Homofonie (hudba)

Homofonie (z řečtiny) znamená takový druh vícehlasé hudby, při němž je jeden vedoucí melodický hlas doprovázen jedním nebo několika podřízenými, doprovodnými. Hlasy mají často společný rytmus; dohromady tvoří akordy.

Historie

Ve starém Řecku znamenala homofonie způsob zpěvu, kdy hlavní hlas provázelo několik dalších hlasů v unisonu nebo oktávě.^[1] Homofonie v dnešním smyslu vznikla zřejmě už ve středověku, ale její zápisy se nezachovaly. Utváří se v hudbě renesance.^[2] Rozšířila se v raném baroku počátkem 17. století a rozvíjela především v tehdy novém hudebním druhu – opeře. Šlo v ní totiž o to, aby slovům vedoucího hlasu bylo lépe rozumět než v polyfonii. Tak vznikl monodický styl a generálbas (basso continuo). Homofonie je běžná v celé novější hudbě, klasické i populární, kde vedoucím hlasem bývá zpěv a doprovod tvoří různé nástroje.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Homophonie na německé Wikipedii.

Literatura

↑ MALÁT, Jan; BARVÍK, Miroslav. Hudební slovník. Nové, přepr. a dopl. vyd.. vyd. Praha: Fr. A. Urbánek a synové, 1945. 185 s. S. 56.
↑ MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Lidové noviny, 2000. 611 s. ISBN 80-7106-238-3. S. 229–233.

Ottův slovník naučný, heslo Homofonie. Sv. 11, str. 530.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Homofonie na Wikimedia Commons
(anglicky) What is monophony, polyphony, homophony, monody etc.?

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Homofonie_(hudba)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] MALÁT, Jan; BARVÍK, Miroslav. Hudební slovník. Nové, přepr. a dopl. vyd.. vyd. Praha: Fr. A. Urbánek a synové, 1945. 185 s. S. 56.

[2] MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Lidové noviny, 2000. 611 s. ISBN 80-7106-238-3. S. 229–233.

[1]

[2]