A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Daniel Auber | |
---|---|
Narození | 29. ledna 1782 Caen |
Úmrtí | 12. května 1871 (ve věku 89 let) 9. obvod |
Místo pohřbení | Hřbitov Père-Lachaise |
Povolání | hudební skladatel, choreograf, pedagog a muzikolog |
Zaměstnavatel | Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži |
Ocenění | velkodůstojník Řádu čestné legie Řád za zásluhy v oblasti umění a věd |
Funkce | ředitel (Národní konzervatoř hudby a tance v Paříži; 1842–1871) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Daniel-François-Esprit Auber (29. ledna 1782, Caen – 13. května 1871, Paříž) byl francouzský hudební skladatel a pedagog. K jeho nejznámějším dílům patří dodnes uváděné opery Němá z Portici (1828, první zástupce žánru grand opera) a Fra Diavolo (1830).
Život
Otec byl důstojníkem na dvoře francouzského krále, měl umělecké sklony a po Velké francouzské revoluci si otevřel obchod s uměleckými předměty. U svého syna podporoval rozvoj hudebního talentu, zapsal ho na hodiny zpěvu a klavíru. Daniel už v jedenácti letech skládal drobné skladby.[1][2] Podle vůle svých rodičů se Auber nejprve dal na obchodnickou dráhu jako praktikant v Londýně. V roce 1803 se vrátil do Paříže, kde zůstal až do konce života. Neměl rád cestování a život na venkově. Miloval pařížské salony, společnost dam a jízdu na koni. Nikdy se neoženil.[1]
Hudební dráha
Auber se rozhodl, že se bude věnovat výhradně hudební tvorbě. Svou kariéru započal jako diletant, bral hodiny klavíru u Ignaze Ladurnera. Skládal komorní skladby a pokoušel se o komickou operu. V roce 1805 napsal svou první operu s názvem Omyl okamžiku, která byla uvedena v ochotnickém divadle, ale měla řadu nedostatků a propadla. Přítomný Luigi Cherubini rozpoznal jeho talent a povzbudil jej k tomu, aby začal studovat kompozici na pařížské konzervatoři. Úspěch však nepřicházel a Daniel Auber už chtěl komponování zanechat. Po otcově smrti se musel starat o matku a mladšího bratra, měl existenční starosti. V roce 1820 se mu zdařil průlom s operou La bergère châtelaine (Pastýřka šlechtičnou) a o rok později zaznamenala úspěch další opera Emma. V roce 1823 započala jeho dlouholetá spolupráce se zkušeným libretistou Eugènem Scribem,[3] která trvala až do roku 1861. Společně vytvořili přes čtyřicet oper.[1]
Auberova tvorba byla zpočátku ovlivněna italskou operou, z níž obdivoval zejména Gioacchina Rossiniho.[3][2]První operou, kterou napsal již svým vlastním stylem s francouzskou lehkostí, humorem a melodičností je Zedník a zámečník (1825), veselý příběh z lidového prostředí o zazděných milencích.[1] Následovala řada úspěšných komických oper, mezi kterými vyniká Fra Diavolo (1830), vtipná parodie s hlavním hrdinou lupičem-gentlemanem.
Významný mezník Auberovy kariéry znamenalo uvedení opery Němá z Portici, která vznikla v roce 1828 na zakázku pařížské Opery.[3]Premiéra v Paříži vyvolala senzaci a představení v Bruselu se stalo podnětem k povstání za osvobození Belgie.[1][3] Dramatická opera s velkým počtem postav, působivými sbory, baletem a výraznou, efektní hudbou zahájila etapu tzv. velké francouzské opery. Ovlivnila další skladatele (Meyerbeer a Halévy) a vzbudila velký obdiv Richarda Wagnera, který se o Auberovi celý život vyjadřoval s uznáním.[1] V podobném duchu jsou zpracovány opery Gustav III. aneb Maškarní ples (1833) či Lestoq (1834).[3]
V dalších operách se vrátil k lehkému stylu s lyričtějším nádechem a střídmou harmonií, např. Haydée aneb Tajemství (1847) nebo První den štěstí (1868).[3] Auber byl velmi pilný, komponoval prakticky stále, nejen doma, ale i na procházkách nebo jízdě na koni.[1] Napsal 48 oper, z toho 36 komických. Ve své době se v Paříži těšil velké popularitě, po roce 1850 se začal vkus pařížského publika měnit a komická opera měla méně příznivců.[1] Auber dál tvořil v tomto žánru a svou poslední komickou operu Sen o lásce napsal v roce 1869.
V letech 1842–1870 byl Auber ředitelem pařížské konzervatoře[3] a v roce 1852 jej Napoleon III. jmenoval císařským kapelníkem.[1] Král Karel X. mu propůjčil Řád čestné legie.[1] V roce 1861 byl jmenován rytířem Řádu Čestné legie.
Zemřel ve věku 89 let v Paříži a je pochován na hřbitově Père Lachaise.
Dílo
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Daniel-François-Esprit Auber na francouzské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j CODR, Milan; DRÁPELOVÁ, Věra. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Daniel François Esprit Auber, s. 84–87.
- ↑ a b TROJAN, Jan. Dějiny opery. Praha: Paseka, 2001. ISBN 80-7185-348-8. S. 121.
- ↑ a b c d e f g WARRACK, John Hamilton. Oxfordský slovník opery. Praha: Iris, 1998. ISBN 80-85893-14-2.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniel Auber na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Daniel Auber
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk