Carl Vaugoin
Narození	8. července 1873 Vídeň
Úmrtí	10. června 1949 (ve věku 75 let) Kremže
Místo pohřbení	Hietzingský hřbitov
Povolání	politik
Politické strany	Křesťansko-sociální strana Vaterländische Front
Nábož. vyznání	katolická církev
Funkce	rakouský vicekancléř (1929–1930) kancléř Rakouska (1930) člen rakouské Národní rady … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carl Vaugoin (8. července 1873 Vídeň – 10. června 1949 Kremže) byl rakouský politik, představitel Křesťansko-sociální strany, jejímž předsedou byl v letech 1930 až 1933. Od 30. září 1930 do 4. prosince 1930 byl kancléřem Rakouska. Dosáhl unikátní bilance - byl ministrem obrany v patnácti vládních kabinetech v letech 1921 až 1933.

Život

Byl synem klenotníka a vídeňského městského rady. Po maturitě v roce 1892 se přihlásil jako roční dobrovolník s cílem stát se kariérním důstojníkem, ale byl shledán pro tento úkol nevhodným a v roce 1899 byl poslán do civilu. Od roku 1898 pracoval jako účetní dolnorakouské zemské vlády. Toho roku také vstoupil do Křesťansko-sociální strany, kterou v letech 1912 až 1920 zastupoval ve vídeňském zastupitelstvu. První světovou válku, po krátkém působení na frontě, strávil v klidném alpském městečku Scheibbs, daleko od fronty, což mu později vyneslo posměšnou přezdívku „generál Scheibbs“. V letech 1918–1920 byl vídeňským městským radou, v letech 1920–1933 členem Národní rady^[1], v letech 1921–1933 (kromě období od 7. října 1921 do 30. května 1922) ministrem obrany. V letech 1929–1930 byl také vicekancléřem a od září do prosince 1930 rakouským kancléřem. Jako ministr obrany se snažil přeměnit lidovou armádu, která byla po roce 1918 zpočátku levicově orientovaná, na politicky neutrální sílu. Po převratu v roce 1933 zpočátku jako ministr obrany podporoval autoritářský kurz korporativního austrofašistického režimu, ale kvůli rostoucím neshodám s Domobranou byl v roce 1933 zbaven moci a úplně odstaven z politiky. Nastoupil pak k rakouským spolkovým drahám (předseda správní rady v letech 1933–1936).^[2] Po anšlusu a nastolení nacistického režimu byl uvězněn (mj. kvůli tomu, že v červnu 1933 prosazoval zákaz NSDAP v Rakousku), ale roku 1939 propuštěn pro nemoc. Byl nicméně postižen "nucenými pobyty" ve středním Německu a Durynsku. Od roku 1943 byl internován v „alternativní nemocnici“ v Litschau. Zde ochrnul a poslední měsíce svého života strávil v klášteře Dürnstein.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carl Vaugoin na německé Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl Vaugoin na Wikimedia Commons

Kancléři Rakouska
První republika	Karl Renner (1918–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Johann Schober (1922) • Ignaz Seipel (1922–1924) • Rudolf Ramek (1924–1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Carl Vaugoin (1930) • Otto Ender (1930–1931) • Karl Buresch (1931–1932) • Engelbert Dollfuss (1932–1934) • Kurt Schuschnigg (1934–1938) • Arthur Seyß-Inquart (1938)
Druhá republika	Karl Renner (1945) • Leopold Figl (1945–1953) • Julius Raab (1953–1961) • Alfons Gorbach (1961–1964) • Josef Klaus (1964–1970) • Bruno Kreisky (1970–1983) • Fred Sinowatz (1983–1986) • Franz Vranitzky (1986–1997) • Viktor Klima (1997–2000) • Wolfgang Schüssel (2000–2007) • Alfred Gusenbauer (2007–2008) • Werner Faymann (2008–2016) • Reinhold Mitterlehner (2016) • Christian Kern (2016–2017) • Sebastian Kurz (2017–2019) • Brigitte Bierleinová (2019–2020) • Sebastian Kurz ( 2020–2021) • Alexander Schallenberg (2021) • Karl Nehammer (od 2021)