Gornergratbahn

Zermatt–Gornergrat
	; Mapa trati
Stát	Švýcarsko
Číslo	139
Provozovatel dráhy	Gornergratbahn
Datum otevření	1898
Technické informace
Délka	9,34 km
Rozchod koleje	1000 mm (metrový)
Napájecí soustava	750 V 50 Hz
Maximální sklon	200 ‰
Minimální poloměr oblouku	80 m
Ozubnice	Abtova
Mapa trati
Externí odkazy
	multimediální obsah na Commons
Průběh trati
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gornergratbahn (zkratka GGB) je ozubnicová dráha, vedoucí z horského střediska Zermatt na hřeben Gornergrat.

Trať vede na skalnatý hřeben Gornergrat (3 089 m n. m.) s panoramatickým rozhledem na Monte Rosu (4 638 m n. m.), Breithorn (4 164 m n. m.) a dalších 29 vrcholků. Ozubnicová trať na Gornergrat byla uvedena do provozu v roce 1898. Trať je dlouhá 9,3 km a překonává výškový rozdíl 1485 metrů, při maximálním stoupání 200 ‰. Po Jungfraubahn jde o druhou nejvýše položenou železniční trať v Evropě.

V roce 2005 schválila valná hromada začlenění Gornergratbahn do BVZ Holdingu, který je největším akcionářem společnosti Matterhorn Gotthard Bahn.

Historie

Po otevření železnice BVZ Zermatt-Bahn z Vispu do Zermattu v roce 1891 směrovaly další snahy o výstavbu železnice z Zermattu k horskému masivu Monte Rosa, k ledovci Gornergletscher a výhledu na horskou scenérii Alp. Po udělení koncese v roce 1892 začala roku 1896 výstavba trati. Trať Zermatt–Gornergrat byla zprovozněna 15. srpna 1898 a následně slavnostně otevřena 20. srpna 1898 pod názvem GGB Gornergrat-Bahn.^[1]

Stavba tratě vyžadovala velké úsilí vzhledem k tomu, že práce mohly být prováděny jen v krátkém ročním období v důsledku klimatických podmínek v těchto výškách. Na stavbě pracovalo více než 2000, převážně italských, dělníků. Trať byla postavena jako úzkorozchodná dráha o rozchodu 1000 mm s ozubnicovým systémem Abt a od počátku byla elektrifikována třífázovým proudem. Každá kolej má tedy dvě trakční vedení a hnací vozidla mají dva sběrače proudu. To umožnilo instalaci jednoduché elektrické výzbroje ve vozidle, díky níž se jednalo o první elektrickou ozubnicovou železnici ve Švýcarsku. Proud o frekvenci 40 Hz dodávala vodní elektrárna a byl transformován z 5400 V na 550 V. V roce 1930 byla vozidla přestavěna na stále používaný třífázový systém s napětím 750 V a frekvencí 50 Hz, aby bylo možné odebírat elektřinu přímo ze státní rozvodné sítě.^[2]

V roce 1909 byla trať na Gornergratu prodloužena o 310 metrů, aby se její konečná stanice přiblížila k vrcholu. Až do roku 1928 jezdila Gornergratbahn pouze v létě, ale nyní poprvé jezdily vlaky i v zimě, a to v závislosti na sněhových podmínkách do stanic Riffelalp nebo Riffelboden. Zvláště lavinami ohrožený úsek na Riffelbordu bránil v cestě až na vrchol. V roce 1939 zde byla zahájena stavba 770 metrů dlouhé lavinové štoly, která se však kvůli druhé světové válce protáhla až do roku 1941. Od roku 1942 je za dobrých povětrnostních podmínek možný zimní provoz až na konečnou stanici Gornergrat. Protože maximální rychlost předchozích lokomotiv 7 km/h již nestačila rostoucímu provozu zimních sportů, byly v roce 1947 pořízeny první z nové řady motorových vozů, které zkrátily jízdní dobu na polovinu.^[2]

V roce 1997 byla společnost Société de chemin de fer du Gornergrat přejmenována na Gornergrat-Monte Rosa-Bahnen, aby se tak označily lanovky, které na Gornergratu také existují. Poté, co byly lanovky začleněny do společnosti Zermatt Bergbahnen AG, rozhodla valná hromada 1. dubna 2005 o návratu k názvu Gornergrat Bahn AG. V květnu 2005 získala společnost BVZ Holding (majoritní akcionář Matterhorn Gotthard Bahn) 44,3 % základního kapitálu a předložila akcionářům nabídku na převzetí. V důsledku toho byla v září 2005 uzavřena dohoda o fúzi a v říjnu byla společnost GGB převedena na dceřinou společnost BVZ Holding. Předchozí společnost Gornergrat Bahn AG byla zlikvidována a vymazána z obchodního rejstříku dne 20. října 2005, načež výše uvedená dceřiná společnost BVZ Holding (bývalá Furka-Oberalp-Tours AG) přijala název Gornergrat Bahn AG (Gornergrat chemin de fer SA). V říjnu 2009 se pak GGB stává stoprocentní dceřinou společností BVZ holdingu.

Popis trati

Trať začíná v Zermattu, naproti nádraží Matterhorn Gotthard Bahn (MGB) ve výšce 1 604 m n. m. a s maximálním stoupáním 200 ‰ šplhá v délce přes 9 kilometrů až na vrchol Gornergrat ve výšce 3 089 m n. m. Ozubnice je instalována v celé trase dráhy. Dráha stoupá po úbočí na hřeben a umožňuje tak pohledy na vrchol Matterhornu. Zajímavostí je železný most u stanice Findelbach.

Zvláštností je také spojovací kolej mezi MGB a GGB, která umožňuje přímý přejezd např. nákladních vozů a zásobování hotelu na vrcholku Gornergrat. Několikrát byla uskutečněna turistická jízda „Pullmann Expressem až na vrcholek Gornergrat“; šlo o jízdu přímého historického vozu na trase St. Moritz – Zermatt – Gornergrat.

Zastávky

Riffelalp

Riffelalp je druhá stanice od Zermattu na dráze Gornergrat Bahn. Stanice leží ve výšce 2 211 m n. m. těsně nad hranicí lesa. Riffelalp je výchozím bodem pro mnohé výlety, např. k potoku a vodopádu Findelbach, Grüensee (Zelené jezero), pod vrchol Gornergrat a dalším.

V blízkosti stanice se nachází hotel Riffelalp, který má vlastní kolejové spojení se železniční stanicí realizované místní tramvajovou tratí. Elektrická tramvajová trat Riffelalptram (RIT) od zastávky Riffelalp k hotelu byla vystavěna v roce 1899 s délkou téměř 500 metrů. Když hotel v roce 1961 vyhořel, byla zavřena i místní tramvaj. Po otevření nových hotelů v roce 2000, byla tramvajová trať RIT přestavěna a v roce 2001 znovu zprovozněna.

Riffelberg

Riffelberg je třetí stanicí od Zermattu na dráze Gornergrat Bahn. Stanice leží ve výšce 2 582 m n. m., nachází se zde hotel, restaurace, občerstvení a prodej suvenýrů. Z Riffelbergu je krásný výhled na 4.478 m vysoký Matterhorn.

Rotenboden

Rotenboden je poslední zastávka před Gornergratem. Zastávka je výchozím bodem pro turistické výpravy na Monte Rosa Hut (chata), k ledovci pod Dufourspitze (4 634 m n. m.), k jezeru Riffelsee ve kterém se zrcadlí Matterhorn (4 478 m n. m.) a k menšímu vrcholu Riffelhorn.

Provozní data


Položka	hodnota	r. 2009	r. 2010
Elektrifikace		3f 725 V stř.
Délka dráhy	m	9.339
Z toho dvoukolejné úseky	m	3.790
Převýšení	m	1.469
Délka ozubnice	m	3.790
Ozubnicový systém		Abtův
Stoupání průměrně	‰	160
Stoupání maximální	‰	200
Rychlost nahoru max.	km/h	30,0	28,0
Rychlost dolu max.	km/h	27,0	21,0
Sezení a místa k stání (celkem)	os.	4.018	3.634
Přepravní kapacita	os./hod.	2.511	2.400

Vozový park


Položka	r. 2009	r. 2010
Lokomotiva He 2/2	2	3
Motorový vůz Bhe 2/4	4	11
Dvojitý motorový vůz Bhe 4/8	4	8
Víceúčelový motorový vůz Bhe 4/4 + řídící vůz Bt	2	2
Dvojitý motorový vůz Bhe 4/8	4	8
Nízkopodlažní dvojitý motorový vůz Bhe 4/6	4	4
Zavazadlový motorový vůz Dhe 2/4	1	1
Vůz pro přepravu aut Xhe 2/4	1	(1)
Kontrolní vůz pro trolejové vedení	1	1
Sněhomet Xe	2	2
Jeřábový vůz	1	1
Vůz s nádrží na vodu Uh-v	1	1
Plošinový vůz Kklo	1	-
Plošinový vůz Kkl	1	-
Nákladní vozy celkem	-	5

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gornergratbahn na německé Wikipedii.

↑ GOHL, Ronald. Gornergrat-Monte Rosa-Bahnen. : Bechtermünz Verlag, 1996. ISBN 3-86047-303-4. S. 90–101. (německy)
↑ ^a ^b HOLLINGSWORTH, Brian; COOK, Arthur. Das Handbuch der Lokomotiven. Augsburg: Bechtermünz Verlag, 1996. ISBN 3-86047-138-4. S. 220–221. (německy)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gornergratbahn na Wikimedia Commons
Gornergratbahn - oficiální stránky společnosti
Gornergratbahn - informace o provozu
Gornergratbahn - Rail info

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Gornergratbahn
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] GOHL, Ronald. Gornergrat-Monte Rosa-Bahnen. : Bechtermünz Verlag, 1996. ISBN 3-86047-303-4. S. 90–101. (německy)

[handbuch-2] HOLLINGSWORTH, Brian; COOK, Arthur. Das Handbuch der Lokomotiven. Augsburg: Bechtermünz Verlag, 1996. ISBN 3-86047-138-4. S. 220–221. (německy)

[1]

[2]