Geografie Islandu
Mapa Islandu
Nejvyšší bod	Hvannadalshnjúkur (2 109,6 m n. m.)
Nejnižší bod	Jökulsárlón (-146 m n. m.)
Nejdelší řeka	Þjórsá (230 000 m)
Rozloha	103 125 km²
Stát	Island Island
Nadřazená jednotka	Evropa, Skandinávie
Obyvatelé	316 252
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Island (ledová země) je ostrovní stát v severozápadní části Evropy u pobřeží Atlantského oceánu.

Poloha

Island je ostrovní stát, nacházející se v severozápadní části Evropy při pobřeží Severního Atlantského oceánu. 99,8 % Islandu leží na stejnojmenném ostrově - Island, který má rozlohu 103 000 km² a je druhým největším ostrovem v Evropě po Velké Británii. Celkem má Island rozlohu 103 125 km². Leží mezi 300 km vzdáleným Grónskem na severozápadě, 550 km vzdáleným ostrovem Jan Mayen na severovýchodě, 1000 km vzdáleným Norskem na východě a 450 km vzdálenými Faerskými ostrovy na jihovýchodě. Vzdálenost mezi Prahou a hlavním městem Reykjavíkem je kolem 2650 km.

Souřadnice

Střed Islandu má souřadnice 64° 45' s.š., 18° 30' z.d. Nejsevernější bod hlavního ostrova Islandu je Rifstangi (66° 32' s.š.), nejjižnější bod je Kötlutangi (63° 24 s.š.), nejzápadnější bod je Bjargtangar (24° 32' z.d., je také nejzápadnějším bodem Evropy) a nejvýchodnější bod je Gerpir (13° 30' z.d.). Island včetně jeho malých ostrůvků má nejsevernější bod nad severním polárním kruhem, kam hlavní ostrov nezasahuje. Zasahují tam ostrovy Grímsey a Kolbeinsey. Kolbeinsey je mnohem severněji a je to nejsevernější bod Islandu (67° 09' s.š.). Nejjižnějším bodem je ostrov Surtsey (63° 18' s.š.).

Topografie

Island je se svou rozlohou 103 125 km² druhým největším ostrovem v Evropě. Jeho břehy jsou od Skotska vzdáleny kolem 800 km, od Norska 970 km, od Grónska 287 km a od Faerských ostrovů 420 km. Na severu se téměř dotýká severního polárního kruhu, avšak pouze ostrůvek Grímsey je jím skutečně protnut. Zejména střed a východ ostrova se nachází v dost velké nadmořské výšce, směrem k severnímu pobřeží vybíhají řekami oddělené hřbety.

Krajinu zdobí několik desítek vulkánů s dominantní výškou, které tvoří zdaleka viditelné kužely. Starší skalní hřbety vystupují z náhorních plošin a ledovců. Nejznámější je sopka Hekla měřící 1 491 m. Patří k nejaktivnějším na světě. Leží 50 km od jižního pobřeží. Má zhruba tvar loďky obrácené dnem vzhůru, na jejímž dně se prolamují jednotlivé krátery o hloubce až 100 m. Její historie představuje více než 7 000 let střídavého vylévání lávy a popela ze sopouchů situovaných na puklině dlouhé přibližně 8 km. Celkový počet erupcí vulkánu pravděpodobně přesáhl stovku, avšak po osídlení ostrova Vikingy je jich zaznamenáno pouze šestnáct. Nejstarší výbuch je doložen z roku 1104, poslední byl pozorován v roce 1991. Na Islandu se nachází také velké množství štítových sopek.

Hvannadalshnjúkur měřící 2109,6 m leží na jihovýchodním pobřeží Islandu v oblasti ledovce Vatnajökull na okraji zaledněné kaldery sopky Öraefajökull. Je nejvyšším bodem ostrova, v průměru má 35 km, vrcholová část představuje kalderu o průměru 5 km. Hora vznikla ve čtvrtohorách a svrchní partie jsou tvořeny dokonce holocénními lávami. Je stále aktivní.

Krafla měřící 818 m se nachází severovýchodně od jezera Mývatn v centrální části ostrova. Také tato sopka je vázána na hlubinné zlomy. Na jejím jihozápadním svahu se nachází maar Vítí o průměru 320 m, který vznikl v roce 1724. Nedaleko byla postavena geotermální elektrárna. Západně od sopky leží mladé lávové pole, z něhož se doposud kouří, syčí tam solfatary a víří bahenní sopky.

Vrchoviny

Vrchoviny pokrývají většinu rozlohy státu. Jsou položeny nad nadmořskou výškou 400 až 500 m a jsou téměř neobydleny, protože z dešťů a sněhu voda neodtéká, ale zůstane stát. Mnoho ledovců jako jsou Vatnajökull, Langjökull a Hofsjökull patří také do vrchovin. Vegetace je pouze na okrajích ledovcových řek. Vrchoviny jsou dostupné pouze v letních měsících. V zimních měsících jsou silnice do vnitrozemí zavřené.

Nížiny

Nížin na Islandu je poměrně málo, asi nejrozsáhlejší nížina se nachází pod ledovcem Vatnajökull a v okolí města Selfoss. Další nížiny jsou na východě v okolí města Egilsstaðir, na poloostrově Reykjanes a v Reykjavíku.

Turistika

Většina výstupů na nejvyšší horu ostrova (poprvé zlezena v roce 1813) začíná v okolí opuštěné farmy Sandfell, asi 12 km jihovýchodně od národního parku Skaftafell. Na sopku Hekla se vystupuje od jihozápadu od Naefurhotu a cesta má 14 km.

Národní parky

Na Islandu jsou tři národní parky:

• Národní park Vatnajökull - nejmladší, byl vyhlášen v roce 2008, rozloha 12 000 km² - největší národní park Evropy, zahrnuje ledovec Vatnajökull, Skaftafell (dřívější národní park) a Jökulsárgljúfur (dřívější národní park - na S Islandu)
• Národní park Snæfellsjökull - ustaven v roce 2001
• Národní park Þingvellir - nejstarší národní park

Geologie

Island leží na riftové zóně styku dvou litosférických desek středoatlantského hřbetu, který probíhá přes pevninu a vytváří mladou tektonickou zónu.

Na severní straně začíná v oblasti poloostrova Melrakkaslétta a pokračuje na jih přibližně do poloviny ostrova, kde mění směr na jihozápadní a rozdvojuje se. Sopečný materiál budující vlastně celý Island můžeme rozdělit do tří základních zón. Geologicky nejstarší část tvoří tzv. starší bazaltové plató složené z třetihorních čedičů o stáří až 16 milionů let. Tato formace buduje rozsáhlé oblasti zejména na severu a severozápadě ostrova, a také na východním pobřeží. Mladší bazaltové pásmo je šedě zbarvené a lemuje v úzkých pruzích současnou vulkanickou zónu. Prokazatelné stáří se pohybuje mezi 0,2 až 3 miliony let. Plošiny jsou složeny převážně čedičem a doleritem, v menší míře se zde vyskytují i horniny kyselejší, především ryolity.

Centrální mladá vulkanická zóna je tvořena horninami, jejichž stáří se pohybuje v rozmezí 0,7 milionu let až po nedávné výlevy čedičů. Jde o jednu z nejaktivnějších oblastí na světě s více než 2 000 erupcemi v poledové době (tj. za 10 000 let). Unikátní jsou tvary vzniklé podledovcovými výbuchy. Láva se při styku s ledem nebo tavnou vodou rychle ochlazuje a tuhne. Pokud přitom pronikne ledovcovou hmotou nebo hladinou jezera, vzniká útvar podobný stolové hoře (v islandštině stapi).

Podnebí

Island leží v blízkosti centra tlakové níže a přes svou severní polohu má díky teplým vodám Golfského proudu mírné oceánské klima. Míšení teplých a chladných mořských vod má za následek vznik vydatných dešťů. Občas se zde vidí i polární záře.

Srážky

Množství srážek klesá přibližně směrem od jihozápadu na severovýchod. Jejich roční úhrn je na jihozápadě 1500 až 3000 mm podle nadmořské výšky, na severu a východě pouze 250 až 350 mm. Velká proměnlivost charakterizuje počasí celého ostrova. V Reykjavíku je průměrný roční úhrn srážek 779 mm, v Akureyri 445 mm. V Reykjavíku je průměrně 18 deštivých dnů za měsíc, v Akureyri pouze 14 dnů.

Teplota

Zima je na jihu mírná s průměrnou lednovou teplotou v nížinách od 2 °C do -1 °C na horách až -5 °C. Na severu je zima chladnější než na jihu asi o 2 °C, tedy v nížinách mezi 0 °C až -3 °C na horách i -10 °C. Letní teploty jsou na jihu v průměru o 1 °C vyšší než na severu. Nejnižší teploty jsou u otevřeného pobřeží 11 °C, nejvyšší 14 °C ve vnitrozemí, ne ovšem ve vysokých polohách, tam jsou teploty mezi 7 až 11 °C u ledovců pouze 5 °C.

Noční teploty nejsou u pobřeží kruté, pohybují se v zimě od 0 °C na otevřeném pobřeží až -4 °C v údolích. Na horách jsou teploty mnohem nižší, pohybují se od -3 °C do -15 °C na ledovcích. Noční teploty v létě jsou nejteplejší na jihu až 9 °C, na severu a vnitrozemí mezi 0 až 6 °C.

Průměrné teploty vzduchu

Reykjavík leží u částečně otevřeného pobřeží na západě ostrova, Bolungarvík na severozápadě u otevřeného pobřeží, Akureyri na severu ve vnitrozemí a Vestmannaeyjar u otevřeného pobřeží na jihu.