Fang Kuo-čen

Fang Kuo-čen
Fang Kuo-čen
Narození	1319
Úmrtí	1374 (ve věku 54–55 let)
Povolání	politik
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Fang Kuo-čen (čínsky pchin-jinem Fāng Guózhēn, znaky 方国珍; 1319^?–1374) byl jedním z vůdců povstání rudých turbanů na sklonku vlády dynastie Jüan v Číně. Po roce 1348 shromáždil z pirátů a obchodníků loďstvo kontrolující východočínské pobřežní vody, postupně obsadil i pobřeží Če-ťiangu včetně významného přístavu Ning-po. Bojoval proti vojskům jüanské vlády, občas se jí podrobil výměnou za tituly a podporu. Koncem roku 1367 jeho území dobyla vojska království Wu, v lednu 1368 přejmenovaného na říši Ming. Poté se Fang i jeho rodina začlenili do mingské nobility.

Život

Fang Kuo-čen pocházel z okresu Chuang-jen na pobřeží centrálního Če-ťiangu, narodil se v rodině loďařů, druhý ze čtyř bratrů, zůstal negramotný. Byl vysoký, imponujícího chování, přirozený vůdce.^[1]

Jeho rodina byla zapojena do ilegálního obchodu. Roku 1348 byl nařčen ze spojenectví s piráty. Fang muže, který ho obvinil, zabil a pak mu nezbylo než se pirátem skutečně stát. Sebral bratry a stoupence z rodné vesnice a odpluli na moře. Vybudoval silné loďstvo, které žilo z drancování pobřežních měst a vesnic. Koncem 50. let jeho námořnictvo zesílilo na více než tisíc lodí všech velikostí a získalo jasnou převahu na moři.^[1]

Roku 1356^[2] získal kontrolu na třemi pobřežními prefekturami Če-ťiangu (Čching-jüan – dnes Čchu-čou, Tchaj-čou a Wen-čou), tedy téměř celým pobřežím Če-ťiangu od Ning-po po severní Fu-ťien.^{[pozn. 1]} Ning-po a Šao-sing navíc kontrolovaly břehy Changčouského zálivu.^[1]

Zdrojem jeho moci byla kontrola námořních cest.^[5] Jüanská vláda měla velký zájem o zajištění zásobování Pekingu, svého sídla, po moři.^[1] Peking totiž silně závisel na dodávkách rýže z jihu.^[2] Pod jüanským tlakem se Fang opakovaně podrobil (v letech 1349, 1353 a 1356),^[1] přičemž po čase obnovoval nepřátelství. Při usmířeních s pekingskou vládou pokaždé získal vyšší titul,^[5] naposled vévody z Čchu a provinčního kancléře po levici.^[2] Jüanský dvůr nakonec fakticky uznal jeho nezávislost výměnou za dodávky rýže z domény Čang Š’-čchenga,^[5] který se roku 1357 pod společným tlakem Fanga a jüanských vojsk podrobil říši Jüan a začal zasílat rýži na sever.^[1]

Fang neměl jiné než regionální ambice.^[5] Jeho moc závisela na rovnováze sil v Číně a uzavření Velkého kanálu více než na jeho vlastní síle.^[2] Svou sílu však dovedl využít, byl šikovný diplomat, udržoval vztahy s jüanskou vládou v Pekingu, regionálními jüanskými loajalisty v Chang-čou i Ču Jüan-čangovým režimem v Nankingu, na který nikdy neútočil.^[6]

Korektní vztahy s nankingskou vládou se vyplatily roku 1367. Když tehdy koncem roku na jeho území zaútočily Ču Jüan-čangovy jednotky, podrobil se, a pohodlně dožil v Nankingu.^[6] Dostal zde úřad, jeho synové funkce v armádě a později dokonce svolení postavit pomník otci.^[7]

Odkazy

Poznámky

↑ Na těchto územích bylo při sčítání roku 1393 napočteno 2,5 miliónu obyvatel.^[2] Pro srovnání, na územích ovládaných roku 1360 Čchen Jou-liangem, Čang Š’-čchengem a Ču Jüan-čangem, bylo ve stejném sčítání napočteno více než 14,^[3] 10,3,^[2] a 7,8^[4] miliónů obyvatel.

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty, 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. . ISBN 0521243327. S. 36. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f DREYER, Edward L. Military origins of Ming China. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. . ISBN 0521243327. S. 64. (anglicky)
↑ Dreyer, s. 66.
↑ Dreyer, s. 72.
↑ ^a ^b ^c ^d FARMER, Edward L. Zhu Yuanzhang and early Ming legislation: the reordering of Chinese society following the era of Mongol rule. Leiden: Brill, 1995. 259 s. ISBN 9004103910, ISBN 9789004103917. S. 20. (anglicky) .
↑ ^a ^b Mote, s. 37.
↑ Farmer, s. 21.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Fang_Kuo-čen
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[5] Na těchto územích bylo při sčítání roku 1393 napočteno 2,5 miliónu obyvatel.^[2] Pro srovnání, na územích ovládaných roku 1360 Čchen Jou-liangem, Čang Š’-čchengem a Ču Jüan-čangem, bylo ve stejném sčítání napočteno více než 14,^[3] 10,3,^[2] a 7,8^[4] miliónů obyvatel.

[c_mote_36-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f MOTE, Frederick W. The rise of the Ming dynasty, 1330–1367. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. . ISBN 0521243327. S. 36. (anglicky)

[cambr_dreyer_64-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f DREYER, Edward L. Military origins of Ming China. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. . ISBN 0521243327. S. 64. (anglicky)

[cambr_dreyer_66-3] Dreyer, s. 66.

[cambr_dreyer_72-4] Dreyer, s. 72.

[farmer_20-6] FARMER, Edward L. Zhu Yuanzhang and early Ming legislation: the reordering of Chinese society following the era of Mongol rule. Leiden: Brill, 1995. 259 s. ISBN 9004103910, ISBN 9789004103917. S. 20. (anglicky) .

[c_mote_37-7] Mote, s. 37.

[farmer_21-8] Farmer, s. 21.

[1]

[2]

[pozn. 1]

[5]

[6]

[7]

[3]

[4]