Grand Prix Francie 1950

6. závod v sezóně 1950
Detaily závodu
Datum	2. červenec 1950
Oficiální název	XXXVII Grand Prix de l'ACF
Místo	Reims-Gueux, Remeš, Francie
Délka trati	7,815 km
Délka závodu	64 kol, 500,160 km
Pole position
Pilot	Juan Manuel FangioAlfa Romeo
Čas	2:30,6
Nejrychlejší kolo
Pilot	Juan Manuel FangioAlfa Romeo
Čas	2:35,6 (v 52. kole)
Stupně vítězů
První	Juan Manuel FangioAlfa Romeo
Druhý	Luigi FagioliAlfa Romeo
Třetí	Peter WhiteheadFerrari

Grand Prix Francie (XXXVII Grand Prix de l'ACF) byla šestým závodem sezóny 1950, který se konal 2. července 1950 na okruhu Reims-Gueux. V závodě zvítězil Juan Manuel Fangio na voze Alfa Romeo a před posledním závodem se stal nejvážnějším kandidátem na titul mistra světa.

Oficiální plakát

Pruběh závodu

Účastníci

Prakticky jediný, kdo mohl pomýšlet na titul mistra světa, sedlal vůz Alfa Romeo. Tato milánská značka přivezla na Grand Prix Francie trojicí nejvážnějších uchazečů, Giuseppe Farinu, Luigiho Fagioliho a Juana Manuela Fangia. Největším konkurentem Alfy Romeo měla být další italská stáj Scuderia Ferrari, která vsadila na super rychlou dvojici Alberto Ascari a Luigi Villoresi, kteří ovšem měli velké problémy s přehříváním vozu a nakonec ke startu nenastoupili. A tak jediným vozem se vzpínajícím se koníkem bylo zeleně zbarvené Ferrari britského pilota Petera Whiteheada. Pokud jsme u výčtu italských vozů tak nejpočetnějším zástupcem z apeninského poloostrova bylo Maserati, které dodalo vozy pro týmy Officine Alfieri Maserati, Scuderia Ambrosiina, Scuderia Achille Varzi a Scuderia Milano. Zbytek startovního pole doplnily domácí automobily Talbot a jediná Simca pilotovaná Robertem Manzonem. Tovární tým Talbotu důvěřoval jezdeckému kvartetu Raymond Sommer, Yves Giraud-Cabantous, Louis Rosier a Pierre Levegh. Dalším Talbotem na startu byl béžový vůz belgického pilota Johnnyho Claese, čí soukromé vozy Philippe Étancelina, Eugène Chabouda a Charlese Pozziho. Jedinými piloty ze startovního pole, kteří se mohli pyšnit vítězstvím v Grand Prix Francie byli Louis Chiron (jenž zvítězil dokonce 5x) a Philippe Étancelin.

Závod

Již kvalifikace zcela jasně ukázala rozloření sil ve startovním poli, první tři místa na startu si podle očekávání vybojovali jezdci Alfy Romeo. Ferrari mělo problémy s novým motorem V12 a tak z kvalifikace odstoupilo a oba jezdci se zúčastnili pouze doprovodného závodu Formule 2 s vozy Ferrari 166, kde Ascari zvítězil. Jediné Ferrari na startu bylo to Petera Whiteheada. Nejlépe odstartovaly vozy Alfa Romeo a trojice Farina, Fangio a Fagioli a velmi rychle si vybudoval celkem slušný náskok.na další trio Felice Bonetto, Louis Rosier a Philippe Étancelin. Prvním kdo musel čelit technickým problémům způsobených nesnesitelným vedrem, které ve Francii panovalo, byl Argentinec José Froilán González s Maserati, odstoupil již ve čtvrtém kole. Stejná porucha, porucha hnacího agregátu, postihla i Talbot Raymonda Sommera a Davida Hampshira. V sedmém kole vypověděl službu motor Chironovi a zároveň Franco Rolovi. Reg Parnell následoval jako další odpadlík své kolegy do depa. Hned v následujícím kole utavil motor Louis Rosier, který však ve 42. kole přesedlal do vozu Charlese Pozziho a snažil se dojet na bodované pozici, což se mu jen těsně nepovedlo. Z onoho tria pronásledovatelů zůstal jen Philippe Étancelin, protože i Felice Bonetto náhle odstavil kouřící vůz podél trati. V 17. kole zajel do boxů vedoucí jezdec Farina, jehož zlobil přívod paliva a tak se na třetí příčku posunul Whitehead na Ferrari. Příčku si však dlouho neudržel, Farina po odjezdu z boxu nasadil ďábelské tempo a Ferrari brzo dojel a předjel. Rychlost Alfy Romeo byla neuvěřitelná, poté co Farina opustil své mechaniky ocitl se na osmém místě, ale během několika kol se dokázal propracovat na třetí místo. Farinu nakonec vyřadila porucha jeho vozu, přesto byl klasifikován na sedmém místě se ztrátou devíti kol. Vítězem se stal Fangio před Fagiolim, pouze tito piloti dokázali absolvovat plný počet kol, třetí v cíli Whitehead ztrácel již tři kola.

Výsledky

Závod

• 2. červenec 1950
• Okruh Reims-Gueux
• 64 kol × 7,815 km / 500,160 km
• 6. Grand Prix
• 3. vítězství pro « Juana Manuela Fangia » Nový rekord
• 5. vítězství pro « Alfu Romeo » Nový rekord
• 3. vítězství pro « Argentinu » Nový rekord
• 1. vítězství pro vůz se startovním číslem 6 » Nový rekord
• 3. vítězství z « pole position » Nový rekord
• 4. double pro « Alfu Romeo Nový rekord

Pozice	Č	Jezdec	Vůz	Kolo	Čas	+/-	Pole	Body	Nej. kolo
1	6.	Juan Manuel Fangio	Alfa Romeo 158	64	2h57:52,8	0	1	8+1	2:35,6
2	4.	Luigi Fagioli	Alfa Romeo 158	64	à 0:25,7	1	3	6
3	14.	Peter Whitehead	Ferrari 125	61	à 3 kola	16	19	4
4	44.	Robert Manzon	Simca Gordini T 15	61	à 3 kola	9	13	3
5	16.	Philippe Étancelin *poleman Eugene Chaboud	Talbot T 26 C-DA	59 (26, 33)	à 5 kol	1	4 X	1 1	2:50,4 (7.) 2:50,7 (8.)
6	26.	Louis Rosier Charles Pozzi *poleman	Talbot T 26 C	56 (42, 14)	à 8 kol	10	X 16		2:50,9 (9.)
7	2.	Giuseppe Farina	Alfa Romeo 158	56	à 9 kol	5	2
8	18.	Yves Giraud-Cabantous	Talbot T 26 C-DA	52	à 12 kol	3	5		2:52,3 (10.)
Pozice	Č	Odstoupili	Vůz	Kolo	Příčina	+/-	Pole	Body	Nej. kolo
Ret	22.	Pierre Levegh	Talbot T 26 C	37	Motor	9	9		2:56,6 (13.)
Ret	40.	Felice Bonetto	Maserati 4CLT/50	15	Motor	11	11
Ret	42.	Johnny Claes	Talbot T 26 C	12	Přehřátí	15	15		3:01,9 (18.)
Ret	20.	Louis Rosier	Talbot T 26 C-DA	11	Přehřátí	6	6		2:50,9 (9.)
Ret	32.	Reg Parnell	Maserati 4CLT/48	10	Motor	12	12
Ret	30.	Louis Chiron	Maserati 4CLT/48	7	Motor	14	14
Ret	28.	Franco Rol	Maserati 4CLT/48	7	Motor	7	7
Ret	34.	David Hampshire	Maserati 4CLT/48	6	Motor	18	18
Ret	12	Raymond Sommer	Talbot T 26 C-GS	5	Motor	17	17		2:57,3 (14.)
Ret	36.	José Froilán González	Maserati 4CLT/48	4	Motor	8	8
Pozice	Č	Nestartoval	Vůz	Kolo	Příčina	+/-	Pole	Body	Nej. kolo
DNS	24	Eugene Chaboud	Talbot T 26 C				10
DNS	8	Luigi Villoresi	Ferrari 275
DNS	10	Alberto Ascari	Ferrari 275
DNS	38	Franco Comotti	Maserati 4CLT/48

Stupně vítězů