Chlothar III.
franský král
Období	661–662
Předchůdce	neobsazeno (poslední král Dagobert I.)
Nástupce	neobsazeno (následující král Childerich II.)
král Neustrie a Burgundska
Období	657–673
Předchůdce	Chlodvík II.
Nástupce	Theuderich III.
král Austrasie
Období	661–662
Předchůdce	Childebert Adoptovaný
Nástupce	Childerich II.
Narození	650
Úmrtí	673 (ve věku 22–23 let)
Pohřben	Bazilika Saint-Denis
Potomci	Chlodvík III.
Dynastie	Merovejci
Otec	Chlodvík II.
Matka	Balthilda
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlothar III. také Chlothar, Chlotaire, Chlotochar nebo Hlothar (652^[1]–673) byl král Neustrie a Burgundska z rodu Merovejců a nejstarší syn Chlovika II. a Balthildy. Když Chlodvík v roce 657 zemřel, Chlothar ještě nezletilý nastoupil na trůn. Vlády se prozatím ujala jeho matka Bathilda jako regentka.^[2]

Životopis

O době vlády Chlothara se dochovalo jen velmi málo informací. Historia Langobardorum uvádí, že na počátku 60. let 7. století napadla franská vojska Provence a poté Itálii,^[3] přitom poblíž Alby narazila na tábor langobardského krále Grimoalda I. z Beneventa. Frankové tábor vyplenili a pak oslavovali vítězství. Grimoald se po půlnoci vrátil a franská vojska donutil k ústupu zpět do Neustrie.

V záznamech životopisce svatého Eligia je uvedeno, že po smrti světce v roce 661, postihl franskou říši mor, který snížil počet obyvatel franských měst.^[4] Podle záznamů Beda se nemoc rozšířila v roce 664 i na Britské ostrovy, kde udeřila stejnou silou jako ve Franské říši.^[5]

Po smrti Sigiberta III. Austrasiané požadovali nezávislost a vlastního krále, proto v roce 662 Chlothar uvolnil trůn v Austrasii pro nezletilého Chlodvíkova syna Childericha II.^[6]

Během jeho vlády zemřel majordomus královského paláce Erchinoald, franská šlechta následně zvolila Ebroina, jehož raná správní autorita byla velmi výrazná. Beda ve svých spisech zaznamenal událost z roku 668, kdy nově jmenovaný Theodor z Canterbury mohl cestovat franským královstvím pouze z Říma a pouze se svolením majordoma.^[7] Chlothar mohl být v této době politicky aktivnější, protože dosáhl plnoletosti v roce 669. Na Ebroinovu autoritářskou správu reagoval biskup z Autunu tím, že Ebroina z funkce odvolal. Po smrti Chlothara se Ebroin úřadu znovu zmocnil za pomoci dosazného Chlodvíka III., který snad měl být synem Chlothara. V kronice Liber Historiae Francorum z roku 727, která je nejbližší tehdejšímu období se pouze uvádí, že Chlothar vládl čtyři roky (pravděpodobně jeho aktivní roky 669–673) a poté zemřel. Je zmíněný i v chronologické poznámce Viktoriánské velikonoční tabulky z roku 673, jako stále aktivní v šestnáctém roce své vlády. Později téhož roku se králem stal jeho bratr Theuderich III.^[8]

V některých pozdějších kronikách je Chlothar III. popisován jako první líný král (roi fainéant) merovejské dynastie.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chlothar III na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chlothar III. na Wikimedia Commons