Džagír

Džagír (hindsky जागीर; persky جاگیر; z perského džá – „místo“, a gír – kmen slova „držeti“^[1]) byla forma držení půdy uplatňovaná v dějinách Indie založená na principu propůjčení panovníkovy půdy poddanému, jemuž z ní plynuly výnosy. Držitel džagíru se nazýval džágirdár.^[2] Zpravidla se jednalo o formu odměny za služby poddaného v armádě; princip džagírů byl praktikován zejména za mughalské říše.

Na rozdíl od evropského léna byl džágir zásadně nedědičný.^[1]^[3] Výše džagíru (tzn. velikost svěřené půdy) se odvíjela od vojenské hodnosti jeho držitele.^[1]

Držitelům džagírů byl jejich džagír pravidelně obměňován tak, aby se zabránilo usazování džágirdárů. Tímto preventivním opatřením panovníci zabraňovali možnému hromadění moci džágirdárů.^[1]^[3]

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ZBAVITEL, Dušan, a kol. Moudrost a umění starých Indů. Praha: Odeon, 1971. S. 271. Dále jen Zbavitel a kol..
↑ KRÁSA, Miloslav; MARKOVÁ, Dagmar; ZBAVITEL, Dušan. Indie i Indové: Od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997. ISBN 80-7021-216-0. S. 112. Dále jen Krása a kol..
↑ ^a ^b STRNAD, Jaroslav, a kol. Dějiny Indie. Praha: Lidové Noviny, 2003. (Dějiny států). ISBN 80-7106-493-9. S. 462. Dále jen Strnad a kol..

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Džagír
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[Zbavitel271-1] ZBAVITEL, Dušan, a kol. Moudrost a umění starých Indů. Praha: Odeon, 1971. S. 271. Dále jen Zbavitel a kol..

[2] KRÁSA, Miloslav; MARKOVÁ, Dagmar; ZBAVITEL, Dušan. Indie i Indové: Od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997. ISBN 80-7021-216-0. S. 112. Dále jen Krása a kol..

[Strnad462-3] STRNAD, Jaroslav, a kol. Dějiny Indie. Praha: Lidové Noviny, 2003. (Dějiny států). ISBN 80-7106-493-9. S. 462. Dále jen Strnad a kol..

[1]

[2]

[3]