A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Hexakarbonyl chromu | |
---|---|
Strukturní vzorec | |
Obecné | |
Systematický název | hexakarbonylchrom |
Funkční vzorec | Cr(CO)6 |
Sumární vzorec | CrC6O6 |
Vzhled | bezbarvé krystaly |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 13007-92-6 |
PubChem | 518677 |
SMILES | O=C=(=C=O)(=C=O)(=C=O)(=C=O)=C=O |
InChI | InChI=1S/6CO.Cr/c6*1-2; |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 220,06 g/mol |
Teplota tání | 90 °C (363 K) |
Teplota rozkladu | 210 °C (483 K) |
Hustota | 1,77 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hexakarbonyl chromu je komplexní sloučenina se vzorcem Cr(CO)6. Jedná se o pevnou, na vzduchu stálou, látku, která snadno sublimuje. Atom chromu má v tomto komplexu oxidační číslo 0. Molekula má oktaedrickou geometrii, přičemž vazby Cr–C mají délku 191 pm a vazby C–O 114 pm.[1]
Historie
Příprava Cr(CO)6 byla popsána v několika článcích z let 1926–1927. Postup spočívá v reakci chromitých solí s oxidem uhelnatým o vysokém tlaku za přítomnosti fenylmagnesiumbromidu jako redukčního činidla.[2][3]
Deriváty
V tetrahydrofuranu (THF) se hexakarbonyl chromu zahřátím nebo působením ultrafialového záření mění za odštěpení jednoho CO ligandu na Cr(CO)5(THF); THF ligand lze snadno nahradit jinými. THF komplex se obvykle připravuje těsně před použitím.[4]
Působením ultrafialového záření na zmrazené roztoky hexakarbonylu chromu vznikají nestálé adukty, jako jsou komplexy s některými vzácnými plyny.[5]
Arenové deriváty
Zahřívání roztoků Cr(CO)6 v aromatických rozpouštědlech vedou k náhradě tří CO ligandů (tyto reakce probíhají nejlépe u arenů bohatých na elektrony):
- Cr(CO)6 + C6H5R → Cr(CO)3(C6H5R) + 3 CO
Produkty jsou, obvykle žluté, pevné látky. Jako příklad lze uvést (benzen)trikarbonyl chromu.
Fischerovy karbeny a karbyny
Alkylované a arylované organolithné sloučeniny se navazují na Cr(CO)6 za vzniku aniontových acylových komplexů.[6] Tyto komplexy lze poté alkylovat, například trimethyloxoniumtetrafluoroborátem (Me3O+) za vzniku (OC)5Cr=C(OMe)R, použitelného na přípravu komplexů Fischerových karbenů:[7]
Cyklopentadienylové sloučeniny
Reakcí hexakarbonylu chromu s cyklopentadienidem sodným se vytváří NaCr(CO)3(C5H5). Oxidace této soli vede k dimeru trikarbonylu cyklopentadienylchromu (Cp2Cr2(CO)6). Vzniklý komplex se vyskytuje v rovnováze s chromným radikálem CpCr(CO)3.[8]
Bezpečnost
Podobně jako řada dalších karbonylů kovů, jako jsou tetrakarbonyl niklu a pentakarbonyl železa, je hexakarbonyl chromu toxický a pravděpodobně i karcinogenní. Jeho tlak páry, 0,13 kPa při 36 °C,[9] je v porovnání s ostatními karbonyly vysoký.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chromium hexacarbonyl na anglické Wikipedii.
- ↑ A. Whitaker; J. W. Jeffery. The Crystal Structure of Chromium Hexacarbonyl. Acta Crystallographica. 1967, s. 977–984. DOI 10.1107/S0365110X67004153.
- ↑ Andre Job; Antoine Cassal. Chromium Carbonyl. Bulletin de la Société Chimique de France. 1927, s. 1041.
- ↑ B. B. Owen; J. English; H. G. Cassidy; C. V. Dundon. Chromium Hexacarbonyl. Inorganic Syntheses. 1950, s. 156–160. ISBN 9780470132340. DOI 10.1002/9780470132340.ch42.
- ↑ J. A. Costamagna; J. Granifo. (Substituted Thiourea)Pentacarbonylchromium(0) Complexes. Inorganic Syntheses. 1985, s. 1–4. ISBN 9780470132548. DOI 10.1002/9780470132548.ch1.
- ↑ Robin N. Perutz; James J. Turner. Photochemistry of the Group 6 Hexacarbonyls in Low-Temperature Matrixes. III. Interaction of the Pentacarbonyls with Noble Gases and Other Matrixes. Journal of the American Chemical Society. 1975, s. 4791–4800. DOI 10.1021/ja00850a001.
- ↑ ELSCHENBROICH, C. Organometallics. Weinheim: Wiley-VCH, 2006. ISBN 978-3-527-29390-2.
- ↑ James W. Herndon. e-EROS Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. : , 2001. Kapitola Pentacarbonyl(methoxyphenylcarbene)chromium(0).
- ↑ A. R. Manning; Paul Hacket; Ralph Birdwhistell. Hexacarbonylbis(η5‐Cyclopentadienyl)Dichromium, Molybdenum, and Tungsten and their Analogs, M2(η5‐C5H4R)2(CO)6 (M = Cr, Mo, and W; R = H, Me or PhCH2). Inorganic Syntheses. 1990, s. 148–149. ISBN 9780470132593. DOI 10.1002/9780470132593.ch39.
- ↑ Pradyot Patnaik. Handbook of Inorganic Chemicals. : McGraw-Hill Professional, 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-07-049439-8. DOI 10.1002/jctb.5010050106. Kapitola Chromium hexacarbonyl, s. 222-223.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hexakarbonyl chromu na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk