus
Bzenecká lípa
Callisto
Catmandu
Catmandum
Chápan středoamerický
Charles Manson
Chléb
Chufuova pyramida
Chu Čeng-jen
Commons:Czech Wiki Photo
Commons:Featured pictures/cs
Craig Breen
Džang Bahádur
Džem
Dalmácie
Dana Němcová
David Ben Gurion
Deklarace nezávislosti Státu Izrael
Demodulátor
Dolnoslezské vojvodství
Doněcké akademické oblastní činoherní divadlo
Donald Trump
Dopravní letoun
Dragon (kosmická loď)
Dragon C110
Druhá světová válka
Dubrovník
Dynastie Jižní Ming
Ekonomické důsledky ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Elena Pampulovová
Emilia Galotti
Emmanuel Macron
Encyklopedie
EPrix Berlína
Ernst Boris Chain
Etnologie
Europa (měsíc)
Evropa
Evropská kosmická agentura
Evropská unie
Falcon 9 Full Thrust
Finsko
First-person shooter
Florida
Formule E
Francie
Francouzská intervence v Mexiku
Galileovy měsíce
Ganymedes (měsíc)
Gotthold Ephraim Lessing
Grónsko
Grahamova země
Guy Lafleur
Ha-Šomer
Hagana
Hasič
Himálaj
Hinduismus
Histadrut
Hlístice
Hlavní strana
Hnutí Svoboda (Slovinsko)
Hokusai Kacušika
Hospodářský růst
Howard Walter Florey
Hradní stráž
Hunga Tonga – Hunga Haʻapai
Hunga Tonga – Hunga Haʻapai#Erupce 2021–2022
Husitství
Hustota zalidnění
Iceberg
Ignacio Zaragoza
Indie
Indoganžská nížina
Indonésie
Ingenuity
Integrovaný obvod
Istanbulská univerzita
Izrael
Jacques Gaillot
Jakov Milatović
James McNeill Whistler
Jana Lorencová
Janez Janša
Jan Kostrhun
Japonský dřevořez
Japonsko
Jazz
Jeruzalém
Jižní Asie
Jicchak Ben Cvi
Jihoasijské sdružení pro regionální spolupráci
Josep Fusté
Jupiter (planeta)
Jupiter Icy Moons Explorer
Káthmándú
Káthmandu
Kérala
Köppenova klasifikace podnebí
Křižákovití
Křižák obloukový
Kaligrafie
Kamčatka
Karyotyp
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Katemandu
Kathmandau
Kathmandu
Kathmandu (stad)
Kathmandu (Steed)
Kathmandu (ulohang dakbayan sa Nepal)
Katmandó
Katmandù
Katmandú
Katmandû
Katmandū
Katmandoe
Katmandou
Katmandu
Katmanduo
Kermadekovy ostrovy
Kidd Jordan
Klaus Schulze
Klimagram
Kolofon
Kolo od vozu
Koordinovaný světový čas
Kopřivka obecná
Kormorán velký
Korzár
Kosatka dravá
Kostnický koncil
Kršna
Kras#Krasové jevy
Kraslice
Kuo-c’-ťien
Lékař
Lalitpur
La Grace
Ledová kra
Let Kunovice
Let L-410 NG
Liččhaviové
Lockheed F-117 Nighthawk
Lofoty
Lumbiní
Múte Bourup Egede
Mýtus
Maňdžušrí
Madagaskar
Mahulena Čejková
Maia Sanduová
Malá Strana
Malachit
Mamlúci
Mangrovy
Manuel Estiarte
Mapaj
Mapa světa
Mariupol
Marxismus
Mary Quantová
Meda Mládková
Meruňka obecná
Meteoritické jezero
Mezifrekvenční zesilovač
Mezinárodní měnový fond
Mezinárodní vesmírná stanice
Mikrobiologie
Milo Đukanović
Mittelbau-Dora
Mlhovina Tarantule
Moldavsko
Mongolové
Monopost
Moravský kras
Moskenesøy
Moskva
Most Legií
Muzeum Orsay
Mwai Kibaki
Myanmar
Nádory mozku
Náhorní plošina
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní (Praha)
Národní liga pro demokracii
Národní muzeum v Krakově
Národní park
Národní park Severovýchodní Grónsko
Névárština
Névárci
Nadace Wikimedia
Nadmořská výška
Nanking
Nepál
Nepálština
Neslovice
Neurochirurgie
New York
New York City Fire Department
Nigel Lawson
NIO Formula E Team
Nobelova cena za fyziologii a lékařství
Nukleárie
Období Edo
Oceánické podnebí
Okres Brno-venkov
Operace (medicína)
Opice
Pátan (Nepál)
Příze
Půlnoční slunce
Pašupati
Pašupatináth
Padělek
Pagoda
Palestina v osmanském období
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Parazitismus
Parní lokomotiva
Pastel (křída)
Patočkova hora
Pavol Mešťan
Pavouci
Pečeť
Penicilin
Perseverance
Petrohrad
Po'alej Cijon
Podmořská sopka
Podněstří
Pohlavní chromozom
Polární záře
Poltava
Pomlázka
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Pražský hrad
Pravda (noviny)
Prezident Černé Hory
Prezident Izraele
Provincie Nepálu
Pupienus
Purány
Q3037
Rügensche Kleinbahn
Rašínovo nábřeží
Radim Uzel
Ravi Coltrane
Rožnov pod Radhoštěm
Robert Fico
Robert Golob
Robert Kaliňák
Rodné jméno
Roman Polański
Rozloha
Ruční pletení
Rujána
Ruská invaze na Ukrajinu
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Ruské impérium
Rusko
Rybář
São Paulo
Sète
Süan-cang
Sýrie
Saffirova–Simpsonova stupnice
Sametová revoluce
Sanskrt
Satelitní fotografie
Sergio Gori
Severoatlantická aliance
Seznam nositelů Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství
Seznam prezidentů Spojených států amerických
Sharon Tate
Sibiř
Silueta
Sionismus
Slovenska demokratska stranka
Slovensko
Slovinsko
Smajlík
Songcän Gampo
Sopečná erupce
Sopečný popel
Soubor:Болото-смайлик.jpg
Soubor:Кришталеві крила.jpg
Soubor:Мармалад од кајсии 2.jpg
Soubor:07R01.jpg
Soubor:1 dubrovnik pano - edit1.jpg
Soubor:2015-03-08 Swayambhunath, Katmandu, Nepal.jpg
Soubor:2023-04-23 Motorsport, ABB FIA Formula E World Championship, Berlin E-Prix 2023 1DX 1445 by Stepro.jpg
Soubor:Apple-II.jpg
Soubor:Ascaris male 200x section.jpg
Soubor:Azurite - New Nevada Lode, La Sal, Utah, USA.jpg
Soubor:Bettie Page-2.jpg
Soubor:Cartwheel Galaxy (NIRCam and MIRI Composite Image) (weic2211a).jpeg
Soubor:Casa Danzante, Praga, República Checa, 2022-07-01, DD 01.jpg
Soubor:Church of light.jpg
Soubor:CRS-8 (26239020092).jpg
Soubor:Czechy pisanki czerwone 1.jpg
Soubor:Danmark O, Fohn Fjord, Renodde.70°N 26°W (76566707).jpg
Soubor:Escale à Sète 2022 D.jpg
Soubor:Evening view of the mountain range from Patan, Lalitpur.jpg
Soubor:Fishermen at work by Shagil Kannur.jpg
Soubor:Flag of Kathmandu.svg
Soubor:Flag of Koryakia.svg
Soubor:Flag of Mars.svg
Soubor:Geoffroy's spider monkey (Ateles geoffroyi yucatanensis) Peten 2.jpg
Soubor:Ghanta Ghar-Trichandra College-Kathmandu-1591.jpg
Soubor:Global tropical cyclone tracks-edit2.jpg
Soubor:Great Sphinx of Giza (أبو الهول).jpg
Soubor:Great Wave off Kanagawa2.jpg
Soubor:Guard at the Prague castle, Prague - 7620 (cropped).jpg
Soubor:Human karyotype with bands and sub-bands.png
Soubor:Kathmandu, Nepal.JPG
Soubor:Kathmandu 1811.jpg
Soubor:Kathmandu City during monsoon.jpg
Soubor:Kathmandu durbar square.jpg
Soubor:Killer Whales Hunting a Seal.jpg
Soubor:LET L-410NG OK-NGA ILA Berlin 2016 09.jpg
Soubor:Locus3.jpg
Soubor:Macierzynstwo 1905.jpg
Soubor:Macracantha arcuata - Curved Spiny Spider (8550192839) by Rushen edit.jpg
Soubor:Manel Estiarte (Diada de Sant Jordi 2009).jpg
Soubor:Medbud BuddhaManjushri.jpg
Soubor:Moltbærtinden and Breiflogtinden over Reinevågen in Moskenes, Nordland, Norway, 2022 June.jpg
Soubor:Municipal Market of São Paulo city.jpg
Soubor:Narodni Divadlo, Estates Theater, Prague - 8638.jpg
Soubor:Nepaul valley map 1802.jpg
Soubor:Old narayanhiti palace.jpg
Soubor:Panoramic view of Kathmandu Valley from Swoyambhu hill.jpg
Soubor:Pashupatinath Temple-2020.jpg
Soubor:Patočkova hora.jpg
Soubor:Persimmon and Three Yellow Tangerines.jpg
Soubor:Phalacrocorax carbo, Egretta garzetta and Mareca strepera in Taudha Lake.jpg
Soubor:Puente de las Legiones, Praga, República Checa, 2022-07-01, DD 11-13 HDR.jpg
Soubor:Rügen asv2022-08 img27 Lauterbach Mole Bahnhof.jpg
Soubor:Rainbow yarn for knitting, display in front of a needlework shop in Graz, Austria, GW23-100.jpg
Soubor:Ravi Coltrane at the Blue Note, March 7, 2023-L1002389.jpg
Soubor:Sharon Tate Valley of the Dolls 1967 - Restoration.jpg
Soubor:Synthetic Production of Penicillin TR1468.jpg
Soubor:Tarantula Nebula by JWST.jpg
Soubor:Tonga Volcano Eruption 2022-01-15 0320Z to 0610Z Himawari-8 visible.gif
Soubor:Tundikhel2020a.jpg
Soubor:View of the Kathmandu Valley from Swayambhunath stupa.png
Soubor:Whistlers Mother high res.jpg
Soubor:Wroclaw- Dworzec, perony.jpg
Soubor:WTC-Fireman requests 10 more colleagesa.jpg
Soubor:Yitzhak Ben-Zvi.jpg
Soubor:Závrt v Moravském krasu.jpg
Souhvězdí Sochaře
SpaceX
SpaceX CRS-8
SpaceX South Texas launch site
Speciální:Co odkazuje na/Káthmándú
Speciální:Hledání
Speciální:Kategorie
Speciální:Moje diskuse
Speciální:Moje příspěvky
Speciální:Náhodná stránka
Speciální:Nové stránky
Speciální:Poslední změny
Speciální:Související změny/Káthmándú
Speciální:Speciální stránky
Speciální:Statistika
Spojené státy americké
Stát
Střední Amerika
Střelecký ostrov
Stanisław Wyspiański
Starosta
Starship (SpaceX)
Starship Test Flight
Stavovské divadlo
Světelný rok
Světová banka
Světová ekonomika
Světové obchodní centrum
Svajambhúnáth
Třída T 47
Tančící dům
Tantrismus
Tate-LaBianca
Telefonní předvolba
Teroristické útoky 11. září 2001
Texas
Theodor Pištěk (výtvarník)
Tibet
Tibetský buddhismus
Tichý oceán
Tiskař
Tonga
TripAdvisor
Tropická cyklóna
Tropický deštný les
Tuleň krabožravý
Turbovrtulový motor
Turecko
Turkické národy
Ukijo-e
Ukrajina
Ukrajinská vlajka
Vážka žlutavá
Vík í Mýrdal
Východní pobřeží Spojených států amerických
V-2
Valašské muzeum v přírodě
Velikonoční pondělí
Velká sfinga v Gíze
Velká vlna u pobřeží Kanagawy
Velký Magellanův oblak
Vesmírný dalekohled Jamese Webba
Vichistická Francie
Viktor Zvjahincev
Vláda Černé Hory
Vladimirská oblast
Vladimir Kara-Murza
Vladlen Tatarskij
Vlajka Korjackého autonomního okruhu
Vlasta Prachatická
Vlhké subtropické podnebí
Vltava
Vojenská junta
Vojenský převrat v Myanmaru 2021
Volavka stříbřitá
Volby do Knesetu 1949
Volby prezidenta Francie 2022
Vratislav (město)
Vratislav Effenberger
Vzdušný prostor
Whistlerova matka
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikimedia Commons#Obrázky roku
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Článek týdne/2023
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Obrázek týdne/2023
Wikipedie:Obrázek týdne/Archiv
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/duben
Wikipedie:Vybraná výročí dne/květen
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zajímavosti/2023
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wolfenstein 3D
Wrocław Główny
Západní Evropa
Západ slunce
Závrt
Zatčení
Zdeněk Fiala
Zdeněk Ziegler
Zelinářství
Zeměpisné souřadnice
Zemětřesení v Nepálu 2015




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk