A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Fatalismus (z lat. fatum, osud a fatalis, osudový) je životní postoj nebo názor, založený na přesvědčení, že všechno důležité v životě a na světě je více méně předurčeno osudem a člověk to nemůže ovlivnit. Ať udělá cokoli, o výsledku rozhoduje osud. Na rozdíl od determinismu, který všechny události pokládá za určené minulými příčinami, fatalismus si všímá jen některých a pro člověka zvláště významných událostí nebo jejich konečného výsledku.
Historie
V předsokratovském Řecku se osud (řec. heimarmené moira) či nutnost (řec. ananké) pokládal za tu nejmocnější a jedině rozhodující sílu, jíž podléhají dokonce i bozi. Tak je tomu u Homéra i u řady filosofů (Parmenidés, Hérakleitos, Thalés) a podobnou roli hrají v lidových pohádkách sudičky. Podle pověsti, kterou zpracoval Sofoklés, předpověděla thébskému králi Laiovi věštba, že pokud bude mít syna, dopustí se otcovraždy a incestu s vlastní matkou. Král dá proto malého Oidipa odnést do lesa, aby se ho zbavil – a přesto se věštba splní. Proti představě osudové určenosti se postavil Anaxagoras a ovšem Sókratés a Aristotelés, kteří zdůraznili lidskou schopnost jednat a odpovědnost za důsledky. Fatalistické myšlenky se ale znovu objevují hlavně ve stoicismu, v gnózi a u hermetiků. V pozdním starověku je fatalismus často spojen s přesvědčením o osudovém působení hvězd a s astrologií.
V judaismu se fatalistické postoje objevují teprve v helénistickém období (Kniha Kazatel). Také v křesťanství, kde je jeden Bůh stvořitelem a svrchovaným pánem světa, a kde se klade velký důraz na lidské jednání, nebylo pro fatalismus místo. Trvale platné křesťanské odsouzení fatalismu pochází od Augustina. V některých větvích křesťanství, které zvlášť silně zdůrazňovaly lidskou závislost na Bohu a jeho pomoci, však vznikla nauka o bezmoci člověka vůči zlu, a také učení o predestinaci. Člověk podle ní sice musí jednat co nejlépe, Bůh však předem ví, jak to s ním nakonec dopadne. Tímto předvěděním je osud člověka už předem zpečetěn, člověk sám o tom ale neví a musí se co nejvíce snažit, protože právě to je také Bohu předem známo. Nauka o predestinaci hrála důležitou roli v reformaci, zejména u Jana Kalvína. Je rozšířena také v islámu.
Klasický fatalismus se obnovil v humanismu jako přesvědčení o bezmoci jednotlivého člověka, který se musí smířit s tím, že o jeho osudech rozhodnou jiní. Často byl spojen s přesvědčením o vlivu hvězd na lidské osudy a s astrologií. Někteří novověcí myslitelé dokonce vyžadovali, aby člověk svému osudu vždycky přitakal, aby se s ním nejen smířil, ale aby jej miloval (amor fati – Spinoza, Schopenhauer, Nietzsche). Právě při kritice těchto názorů byl počátkem 18. století ve Francii poprvé použit termín fatalismus, a to spíše jako nadávka.
Různé formy fatalismu jsou běžné v mimoevropských kulturách a jsou velmi rozšířeny i na Dálném východě, v hinduismu, například jako nauka o opakujících se vesmírných epochách (kalpa).
Současnost
V současnosti se s obecným agnosticismem šíří také přesvědčení o určující moci osudu, který se lidé snaží odhalovat různými pověrečnými postupy, zejména astrologií a věštěním. Fatalismus může být ovšem také ospravedlněním pro nečinnost a lhostejnost, jež se mohou maskovat jako „vědecký“ determinismus. V současné analytické filosofii se vedou diskuse o tom, do jaké míry je fatalismus logicky sporný;[1] ať je tomu jakkoli, zdá se, že má-li mít nějaká diskuse smysl, musí vyjadřovat něčí svobodné názory a nemůže být osudově determinována.
„ | Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového. |
“ |
— Bible, Kniha Kazatel 1,9. |
Odkazy
Reference
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Fatalismus. Sv. 9, str. 38
- Sofoklés, Král Oidipús. Praha: Mladá fronta 1976. 202 str.
Související články
Externí odkazy
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk