A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Francisco Martínez de la Rosa | |
---|---|
Rodné jméno | Francisco de Paula Martínez de la Rosa Berdejo Gómez y Arroyo |
Narození | 10. března 1787 Granada |
Úmrtí | 7. února 1862 (ve věku 74 let) Madrid |
Povolání | básník, dramatik, politik a diplomat |
Národnost | španělská |
Období | romantismus |
Politická příslušnost | Umírněná strana |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Francisco Martínez de la Rosa (10. března 1787, Granada – 7. února 1862, Madrid) byl španělský básník, dramatik, politik a diplomat, představitel první generace španělských romantiků, v jehož literárním díle se projevil přechod od klasicismu ke skutečnému romantismu.[1][2]
Život
Pocházel z Granady, vystudoval na tamější univerzitě, kde se také stal profesorem morální filosofie (etiky). Za protinapoleonského odboje byl poslancem cádizsých generálních kortesů (španělský exilový parlament a vláda, která roku 1812 přijala ústavu) a působil v diplomatické misi v Londýně. Po návratu krále Ferdinanda VII. na španělský trůn byl pro své liberální názory pronásledován a dokonce vězněn v pevnosti v Melille. Svobodu získal až roku 1820, kdy byl Ferdinand VII. donucen uznat španělskou ústavu, roku 1821 se stal předsedou Kongresu poslanců a roku 1822 dokonce krátce vedl jako první státní tajemník vládu.[3]
Po armádní vzpouře, která obnovila ve Španělsku absolutismus, abdikoval a roky 1823-1834 pak strávil v exilu v Paříži. Zde se stal na základě myšlenek doktrinálního liberalismu Françoise Guizota eklektikem a snažil se smířit konzervativní a revoluční ideje a v literatuře klasicismus s romantismem. Tyto jeho centrické postoje vedly k tomu, že v období 1834-1835 vykonával funkci ministra zahraničí a premiéra (předsedy rady ministrů).[4]
V dalších letech byl několikrát opět ministrem zahraničí, předsedou Kongresu poslanců a velvyslancem v Paříži a Římě. Od roku 1839 do roku 1862 byl předsedou Španělské královské akademie (Real Academia Española) a členem dalších (Real Academia de la Historia, Real Academia de Bellas Artes de San Fernando a Real Academia de Jurisprudencia y Legislación).[3][4][5]
Jako spisovatel je představitelem první generace španělských romantiků. Jeho lyrické verše připomínají Meléndeze Valdése a Quintanu. Významnější jsou jeho díla dramatická a jeho dramatické teorie. Je také autorem esejů, politických děl, která analyzují španělskou minulost i přítomnost z hlediska jeho filosofie dějin, a velmi průměrného historického románu.[5]
Výběrová bibliografie
- La viuda de Padilla (1814, Padillova vdova), historická tragédie.
- Lo que puede un empleo (1820, Co zmůže zaměstnání), moralistní komedie.
- La niña en casa y la madre en la máscara (1821, Dcerka doma a matka v přestrojení), moralistní komedie napsaná roku 1815.
- El arte poética (1827, Poetika), didaktická báseň, ve které vyložil své názory na umění ovlivněn Nicolasem Boileauem.
- Edipo (1829, Oidipus), klasicistní tragédie.
- La conuración de Venecia, año 1310 (1830, Benátské spiknutí roku 1310), uvedeno 1834, romantické historické drama, první svého druhu ve španělské literatuře.[5]
- Poesías (1833, Poezie), sbírka klasicistní i romantické poezie.
- Espíritu del siglo (1835-1851, Duch století), politické dílo, deset svazků.
- Doña Isabel de Solís, reina de Granada (1837-1846, Doňa Isabela de Solís, královna granadská), historický román, tři díly..
- Bosquejo histórico de la política de España (1855, Nárys španělské politiky), politické dílo.
Odkazy
Reference
- ↑ HODOUŠEK, Eduard a kol. Slovník spisovatelů - Španělsko a Portugalsko. Odeon, Praha 1968, S. 254-255.
- ↑ Ottův slovník naučný. 24. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 2001. S. 725.
- ↑ a b Francisco Martínez de la Rosa - Biografías y Vidas.
- ↑ a b CHABÁS, Juan: Dějiny španělské literatury. Praha: SNKLHU 1960. přeložil Oldřich Bělič. S. 256-257.
- ↑ a b c HODOUŠEK, Eduard a kol.Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska. Libri. Praha 1999, S. 496.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Francisco Martínez de la Rosa na Wikimedia Commons
- Dílo Francisco Martínez de la Rosa ve Wikizdrojích (španělsky)
- (španělsky) Francisco Martínez de la Rosa - Real Academia Española
- (španělsky) Biografía de Francisco Martínez de la Rosa - Biblioteca Virtual Miguel de Cervantes
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk