Filip VI.
král španělský
Král Filip VI.
Doba vlády	19. června 2014 – dosud (9 let)
Úplné jméno	Felipe Juan Pablo Alfonso de Todos los Santos de Borbón y Grecia
Tituly	Katolické Veličenstvo Král španělský
Křest	8. února 1968
Narození	30. ledna 1968 (56 let) Madrid, Španělský stát Španělský stát
Předchůdce	Juan Carlos I.
Následník trůnu	Leonor, kněžna asturská
Nástupce	Leonor Španělská
Manželka	Letizia
Potomci	Infantka Leonor Infantka Sofie
Rod	Bourboni
Dynastie	Bourbon-Anjou
Otec	Juan Carlos I.
Matka	Sofie Řecká
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Španělská královská rodina
Bourboni
Král Královna Kněžna asturská Infantka Sofie Král Juan Carlos I. Královna Sofie Rozšířená královská rodina Vévodkyně z Luga Don Felipe Doña Victoria Infantka Cristina Don Juan Valentín Don Pablo Nicolás Don Miguel Doña Irene Děti zesnulé vévodkyně z Badajozu: Doña Simoneta Vikomt de la Torre Don Bruno Don Luis Vévodkyně ze Sorie a Hernani Vévoda ze Sorie a Hernani Don Alfonso Doña María Vévodkyně vdova z Kalábrie
z • d • e

Filip VI. Španělský (někdy Felipe VI., španělsky Felipe VI de España, plným jménem Felipe Juan Pablo Alfonso de Todos los Santos de Borbón y de Grecia; * 30. ledna 1968, Madrid) je španělský král z rodu anjouských Bourbonů. Dojmenován dne 19. června 2014, a to po abdikaci svého otce Juana Carlose I. v souladu s ústavním zákonem o abdikaci.^[1] Se svou manželkou, královnou Letizií, mají dvě dcery, prvorozenou Leonoru, kněžnu asturskou, a druhorozenou Sofii.^[2]

Vzdělání

Filip studoval na prestižních školách v Kanadě, USA (Georgetownské univerzitě ve Washingtonu D.C.) a ve Španělsku. Vojenského vzdělání se princi dostalo na Academia General Militar v Zaragoze, na Escuela Naval Militar v Marínu a na Academia General del Aire v San Javieru. Do svého jmenování králem měl hodnost podplukovníka generálního štábu armády, fregatního kapitána admiralitního štábu španělského námořnictva a podplukovníka generálního štábu vzdušných sil.^[3] Od 19. června je vrchním velitelem španělské armády. Po ukončení období vojenského vzdělání začalo období jeho vzdělání civilního (vystudoval právo na Autonomní univerzitě v Madridu a dosáhl titulu „Master“ v oboru Mezinárodní vztahy na Edmund Walsh School of Foreign Service na Georgetownské univerzitě).

Nástup na královský trůn

Dne 19. června 2014 v Madridu složil slavnostní přísahu v parlamentu před zákonodárci obou komor (tzv. Generálních kortes, tzn. parlamentu a senátu) a představiteli dalších státních institucí. Během svého 25 minut dlouhého projevu se věnoval řadě aktuálních otázek, které trápí Španělsko, např. tématu ekonomické krize a nezaměstnanosti a zejména aktuálního problému s mírou nezaměstnanosti mladých lidí. Zdůraznil, že Španělsko je součástí Evropy, zároveň ovšem poukazoval i na nutnost národní integrity, avšak s prostorem pro individualitu každého jedince (nebo autonomních oblastí). Přislíbil, že jeho priority ve funkci krále budou směřovány k účasti na řešení těchto problémů. Zdůraznil to, že je na svou zemi a její historii hrdý a pyšný a zdůraznil důležitost této národní hrdosti u každého obyvatele. Jako důležité označil také určité sblížení královské koruny s obyvateli. Poděkoval svému otci, Janu Karlovi I., za téměř 40 let vlády, své matce, Sofii, za její práci, kterou pro zemi vykonala, ale i za její oddanost a věrnost králi. Závěrem také citoval větu z Don Quijota: „člověk není ničím víc než kterýkoliv jiný, nedokáže-li více než jiný“ (španělsky: "no es un hombre más que otro si no hace más que otro"). Svůj projev zakončil poděkováním, a to ve čtyřech jazycích: španělštině, katalánštině, baskičtině a galicijštině.^[4]

Státnické povinnosti

Již jako korunní princ vykonával mnoho oficiálních zahraničních cest po celém světě a reprezentoval Španělské království. Současně také reprezentoval královskou rodinu ve městech po celém Španělsku a ukazoval se při španělských státních svátcích.

Manželství a děti

Po období Filipova staromládenectví a poměrně nestálého partnerského života 1. listopadu 2003 princ oznámil zasnoubení s novinářkou Letizií Ortiz Rocasolano, bývalou novinářkou CNN, se kterou se oženil 22. května 2004. Svatba se konala v Almudenské katedrále v Madridu.

Dne 31. října 2005 porodila princezna Letizia holčičku, Leonor, prvorozenou dědičku následníka trůnu a tehdy druhou v pořadí následnictví španělského trůnu (náležel jí titul infantka, nyní je již první v pořadí následnictví na trůn a náleží jí titul kněžna asturská). Dne 29. dubna 2007 se narodila druhá dcera, infantka Sofie, která se tak stala třetí v pořadí následnictví (nyní druhá v pořadí).

Po atentátech 11. března 2004 v Madridu se Filip společně se svými sestrami, infantkami Elenou a Cristinou, stali prvními členy španělské královské rodiny, kteří se zúčastnili manifestace.

Kromě svých státnických povinností předsedal jako kníže z Asturie také některým benefičním organizacím, především pak těm, které nesou jeho jméno: Nadace knížete asturského a Nadace knížete z Gerony.^[5]

Dne 2. června 2014 jeho otec oznámil, že abdikuje z funkce španělského krále a za svého nástupce určil právě Filipa. Ten se funkce krále ujal dne 19. června 2014.

Účast na olympiádě v Barceloně

Na letní olympiádě v Barceloně v roce 1992 byl vlajkonošem španělského olympijského výboru a sám se aktivně zúčastnil. Umístil se na šesté pozici ve třídě soling v jachtingu a obdržel olympijský diplom.

Tituly, oslovení a vyznamenání

Španělská ústava z roku 1978 v článku II, odst. 56, paragrafu 2 vyhrazuje titul „španělského krále“ osobě panovníka.^[6] Ten je jako panovník oprávněn užívat i další čestné tituly a hodnosti, které se obvykle vztahují k historickým územním entitám, tradičně spojeným se španělskou korunou:^[7]

• král španělský, kastilský, leónský, aragonský, obojí Sicílie (tj. neapolský a sicilský), jeruzalémský, navarrský, granadský, toledský, valencijský, galicijský, mallorský, sevillský, sardinský, córdobský, korsický, murcijský, menorský, jaénský, algarvský, algecirský, gibraltarský, Kanárských ostrovů, východo- a západoindický a Atlantských ostrovů.

(španělsky: Rey de España, de Castilla, de León, de Aragón, de las Dos Sicilias (referido a Nápoles y Sicilia), de Jerusalén, de Navarra, de Granada, de Toledo, de Valencia, de Galicia, de Mallorca, de Sevilla, de Cerdeña, de Córdoba, de Córcega, de Murcia, de Menorca, de Jaén, de los Algarves, de Algeciras, de Gibraltar, de las Islas Canarias, de las Indias Orientales y Occidentales y de las Islas y Tierra Firme del Mar Océano).

• arcivévoda rakouský (Archiduque de Austria);
• vévoda burgundský, brabantský, milánský, aténský a neopatrijský. (Duque de Borgoña, Brabante, Milán, Atenas y Neopatria).
• hrabě habsburský, flanderský, tyrolský, rousillonský a barcelonský, (španělsky: Conde de Habsburgo, Flandes, el Tirol, el Rosellón y Barcelona).
• svobodný pán biskajský a molinský, (španělsky: Señor de Vizcaya y Molina).
• etc.^{[pozn. 1]}

Jako španělský král je i nejvyšším představitelem řady španělských rytířských a heraldických řádů:

• nejvyšší velmistr slavného Řádu zlatého rouna
• velmistr královského a vznešeného Řádu Karla III.
• velmistr Řádu Isabely Katolické
• velmistr Vojenského řádu sv. Hermenegilda
• velmistr Vojenského řádu sv. Ferdinanda
• velmistr vojenských řádů Monteských, Alcántarských, Calatravských a Svatojakubských rytířů, jakož i dalších menších vojenských řádů a vyznamenání Španělského království.

Rodokmen

Filip VI. je vnukem řeckého krále Pavla I. a prapravnukem německého císaře Viléma II. Mezi jeho předky patří také britská královna Viktorie, římský císař a český král Leopold II., francouzský král Ludvík Filip, ruský car Mikuláš I., dánský král Kristián IX. a král Obojí Sicílie Ferdinand II.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Filip VI. Španělský na Wikimedia Commons
• Filip VI. Španělský v databázi Olympedia (anglicky)

Předchůdce: Juan Carlos I.

Španělský král 2014

Nástupce:

Současní panovníci suverénních států
Afrika	Letsie III. Muhammad VI. Mswati III.
Ameriky	Karel III.
Asie	Hamad bin Ísá Džigme Khesar Namgjel Wangčhug Hassanal Bolkiah Norodom Sihamoni Naruhito Abdalláh II. Mišal Abdullah Hajtham bin Tárik Tamím bin Hamad Salmán Vatčirálongkón (Ráma X.) Muhammad ibn Zájid Ál Nahján
Evropa	Vives Sicília a Macron Filip Frederik X. Hans Adam II. (regent: Alois) Jindřich Albert II. Vilém Alexandr Harald V. Filip VI. Karel XVI. Gustav Karel III. František
Oceánie	Karel III. Tupou VI.
* Viz též: Současní dědicové suverénních monarchií

Členové španělského řádu zlatého rouna
Velmistr	Král Filip VI. Španělský (1981)
Rytíři	Král Juan Carlos I. Španělský (1941) Král Konstantin II. Řecký (1964) Král Karel XVI. Gustav Švédský (1983) Emeritní císař Akihito Japonský (1985) Princezna Beatrix Nizozemská (1985) Královna Markéta II. Dánská (1985) Královna Alžběta II. Britská (1989) Král Albert II. Belgický (1994) Král Harald V. Norský (1995) Simeon Sasko-Kobursko-Gothajský (2004) Velkovévoda Jindřich Lucemburský (2007) Javier Solana (2010) Víctor García de la Concha (2010) Nicolas Sarkozy (2011) Enrique Valentín Iglesias (2014) Kněžna Leonor Asturská (2015)
Poznámka: V závorkách rok, kdy byl uveden do Řádu