Druhá vláda Andreje Babiše
Předseda vlády Andrej Babiš (2020)
Pořadí	patnáctá (od r. 1993)
Předseda	Andrej Babiš
1. místopředseda	Jan Hamáček
Místopředsedové	Richard Brabec (do 30. 4. 2019) Alena Schillerová (od 30. 4. 2019) Karel Havlíček (od 30. 4. 2019)
Počet členů	14–15
Politické subjekty	ANO, ČSSD
Sněmovna	93/200
Jmenována	Milošem Zemanem
Datum jmenování	27. června 2018
Vyslovení důvěry	12. července 2018 A 105, N 91, Z 0 / 196
Podpora	KSČM (15 mandátů) (červenec 2018 – duben 2021)
Demise	11. listopadu 2021
Konec v úřadu	17. prosince 2021
Důvod ukončení	volby do PS PČR 2021
Opozice	ODS, Piráti, SPD, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a od dubna 2021 KSČM
Stínová vláda	Vojtěcha Filipa (KSČM) Pavla Sehnala (APB) (2021) Zuzany Majerové Zahradníkové (TSS) (2021)
Webová stránka	www.vlada.cz
Programové prohlášení
Posloupnost vlád
< Babiš I Fiala >
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Druhá vláda Andreje Babiše byla vláda České republiky menšinového charakteru, vedená předsedou vlády Andrejem Babišem a vládnoucí v letech 2018–2021. Jmenována byla 27. června 2018, důvěru Poslanecké sněmovny získala 12. července 2018 poměrem hlasů 105 ku 91.^[1] Koaliční kabinet ANO a ČSSD vznikl poté, co jednobarevná první vláda Andreje Babiše, zformovaná po volbách do Poslanecké sněmovny 2017, nezískala v lednu 2018 důvěru Poslanecké sněmovny.

Vládu tvořili zástupci ANO a ČSSD. Oba politické subjekty uzavřely 10. července 2018 koaliční smlouvu.^[2] Ve stejný den byla také podepsána dohoda o toleranci mezi ANO (Babiš, Faltýnek) a KSČM (Filip, Kováčik), v níž se komunisté zavázali podpořit vládu při hlasování o důvěře a nevyvolat hlasování o nedůvěře. Babišův kabinet se naopak zavázal plnit několik programových podmínek komunistické strany, která však neprosadila požadavek na obsazení míst ve státních podnicích.^[3][4][5] Komunisté dokument nazvali „toleranční patent“.^[6] V dubnu 2021 jej však vypověděli a kabinet přestali podporovat.^[7][8]

Po sněmovních volbách v říjnu 2021 získaly v dolní komoře většinu 108 mandátů předtím opoziční subjekty sdružené ve dvou koalicích SPOLU a Piráti a Starostové. Tyto koalice vyjádřily záměr sestavit většinovou vládu. Prezident Miloš Zeman přijal 11. listopadu 2021 demisi Babišovy vlády a pověřil ji úřadováním do nástupu kabinetu Petra Fialy, jenž byl jmenován 17. prosince téhož roku.^[9][10]

Tiskovou mluvčí vlády byla nejdříve Petra Doležalová. V březnu 2019 ji nahradila Jana Adamcová.^[11]

Legitimita vlády

Legitimita vlády se odvozuje od výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 2017.^[12] Na základě těchto výsledků disponují koaliční vládní strany ANO 2011 a ČSSD celkem 93 mandáty. Pro vyslovení důvěry druhé vládě Andreje Babiše hlasovalo při jejím vzniku také 14 poslanců KSČM.

Seznam členů vlády

Úřad	Člen vlády		Subjekt		Nástup do úřadu	Odchod z úřadu
Předseda vlády	Andrej Babiš			ANO	20180606a6. června 2018	20211217a17. prosince 2021
1. místopředseda vlády Ministr vnitra	Jan Hamáček			ČSSD	20180627a27. června 2018	20211217a17. prosince 2021
Místopředseda vlády Od 4/2019 místopředseda vlády pro hospodářství	Richard Brabec			ANO	20180627a27. června 2018	20190430a30. dubna 2019[13]
	Karel Havlíček			nestr. za ANO ANO (od 10/2021)	20190430a30. dubna 2019[13]	20211217a17. prosince 2021
Místopředsedkyně vlády pro ekonomiku (od 4/2019)[13] Ministryně financí	Alena Schillerová			nestr. za ANO ANO (od 10/2021)	20180627a27. června 2018	20211217a17. prosince 2021
Ministr(yně) spravedlnosti Předseda(kyně) Legislativní rady vlády	Taťána Malá			ANO	20180627a27. června 2018	20180710a10. července 2018[14]
	Jan Kněžínek			nestr. za ANO	20180710a10. července 2018[15]	20190430a30. dubna 2019[13]
	Marie Benešová			nestr. za ANO	20190430a30. dubna 2019[13]	20211217a17. prosince 2021
Ministr(yně) práce a sociálních věcí	Petr Krčál			ČSSD	20180627a27. června 2018	20180718a18. července 2018[16]
	Jana Maláčová			ČSSD	20180730a30. července 2018[17]	20211217a17. prosince 2021
Ministryně pro místní rozvoj	Klára Dostálová			nestr. za ANO	20180627a27. června 2018	20211217a17. prosince 2021
Ministr zdravotnictví	Adam Vojtěch			nestr. za ANO	20180627a27. června 2018	20200921a21. září 2020[18]
	Roman Prymula			nestr. za ANO	20200921a21. září 2020[19]	20201029a29. října 2020[20]
	Jan Blatný			nestr. za ANO	20201028a28. října 2020[20]	20210407a7. dubna 2021[21]
	Petr Arenberger			nestr. za ANO	20210407a7. dubna 2021[21]	20210526a26. května 2021[22]
	Adam Vojtěch			nestr. za ANO	20210526a26. května 2021[22]	20211217a17. prosince 2021
Ministr zahraničních věcí	Jan Hamáček (pověřen řízením)[p. 1]			ČSSD	20180627a27. června 2018	20181015a15. října 2018[29]
	Tomáš Petříček			ČSSD	20181016a16. října 2018[30]	20210412a12. dubna 2021[31]
	Jan Hamáček (pověřen řízením)[p. 1]			ČSSD	20210412a12. dubna 2021[31]	20210421a21. dubna 2021[32]
	Jakub Kulhánek			ČSSD	20210421a21. dubna 2021[32]	20211217a17. prosince 2021
Ministr kultury	Antonín Staněk			ČSSD	20180627a27. června 2018	20190731a31. července 2019[33]
	Lubomír Zaorálek			ČSSD	20190827a27. srpna 2019[34]	20211217a17. prosince 2021
Ministr(yně) průmyslu a obchodu	Marta Nováková			nestr. za ANO	20180627a27. června 2018	20190430a30. dubna 2019[13]
	Karel Havlíček			nestr. za ANO ANO (od 10/2021)	20190430a30. dubna 2019[13]	20211217a17. prosince 2021
Ministr zemědělství	Miroslav Toman			ČSSD	20180627a27. června 2018	20211217a17. prosince 2021
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy	Robert Plaga			ANO (do 6/2020) nestr. za ANO	20180627a27. června 2018	20211217a17. prosince 2021
Ministr obrany	Lubomír Metnar			nestr. za ANO	20180627a27. června 2018	20211217a17. prosince 2021
Ministr dopravy	Dan Ťok			nestr. za ANO	20180627a27. června 2018	20190430a30. dubna 2019[13]
	Vladimír Kremlík			nestr. za ANO	20190430a30. dubna 2019[13]	20200123a23. ledna 2020[35]
	Karel Havlíček			nestr. za ANO ANO (od 10/2021)	20200124a24. ledna 2020[35]	20211217a17. prosince 2021
Ministr životního prostředí	Richard Brabec			ANO	20180627a27. června 2018	20211217a17. prosince 2021

Poměr sil ve vládě

Počet ministrů

Vývoj ve vládě

Odstoupení Taťány Malé

Dne 28. června 2018 uvedl server iROZHLAS zprávu, v níž poukazoval na údajné plagiátorství ministryně spravedlnosti Taťány Malé v její magisterské práci z bratislavské Panevropské vysoké školy z roku 2011.^[36] Malá podle závěrů oslovených odborníků opsala část práce z internetových příspěvků nebo z diplomové práce na obdobné téma z roku 2006. V kontrolovaném úseku se dokonce nacházely stejné gramatické chyby jako v originální práci. Sama Malá obvinění odmítla, na svou diplomovou práci je podle svých slov hrdá.^[37] Její stranický šéf Andrej Babiš označil celou kauzu za „kampaň“.^[38] Mezitím ale vyšly najevo informace, že Malá údajně opisovala už ve své diplomové práci z roku 2005 na Mendelově univerzitě v Brně.^[39] Pod sílícím tlakem ze strany médií i opozice se Malá dne 9. července rozhodla rezignovat. Zároveň znovu odmítla obvinění z plagiátorství.^[40] Premiér Andrej Babiš proto prezidentu republiky navrhl Jana Kněžínka, dosavadního místopředsedu Legislativní rady vlády České republiky, jako nového ministra spravedlnosti.^[41]

Prezident Zeman přijal demisi Malé 10. července 2018 a téhož dne jmenoval Jana Kněžínka ministrem, avšak premiér Babiš si nebyl jistý, zdali Kněžínek na ministerstvu už zůstane do konce vládního období, nebo bude ministrem jen dočasně. Nakonec se potvrdila druhá možnost po jeho demisi ze dne 18. dubna 2019.^[15]

Odstoupení Petra Krčála

Dne 16. července 2018 zveřejnil portál Seznam Zprávy zprávu, ve které poukazoval na údajné plagiátorství ministra Petra Krčála v jeho bakalářské práci, kterou napsal a obhajoval na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně v roce 2007. Podle závěru oslovených odborníků opsal přibližně 30 stran z jiné bakalářské práce na obdobné téma z roku 2006.^[42]

Podle svých slov nechtěl být Petr Krčál zátěží pro ČSSD, a proto se dne 17. července 2018 rozhodl rezignovat. O den později přijal jeho demisi prezident republiky. Předseda ČSSD Jan Hamáček uvedl, že na post ministra práce navrhne ředitelku odboru rodinné politiky a politiky stárnutí Janu Maláčovou.^[16][43]

První hlasování o nedůvěře vládě

Dne 23. listopadu 2018 proběhlo hlasování o nedůvěře vládě, které vyvolalo šest opozičních stran, a to kvůli kauze Čapí hnízdo, s níž souvisí údajný únos Andreje Babiše mladšího na Krym. Ke schválení návrhu byla třeba nadpoloviční většina z celkového počtu 200 poslanců. Nedůvěra nebyla vyslovena, pro bylo 92 poslanců a 90 poslanců bylo proti. Poslanci koaliční ČSSD při hlasování opustili sál.^[44]

Rezignace Dana Ťoka

Dne 8. dubna 2019 Dan Ťok veřejně v médiích oznámil, že odstoupí z funkce ministra dopravy. Uvedl, že se rozmýšlel zhruba rok, jestli má z funkce odejít. Demisi podal již v lednu 2019, tu ovšem zamítl premiér Andrej Babiš. O Ťokově odchodu se v médiích spekulovalo několik týdnů. Jako důvod uvedl neustálé výtky a útoky proti své osobě, respektive proti svým krokům, a tlak různých zájmových skupin.^[45] Prezident Zeman jeho demisi přijal 30. dubna 2019, kdy zároveň jmenoval nového ministra dopravy Vladimíra Kremlíka.^[13]

Odvolání Marty Novákové

Do povědomí veřejnosti se ministryně Marta Nováková dostala po pronesení výroku „Za drahá mobilní data si Češi mohou sami“, který uvedla v únoru 2019 v reportáži pořadu České televize 168 hodin, v němž obhajovala politiku mobilních operátorů ohledně ceny mobilních dat.^[46] Na březnovém setkání zahraničních investorů se zástupci českého ministerstva průmyslu a obchodu musel po žádosti velvyslance Čínské lidové republiky na její pokyn jednání opustit zástupce Tchaj-wanu, což v politickém i veřejném prostoru vyvolalo další reakce vůči ministryni.^[47] Následující sjezd KDU-ČSL za toto jednání žádal odstoupení ministryně.^[48] K odchodu Novákové také vyzvala ODS a senátoři z klubu Starostů a nezávislých.^[49] Dne 10. dubna 2019 informoval premiér Andrej Babiš o odvolání ministryně.^[50] Prezident Zeman ji odvolal 30. dubna 2019 a zároveň jmenoval nového ministra průmyslu Karla Havlíčka, jenž se také stal místopředsedou vlády.^[13]

Demise Jana Kněžínka

Dne 18. dubna 2019, den poté, co policie navrhla obžalovat všechny obviněné v kauze Čapí Hnízdo, oznámil Jan Kněžínek svou demisi na ministra spravedlnosti s koncem svého působení k 30. dubnu téhož roku.^[51] Reagoval tak na mediální spekulace o jeho odchodu a o tom, že by jej měla nahradit Marie Benešová. Někteří politici z opozičních řad a část veřejnosti však poukazovali spíš na načasování demise a údajný pokus premiéra ovlivnit trestní řízení ve věci Čapího hnízda.^[52][53] Podle vlastního vyjádření se Kněžínek hodlal vrátit do úřednické pozice odborného náměstka pro řízení sekce Legislativní rady vlády na Úřadu vlády ČR a člena Legislativní rady vlády. Premiér Babiš následně skutečně oznámil záměr učinit ministryní Benešovou, která již předtím tento resort vedla v úřednické vládě Jiřího Rusnoka.^[54] Prezident Zeman Kněžínkovu demisi přijal 30. dubna 2019, kdy zároveň jmenoval novou ministryni spravedlnosti Marii Benešovou.^[13]

Krok a zejména jeho načasování vyvolal odpor části veřejnosti a stal se, spolu s obavami o zachování nezávislé justice, podnětem k zahájení série demonstrací organizovaných sdružením Milion chvilek pro demokracii. Největší z nich se uskutečnila 23. června 2019 na Letenské pláni pod názvem Je to na nás!. Během letních měsíců demonstrace utichly, spolek však proklamoval připravenost svolat další, pokud by v budoucnu k ohrožení nezávislosti justice mělo dojít.

Výměna místopředsedy

Koncem dubna 2019 byla oznámena také změna na postu místopředsedy vlády. Dosavadního vicepremiéra Richarda Brabce (ANO), který vedl ministerstvo životního prostředí, měla nahradit místopředsednická dvojice – ministryně financí Alena Schillerová (nestr. za ANO) a nastupující ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (nestr. za ANO). Dohodu o zvýšení počtu místopředsedů potvrdil i předseda koaliční ČSSD Jan Hamáček.^[55][56] Oba nové vicepremiéry jmenoval prezident Zeman 30. dubna 2019.^[13]

Krize na ministerstvu kultury a demise Antonína Staňka

Ministr kultury Antonín Staněk z ČSSD v dubnu 2019 odvolal ředitele Národní galerie Praha (NGP) Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc (MUO) Michala Soukupa po kontrolách v jimi vedených institucích. Na oba podal trestní oznámení. Fajt uvedl, že své odvolání považuje za politický krok. Soukup odmítl, že by se dopustil chyb v hospodaření muzea. Podle opozice se Staněk odvoláním Fajta snažil zavděčit prezidentovi Miloši Zemanovi.

Předseda ČSSD Jan Hamáček nařídil Staňkovi, aby podal demisi, ten tak učinil 20. května 2019, prezident ji však 28. května nepřijal. Hamáček uvedl, že prezident Zeman jednal na hraně ústavy, a pokud by se situaci nepodařilo odblokovat, mohlo by dojít k pádu vlády. ČSSD navrhla na nového ministra kultury svého místopředsedu Michala Šmardu a 31. května premiér Babiš poslal prezidentovi návrh na Staňkovo odvolání a jmenování Šmardy. Prezident se s navrhovaným ministrem setkal, jeho jmenování však ani poté nepotvrdil. Hamáček po premiérovi požadoval, aby na prezidenta podal kompetenční žalobu, ten to však odmítl a dal přednost dalšímu vyjednávání.^[57] Ke schůzce předsedy a místopředsedy vlády s prezidentem došlo 4. července 2019, avšak bez zásadní změny.^[58] Ani další schůzka premiéra s prezidentem 11. července řešení nepřinesla.^[59]

Dne 12. července se prezident Zeman, vicepremiér a ministr vnitra Hamáček a ministr kultury Staněk na schůzce v Lánech dohodli, že prezident Staňka k 31. červenci 2019 odvolá.^[60] Podle vyjádření účastníků chtěl Zeman jmenovat ministrova nástupce až na základě jednání předsednictva ČSSD, které se mělo podle plánů sejít v pondělí 15. července. Hamáček však po jednání v Lánech predikoval, že předsednictvo strany buď podpoří Michala Šmardu za kandidáta na ministra, nebo rozhodne o podání demise všech ministrů za ČSSD.^[61]

Prezident Miloš Zeman odvolal ministra Antonína Staňka 29. července 2019, s účinností k 31. červenci téhož roku.^[62] Odcházející ministr Staněk pověřil řízením ministerstva dosavadního ekonomického náměstka Reného Schreiera.^[63] Pověření řízením ministerstva učiněné samotným odcházejícím ministrem kritizoval předseda vládní ČSSD Jan Hamáček jako krok naprosto mimo ústavu,^[64] předseda opoziční ODS Petr Fiala jej hodnotil jako protiústavní.^[65]

Dne 14. srpna prezident oznámil, že navrženého Michala Šmardu odmítá ministrem jmenovat, a požadoval od předsedy ČSSD Hamáčka místo něj nového ministerského kandidáta. Jan Hamáček kontroval, že ústava nedává prezidentovi možnost hodnotit odborné předpoklady navrženého ministra, což byl prezidentův argument.^[66]

Dne 19. srpna kandidát na ministra kultury, Michal Šmarda, oznámil, že požádal Jana Hamáčka o stažení nominace, neboť se domnívá, že nelze být členem vlády proti vůli prezidenta. Jan Hamáček přijal Šmardův návrh na stažení nominace s respektem.^[67]

Dne 21. srpna uvedl server Novinky.cz, že předseda ČSSD Jan Hamáček nominoval na ministra kultury Lubomíra Zaorálka.^[68] Toho jmenoval prezident Zeman ministrem dne 27. srpna 2019.^[34]

Druhé hlasování o nedůvěře vládě

Opozice 27. června 2019 vyvolala hlasování o nedůvěře vládě, mimo jiné na základě občanských demonstrací a evropského auditu premiérova střetu zájmů. Vládní koalice s pomocí tolerující KSČM hlasování ustála.

Odvolání Vladimíra Kremlíka

Dne 20. ledna 2020 navrhl předseda vlády Andreje Babiše odvolání Vladimíra Kremlíka z funkce ministra dopravy,^[69] s čímž prezident republiky prostřednictvím svého mluvčího souhlasil.^[70] Stalo se tak poté, co Ministerstvo dopravy informovalo média a veřejnost o zadání zakázky na informační systém a e-shop, určený k prodeji připravovaných elektronických dálničních známek. Zakázku vypsal Státní fond dopravní infrastruktury a bez soutěže ji získala společnost Asseco Central Europe. Za vytvoření systému a čtyřletý provoz měl stát zaplatit 400 milionů korun.^[71] Po kritice vlády, která nebyla informována, dalších politiků i odborné veřejnosti premiér Babiš s Kremlíkem o zakázce jednal, ale ministr dopravy ji odmítl zastavit.^[72] Předseda vlády poté navrhl Kremlíkovo odvolání a uvedl, že se má zakázka zrušit, nebo výrazně zredukovat.^[73] Kremlík byl prezidentem Zemanem odvolán 22. ledna k následujícími dni. Řízením Ministerstva dopravy prezident zároveň pověřil, s účinností od 24. ledna 2020, Karla Havlíčka, místopředsedu vlády a ministra průmyslu a obchodu.^[35] Toto řešení má být podle slov Andreje Babiše trvalé.^[72]