Daň z přidané hodnoty (zkratka DPH) tvoří jeden z nejdůležitějších příjmů státního rozpočtu. Platí ji všichni při nákupu většiny zboží a služeb, proto se jí také někdy říká univerzální daň nebo též všestranná daň. Princip této daně je v tom, že dodavatel, pokud je registrován jako plátce, musí odvést z obchodu část hodnoty, pokud je tento obchod předmětem daně. Naopak odběratel si za jistých podmínek může zažádat o vrácení daně, kterou při obchodu dodavateli (plátci) zaplatil. Hlavní výhodou této daně je, že se snadno vymáhá a subjekty se jejímu placení mohou hůře vyhnout.

Je to typ nepřímé daně, protože není možné dopředu jednoznačně určit daňového poplatníka, tedy osobu, která bude v konečné fázi daň platit. Definována může být pouze osoba, která konkrétní nepřímou daň odvádí státu, tedy plátce daně.

V České republice byla tato daň zavedena 1. ledna 1993 a nahradila tak dříve používanou daň z obratu.

Historie

Německo a Francie byly prvními zeměmi, které zavedly DPH ve formě obecné spotřební daně během 1. světové války.^[2] Tvůrce DPH, tehdy zvané taxe sur la valeur ajoutée (francouzsky TVA), byl francouzský ekonom Maurice Lauré. Poprvé použil daň v roce 1954, kdy se po druhé světové válce stal ředitelem francouzské daňové správy (Direction générale des impôts) v kolonii Ivory Coast (Côte d'Ivoire). Po úspěšném experimentu byla ve Francii zavedena v roce 1958.^[2] Daň se z počátku vztahovala pouze na velké korporace, časem se ale rozšířila na všechny druhy zboží. V současné době tvoří DPH ve Francii přes polovinu příjmů státu.^[3]

Princip

Princip daně z přidané hodnoty spočívá v odvedení daně pouze z rozdílu ceny mezi vstupy a výstupy, tedy z toho, o kolik se cena zboží u něho zvýší (kolik k hodnotě přidá). Subjekt platí dodavatelům cenu včetně této daně a dodavatel sám dostává zaplaceno za zboží včetně této daně. Do státního rozpočtu pak odvede rozdíl mezi obdrženou a zaplacenou daní, případně mu může daň být vrácena.

Příklad

Snížená sazba DPH v Česku činí 12 %.

Obchodník zakoupí od svého dodavatele zboží za 1120 Kč – z toho 1000 Kč tvoří cena zboží a 120 Kč tvoří DPH, kterou dodavatel odvede státu. Obchodník zboží rozveze svým odběratelům a prodá za 1680 Kč. Z toho 1500 Kč činí cena zboží a 180 Kč DPH. Při vyčíslení daně obchodník od DPH na výstupu (180 Kč) odečte DPH na vstupu (120 Kč) a odvede rozdíl: 60 Kč. To znamená, že mu vznikla daňová povinnost odvést státu 60 Kč, v případě záporného rozdílu mu vznikne nadměrný odpočet, který mu finanční úřad vrátí na účet.

Příklad je samozřejmě značně zjednodušen, aby ilustroval princip. Existují různé sazby daně a lze odpočíst i DPH ze zboží, které obchodník potřebuje pro svou činnost.

Přidaná hodnota

Daní se tedy vlastně hrubá marže, což je ona „přidaná hodnota“.^[4]

Předmět daně

Předmětem daně je dodání zboží, převod nemovitosti  nebo poskytnutí služby za úplatu fyzickou nebo právnickou osobou, která samostatně uskutečňuje ekonomické činnosti, s místem plnění v tuzemsku. Předmětem daně je považováno také pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie za úplatu, uskutečněné v tuzemsku osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti a také pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu za úplatu osobou, která není osobou povinnou k dani. Dále je předmětem daně dovoz zboží s místem plnění v tuzemsku.^[5]

Zdanitelné plnění je plnění, které je předmětem daně a není osvobozené od daně.^[6]

Vynětí z předmětu daně

Ze zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty § 2a není předmětem daně pořízení zboží z jiného členského státu, jestliže dodání tohoto zboží bylo v tuzemsku osvobozeno od daně podle § 68 odst. 1 až 10. Dále je-li v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží předmětem daně s použitím zvláštního režimu pro obchodníky se specifickým zbožím (použité zboží, umělecká díla, sběratelské předměty a starožitnosti) nebo s použitím pro prodej veřejnou dražbou a nebo s použitím přechodného režimu pro použité dopravní prostředky.

Zboží není předmětem daně, pokud celková hodnota pořízení zboží z jiného členského státu nepřekročila hranici 326 000 Kč v příslušném ani v předcházejícím roce a bylo pořízeno osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem nebo osvobozenou osobou, která není plátcem nebo osobou povinnou k dani, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo na kterou se v jiném členském státě vztahuje společný režim daňového paušálu pro zemědělce a nebo právnickou osobou nepovinnou k dani.

Vynětí z předmětu daně se nevztahují na pořízení zboží, které je předmětem spotřební daně nebo pořízení nového dopravního prostředku.^[5]

Plátce DPH

Plátcem daně z přidané hodnoty je každý subjekt se sídlem, provozovnou či místem podnikání registrovaný jako plátce DPH. V Česku se plátcem musí povinně stát subjekt, jehož obrat přesáhl za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 2 000 000 Kč. Výjimku tvoří osoba, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. 

Přihlášku k registraci musí podat do 15 dnů po skončení termínu, v němž subjekt překročil stanovený limit a plátcem se stává prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročil stanovený obrat. Pokud to neudělá, je mu finanční úřad povinen ze zákona udělit pokutu 10 % ze všech příjmů za období, v němž měl být plátcem daně a nebyl.

Od 1. ledna 2010 se plátcem DPH stává každý český podnikatel, který poskytne nebo přijme službu od podnikatele registrovaného k DPH v jiném státu EU. Tedy bez ohledu na výši obratu (od 1 Kč).^[7][8] Kromě toho zákon určuje speciální situace, za kterých je třeba okamžitě se k DPH registrovat. Firmy i podnikatelé se taktéž mohou stát dobrovolným plátcem DPH.^[9]

V ČR existuje státem vedený Registr plátců DPH, kde si kdokoli může zjistit, zda je daný subjekt plátcem DPH či nikoli.^[10]

Poplatník DPH

Daňový subjekt, který ze zákona hradí daň z předmětu svého zdanění.

Úprava DPH ze strany Evropské unie

Evropská unie vymezuje zboží a služby, které mohou (ale nemusí) být předmětem snížené sazby (či snížených sazeb) DPH, a stanovovala minimální výši základní sazby DPH (15 %) a minimální výši snížené sazby DPH (5 %). Dále stanovuje zboží a služby, které mohou být od DPH osvobozeny. Povinnost minimální sazby 15 % vypršela koncem roku 2015 a Evropská komise má v plánu ji obnovovat.^[11][12]

V lednu 2013 byla základní sazba v členských státech EU v rozmezí 15 % (Lucembursko) až 27 % (Maďarsko). Všechny státy kromě Dánska také měly alespoň jednu sníženou sazbu. Od roku 2015 zvýšilo Lucembursko základní sazbu DPH na 17 %.^[13]

Sazby DPH

Existují různé sazby DPH. Ekonom Miroslav Zámečník ale uvádí, že z ekonomického hlediska by měla samozřejmě být obecně pouze jedna sazba, ale různé sazby jsou udržovány čistě z politických důvodů.^[14]

Daň z přidané hodnoty v Česku je rozdělena do dvou sazeb:

• základní sazba DPH ve výši 21 %,
• snížená sazba DPH ve výši 12 %.

Plátci DPH musí na svá uskutečněná zdanitelná plnění uplatňovat základní sazbu DPH, pokud zákon nestanoví jinak. Uplatňovat sníženou sazbu DPH mohou jen v případech vyjmenovaných v zákoně.

Snížená sazba se uplatňuje na teplo, chlad a zboží uvedené v příloze 3 zákona o DPH. Dani také podléhají služby uvedené v příloze 2, kam patří například ubytovací služby, pozemní a vodní hromadná doprava osob a jejich zavazadel, zdravotní či sociální péče. Snížená sazba platí také pro stravovací služby a podávání nápojů. Patří sem veškeré restaurační, cateringové a ostatní stravovací služby a podávání nápojů – v příloze 2 uvedeny pod kódem 56.^[15] Podávání alkoholických nápojů nebo tabákových výrobků má stále základní sazbu DPH.

U dovozu uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností uvedených v zákonu se uplatňuje první snížená sazba daně. Při dodání zboží nebo pořízení zboží z jiného členského státu, která obsahují druhy zboží podléhající různým sazbám daně, se uplatní nejvyšší z těchto sazeb, čímž není dotčena možnost uplatnit u každého druhu zboží příslušnou sazbu daně samostatně.

V letech 2015–2023 existovala ještě druhá snížená sazba, která činila 10 %. Uplatňovala se na položky uvedené v již neexistující příloze 3a) zákona o DPH. Této sazbě podléhaly např. knihy, léky, nenahraditelná dětská výživa, suroviny určené k výrobě potravin pro lidi s celiakií a fenylketonurií.

Samovyměření daně

Samovyměření daně z přidané hodnoty je novým prvkem, který si vynutil přeshraniční obchod v rámci Evropské unie. Dovozce zboží a služeb, který vyměřuje daň na výstupu, si sám vyměří daň na vstupu. Tu pak uplatní jako odpočet při vyúčtování s finančním úřadem. Minimální DPH v EU činí 5 % (dáno právem EU).

Režim přenesení daňové povinnosti

Tuzemské přenesení daňové povinnosti se týká nákupu zlata, pořízení nemovitostí, stavebních a montážních prací, dodávek mobilních telefonů, poskytování telekomunikačních služeb, prodeji herních konzolí, tabletů či notebooků.

Historie české sazby DPH

*Sazba platila jen pro zboží uvedené v příslušné příloze zákona o DPH (příloha č. 3a v letech 2015–2023), např. pro kojeneckou výživu, vybrané mlýnské výrobky, léky, knihy a hudebniny.

Odkazy

Reference

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• Ekonomická přidaná hodnota
• Identifikační číslo osoby
• Daňové identifikační číslo

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu daň z přidané hodnoty na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo DPH ve Wikislovníku
• https://web.archive.org/web/20130101034435/http://zakony.centrum.cz/zakon-o-dani-z-pridane-hodnoty-prilohy
• http://business.center.cz/business/pravo/zakony/dph/
• https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2004-235
• https://www.vypocet-dph.cz/ – Jednoduchá DPH kalkulačka.
• https://adisreg.mfcr.cz/cgi-bin/adis/idph/int_dp_prij.cgi - registr subjektů DPH spravující Ministerstvo financí ČR