Venušina toaleta je obraz od španělského malíře Diega Velázqueze asi z let 1647 až 1651, nyní umístěný v Národní galerii v Londýně. Zobrazuje nahou bohyni Venuši ve smyslné póze, ležící na posteli zády k divákovi a hledící do zrcadla drženého římským bůžkem tělesné lásky, svým synem Amorem. Obraz vznikl možná během umělcovy návštěvy Itálie a jeho hlavními předchůdkyněmi byly nahé Venuše italských malířů, jako je Giorgionova Spící Venuše (kolem 1510) a Tizianova Urbinská Venuše (1538). Velázquez spojil dvě zavedené výtvarné pózy Venuše: buď hledící do zrcadla, nebo ležící. Obraz je novátorský i centrálním použitím zrcadla a tím, že ukazuje Venušino tělo obrácené k divákovi zády. O obrazu se často říká, že zobrazená Venuše se na sebe dívá do zrcadla, což je však fyzicky nemožné, protože divák může vidět její tvář odrážející se jeho směrem. Navíc je odraz Venušiny tváře nepřirozeně velký.
Venušina toaleta je jediný dochovaný Velázquezův ženský akt. Akty byly ve španělském umění sedmnáctého století mimořádně vzácné, protože umělce hlídala španělská inkvizice. Navzdory tomu akty zahraničních malířů vyšší kruhy nadšeně sbíraly a Velázquezův obraz visel v sídlech španělských dvořanů až do roku 1813, kdy byl převezen do Anglie. Tam byl později, v roce 1906, zakoupen pro londýnskou Národní galerii. Roku 1914 byl napaden a těžce poškozen kanadskou sufražetkou Mary Richardsonovou, brzy však byl restaurován a opět vystaven. V roce 2023 se obraz stal znovu cílem útoku, když jeho ochranné sklo rozbili aktivisté hnutí Just Stop Oil požadující, aby Velká Británie přestala udělovat nové licence na těžbu ropy a zemního plynu.
