A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Dějiny Lvova jsou dlouhé již více než 700 let. Město Lvov, ležící na západní Ukrajině, bylo založeno zhruba v polovině 13. století a během své historie střídavě patřilo pod několik mocností (Haličsko-volyňské knížectví, Polsko, Habsburská monarchie, Sovětský svaz, Ukrajina).
Území dnešního města bylo osídleno nejpozději v 5. století. V 9. století sem zasahovalo území Velkomoravské říše. V 10. století území střídavě patřilo Polskému království a Kyjevské Rusi.
Historie
13.–16. století
Lvov byl založen v polovině 13. století knížetem Danilem Romanovičem Haličským (první haličsko-volyňský král v 1253–1264) a byl pojmenován podle jeho syna Lva. V roce 1356 dostal Lvov městská práva podle západoevropského stylu. Měšťany byli zejména Němci, kteří také město nazývali německy Lemberg (latinsky Leopolis). V 15. a 16. století se Lvov rozvíjel obchodně, řemeslnicky, architektonicky, kulturně. Město bylo mnohonáboženské, vliv tu mělo římské katolictví, pravoslaví, arménská církev i židovské obce.
17.–19. století
Během válek v polovině 17. století Lvov nebyl dobyt a zničen, na rozdíl od Varšavy, Krakova a tehdy též polského Vilna (nyní litevský Vilnius). V roce 1648 vydržel obléhání Kozáků Bohdana Chmelnického, kterým pomáhali Tataři i obléhání Kozáků s moskevskými vojsky v roce 1655. Celopolská hospodářská krize druhé poloviny 17. století však neblaze ovlivnila i situaci ve Lvově. Lvov byl vyrabován teprve Švédy v roce 1704. Po prvním dělení Polska v roce 1772 připadl Lvov Rakousku. Rakušané zpočátku pronásledovali Poláky a podporovali Němce, ale lvovští Němci byli polskými vlastenci a polonizovali se. Podobně se stávalo i s rakouskými úředníky, kteří sem byli posíláni, takže se polský charakter Lvova spíš posiloval.
V roce 1867 obdržela Halič od vídeňské vlády rozsáhlou autonomii a Lvov se stal hlavním městem tohoto správního celku. Ve městě působil sněm provincie, vláda a školní rada. Ve všech institucích byla zavedena polština.
20. století
V roce 1914 obsadili Lvov Rusové, ale v roce 1915 se vrátili Rakušané. Ke konci 1. světové války byl cítit blízký rozpad Rakouska-Uherska a Poláci i Ukrajinci se připravovali na střetnutí o město a celou východní Halič.
Ve dnech 21. až 23. listopadu 1918, došlo k pogromu lvovského židovského obyvatelstva.[1]
Po obnovení polského státu v roce 1918 se rozpoutaly boje o Lvov. Ve městě tehdy žilo asi 250 tisíc lidí, z toho 50 % bylo Poláků, 30 % Židů, 15 % Ukrajinců a zbytek byli zejména Němci a Arméni. Ve městě dominovala polská kultura, ale okolní vsi byly skoro výlučně ukrajinské, což vedlo k tomu, že Ukrajinci chtěli nad Lvovem převzít kontrolu, kdežto Poláci ho zoufale bránili. Poláci si v roce 1918 neuměli představit Polsko bez tohoto města, proto na obranu města přijely mezi prvními i oddíly z Poznaně, která leží více než 600 km daleko na západě. Žádná mírová jednání pod patronátem mocností nevedla k řešení nebo spravedlivému rozdělení. Na území Ukrajiny bojovaly Rudá armáda, vojska bílých a Poláci. Rudá armáda dobyla Kyjev a v polovině roku 1919 byla celá Halič v polských rukou. Ukrajinci přestali věřit, že se jim podaří vytvořit nezávislou Ukrajinu, takže všechno měl rozhodnout výsledek války mezi Polskem a bolševickým Ruskem. V roce 1920 sovětská ofenzíva uvízla na předpolí Varšavy a Lvova, kde obránci zastavili nápor slavné jezdecké armády Buďonného (bolševickým komisařem na tomto úseku byl Josef Stalin). Svázání značných sovětských sil u Lvova pomohlo polské protiofenzívě na vojska Tuchačevského u Varšavy. V roce 1921 obě strany uzavřely mír v Rize, kde byla též dohodnuta hranice mezi oběma státy a Lvov se ocitl v obnoveném Polsku.
Poláci tvrdili, že Haličská Rus (Červená Rus) byla už od doby polského krále Kazimíra Velikého (vládl v letech 1333–1370) součástí polského království, takže proto by měla patřit Polské republice. Ukrajinci zase brali rozdělení Ukrajiny mezi Polsko a sovětské Rusko, tak jako bylo rozebráno Polsko koncem 18. století mezi Prusko, Rusko a Rakousko. Rusíni se často považovali za „Poláky rusínského či ruského původu“ a byli s to být loajální vůči Polsku, pokud jejich kultura zůstane zachována (a proto je Ukrajinci nenáviděli jako „odpadlíky“).
V září 1939 si Třetí říše a Sovětský svaz na základě paktu Ribbentrop–Molotov rozdělily Polsko, z pohledu Ukrajiny však nastalo sjednocení jejich země. Během první fáze 2. světové války, ještě před válkou německo-sovětskou, část Poláků utekla na západ pod německou okupaci, část byla deportována do hloubi SSSR (Sibiř, Kazachstán…), část vyvražděna Ukrajinci (zejména Ukrajinskou povstaleckou armádou, UPA), která zde vyvraždila přes 8 tisíc místních obyvatel.[2]
V létě 1941 (30. června - 2. července 1941 a 25. - 27. července 1941), po německém útoku na SSSR a v začátku okupace města nacistickým Německem došlo ke dvěma pogromům na židovské obyvatelstvo Lvova.
V červenci 1941 zde došlo k vraždě lvovských profesorů.[3]
Zbytek Poláků byl vysídlen v roce 1945 v rámci „výměny obyvatelstva“ do Polska a z Polska zas přešli do SSSR Rusíni a Ukrajinci. Tím skončila 600letá polská přítomnost ve Lvově.
Od roku 1991 je město součástí nezávislé Ukrajiny a vedle Kyjeva hlavním centrem ukrajinské kultury.
21. století
V roce 2004 byl Lvov jedním z epicenter Oranžové revoluce.
Vybraná data z dějin města
- asi 1250 – založení obranného hradu knížetem Danielem a jeho synem Lvem z ruské dynastie haličských knížat
- díky vhodné poloze se z města stalo nejdůležitější řemeslnicko-obchodní středisko Haličsko-Volyňské Rusi
- 1349 – polský král Kazimír III. Veliký město dobyl
- 1356 – polský král Kazimír III. Veliký udělil městská práva (magdeburské právo)
- 15. – 17. století – důležité centrum mezinárodního významu
- červen 1527 – velký požár
- 1661 – založena Lvovská univerzita
- 24. srpna 1675 – Bitva u Lvova, Jan III. Sobieski přemohl Tatary
- 1704 – Švédové obléhali a dobyli město
- 1772 – Lvov přešel pod vládu Habsburků, stal se hlavním městem nové provincie Halič. Namísto polské Akademie vznikla německá vysoká škola
- 4. června 1817 – císař František I. potvrdil statut Nadace Ossolineum, kterou ve Lvově založil hrabě Józef Maksymilian Ossoliński
- 7. února 1867 – byla založena Tělovýchovná společnost Sokol (Towarzystwo Gimnastyczne Sokół)
- 5. června 1894 – bylo otevřeno Racławické panorama
- 1. listopadu 1918 – bitva mezi Poláky a Ukrajinci, kterou Poláci vyhráli. Lvov se stal hlavním městem vojvodství v meziválečném Polsku a jedním z důležitějších městských center v zemi
- 21. až 23. listopadu 1918 – pogrom lvovského židovského obyvatelstva
- 1920 – polsko-bolševická válka
- 11. listopadu 1920 – město bylo vyznamenáno řádem Virtuti Militari
- 22. září 1939 dobyto Rudou armádou, na základě paktu Ribbentrop–Molotov se ocitlo pod okupací SSSR, bylo s celou tzv. Západní Ukrajinou připojeno k Ukrajinské sovětské socialistické republice
- únor, duben, červen 1940 a červen 1941 – deportace polského obyvatelstva a politika ukrajinizace
- od 30. června do 2. července a od 25. do 29. července 1941 proběhly Pogromy ve Lvově, dva masakry Židů žijících ve Lvově a jeho okolí
- 1945 – 15. června 1946 – „repatriace“, kterou lze považovat za vyhnání polského obyvatelstva za řeky Bug a San do Polska, zvláště na jeho západ
- 1946 – Ossolineum přeneseno (20 %) do Vratislavi
Galerie: meziválečný Lvov
-
Ossolineum ve Lvově
-
Průmyslové muzeum ve Lvově (Muzeum Przemysłu)
-
Lvovské vysoké učení technické (Politechnika Lwowska)
-
Velké divadlo ve Lvově (Teatr Wielki)
Odkazy
Reference
- ↑ GAUDEN, Grzegorz. Lwów – kres iluzji. Opowieść o pogromie listopadowym 1918. Krakow: Universitas, 2019. ISBN 97883-242-3536-0. S. 69–70. (polsky)
- ↑ ŠACH, Jan. Vpád banderovců na území Československa v letech 1945–1947 . VHÚ Praha, 2015-06-24 . Dostupné online.
- ↑ SCHENK, Dieter. Der Lemberger Professorenmord und der Holocaust in Ostgalizien. Bonn: Dietz 308 s. Dostupné online. ISBN 978-3-8012-5033-1. OCLC 174167543 OCLC: ocn174167543.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dějiny Lvova na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk