Hunové - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Hunové
 ...
Hunové (Hunská říše)
cca 370469
Geografie
Mapa
Rozsah území ovládaného Huny za vlády krále Attily kolem roku 450 n. l.
žádné, jako rezidence panovníka patrně Atilburg (Budín) v Panonii
Obyvatelstvo
Národnostní složení
Státní útvar
kmenová konfederace
Státní útvary a území
Předcházející
Alani Alani
Greutungové Greutungové
Tervingové Tervingové
Bosporská říše Bosporská říše
Panonie Západořímské říše Panonie Západořímské říše
Následující
Království Gepidů Království Gepidů
Rugiland Rugiland
Ostrogótské království Ostrogótské království
Království dunajských Svébů Království dunajských Svébů
Protobulhaři Protobulhaři
Avarský kaganát Avarský kaganát

Hunové byli kočovný kmen či kmenový svaz, který mezi 4. a 6. stoletím žil ve střední Asii, na Kavkaze a ve východní Evropě. Podle evropské tradice byli poprvé hlášeni na východ od řeky Volhy v oblasti, která byla v té době součástí Skýtie; příchod Hunů je spojen s přesunem íránských Alanů západním směrem.[1] V roce 370 Hunové dorazili k Volze a přibližně od roku 430 založili v Evropě obrovskou, byť krátkodobou Hunskou říši, zahrnující území od Volhy až k římským hranicím na Rýnu. Porazili Góty a další germánské národy žijící mimo hranice římské říše na východě a způsobili migraci mnoha dalších, kteří uprchli na římská území. Hunové podnikali, zejména za vlády krále Attily, časté a ničivé nájezdy na území východořímské říše. V roce 451 napadli západořímskou provincii Galii, kde bojovali s kombinovanou armádou Římanů a Vizigótů v bitvě na Katalaunských polích a roku 452 napadli Itálii. Po Attilově smrti v roce 453 přestali být Hunové pro Řím hlavní hrozbou a po bitvě na řece Nedao (454?) přišli o velkou část říše a její území obsadily germánské kmeny, které předtím byly vazaly Hunů. Potomci Hunů nebo následovníci s podobnými jmény jsou zmiňováni sousedními populacemi směrem na jih, východ a západ jako okupované části východní Evropy a střední Asie od asi 4. do 6. století. Varianty jména Hun jsou na Kavkaze zaznamenány až do začátku 8. století.

Hunové přišli z Asie, přesto dodnes není zcela známé místo jejich přesného původu. Někteří historikové považují za pravlast tohoto bojovného kmene Korejský poloostrov. V 18. století přišel jako první francouzský učenec Joseph de Guignes s myšlenkou spojitosti mezi Huny a Siungny, kteří byli ve 3. století př. n. l. severními sousedy Číny,[2] (nájezdníci z Mongolska, kvůli nimž byla zřejmě také budována Velká čínská zeď). Od Guignesovy doby bylo věnováno značné úsilí vědeckému výzkumu v této souvislosti. Tato otázka však zůstává stále předmětem debaty. Jejich vztahy k jiným národům, které jsou souhrnně označovány jako íránští Hunové, jsou také sporné. Předpokládá se, že zahrnovali turkické, mongolské a ugrofinské kmeny, ale také některá indoevropská etnika.

O kultuře Hunů je známo jen velmi málo a přesvědčivě s nimi bylo spojeno jen několik archeologických nálezů. Předpokládá se, že prováděli umělé deformace lebek a používali bronzové kotle, v nichž patrně vařili koňské maso pro obřadní hostiny. Neexistuje popis hunského náboženství z Attilovy doby, ale jsou potvrzeny praktiky jako věštění a s největší pravděpodobností i existence šamanů. Je také známo, že měli svůj vlastní jazyk, nejspíše turkický, je však doložen pouze třemi slovy a několika osobními jmény. Z ekonomického hlediska je známo, že praktikovali podobu kočovného pastevectví: chovali koně, skot a ovce, chybí však zprávy o velbloudech dvouhrbých. Tradičním obydlím byly jurty, které mohly být upevněny na vozech, ale existovaly i dřevěné stavby. S rostoucím kontaktem s římským světem se jejich ekonomika stala s římskou svázanější skrze tribut, nájezdy a obchod. Před vstupem do Evropy neměli patrně sjednocenou vládu, ale během války s Římany si vyvinuli jednotné kmenové vedení. Hunové vládli nad řadou národů, které používaly různé jazyky a některé z nich udržovaly své vlastní panovníky. Hlavní vojenskou technikou Hunů byla jízdní lukostřelba.

Hunové výrazně zasáhli do stěhování národů, což byl faktor, který přispěl ke kolapsu západořímské říše. Vzpomínka na Huny také žije v několika životopisech křesťanských svatých, kde Hunové hrají roli zarytých protivníků, stejně jako v germánských hrdinských legendách, kde jsou Hunové nejčastěji odpůrci, méně často však i spojenci, germánských hlavních postav (např. Dietricha z Bernu). V Uhrách vznikla legenda založená na středověkých kronikách, v nichž Maďaři a zejména etnická skupina Sikulů pochází z Hunů. Hlavní proud historické vědy však odmítá úzké spojení mezi Maďary a Huny.[3] Moderní kultura obecně spojuje Huny s extrémní krutostí a barbarstvím.[4]

Historie

Před Attilou

Předpokládaný přesun Hunů západním směrem

Římané se o Hunech dozvěděli, když jejich vpád do pontských stepí donutil v roce 376 tisíce Gótů, aby se přesunuli na dolní tok Dunaje a hledali útočiště na římském území.[5] Hunové porazili Alany, většinu Greutungů nebo východních Gótů, a pak většinu Tervingů nebo západních Gótů, z nichž většina uprchla do římské říše.[6] V roce 395 začal první rozsáhlý hunský útok na východořímské říše.[7] Hunové zaútočili na Thrákii, obsadili Arménii a drancovali Kappadokii. Pronikli do částí Sýrie, ohrožovali Antiochii a prošli provincií Eufratensis.[8] Současně Hunové napadli Sasánovskou říši. Tato invaze byla zpočátku úspěšná a přiblížila se hlavnímu městu říše Ktésifónu; během perského protiútoku však byli poraženi.[8]

Během krátkého odklonu od východořímské říše mohli Hunové ohrožovat kmeny dále na západ.[9] Uldin, první Hun v současných pramenech identifikovaný jménem,[10] vedl skupinu Hunů a Alanů bojujících proti Radagaisovi na obranu Itálie. Uldin byl také známý tím, že porazil gótské povstalce, což způsobilo potíže východním Římanům kolem Dunaje a nechal setnout gótského vůdce Gaina v roce 400 či 401. Východořímská říše začala znovu cítit tlak Uldinových Hunů v roce 408, když překročil Dunaj a drancoval Thrákii. Východní Římané se pokusili Uldina koupit, ale jeho cena byla příliš vysoká, takže místo toho zaplatili Uldinovy podřízené, což vyústilo v mnohačetnou dezerci z Uldinovy skupiny Hunů. Sám Uldin utekl zpět přes Dunaj a dále o něm nejsou zmínky.[11]

Hunští žoldáci jsou zmiňováni při několika příležitostech ve službách Východo- a Západořímské říše, stejně jako Gótové, na přelomu 4. a 5. století.[12] V roce 433 jim byly některé části Panonie postoupeny Aetiem, magistrem militum Západořímské říše.[13]

Pod Attilou

Setkání Lva Velikého s Attilou od Raphaela zobrazuje papeže Lva I., doprovázeného Svatým Petrem a Pavlem

Od roku 434 vládli Hunům společně bratři Attila a Bleda, kteří byli stejně ambiciózní jako jejich strýc Rugila. V roce 435 přinutili východořímskou říši k podpisu smlouvy z Margusu (Orašje),[14] která dala Hunům obchodní práva a každoroční tribut od Říma. Když Římané smlouvu v roce 440 porušili, Attila a Bleda zaútočili na římskou pevnost a tržiště na břehu Dunaje Castru Constantias.[15] Mezi Huny a Římany se rozhořely boje, Hunové přemohli slabou římskou armádu a zničili města Margus, Singidunum a Viminacium. Ačkoli bylo v roce 441 uzavřeno příměří, Konstantinopol o dva roky později opět nedodala tribut a válka pokračovala. V následující kampani se Hunské armády přiblížily Konstantinopoli a než v bitvě u Chersonésu Římany porazily, vyplenily několik měst. Východořímský císař Theodosius II. vyhověl požadavkům Hunů a na podzim 443 byl se dvěma hunskými králi podepsán nový mír. Bleda zemřel v roce 445 a Attila se stal jediným vládcem Hunů.

Attila v roce 447 napadl Balkán a Thrákii. Válka skončila v roce 449 dohodou, v níž Římané souhlasili s tím, že zaplatí Attilovi roční tribut 2100 liber zlata. Během nájezdů na východořímskou říši si Hunové udržovali dobré vztahy se západní říší. Nicméně Honoria, sestra západořímského císaře Valentiniana III., poslala Attilovi prsten a požádala o pomoc, aby unikla sňatku se snoubencem senátorem. Attila ji prohlásil za svou nevěstu a jako věno žádal polovinu západořímské říše.[16] Kromě toho vznikl spor o právoplatném dědici krále sálských Franků. V roce 451 vstoupila Atillova vojska do Galie, kde nejprve zaútočila na Mety. Jeho armády pak pokračovaly na západ a prošly Paříží i Troyes, aby obléhaly Orléans. Flavius Aetius dostal od císaře Valentiniana III. pověření zbavit Orléans Hunů. Kombinovaná armáda Římanů a Vizigótů pak porazila Huny v bitvě na Katalaunských polích.

Následující rok Attila obnovil požadavky na Honorii a území v západořímské Říši. Vedl armádu přes Alpy do severní Itálie, kde napadl a zpustošil několik měst. Císař Valentinianus III. doufal, že se vyhne Římu a poslal tři vyslance, nejvyšší civilní důstojníky Gennadia Aviena a Trigetia, jakož i papeže Lva I., který se s Attilou setkal na řece Mincio v blízkosti Mantovy, a získal od něj slib, že by se stáhl z Itálie a vyjednal s císařem mír. Nový východořímský císař Marcianus poté přestal platit tribut, což vedlo k tomu, že Attila plánoval útok na Konstantinopol. V roce 453 však během své svatební noci zemřel na krvácení.[17]

Po Attilovi

Hunská spona ze 4. století

Po Attilově smrti v roce 453 čelila Hunská říše vnitřnímu mocenskému boji mezi vazalskými germánskými národy a vládnoucími Huny. Hunové v čele s Attilovým synem Ellakem vládcem kmene Akatzirů čelili během bitvy na řece Nedao gepidskému králi Ardarichovi, který vedl koalici germánských národů, aby hunskou nadvládu svrhl. Amalští Gótové se ve stejný rok vzbouřili pod vedením Valamira a Huny údajně porazil v odděleném střetnutí.[18] K úplnému zániku hunské moci v karpatské oblasti to však nestačilo, jen se mnoho germánských kmenů vymanilo z hunského vazalství. Ve stejné době Hunové také čelili příchodům dalších turkických národů z východu, včetně Oghurů, Saragurů, Onogurů a Suarů. V roce 463 Saragurové porazil Akatziri nebo Akatirské Huny a začali vládnout v pontské oblasti.[19]

Západní Hunové pod vedením Dengizicha měli potíže v roce 461, když je Valamir porazil ve válce proti Sadagům, spojenců Hunů.[20] Jeho tažení se také setkalo s nelibostí Ernaka, vládce Akatzirů, který se chtěl zaměřit na příchozí Oghury.[19] Dengizich na Římany zaútočil v roce 467 bez Ernakovy pomoci. Byl Římany obklíčen a dospěl k dohodě, že se vzdají, pokud jim bude dána půda a jeho hladovějícím silám budou poskytnuty potraviny. Během vyjednávání Hun ve službě Římanů jménem Chelchel přesvědčil nepřátelské Góty, aby na Hunské vládce zaútočili. Římané pod velením generála Aspara a pomocí bucellariů poté napadli znesvářené Góty a Huny a porazili je.[21] Dengizich byl v roce 469 poražen a zabit v Thrákii.[22]

Po Dengizichově smrti se Hunové patrně smísili s jinými etnickými skupinami, jako např. Protobulhary.[22] Historik Hyun Jin Kim ale tvrdí, že Hunové pokračovali pod Ernakovým vedením a stali se později kutrigurskými a utigurskými Huno-Bulhary.[19] Tento závěr je stále předmětem debat. Někteří učenci také tvrdí, že další skupina identifikovaná ve starověkých zdrojích jako Hunové – severokavkazští Hunové, byli skutečnými Huny.[19] Je známo, že vládci různých posthunských stepních národů si nárokují původ od Attily, aby legitimizovali své právo na moc. Od 4. století byli různé stepní národy západními a byzantskými zdroji označovány také jako „Hunové“.[23]

Povaha Hunů

Hunové během bitvy s Alany od Johanna Nepomuka Geigera (1805–1880).

Hunové trávili většinu svého života v koňském sedle. V jízdě byli cvičeni už od útlého dětství a své koně uměli ovládat. Jezdili na podivných malých koních, které pravděpodobně vyšlechtili z divokých prakoní. To jim umožnilo život v pustých stepích, rozprostírajících se od Mongolska až k Panonii (území dnešního Maďarska), ale také skvělou obratnost v boji. Díky svým válečnickým dovednostem se Hunové stali postrachem tehdejší evropské civilizace. Měli též zbraně vynikající kvality. Jejich jezdecké dovednosti a technické vynálezy (krátké a velmi ohebné luky z kompozitních materiálů) jim na rozdíl od protivníků dovolovaly používat luky i na koni. Hrůzu budily také jejich dvousečné meče.

Kromě toho jejich nepřátelům naháněly strach i jejich zápach, který Huny doprovázel. Hunové totiž považovali vodu za posvátnou a vykoupat se v ní by znamenalo její znesvěcení, proto se nemyli. Živili se převážně syrovým masem a zvířecí krev používali k pomazaní svých obličejů před bojem. Z toho pak vznikaly pověsti o tom, že Hunové požívají krev svých poražených nepřátel. Tváře většiny bojovníků pokrývalo množství jizev, které si přiváželi z bojů nebo se tak zdobili sami. Jedním z hunských zvyků bylo pořezat chlapcům obličej a rány zasypat popelem, což zamezilo úplnému zhojení jizvy. Mladí Hunové také rádi podnikali vražedné hony na civilní obyvatelstvo.

Seznam hunských vládců

Říše Hunů

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Huns na anglické Wikipedii.

  1. Sinor 1990, S. 180.
  2. de la Vaissière 2015, s. 175, 180.
  3. Maenchen-Helfen, Otto J. (1973). Knight, Max (ed.) S.386
  4. Sinor 1990, s. 177.
  5. Heather, Peter (2005) s. 153–154.
  6. Heather, Peter (2005) s. 151–152.
  7. Thompson E. A. s. 30–31
  8. a b Sinor 1990 s. 184
  9. Thompson E. A. s. 32–33
  10. Thompson E. A. s. 33
  11. Sinor 1990 s. 185
  12. Sinor 1990 s. 181
  13. Sinor 1990 s. 178
  14. Thompson E. A. 1996 s =136
  15. Thompson 1996 s. 87–89
  16. Halsall 2007 s. 251–252
  17. Maenchen-Helfen, Otto J. (1973). Knight, Max (ed.) s. 364
  18. Heather, Peter (1996) s. 124
  19. a b c d KIM, Hyun Jin 2013 s. 123
  20. Heather, Peter (1996) s. 125
  21. Maenchen-Helfen, Otto J. (1973). Knight, Max (ed.) s. 165–168
  22. a b Maenchen-Helfen, Otto J. (1973). Knight, Max (ed.) s. 168
  23. Róna-Tas 1999 s. 309

Literatura

  • SINOR, Denis. The Hun Period - The Cambridge history of early Inner Asia. Cambridge: Cambridge University Press, 1990. ISBN 9780521243049.. (anglicky) 
  • VAISSIÈRE, Étienne de la. "The Steppe World and the Rise of the Huns". - The Cambridge Companion to the Age of Attila. : Cambridge University Press., 2015. ISBN 978-1-107-63388-9.. (anglicky) 
  • MAENCHEN-HELFEN, Otto J.; KNIGHT, Max. The world of the Huns : studies in their history and culture. : University of California Press, 1973. Dostupné online. ISBN 978-0-520-01596-8.. (anglicky) 
  • HEATHER, Peter. The fall of the Roman Empire : a new history of Rome and the Barbarians. : Oxford University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-19-515954-7. (anglicky) 
  • THOMPSON, Edward Arthur. The Huns. : Blackwell Publishers., 1996. Dostupné online. ISBN 978-0-631-15899-8. (anglicky) 
  • HALSALL, Guy. Barbarian migrations and the Roman West, 376-568. : Cambridge University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 9780521434911. (anglicky) 
  • KIM, Hyun Jin. The Huns. : Routledge, 2015. ISBN 9781138841758.. (anglicky) 
  • RÓNA-TAS, András. Hungarians and Europe in the Early Middle Ages: An Introduction to Early Hungarian History.. : Budapest: Central European University Press, 1999. (anglicky) 
  • Bednaříková, J.: Stěhování národů, Praha: Vyšehrad 2003.
  • COLLINS, Roger. Evropa raného středověku, 300-1000. Praha: Vyšehrad, 2005, 479 s. ISBN 80-7021-660-3.
  • E. A. Thompson: Hunové. Nakladatelství Lidové Noviny. Praha, 1999.

Související články

Externí odkazy

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Hunové
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Éra vlády
Írán
Úmrtí v roce 2022
Úmrtí v roce 2023
Úniky toxických látek do Bečvy 2020
Ústí
Ústavní soud České republiky
Číňané
Čínština
Čína
Čínské znaky
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2023)
Čchien-lung
Čchung-čen
Čerkaská oblast
Čerkasy
Černá Hora
Černé moře
Černigov
Černihivská oblast
Červen
Česká Wikipedie
Česko
Členské státy NATO
Čtvrtá vláda Roberta Fica
Ču Čchang-sün
Ču Jou-sung
Říční údolí
Říční koryto
Říční niva
Říše Čching
Říše Ming
Řeka
Šan-tung
Šiveluč
Šklov
Švédsko
Ťasmyn
Ťiang-su
Ťing-tchaj
Židovská legie
Židovská národní rada
Žlobin
1. květen
11. duben
1303
14. říjen
14. duben
14. století
1418
15. říjen
15. století
1584
1585
16. století
1607
1644
1645
1646
1673
1674
17. duben
17. století
1775
18. říjen
18. století
1862
1884
19. červen
19. říjen
19. duben
19. století
1912
1913
1922
1923
1938
1941
1942
1943
1953
1963
1977
1992
2. duben
20. duben
20. století
2003
2008
2013
2021
22. duben
23. říjen
23. duben
238
24. duben
24. listopad
25. říjen
26. duben
28. říjen
28. březen
28. duben
36 pohledů na horu Fudži
4. duben
5. květen
5. listopad
7. století
9. století
Aaron Spelling
Abel Posse
Achdut ha-avoda
Ahmad Jamal
Akademie Tung-lin
Alija
Alois Fišárek
An-chuej
Andrea Palladio
Angélique du Coudray
Anglie
ANO 2011
Antické kolonie
Antonín Dufek (historik umění)
Apple II
Architektonický styl
Architektura starověkého Říma
Architektura starověkého Řecka
Ariane 5
Arménie
Atlantský oceán
Aun Schan Su Ťij
Autoritní kontrola
Azovstal
Béla Turi-Kovács
Bělogvardějci
Běloruština
Bělorusko
Bříza
Břeh
Březen
Bažina
Balbinus
Baltské moře
Barokní architektura
Bar Giora
Bavorsko
Bazavluk
Ben Ferencz
Berezina (přítok Dněpru v Bělorusku)
Beryslav
Bettie Page
Bilozerka
Bitva o Dněpr
Bitva o Madagaskar
Bitva o Mariupol
Bitva u Puebly
Boca Chica (Texas)
Bohuslav Korejs
Bolševici
Borovice
Bulhaři
Bychaŭ
Byzantská říše
Bzenecká lípa
Callisto
Cesta od Varjagů k Řekům
Che-nan
Cherson
Chersonská oblast
Chortycja
Chrámové jméno
Chu-pej
Chu Čeng-jen
Commons:Featured pictures/cs
Craig Breen
Déšť
Dějiny architektury
Dana Němcová
Daugava
David Ben Gurion
Deklarace nezávislosti Státu Izrael
Desna
Dněperská kaskáda
Dněperská přehrada
Dněpersko-bugský kanál
Dněpr
DněproGES
Dněpropetrovská oblast
Dněpr (rozcestník)
Dnipro
Doněcké akademické oblastní činoherní divadlo
Donald Trump
Doprava
Dorogobuž
Druc
Druhá světová válka
Duben
Dunaj
Dynastie Jižní Ming
Dynastie Ming
Ekonomické důsledky ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Elena Pampulovová
Emilia Galotti
Emmanuel Macron
Empír
Encyklopedie
Enerhodar
Etnologie
Europa (měsíc)
Evropa
Evropská kosmická agentura
Evropská unie
Evropský parlament
Finský záliv
Finsko
First-person shooter
Francie
Francouzská intervence v Mexiku
Galileovy měsíce
Ganymedes (měsíc)
Gary Ridgway
Gemeinsame Normdatei
Geodata
Geometrie
Gotthold Ephraim Lessing
Guy Lafleur
Hérodotos
Ha-Šomer
Haag
Hagana
Histadrut
Histories apodeixis
HLAS – sociálna demokracia
Hlavní strana
Hnutí Svoboda (Slovinsko)
Hokusai Kacušika
Hola Prystaň
Hospodářský růst
Hospodářství
Hunové
Husitství
Ignacio Zaragoza
Indie
Ingenuity
Inhulec
International Standard Book Number
Irpiň (řeka)
Istanbulská univerzita
Itálie
Izrael
Jacques Gaillot
Jakov Milatović
Jana Lorencová
Janez Janša
Jang-čou
Jang-c’-ťiang
Jan Kostrhun
Japonský dřevořez
Jaro
Jekatěrinoslav
Jeruzalém
Jicchak Ben Cvi
Jihoafrická ragbyová reprezentace
Josep Fusté
Jupiter (planeta)
Jupiter Icy Moons Explorer
Křivka obecná
Kachovka
Kachovská přehrada
Kachovská vodní elektrárna
Kaligrafie
Kamčatka
Kamjanka-Dniprovska
Kamjanská přehrada
Kamjanske
Kaněvská přehrada
Kaniv
Kanivská vodní elektrárna
Kaskáda přehrad
Kateřina II. Veliká
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Keř
Kidd Jordan
Kilometr
Kilometr čtvereční
Kilometr krychlový
Kinska
Kirovohradská oblast
Klasicismus
Klasicistní architektura
Klaus Schulze
Kníže z Fu
Kolonialismus
Kopec
Kosmodrom Šríharikota
Kostnický koncil
Kozáci
Kremenčucká přehrada
Kremenčucká vodní elektrárna
Kremenčuk
Krym
Krymský chanát
Kuo-c’-ťien
Květen
Kyjev
Kyjevská oblast
Kyjevská přečerpávací elektrárna
Kyjevská přehrada
Kyjevská vodní elektrárna
Léto
Latinská Amerika
Les
Lesostep
Library of Congress Control Number
Listnatý les
Li C’-čcheng
Ljubeč
Lockheed F-117 Nighthawk
Lužní les
Ludvík III. Bavorský
Luo-jang
Múte Bourup Egede
Madagaskar
Mahsá Amíníová
Mahulena Čejková
Maia Sanduová
Mamlúci
Mandžuové
Manuel Estiarte
Mapaj
Marhanec
Mariupol
Mars (planeta)
Mars Orbiter Mission
Marxismus
Mary Quantová
Matthew Perry
Meda Mládková
Metr krychlový za sekundu
Mezinárodní měnový fond
Mezinárodní trestní soud
Milo Đukanović
Mistrovství světa v ragby 2023
Mittelbau-Dora
Mohylev
Mohylevská oblast
Moldavsko
Mongolové
Mongolský vpád na Rus
Most Patona
Muzeum ropného a plynárenského průmyslu Ignáce Łukasiewicza
Mwai Kibaki
Myanmar
Nájezd
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní knihovna České republiky
Národní knihovna Izraele
Národní liga pro demokracii
Národně socialistická německá dělnická strana
Něman
Nadace Wikimedia
Nanking
Neoklasicismus
Nestor (kronikář)
Nigel Lawson
Nikopol (Ukrajina)
Nil
Nova Kachovka
Novozélandská ragbyová reprezentace
Nukleárie
Očakiv
Občanská koalice
Období Edo
Oblast
Odtok
Okresní soud ve Vsetíně
Olešky (Ukrajina)
Oleg Protopopov
OpenStreetMap
Orša
Ota I. Bavorský (1848–1916)
Ottův slovník naučný
Ottův slovník naučný/Borysthenes
Přístav
Předseda vlády Slovenské republiky
Přehradní hráz
Přehradní nádrž
Padělek
Palestina v osmanském období
Palladiánská architektura
Paní Čeng
Pandemie covidu-19
Pandemie covidu-19 v Česku
Parlamentní volby v Polsku 2023
Pavel Simon
Pavol Mešťan
Pchin-jin
Pečeť
Peřej
Peřeje
Peking
Perejaslav
Perseverance
Petrohrad
Petr Pavel
Pjotr Nikolajevič Wrangel
Po'alej Cijon
Podněstří
Podzemní voda
Podzim
Polsko
Polsko-sovětská válka
Poltava
Poltavská oblast
Portál:Čína
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Sport
Portál:Ukrajina
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
Posmrtné jméno
Povodeň
Právo a spravedlnost
Průmyslová revoluce
Průtok vodního toku
Pražský hrad
Pramen
Pravda (noviny)
Prezident Černé Hory
Prezident Izraele
Prezident Slovenské republiky
Pripjať
Prosinec
Protesty v Íránu (2022–2023)
Psel
Pupienus
Q1352743
Q1352743#identifiers
Q1352743#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q40855
Q40855#identifiers
Q40855#identifiers|Editovat na Wikidatech
Radim Uzel
Rahačoŭ
Rahačou
Rečyca
Recep Tayyip Erdoğan
Renesanční architektura
Rižský záliv
Richard Moll
Robert Fico
Robert Golob
Robert Irwin (umělec)
Robert Kaliňák
Rodné jméno
Rokoko
Rolex Paris Masters 2023
Ros
Ruština
Rudá armáda
Rugby union
Ruská invaze na Ukrajinu
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Ruská občanská válka
Ruské impérium
Rusko
Sýrie
Sacharovova cena za svobodu myšlení
Salvarsan
Samara (přítok Dněpru)
Senát Parlamentu České republiky
Sergio Gori
Severoatlantická aliance
Severokrymský kanál
Seznam hlasování o důvěře vládě České republiky
Seznam osobností vyznamenaných 28. října 2023
Seznam prezidentů Spojených států amerických
Sibiř
Sionismus
Skandinávie
Skythové
Slované
Slovenská národná strana
Slovenska demokratska stranka
Slovensko
Slovinsko
SMER – sociálna demokracia
Smolensk
Smolenská oblast
Smrk
Sníh
Sož
Sopečná erupce
Soubor:Днепр код Кијева.jpg
Soubor:Исток Днепра (часовня).jpg
Soubor:167kachovskemore.jpg
Soubor:Apple-II.jpg
Soubor:Arc Triomphe.jpg
Soubor:Bettie Page-2.jpg
Soubor:DneproGES Khortitsa.jpg
Soubor:Dnieper Basin River Town Polski.png
Soubor:Dnieper Nasa 2004-05-06.jpg
Soubor:Dnipro estuary.jpg
Soubor:Emblem of Mozambique.svg
Soubor:Flag of Koryakia.svg
Soubor:Flag of Mars.svg
Soubor:Great Wave off Kanagawa2.jpg
Soubor:Manel Estiarte (Diada de Sant Jordi 2009).jpg
Soubor:Mars Orbiter Mission - India - ArtistsConcept.jpg
Soubor:Nanjing-City-Wall-near-Zhonghua-Gate-3101.jpg
Soubor:Narodni Divadlo, Estates Theater, Prague - 8638.jpg
Soubor:Persimmon and Three Yellow Tangerines.jpg
Soubor:Yitzhak Ben-Zvi.jpg
SpaceX
SpaceX South Texas launch site
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/0-520-04804-0
Speciální:Zdroje knih/0300075537
Speciální:Zdroje knih/0521243327
Spojené státy americké
Srážky
Srpen
Státní znak Mosambiku
Stěhování národů
Střední Evropa
Střednědněprovská vodní elektrárna
Stanislav II. August Poniatowski
Starověk
Starship (SpaceX)
Starship Test Flight
Stavovské divadlo
Step
Sudetoněmecká strana
Sudety
Sula (přítok Dněpru)
Světová ekonomika
Svitlovodsk
Svoboda a přímá demokracie
Symetrie
Třída T 47
Tchaj-čchang
Teteriv
Texas
Thomas Mattingly
Tiskař
Trhy
Tribut
Trojúhelník
Trubiž
Turecko
Ukijo-e
Ukrajinština
Ukrajina
Ukrajinka (město)
Ural (řeka)
Válka Izraele s Hamásem (2023)
V-2
Vahagn Chačaturjan
Valdajská vysočina
Varjagové
Velká sovětská encyklopedie
Velká vlna u pobřeží Kanagawy
Velké národní shromáždění
Vichistická Francie
Vikingové
Viktor Zvjahincev
Virtual International Authority File
Visla
Vitebská oblast
Vláda Černé Hory
Vláda Petra Fialy
Vladimir Kara-Murza
Vladlen Tatarskij
Vlajka Korjackého autonomního okruhu
Vlasta Prachatická
Vodní doprava
Vodní elektrárna
Vojenská junta
Vojenský převrat v Myanmaru 2021
Volby do Knesetu 1949
Volby prezidenta Francie 2022
Volha
Vorskla
Vratislav Effenberger
Vyšhorod
Vyslovení nedůvěry
Vzdušný prostor
Vzdutí
Vznik Československa
Wan-li
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikifunctions:Main Page
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Článek týdne/2023
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Obrázek týdne/2023
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/duben
Wikipedie:Vybraná výročí dne/květen
Wikipedie:Vybraná výročí dne/listopad
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zajímavosti/2023
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wolfenstein 3D
WorldCat
WTA Finals 2023
Západní Bug
Západní svět
Záporoží
Záporožská oblast
Záporožská Síč
Zatčení
Zdeněk Douša
Zdeněk Fiala
Zdeněk Mácal
Zdeněk Ziegler
Zima
Zuzana Čaputová




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk