Centre Court
Centrální kurt při zápase
Poloha	AELTC, Wimbledon London, SW19
Souřadnice	51°26′1,4″ s. š., 0°12′50,6″ z. d.
Otevření	1922
Přestavění	1992, 2008–2009
Vlastník	AELTC
Povrch	tráva – víceletý jílek
Cena výstavby	100 miliónů £ (rekonstrukce 2008–09)
Architekt	Populous (dříve HOK Sport)[1]
Události
Wimbledon (od 1922) Finále Davis Cupu (1934–37) Letní olympijské hry (2012)
Týmy
AELTC
Kapacita
14 979
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Centre Court (česky centrální dvorec) je travnatý tenisový dvorec, největší a hlavní kurt tenisového oddílu All England Lawn Tennis and Croquet Club, který leží v jihozápadní londýnské části Wimbledonu. Od roku 1922 je dějištěm třetího grandslamu sezóny – nejstaršího turnaje na světě, Wimbledonu, včetně finálových zápasů. Kapacita dvorce činí 14 979 míst k sezení.^[2]

Historie a charakteristika

Centrální dvorec leží u Aorangi Terrace a jako jediný ze čtyřiceti devíti kurtů All England Clubu je určen pouze pro čtrnáctidenní turnaj konaný na přelomu června a července. V jiném období se na něm nehraje, pouze udržuje odolný 100 % víceletý jílek vytrvalý, který je stříhán na výšku 8 milimetrů.^[3][4] Jeho součástí je královská lóže (angl. The Royal Box) určená pro členy britské panovnické rodiny a další významné hosty, včetně bývalých wimbledonských vítězů. V tomto boxu jsou prezidentem klubu princem Edwardem předávány trofeje vítězům a finalistům soutěží čtyřher.

Název „Centre Court“ je přejat od pojmenování hlavního dvorce, který se nacházel na původní lokalitě wimbledonského klubu v ulici Worple Road. V něm proběhl úvodní ročník turnaje v roce 1877. Hlavní dvorec tehdy zaujímal centrální postavení, obklopen dalšími tenisovými hřišti.^[5] Po přesunu klubu do nového asi kilometr vzdáleného dějiště na Road Church v roce 1922 byl zachován jednoduchý název kurtu.^[5] Poštovní směrovací číslo je SW19.

V říjnu 1940 během druhé světové války byl zasažen pěti 500 librovými leteckými pumami a došlo ke zničení 1 200 míst.^[6] Celková oprava skončila až v roce 1949.^[5]

Původní střecha z roku 1922 byla několikrát rekonstruována. Roku 1979 došlo k jejímu zvýšení o jeden metr, což umožnilo nárůst počtu diváků o 1 088 osob.^[5] Další úprava následovala v roce 1992, kdy byl kryt kompletně vyměněn a hlediště změněno tak, že návštěvníkům na 3 601 sedadlech poskytovalo lepší přímý pohled na dvorec, než tomu bylo do té doby.^[5]

Zatahovací střecha

Po dlouholeté debatě tenistů, odborníků i fanoušků klub přijal rozhodnutí opatřit kurt zatahovací střechou. Práce započaly po skončení Wimbledonu 2006.^[7] V dubnu 2009 byla dokončena instalace pojízdné zatahovací střechy, která propouští přirozené denní světlo, je opatřena umělým osvětlením a její zatažení trvá 10 minut.^[8] Wimbledon 2007 byl hrán bez střešního krytu. Střecha umožňuje pokračování utkání v případě deštivého počasí a díky osvětlení také za tmy.

Prvním testem nové konstrukce se stal exhibiční zápas uskutečněný 17. května 2009 mezi Andre Agassim, Steffi Grafovou, Timem Henmanem a Kim Clijstersovou.^[9][10] V rámci instalace také došlo k navýšení kapacity diváků ze 14 000 na 15 000 sedadel, když bylo přidáno šest nových řad na východní, severní a západní straně hlediště. Vznikly také nové prostory pro média, komentátorské boxy a stará výsledková tabule byla nahrazena novou s LCD obrazovkou. Nová sedadla jsou širší, zvýšil se počet schodišť i výtahů v útrobách kurtu. K roku 2009 tak centrální dvorec představoval čtvrtý největší tenisový stadión světa.^[11]

Utkání pod střechou

Pravidla londýnského grandslamu nařizují, že po zatažení střechy musí být utkání dohráno již pod tímto krytem i v případě ukončení deště. Některé zápasy jsou tak dohrávány pod střechou i za slunečného počasí.^[12]

K prvnímu zatažení střechy během turnaje došlo 29. června 2009 okolo 16.40 hodin v zápase čtvrtého kola ženské dvouhry Wimbledonu 2009 mezi Amélií Mauresmovou a Dinarou Safinovou.^[13]

Premiérový zápas, jenž se celý odehrál pod střechou, proběhl ve čtvrtém kole mužské dvouhry stejného roku 2009 mezi Andy Murraym a Stanislasem Wawrinkou. Hra na otevřeném centrálním dvorci nikdy předtím nepokračovala po 21.17 hodině pro sníženou viditelnost nastupujícího šera.^[14][15] 30. června 2012 skončilo čtyřsetové utkání mužské dvouhry Wimbledonu 2012 mezi Britem Andy Murraym a Kypřanem Marcosem Baghdatisem ve 23.02 hodin místního času, čímž se stalo nejdéle hraným zápasem do nočních hodin ve wimbledonské historii.^[16]

Tenisové události

V letech 1934, 1935, 1936 a 1937 centrální dvorec hostil finále Davisova poháru.

Tři týdny po skončení Wimbledonu 2012 se na něm a dvorcích č. 1 a č. 2 uskutečnily tenisové soutěže Letních olympijských her 2012.

Výsledková tabule

Výsledková tabule centrálního dvorce je jednou z jeho nejtypičtějších součástí.^[17]

Předchozí tabule, na níž se výsledek a jména zobrazovaly v podobě bodů byla instalována v roce 1982. V rámci rekonstrukce byla roku 2008 nahrazena novou tabulí s displejem z tekutých krystalů (LCD), která umožňuje zobrazovat dopady míče vyhodnocené systémem jestřábího oka.^[17] Obě tabule byly vyrobeny společností Rolex.

Nápis

Nad vchodem hráčů na tenisový dvorec je umístěn citát z básně „Když...“ Rudyarda Kiplinga, v němž stojí:^[18]

„If you can meet with triumph and disaster and treat
those two impostors just the same… “

„Když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt... “

Panoráma – Centrální dvorec během zápasu Šarapovová–Hantuchová ve Wimbledonu 2004

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Centre Court na anglické Wikipedii.

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Centre Court na Wikimedia Commons