Galie - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Galie
 ...
Mapa Galie z 1. století př. n. l., znázorňující přibližné rozmístění keltských kmenů.

Galie, latinsky Gallia, bylo ve starověku Římany užívané pojmenování dnešní Francie a přilehlých oblastí obývané převážně Kelty (latinsky GalliGalové). Oblast vedle Francie zahrnovala území dnešní Belgie, severní Itálie, západního Švýcarska a části Nizozemska a Německa na levém břehu Rýna. Geograficky bylo toto území ohraničeno na západě Atlantským oceánem, na jihu Pyrenejemi a Středozemním mořem, na severu kanálem La Manche a na východě Rýnem a Alpami (až do 1. století př. n. l. bylo ke Galii přiřazováno i údolí Pádu).

První historická zmínka o Galii pochází z doby okolo roku 600 př. n. l., kdy řečtí osadníci založili na jižním pobřeží země kolonii jménem Massalia (dnešní Marseille). Pro samotné dějiny Galie jsou klíčové tři momenty: usídlení keltských kmenů na tomto území zhruba v 7. století př. n. l., završení římské anexe Galie Juliem Caesarem v 1. století př. n. l. a definitivní zánik římské moci v Galii, který se datuje do roku 486.

Římané rozdělili Galii na několik částí: první z nich byla Gallia Cisalpina („Předalpská“), jež byla neformálně nazývána Gallia Togata („v tóze oblečená“) a později se stala součástí Itálie, dále Gallia Narbonensis („Narbonská“), neoficiálně označována také jako Gallia Bracata („kalhotová“, podle tradičních dlouhých kalhot místních obyvatel) nebo jednoduše Provincia a nakonec Caesarem dobytá Gallia Comata („vlasatá“, kvůli dlouhým vlasům zdejších lidí). Po jejím dobytí se dělila na Gallia Aquitania („Akvitánská“), Gallia Lugdunensis („Lugdunská“, čili Lyonská) a Gallia Belgica („Belgická“).

Etymologie

Ohledně původu označení této země existují značné pochybnosti, přičemž není jisté, zda bylo odvozeno z názvu nějakého domorodého kmene, či zda se jedná o exonymum. Keltský výraz *g(h)al- mohl podle některých názorů znamenat „silný“ či „mocný“ (jedinec) – „rek“, „hrdina“. Vyskytují se ovšem i spekulace, podle nichž mohlo být toto jméno převzato z názvu řeky Gallos, obdobně jako tomu bylo v případě pojmenování kmene Sekvanů, jež mělo svůj původ v hydronymu. Latinskému termínu Gallia se nápadně podobá starořecké označení Galatia (poprvé doloženo v díle historika Timaia z Tauromenia ze 4. století př. n. l.), které bylo patrně inspirováno barvou pleti Keltů (řecky Γαλάται, Galatai), která prý byla „bílá jako mléko“ (γάλα, gala – „mléko“). Pojem Gallia byl někdy spojován s latinským výrazem pro kohouta – gallus. Dnešní Francii se proto leckdy říká „země galského kohouta“.

Před příchodem Římanů

Dějiny Keltů v Galii

Mapa Galie kolem roku 58 př. n. l.; Předalpská Galie (severní Itálie), Gallia Narbonensis (jižní Francie) a Gallia Comata, jež sestává z území Akvitánů, Keltů a Belgů.

Zkoumání raných dějin Galie je veskrze záležitostí archeologie, neboť se dochovalo pouze nepatrné množství písemných pramenů vyhotovených obyvateli tohoto území. Hlavním zdrojem informací o Keltech v Galii bylo dílo Poseidónia z Apameie, z jehož spisů čerpali Timagenés, Julius Caesar, Diodóros Sicilský a zeměpisec Strabón. Mnoho poznatků o kultuře raných Keltů bylo získáno ze zemí ležících při horním toku Dunaje, ačkoli se přirozeně naskýtá otázka, zda a jak jsou tyto informace relevantní z hlediska kultury v Galii.

Zdá se, že Keltové nabyli mnoha svých dovedností (jako třeba zpracování železa) a některých rysů své kultury od národů a kmenů sídlících na Balkáně. Někteří vědci se domnívají, že kultura popelnicových polí představuje počáteční bod historie Keltů jakožto samostatné kulturní a jazykové větve indoevropských národů. Tato kultura dominovala střední a západní Evropě na konci doby bronzové, zhruba mezi léty 1200700 př. n. l. Rozšíření znalosti zpracování železa vedlo následně k rozvoji tzv. halštatské kultury (zhruba 700 až 500 př. n. l.). Prakeltským jazykem, jenž byl společným předchůdcem všech známých keltských jazyků, se podle některých historiků hovořilo právě v období konečné fáze vývoje kultury popelnicových polí a v počátcích halštatské kultury. Z halštatské kultury se pozvolna vyvinula kultura laténská, k čemuž došlo zřejmě i v důsledku vlivu středomořských civilizací – obzvláště řecké a etruské. Laténská kultura se rozvíjela v době železné (po roce 450 př. n. l. až do dobytí Římany v 1. století př. n. l.) v prostoru západní a střední Evropy.

Zřejmě mezi léty 700 až 600 př. n. l. byla Galie osídlena keltskými kmeny. Převážně v pobřežní oblasti mezi Alpami a Apeninským pohořím si uchovali svoji svébytnost Ligurové, kteří splynuli s Kelty, čímž vznikla určitá forma kelto-ligurské kultury. Na jihozápadě Galie se dále nacházela sídla Akvitánů, kteří byli etnicky spřízněni s obyvateli Iberského poloostrova. Kromě těchto národů se v Galii na přelomu 7. a 6. století př. n. l. usadili také Řekové a Féničané. Ti na břehu Středozemního moře založili několik svých osad, jako byla řecká Massalia (dnešní Marseille) při ústí řeky Rhôny. Obyvatelé této řecké obce importovali do země luxusní zboží, včetně amfor, bronzových pohárů, etruské keramiky a drobných předmětů ze zlata, slonoviny a jantaru, které byly v hojném množství nalezeny v galských hrobech.

Původní oblast galského osídlení se rozprostírala od Zaalpské Galie až do údolí horního toku Dunaje. Podle starověkých historiků Livia a Polybia někdy kolem roku 400 př. n. l. začala rostoucí galská populace expandovat přes Alpy do údolí řeky Pádu, kde Galové nalezli značné zdroje potravy. V roce 387 př. n. l. (390 př. n. l.) napadli galští Senonové pod vedením náčelníka Brenna Řím, načež město dobyli, strašlivě vyplenili a nakonec vypálili. Během následujícího století představovali Galové pro Římany trvalou hrozbu. Avšak na počátku 3. století př. n. l. bylo nebezpečí ze strany Galů výrazně eliminováno a krátce před vypuknutím druhé punské války se Římané v roce 222 př. n. l. zmocnili Předalpské Galie. Po Hannibalově porážce se sice místní Galové postavili proti Římu, nicméně v roce 191 př. n. l. byli definitivně poraženi.

Zlatá mince kmene Parisiů

Ve 2. století př. n. l. zažila středomořská Galie značný hospodářský rozmach, doprovázený růstem zdejších sídel, zatímco hustě zalesněná severní Galie takřka úplně postrádala jakékoli známky městské civilizace, kromě několika hrazených sídlišť (oppidum) využívaných v časech války. Růst bohatství jižní Galie podnítil Římany, aby vyhověli žádosti občanů Massalie o ochranu před útokem koalice ligurských a galských kmenů. V roce 125 př. n. l. římské legie vedené konzulem Markem Fulviem Flaccem pronikly do jižní Galie. Během následujících čtyř let si Římané podmanili celou přímořskou oblast (v současnosti francouzská Provence) a zřídili zde provincii Gallia Narbonensis (původně Galie Zaalpská) podle kolonie Narbo Martius (Narbonne). Toto římské vítězství ukončilo období hegemonie kmene Arvernů v Galii.

Další etapa římských výbojů nastala za Julia Caesara, který se během galských válek (5850 př. n. l.) zmocnil území mezi Rýnem a Pyrenejemi a podnikal expedice dokonce až do Británie a Germánie. Rozhodujícím okamžikem této války byla bitva o Alesii v roce 52 př. n. l., v níž Římané zdolali konfederaci galských kmenů sjednocených pod vedením Vercingetoriga, náčelníka Arvernů. Římské legie poté potlačily zbytky galského odporu, načež Caesar mohl římskému senátu oznámit „Gallia est pacata“ („Galie je podrobena“). V průběhu tohoto konfliktu zemřelo údajně kolem jednoho milionu obyvatel Galie (patrně každý čtvrtý Gal), další jeden milion byl zotročen, 300 kmenů bylo podrobeno a 800 měst zničeno. V Caesarově tažení proti Helvécům přišla o život více než polovina členů kmene a přibližně pětina upadla do otroctví. Po dobytí obleženého Avarica byla zmasakrována celá populace tohoto oppida (asi 40 000 lidí), což je dalším z mnoha dokladů římské krutosti.

Společnost

Galští válečníci, kresba z konce 19. století.

Galská společnost se dělila do třech tříd. Nejnižší postavení zaujímal prostý lid, zatímco privilegovaná pozice náležela druidům a válečnické šlechtě. Příslušníci první třídy tvořili bezprávnou a utlačovanou masu, přičemž mnozí z nich se nechávali najímat do služeb mocných jedinců z řad šlechty. Počet válečníků a sloužících byl hlavním kritériem při určování významu jednotlivých šlechticů. Ovšem jestliže šlechtic nedokázal ochránit zájmy svých stoupenců, mohl snadno pozbýt jejich důvěru. Před Caesarovou invazí prý docházelo téměř rok co rok ke střetům mezi ambiciózními vůdci těchto vojenských družin. Galové nacházeli obživu výhradně v zemědělství a žili v drobných rolnických usedlostech nebo vesnicích. Až do příchodu Římanů Galové nestavěli města a v případě nebezpečí se uchylovali do hrazených pevností, nazývaných oppida (singulár oppidum), jež byly budovány na vhodných kopcích. Okolo oppid byl vyhlouben příkop a zároveň byla obehnána dřevěnou palisádou či kamennou hradbou.

Základní organizační jednotkou společnosti byl rod nebo klan (cenedl). Několik těchto klanů tvořilo kmen, v jehož čele stála rada starších a náčelník. Třebaže kmeny představovaly poměrně stabilní politické útvary, Galie jako celek setrvávala ve stavu permanentní vnitřní roztříštěnosti, neboť povědomí vlastní etnické spřízněnosti bylo mezi jejími obyvateli velice nízké. Některým mocným náčelníkům se občas podařilo zajistit si oddanost předáků několika kmenů, i přesto se však Galové nedokázali nikdy plně sjednotit (s výjimkou krátké etapy na samém sklonku galské nezávislosti) a byli tudíž jen jakýmsi etnickým společenstvím. Dokonce i samotné vymezení Galie jako celistvého kulturního prostoru lze připsat spíše Římanům a Řekům, kteří tohoto pojmu užívali k označení území obývaného galskými kmeny. Nejednotnost Galů byla rozhodujícím faktorem, jenž nahrál podrobení země cizinci.

Někdy mezi léty 12060 př. n. l. se mnoho regionů v centrální Galii začalo politicky organizovat v určité předstátní útvary, nepochybně v důsledku působení římské civilizace. V každé z těchto civitates (jak je nazval Caesar) se každoročně volil nejvyšší představitel. Aeduové užívali pro jedince obdařeného tímto postavením titul vergobret. Ten měl podobnou pozici jako náčelník, avšak musel se podřizovat rozhodnutím rady. Římští a řečtí autoři udávají, že těchto civitates (v podstatě kmenových svazů) bylo v Galii šestnáct. Civitates se dále členily v menší jednotky – pagi – jejichž centrem byla oppida. Řada z těchto pevností se proměnila v obchodní střediska, která začala prosperovat díky rozvíjejícímu se obchodu s Římany v Narbonensis. Mnohé galské civitates započaly rovněž s ražbou vlastních mincí.

Náboženství

Související informace naleznete také v článku Keltská mytologie.
Umírající Gal, starověká římská mramorová kopie ztracené řecké sochy, vytvořené někdy mezi léty 230 až 220 př. n. l. na počest vítězství pergamského krále Attala I. nad Galaty.

Galské náboženství bylo polyteistické. Vyznačovalo se však i určitými prvky animismu, který připisoval lidské vlastnosti jezerům, vodním tokům, pramenům a posvátným hájům, v nichž Galové vykonávali své náboženské obřady. S výjimkou několika málo obzvláště významných míst Galové nestavěli žádné chrámy ani svatyně. Neobvyklé nebylo ani uctívání zvířat. Nejposvátnějším galským zvířetem byl kanec, kterého lze nalézt jako symbol na mnoha galských vojenských standartách a plnil tak podobnou funkci jako orel u Římanů.

Galové nedisponovali tak propracovaným systémem božstev, jaký měli Řekové nebo Římané, avšak existovali bohové, jež uctíval každý Gal, včetně kmenových či domácích bůžků. Jednotliví bohové byli víceméně převzati z primitivních božstev indoevropského původu. V dobách Caesarova příchodu prokazovali Galové největší úctu Toutatisovi („bůh kmene“), galskému ekvivalentu Merkura. Nejvyšší bůh galského náboženství se v latině nazýval Dis Pater („nebeský otec“), jenž byl ztotožňován s římským Jovem, případně Plutem. Kromě nich uctívali Galové další božstva, jako byla bohyně koní a úrody Epona, bůh války Esus, bůh světla Lugh, bůh hromu Taranis, bůh života a smrti Cernunnos a řada jiných bohů. V době římské nadvlády byla keltská božstva ztotožněna s římskými bohy, takže postrádáme úplnou představu o jejich charakteru a vlastnostech. Symbolickým ba přímo magickým znakem keltského resp. galského náboženství byla číslice tři. Galští bohové proto často vystupovali v triádách (například Toutatis-Teutates, Taranis, Esus).

Specifický rys galského náboženství reprezentovali kněží zvaní druidové (druides). O jejich původu panují značné nejasnosti. Jisté je, že druidové pečlivě střežili tajemství svých rituálů a v galské společnosti jim náleželo význačné postavení. Druidové dohlíželi na řádné provádění náboženských úkonů a poskytovali vzdělání synům galské šlechty. Rovněž směli uplatňovat jistou formu vyloučení či exkomunikace jednotlivců ze shromáždění věřících, což se ve starověké Galii rovnalo prakticky vyobcování ze společnosti. Dále si nárokovali právo rozhodovat o otázkách války a míru, čímž si zajišťovali i určitý politický vliv. Druidové věřili, že duše člověka nikdy nezemře, přičemž duch muže, jenž padl ve válce, přejde do jiného těla. Caesar se domníval, že právě tato víra byla příčinou nezměrné odvahy Galů v boji. Řekové a Římané se shodovali v tom, že součástí druidských obřadností bylo i obětování lidí, to ovšem není zcela prokázáno. Existují sice doklady o lidských obětech, nezdá se však, že by se jednalo o běžnou praxi.

Kmeny

Související informace naleznete také v článku Seznam galských kmenů.

Nejpůvodnější informace o galských kmenech jsou obsaženy v Caesarových Zápiscích o válce galské. Podle Caesara byla celá Galie rozdělena do tří částí („Gallia est omnis divisa in partes tres“) obývaných Belgy, Akvitány a Galy. Belgové sídlili na severu a řeky Sequana (Seina) a Matrona (Marna) tvořily jižní hranici jejich země. Akvitáni žili v kraji mezi řekou Garumna (Garonna) a pohořím Pyreneje. Galové, kteří se ve vlastním jazyce nazývali Keltové, kontrolovali rozlehlou centrální oblast mezi Belgy a Akvitány. Tyto tři národy se podle Caesara lišily v řeči, zvycích i zákonech. Caesarovy údaje jsou v zásadě správné, nicméně v některých drobnostech neodpovídají zcela skutečnosti. Akvitáni se sice etnicky odlišovali od ostatních dvou národů (zřejmě se řadili k Vasconům, předkům Basků), avšak Galové a Belgové vykazovali mnoho společných rysů: měli světlou kůži, byli vysokého vzrůstu a velice družní. Boje se účastnili ve velkém počtu a mluvili stejným jazykem. Podle mínění některých historiků byli Belgové smíšeného keltského a germánského původu, avšak jejich etnická příslušnost dosud zůstává předmětem zkoumání. Akvitáni byli naproti tomu snědšího vzhledu a zdrženlivější jak v běžném životě, tak i ve válce.

Vůdčím kmenem mezi Belgy byli Remové (Remi), kteří obývali kraj okolo oppida Durocortorum (dnešní Remeš). Dalšími mocnými kmeny byli v dnešní střední Belgii sídlící Nerviové (Nervi), dále Treveři (Treveri) na západním břehu Rýna, Menapiové (Menapii) a Bellovakové (Bellovaci). Mezi řekami Seinou a Loirou (Liger) žili Senonové (Senoni) a Carnuti (Carnutes), jimž náleželo Cenabum (Orléans). Na jih od nich, poblíž oppida Avaricum (Bourges) měli svá sídla Biturigové (Bituriges). V Armorice (nynější Bretaň) sídlili Venetové (Veneti), kteří patřili mezi nejzdatnější námořníky v Galii. V oblasti kolem dnešního Dijonu se nacházelo teritorium Lingonů (Lingones). Východněji se pak rozkládalo území Sekvánů (Sequani), jejichž hlavním střediskem bylo Vesontio (Besançon). Střední Galii obývaly dva nejvýznačnější galské kmeny Caesarovy doby – Aeduové (Aedui), obývající kraj okolo Bibracte (Autun), a Arvernové (Arverni). Nejvýznamnější pevností Arvernů byla Gergovie. Z Akvitánie je známo především jméno Tarbellů (Tarbelli). V Gallii Narbonensis byli nejmocnějšími kmeny Allobrogové (Allobroges), Insubrové (Insubres) a Volkové (Volcae). V Gallii Cisalpině příslušelo dominantní postavení Bójům (Boii). Část z nich se na území dnešního Švýcarska později spojila s Helvéci (Helvetii).

Římská Galie

Romanizace

Válečník z Vachères, socha galského bojovníka oděného v římské zbroji (asi 1. století př. n. l.).

Celé Caesarem podmaněné území, často označované jako Gallia Comata nebo Tres Provinciae, rozdělil Augustus v roce 27 př. n. l. do tří provincií řízených císařskými místodržiteli s titulem legatus pro praetore. Gallia Aquitania sahala od Pyrenejí k řece Loiře. Gallia Lugdunensis se rozprostírala mezi řekami Seinou a Loirou, od Armoriky na západě až k Lugdunu na jihovýchodě; zatímco Gallia Belgica byla svým rozsahem takřka identická s někdejším územím Belgů na severu. Vlastní správa Galie byla vykonávána poněkud odlišným způsobem než v Itálii nebo v Narbonensis. Místní kmeny si podržely značnou míru autonomie, přičemž směly volit a vysílat své zástupce do společného galského sněmu, jehož prostřednictvím byla koordinována administrativa provincií.

K zajištění kontroly nad zemí postavili Římané v Galii síť vysoce kvalitních silnic a vodních cest. Budování těchto komunikací mělo především vojenský účel. Vytvoření infrastruktury však přineslo také řadu vedlejších efektů: vnitřní sjednocení Galie, vzrůst měst a vzestup hospodářství. V mnoha regionech záhy vyrostla četná svobodná města (Municipium|municipia), která byla budována podle římského vzoru a byla obdařena typicky římskými stavbami, jako byly veřejné lázně, fóra, radnice a chrámy. Významné množství těchto budov se zachovalo dodnes, obzvláště v jižní Francii, kde po sobě romanizace zanechala nejhmatatelnější stopu. Hlavním městem římské Galie se stalo Lugdunum (Lyon), náboženské středisko Galů. Dalšími významný centry byly Augusta Treverorum (Trevír), Samarobriva (Amiens), Lutetia Parisiorum (Paříž), Burdigala (Bordeaux), Vienna (Vienne) a Arelate (Arles). Hospodářství těchto obcí těžila z činností souvisejících s veřejnou správou, avšak jejich hlavním zdrojem příjmu byl obchod se zbožím vyrobeným řemeslníky. Drtivá většina obyvatelstva Galie se ale nadále věnovala zemědělství. Těžištěm zemědělské produkce byly římské villy – velkostatky vlastněné bohatými šlechtici, jejichž půdu obdělávali nájemní rolníci – kolóni.

Vládnoucí elity ve městech i na venkově si záhy osvojily římské mravy, kulturu i jazyk. Tři severní provincie nicméně přijímaly římskou civilizaci o poznání pomaleji než Gallia Narbonensis. Ta se v mnoha směrech odlišovala od zbytku Galie, neboť už více než půlstoletí před příchodem Caesara byla vystavena blahodárnému vlivu římské vlády a během této doby byla rychle romanizována. Pořímštění galské aristokracie bylo stvrzeno za císaře Claudia, který několik galských předáků zařadil do římského senátu a obdařil je posty ve správě a ve vojsku. Claudius také zakázal konání druidských obřadů a nechal vykácet posvátné háje.

Romanizace se pozvolna prosazovala i mezi nižšími společenskými vrstvami. Její šíření bylo dále podporováno velkorysým udělováním římského občanství. Svou roli v tomto procesu sehrála také přitažlivost vyspělé římské civilizace. Latina, která byla zavedena jako úřední jazyk, časem nahradila galštinu. Ovšem příměsi domácích galských nářečí vedly tak jako v jiných římských provinciích ke vzniku vulgarizované formy latiny, z níž se zde mnohem později vyvinul francouzský jazyk. Taktéž místní kultura se rozvinula v podivuhodnou syntézu galských a římských elementů, jejímž výsledkem byla galorománská kultura. Římské kulty, včetně horlivě přijímaného obřadu uctívání císaře (jenž měl vést k těsnějšímu připoutání provincií k Římu), postupně vytlačily staré keltské náboženské praktiky druidů. Domácí bohové postupem doby zcela splynuli se svými římskými protějšky. Navzdory romanizaci si ale Galové i nadále uchovávali svoji identitu. Ještě ve 3. století byla uctívána keltská božstva, keltské míry a váhy nahradily římské měrné jednotky. Galie byla až moc rozlehlá a hustě obydlená na to, aby zcela ztratila svoji jedinečnost. Kromě toho byla tato zemědělsky orientovaná země příliš vzdálená od Středomoří a Itálie. Galštinou se v některých odlehlejších krajích hovořilo zřejmě i ve 4. století.

Počátky křesťanství, příznaky krize

Akvadukt Pont du Gard

Následkem romanizace bylo pevné a dobrovolné začlenění Galie do římského politického systému. V prvních dvou staletích našeho letopočtu sice docházelo k občasným vzpourám, jako bylo povstání Batávů vedené Juliem Civilem v roce 69. Nicméně vůdcové těchto rebelií byli romanizovaní šlechtici s římskými jmény a římským občanstvím, kteří se nestavěli ani tak proti římské nadvládě, jako spíše proti římským císařům. Někdy kolem roku 90 vyčlenil Domitianus z galského území na Rýně dvě pohraniční provincie – Horní Germánii a Dolní Germánii, přičemž v první z nich byl budován systém opevnění na ochranu před germánskými útoky – Limes Romanus.

Koncem 2. století se v Galii začala prosazovat různá orientální náboženství, spolu s křesťanstvím, které se uchytilo především ve městech. Naproti tomu na venkově se křesťanství rozšiřovalo jen velmi pomalu. Římské autority se navíc bránily této nové víře a příležitostně se jí pokoušely potlačit. Teprve dlouho po zhroucení římské vlády byla Galie zcela christianizována.

Během krize říše ve třetím století započal pomalý úpadek římské Galie. Počet obyvatel poklesl kvůli epidemiím a neúrodám. Živořící venkovské obyvatelstvo odcházelo do měst, čímž byla ještě více oslabena zemědělská produkce – hlavní zdroj bohatství Galie. Souběžně s tím se snižovaly i příjmy státu z daní. V celé Galii se rozmohlo řádění bagaudů, tlup ozbrojených rolníků, kteří pustošili venkovské oblasti. Nedostatek pracovních sil přiměl velké pozemkové vlastníky usilovat o připoutání kolónů k půdě, zatímco císařové zvyšovali daně a utužovali státní správu. Těmito opatřeními se ale dopady krize ještě stupňovaly. V padesátých letech 3. století se zintenzívnily vpády germánských kmenů, v prvé řadě Franků a Alamanů, za rýnskou hranici. Frankové v těchto letech pronikli hluboko do Galie až k Pyrenejím a odsud dále na jih. Po roce 259 se Galie pod vedením uzurpátora Postuma oddělila od římského státu. Vznikl nezávislý politický útvar nazývaný galské císařství, k němuž náležely také Hispánie a Británie. Jeho existence vzala zasvé teprve v roce 273, když se Tetricus vzdal císaři Aurelianovi, načež byla Galie opět integrována do římské říše.

Galie v době pozdní antiky

Související informace naleznete také v článku Galie v pozdní antice.

Císař Diocletianus reorganizoval kolem roku 300 galské provincie do dvou diecézí: Septem Provinciarum a Galliae, které se staly součástí prefektury Galliae. V přední galské město se již za Diocletiana a zvláště za Konstantina I. Velikého vyvinula Augusta Treverorum, která sloužila jako císařská rezidence a po určitou dobu tak fungovala jako jedno z nejdůležitějších politických center římské říše. Od poloviny 4. století byla Galie stále častěji vystavována nájezdům a drancování Germánů, kteří byli na krátko zpacifikováni císařem Julianem. Počátek stěhování národů, v závěru téhož století, však znamenal konec dlouhého období míru a blahobytu a vedl k zásadním politickým a vojenským změnám.

V roce 406 pronikli do Galie Svébové, Vandalové a Alani. Po nich následovali Vizigóti, Burgundi a Alamani, přičemž první z nich byli v roce 418 usazeni v Akvitánii jakožto foederati ve službách římských císařů. To jim ale nebránilo v tom, aby začali rozšiřovat svoji doménu do celé jižní Galie. Už před nimi obdrželi stejný status Frankové na severu. Kolem poloviny 5. století si Keltové prchající z Británie podmanili Armoriku, jež je od těch dob známá jako Bretaň. V roce 451 spojené síly Římanů a Germánů vedené Aetiem odrazily Huny v čele s Attilou v bitvě na Katalaunských polích. Přesto přibližně mezi léty 455 a 475 nastal nevyhnutelný kolaps římské Galie, když si jednotlivé kmeny na jejím území založily vlastní suverénní království. Po zániku západořímské říše se Galoromán Syagrius pokusil uhájit zbytky římské moci na severu země, avšak v roce 486 byl poražen náčelníkem sálských Franků Chlodvíkem, čímž římská vláda v Galii definitivně skončila.

Římská kultura v Galii přečkala i tyto těžké časy díky společné snaze galorománské šlechty a Římskokatolické církve. Nejvýznamnějšími představiteli tohoto období byli kromě jiných Ausonius, Sidonius Apollinaris a Řehoř z Tours. Rovněž vizigótská a franská šlechta usilovala o zachování římských politických a kulturních tradic. Nicméně galorománská kultura pozvolna ztrácela svůj antický charakter a nejpozději od poloviny 6. století je proto v Galii možné hovořit o počátku raného středověku. Pojmy Galie a galský byly užívány až do konce vlády merovejských králů franské říše. Během panování Karlovců ale tyto termíny pozvolna nahradil výraz Francia resp. Francia occidentalis, z čehož se nakonec vyvinulo slovo FranceFrancie.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gaul na anglické Wikipedii, Roman Gaul na anglické Wikipedii a Gallien na německé Wikipedii.

Literatura

  • CAESAR, Gaius Julius, Zápisky o válce galské, Praha : Naše vojsko, 1986
  • ČEŠKA, Josef, Zánik antického světa, Praha : Vyšehrad, 2000. ISBN 80-7021-386-8
  • VAN DAM, Raymond, Leadership and Community in Late Antique Gaul, Berkeley : Univ. of California Pr., 1985 ISBN 0-520-05162-9
  • ELLIS, Peter Berresford, Keltové : první tisíciletí keltských dějin : 1000 př. Kr. - 51 po Kr., Praha : Brána, 1996. ISBN 80-85946-46-7
  • FERRO, Marc, Dějiny Francie, Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-888-8
  • FILIP, Jan, Keltská civilizace a její dědictví, Praha : Academia, 1996. ISBN 80-200-0584-6
  • MAUROIS, André, Dějiny Francie, Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1994. ISBN 80-7106-098-4
  • PLEINER, Radomír, Otázka státu ve staré Galii. Praha : Academia, 1979
  • ROMAN, Danièle, Histoire de la Gaule (VIe s. av. J.-C. - Ier s. ap. J.-C.) : une confrontation culturelle, Paris : Fayard, 1997. ISBN 2-213-59869-X
  • VLČKOVÁ, Jitka, Encyklopedie keltské mytologie, Praha : Libri, 2002. ISBN 80-7277-066-7

Související články

Externí odkazy

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Galie
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Íránské jazyky
Úmrtí v roce 2022
Ústava České republiky
Ústava Spojených států amerických
Ústavní soud Republiky Slovinsko
Ústecko-teplická dráha
Číňané
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Časové pásmo
Čeng-te
Čeng Che
Černá Hora
Černé moře
Černozem
Červená pyramida
Česká Wikipedie
Člověk moudrý
Ču Jou-sung
Říše Čching
Říše Ming
Římská říše
Římská Dácie
Římská kolonie
Římská legie
Římská mytologie
Římská občanská válka
Římská villa
Římské občanství
Římské provincie
Římský konzul
Římský konzul#Prokonzul
Římský senát
Řečtina
Řecká mytologie
Řecko
Šamanismus
Štěpán III. Veliký
Ťia-ťing
Železniční trať Frýdlant v Čechách – Heřmanice
Židé
Židé na Moravě ve středověku
Župa
.md
1. květen
106
107
125
13. století
14. století
1455
1457
1492
1504
1584
1585
16. století
1673
1674
168 př. n. l.
17. století
1711
1768
1774
18. století
1812
1812
1856
1856
1859
1859
1862
1866
1878
19. duben
1907
1912
1919
1922
1939
1940
1941
1942
1944
1974
1977
1988
1990
1991
1992
1994
20. duben
20. století
23. duben
24. duben
26. duben
27. srpen
275
28. duben
476
5. květen
7. červenec
8. květen
82 př. n. l.
Ahmose I.
Alba Iulia
Alexandr Veliký
Alfred Stieglitz
Americký dolar
Amfiteátr
Amfora
André Kertész
Andronikos I. Komnenos
Anglie očekává, že každý muž splní svou povinnost
Antika
Antisemitismus
Antoninus Pius
Apollodóros z Damašku
Appiános
Apple II
Archeologie
Archimédés
Artemis
Arthur Charles Clarke
Arthur Conan Doyle
Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho
Atentát na Roberta Francise Kennedyho
Athény
Augustus
Aurelianus
Aurelius Victor
Autonomie
Auxilia
Avšalom Feinberg
Avaři
Azovstal
Bójská poušť
Bălți
Bělehrad
Balduin I. Jeruzalémský
Balista
Balkán
Banát
Barbar
Bastarnové
Bedřich Smetana
Bendis
Berlínský kongres
Besarábie
Besarabská gubernie
Bitva o Madagaskar
Bitva o Mariupol
Bitva u Grunwaldu
Bitva u Hattínu
Bitva u Puebly
Bohdan I.
Bohemund z Tarentu
Bojar
Bojové
Bolhrad
Bolhrad
Botoșani
Brodníci
Buča
Budžak
Buddhové z Bámjánu
Bukovina (země)
Bukurešťská smlouva (1812)
Bulhaři
Burebista
Byzantská říše
Bzenecká lípa
Cahul
Cahul
Caracalla
Carmen
Cena Hugo
Chana Senešová
Chansons de geste
Chotim
Chung-č’
Chung-wu
Chung-wuovy reformy
Chu Čeng-jen
Commodus
Commons:Featured pictures/cs
Constanța
Constitutio Antoniniana
Cyrilice
Dáčtina
Dácie
Dácké království
Dácké pevnosti v Orăștijských horách
Dácké války
Dákové
Dějiny Moldavska
Dějiny náboženství
Dějiny Pitcairnových ostrovů
Dějiny Tibetu
Dějiny umění
Dacia
Dacia Traiana
Dalmácie (provincie)
Damon Knight Memorial Grand Master Award
Dareios I.
Dealul Bălănești
Decebalus
Denár
Diana (mytologie)
Dimitrie Cantemir
Diocletianus
Dněstr
Doba železná
Doba bronzová
Doba kamenná
Dobrudža
Doména nejvyššího řádu#Národní doména nejvyššího řádu
Domitianus
Doněcké akademické oblastní činoherní divadlo
Dorin Recean
Dorohoi
Drobeta-Turnu Severin
Druhá křížová výprava
Druhá plavba Jamese Cooka
Druhá světová válka
Dunaj
Dynastie Jižní Ming
Ekonomické důsledky ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Emmanuel Macron
Encyklopedie
Ermitáž
Eroze
Eurasijská ekonomická unie
Eurasijská step
Eutropius
Evropská unie
Falx
Fanarioti
File:Roman Empire - Dacia (125 AD).svg
First-person shooter
Frýgie
Francie
Francouzská intervence v Mexiku
Gótové
Gagauzština
Gagauzové
Gagauzsko
Galie
Gallienus
Gebeleizis
Genealogie
Geodata
Gepidové
Germáni
Getové
Gioacchino Rossini
Giurgiulești
Godefroy z Bouillonu
Golda Meirová
Grigore Ureche
Gubernie
Guy Lafleur
Hérodotos
Hadždž
Hadrianus
Harappská kultura
Henri de Toulouse-Lautrec
Hercynská pohoří
Historická antropologie
Historie
Historik
Historiografie
Histria
Hlavní město
Hlavní strana
Hlavní strana?uselang=cs
Hnutí Svoboda (Slovinsko)
Holubí fotografie ze vzduchu
Hospodářské dějiny
Hospodářský růst
Hrubý domácí produkt
Hunové
Hustota zalidnění
Hynek Krušina I. z Lichtenburka
Ignacio Zaragoza
Igor Dodon
Ilýrie
Ilyrové
Inaugurační diplomy
Index lidského rozvoje
Individualismus
Indoevropské jazyky
Ingenuity
Ipatěvský spis
Isaac Asimov
ISO 3166-1
ISO 3166-2:MD
Istanbul
Ivan Bodjul
Ivan III.
Izmail
Izmajil
Izmajil
Janez Janša
Jan III. Sobieski
Jan Kostrhun
Jasy
Jazygové
Jazyk (lingvistika)
Jeruzalémské království
Jižní Asie
Jicchak Rabin
Jindřich VII. Lucemburský
Jindřich z Lichtenburka
John Cale
Jordanes
Josif Vissarionovič Stalin
Julie starší
Julius Caesar
Jung-le
Juno (mytologie)
Jupiter (mytologie)
Jurij Gagarin
Křížové výpravy
Křesťanství
Křižácká tažení do Egypta
Kalifornie
Kaligrafie
Kapitolská muzea
Karpaty
Karpové
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Archeologie
Kategorie:Dějiny podle kontinentů
Kategorie:Dějiny podle místa
Kategorie:Dějiny podle měst
Kategorie:Dějiny podle témat
Kategorie:Dějiny podle zemí
Kategorie:Diktátoři
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Filozofie dějin
Kategorie:Filozofové
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historická území
Kategorie:Historická literární díla
Kategorie:Historická období
Kategorie:Historické časové osy
Kategorie:Historické portály
Kategorie:Historické seznamy
Kategorie:Historické slavnosti
Kategorie:Historické teorie
Kategorie:Historie
Kategorie:Historie v datech
Kategorie:Historie v kultuře
Kategorie:Historiografie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Mořeplavci
Kategorie:Osoby spjaté s dějinami
Kategorie:Příroda
Kategorie:Panovníci
Kategorie:Politici
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Runové kameny
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Spisovatelé
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Teologové
Kategorie:Události
Kategorie:Umělci
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vědci
Kategorie:Vojáci
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vynálezci
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:WikiProjekt Historie
Kategorie:Zaniklé entity
Kategorie:Zdravotnictví
Kategorie:Zrušené projekty a události
Katolicismus
Kazachstán
Keltové
Kišiněv
Klaudios Ptolemaios
Klaus Schulze
Klient (chráněnec)
Kluž
Kohorta
Komunismus
Komunistická strana Moldavska
Koncert velmocí
Konstantinopol
Kostel Navštívení Panny Marie (Lobendava)
Kostel Nejsvětější Trojice (Fulnek)
Kostel svatého Mikuláše (Mikulášovice)
Kostel U Jákobova žebříku
Kostobokové
Kremace
Krize třetího století
Kumáni
Kuo-c’-ťien
Kvádové
Kybelé
Láska
Lýsimachos
Latina
Legát
Leonard Cohen
Leonid Iljič Brežněv
Lidová křížová výprava
Limes Romanus
Loďstvo Čeng Chea
Lorenzo I. Medicejský
Měna
Maďaři
Madagaskar
Magistratus
Maia Sanduová
Makúrie
Makedonie (provincie)
Malá Asie
Mangalia
Manuel Estiarte
Marcus Annaeus Lucanus
Marcus Antonius
Marcus Aurelius
Marcus Licinius Crassus
Mariupol
Markomanské války
Mars (mytologie)
Matěj Hlaváček
Matriarchát
Mauretánie (království)
Maurjovská říše
Mauzoleum
Maximinus Thrax
Meda Mládková
Menachem Begin
Mesiáš (Händel)
Mezinárodní měnový fond
Meziválečné období
Michail Gorbačov
Minerva
Mingská ekonomika
Mingská správa
Missouri (stát)
Mithraismus
Mittelbau-Dora
Moderní dějiny
Moesie
Moldávie
Moldavština
Moldavané
Moldavská autonomní sovětská socialistická republika
Moldavská demokratická republika
Moldavská hymna
Moldavská sovětská socialistická republika
Moldavská SSR
Moldavská vlajka
Moldavské knížectví
Moldavské parlamentní volby 2021
Moldavský leu
Moldavsko
Moldovanismus
Moldova (řeka)
Monarchie
Mongolové
Monoteismus
Motto
Munții Apuseni
Municipium
Munténie
Mureș
Mwai Kibaki
Náboženství
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní hymna
Národnost
Němci
Německo
Nadace Wikimedia
Nanking
Napoleonské války
Napoleon Bonaparte
Neil Armstrong
Nejvyšší soud České republiky
Neolit
Nero
Nesmrtelnost
Niš
Nikifor Černigovskij
Novověk
Objevení Ameriky
Obyvatelstvo
Oldovan
Oligarchie
Olténie
Olt (řeka)
OpenStreetMap
Orální historie
Orăștioara de Sus
Organizace černomořské ekonomické spolupráce
Orhei
Osmanská říše
Osmero
Písemné prameny
Písmo
Přehrada Desná
Přemysl Otakar I.
Přemysl Otakar II.
Pařížský kongres
Pařížský kongres
Pakt Ribbentrop–Molotov
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Panonie
Pantheon
Pantokrator
Parita kupní síly
Parlamentní republika
Partyzánská válka
Pavol Mešťan
Pazourek
Pečeť
Pečeněhové
Periodizace historie
Perseverance
Perská říše
Pertinax (císař)
Petr I. Veliký
Petr III. Áron
Peutingerova mapa
Philippus Arabs
Plavby Čeng Chea
Plinius starší
Podněstří
Poláci
Pompeius
Pontská Olbia
Porolissum
Portál:Československé opevnění
Portál:Aktuality
Portál:Antika
Portál:Byzantská říše
Portál:Doprava
Portál:Druhá světová válka
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Historie/Dobré články
Portál:Husitství
Portál:Křížové výpravy
Portál:Kolonialismus
Portál:Komunistický režim v Československu
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Novověk
Portál:Obsah
Portál:Osmanská říše
Portál:Příroda
Portál:Pravěk
Portál:První světová válka
Portál:Rakousko-Uhersko
Portál:Sport
Portál:Středověk
Portál:Starověk
Portál:Starověký Řím
Portál:Starověký Egypt
Portál:Velká francouzská revoluce
Povstání rudých turbanů
Pozdní středověk
Pražská německá literatura
Pratur
Pravěk
Pravda (noviny)
Pravoslaví
Pretoriánský prefekt
Prokurátor
Prosopografie
Provincie
Prut (řeka)
První bitva u Tapae
První bulharská říše
První světová válka
První výprava Kryštofa Kolumba
Publius Ovidius Naso
Publius Vergilius Maro
Pythagoras
Radim Uzel
Raimond IV. z Toulouse
Rajmund z Lichtenburka
Rakouské císařství
Raný novověk
Raný středověk
Reformace
Religionistika
Renaud ze Châtillonu
Revoluce v roce 1848
Risorgimento
Roșia Montană
Robert Anson Heinlein
Robert Fico
Robert Golob
Robert II. Flanderský
Robert Kaliňák
Rodina
Romanizace (kultura)
Roxolani
Rozloha
Ruština
Rudá armáda
Rukojmí
Rumunština
Rumuni
Rumunské království
Rumunsko
Rusifikace
Ruská invaze na Ukrajinu
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Ruské impérium
Rusko
Rusko-čchingská válka
Rusko-osmanské války
Rusko-turecká válka (1768–1774)
Rusové
Sára Aaronsohnová
Sýrie
Sarmati
Sarmizegetusa
Science fiction
Sedmihradsko
Septimius Severus
Severovská dynastie
Seznam členů posádky Bounty
Seznam forem vlády
Seznam kostelů v Brně
Seznam měn
Seznam mezinárodních poznávacích značek
Seznam mezinárodních směrových čísel
Seznam mingských císařů
Seznam představitelů Moldavska
Seznam prezidentů Moldavska
Seznam států podle státního zřízení
Seznam států světa podle data vzniku
Seznam států světa podle HDP na obyvatele
Seznam států světa podle hustoty zalidnění
Seznam států světa podle indexu lidského rozvoje
Seznam států světa podle nejvyšších hor
Seznam států světa podle počtu obyvatel
Seznam států světa podle rozlohy
Seznam závislých území
Silvanus (mytologie)
Sjednocení Německa
Sjednocení Rumunska a Moldavska
Skordiskové
Skythové
Skytové
Slované
Slovenska demokratska stranka
Slovensko
Slovinsko
Smlouva z Küçük Kaynarca
Sociální dějiny
Sofie
Soroca
Soubor:106 Conrad Cichorius, Die Reliefs der Traianssäule, Tafel CVI.jpg
Soubor:AdamclisiMetope34.jpg
Soubor:Anonymous - Prise de la Bastille.jpg
Soubor:Apple-II.jpg
Soubor:Applications-system.svg
Soubor:Austro-hungarian coat of arms 1914.svg
Soubor:Blumen Dame (Meister der Spielkarten).jpg
Soubor:Byzantine imperial flag, 14th century, square.svg
Soubor:Christ pantocrator daphne1090-1100.jpg
Soubor:Coat of arms of Moldova.svg
Soubor:Commons-logo.svg
Soubor:Constantin Lecca - Dragos Voda la vanatoarea zimbrului.jpg
Soubor:Cross-Pattee-red.svg
Soubor:Crystal Clear app kedit.svg
Soubor:Crystal Clear app krita.png
Soubor:Crystal Clear app Login Manager.png
Soubor:DaceBigio01.jpg
Soubor:Dacian Draco.svg
Soubor:Dacian Draco on Trajan's Column 2.jpg
Soubor:Dacian Gold Bracelet at the National Museum of Romanian History 2011 - 4.jpg
Soubor:Dacia 82 BC.png
Soubor:Dacia around 60-44 BC during Burebista, including campaigns - Czech.png
Soubor:Dimitrie Cantemir color.jpg
Soubor:Discobolus icon.png
Soubor:Double crown.svg
Soubor:Eertvelt, Santa Maria.jpg
Soubor:Flag of Mars.svg
Soubor:Flag of Moldova.svg
Soubor:Flag of None.svg
Soubor:Germans in Stalingrad.jpg
Soubor:Gheorghe Ghimpu arboreaza Tricolorul.jpg
Soubor:Gold piece.png
Soubor:Greater Romania.svg
Soubor:Hallein Keltenmuseum - Lure.jpg
Soubor:Hammer and sickle on a red star.svg
Soubor:Hourglass drawing.svg
Soubor:Husitská korouhev.svg
Soubor:Location Moldova Europe.png
Soubor:Ludvig XVI av Frankrike porträtterad av AF Callet.jpg
Soubor:Malul abrupt al Nistrului Naslavcea-Verejeni Ocnita (14).jpg
Soubor:Manel Estiarte (Diada de Sant Jordi 2009).jpg
Soubor:MO-S 20 Orel.jpg
Soubor:Moldavské historické území.png
Soubor:Obisk predsednika vlade dr. Roberta Goloba v Ukrajini, 31. 3. 2023 (52784154308).jpg
Soubor:OttomanCoatOfArms.png
Soubor:Persimmon and Three Yellow Tangerines.jpg
Soubor:Philippus Arabus Æ 29mm 247 155868.jpg
Soubor:Pieter Bruegel the Elder - The Tower of Babel (Vienna) - Google Art Project - edited.jpg
Soubor:Porolissum - Liber Pater's Temple 03.jpg
Soubor:Porta Praetoria at castra Porolissum, Romania - view from the side.jpg
Soubor:P Prehistoria.png
Soubor:Republica Moldova.png
Soubor:Roman bust of a Dacian tarabostes, Hermitage, St Petersburg, Russia - 20070614.jpg
Soubor:Roman Dacia cs.svg
Soubor:Roman Empire - Dacia (125 AD).svg
Soubor:Sarmisegetusa Regia - ansamblu 1.jpg
Soubor:Sfatul Tarii, 10 December 1918.jpg
Soubor:Solid white.svg
Soubor:Stamp of Moldova md066cvs.jpg
Soubor:Stamp of Moldova md394-6a.jpg
Soubor:Tripolye 01.jpg
Soubor:Ulpia Traiana Sarmizegetusa 03.JPG
Soubor:Vexilloid of the Roman Empire.svg
Soubor:Vista-evolution-tasks.png
Soubor:Vista-xmag.png
Soubor:Vladimir Putin 4 September 2001-3.jpg
Soubor:Wilhelm II on the field.jpg
Sovětský rubl
Sovětský svaz
Sozopol
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Spisovatel
Spojená knížectví
Spojená knížectví
Spojené státy americké
Společenství nezávislých států
Srpnový puč
Státní znak Moldavska
Stéla
Střední východ
Středomoří
Středověk
Středozemní moře
Staroměstský orloj
Starověk
Starověká Čína
Starověká Makedonie
Starověké Řecko
Starověké Japonsko
Starověký Řím
Starověký Egypt
Starověký Orient
Strabon
Strana komunistů Moldavské republiky
Studená válka
Suetonius
Sultán
Sungská správa
Světová ekonomika
Svobodní Dákové
Třída Furutaka
Třída T 47
Tataři
Tauriskové
Tektonika
Terra sigillata
Thúkydidés
Thráčtina
Thrácké náboženství
Thrákie
Thrákové
Thukydides
Tiberius
Tighina
Tisa
Tiskař
Tosca
Traianus
Trajánův most
Trajánův sloup
Tramvajová doprava v Praze
Triballové
Tribut
Tripolská kultura
Triumf
Tropaeum Traiani
Turci
Turda
Turecko
Turek (stroj)
Turkické národy
Tyrás
Ukrajinština
Ukrajina
Ukrajinci
Ukrajinská opera
Ukrajinská sovětská socialistická republika
Václav II.
Václav III.
Východní Asie
Východní Evropa
V-2
Valaši (severní Karpaty)
Valašsko (Rumunsko)
Valašsko (Rumunsko)
Valerianus
Vandalové
Vasile Tarlev
Vaslui
Vazal
Velká francouzská revoluce
Velké Rumunsko
Versailleská mírová smlouva
Vexilace
Vichistická Francie
Viktor Zvjahincev
Vilém z Rožmberka
Vizigóti
Vláda Černé Hory
Vladimir Putin
Vladimir Voronin
Vlasta Prachatická
Vnitrozemský stát
Volby prezidenta Francie 2022
Vražda Johna Lennona
Vrcholný středověk
Vymezení středověku
Vzdušný prostor
Wan-li
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/květen
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wolfenstein 3D
Západořímská říše
Zápisky historika
Zalmoxis
Zbraslavský klášter
Zbruč
Zdeněk Fiala
Zdeněk Svěrák
Zeměpisné souřadnice
Zinaida Greceanîi
Zlatý věk science fiction




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk