Hydrofoil

Křídlový člun, (angl. hydrofoil) někdy také nazýván „Raketa“, podle prvního sériově vyráběné a široce rozšířené lodi tohoto typu Raketa vyráběného od roku 1957 v Sovětském svazu. Křídlový člun (hydrofoil) je speciální druh plavidla v klidu vypadající jako běžný člun. Jeho zvláštnost spočívá v tom, že má pod vodou nosná křídla (typ SP) nebo ližiny (typ FS). Ta při vyšší rychlosti vytváří vztlak, který nadzvedne člun nad hladinu, čímž se sníží odpor vody vůči trupu a díky tomu může člun dosahovat vyšších rychlostí při stejném výkonu. Díky tomu, že člun není přímo v kontaktu s hladinou, je jeho stabilita méně ovlivňována vlnami a plavba je proto klidnější. To platí v případě, kdy výška vln nepřesahuje hloubku ponoru nosných křídel potřebnou pro vytvoření dostatečného vztlaku. Při vyšších vlnách se křídlo po průjezdu vlnou dostane mimo vodu, ztratí vztlak a příď člunu prudce poklesne.

Historie

Prototypy

Průkopníkem na poli křídlových člunů byl italský vynálezce Enrico Forlanini. Na křídlových člunech začal pracovat roku 1898. Forlaniniho kromě člunů zajímaly i letadla a helikoptéry, jeho vynálezy získaly patentovou ochranu ve Velké Británii a Spojených státech amerických^[1] .

Roku 1906 byl ve vědeckém žurnálu Scientific American publikován vědecký článek o základním principu křídlových člunů; jeho autorem byl jejich americký pionýr William E. Meacham.

Alexander G. Bell považoval vynález hydroplánu za velmi významný milník a po přečtení Meachemova článku začal pracovat na návrhu plavidla, kterému dnes říkáme křídlový člun. Se svým hlavním inženýrem Caseym Baldwinem a námořním architektem Phillipem L. Rhodesem započali experimentovat v létě roku 1908. Baldwin studoval Forlaniniho práci a začal testovat modely založené na jeho designu. Během Bellova světového turné v letech 1910–1911 se Bell a Baldwin setkali v Itálii s Forlaninim, se kterým absolvovali projížďku na jeho křídlovém člunu po jezeru Maggiore. Baldwin popisoval, že plavba byla hladká jako let.

Během návratu do Bellových labroatoří v Beinn Bhreagh poblíž Baddecku v provincii Nové Skotsko testovali větší množství modelů, z nichž nakonec vznikl typ HD-4. Nejvyšší dosažená rychlost v těchto člunech osazených motory značky Renault byla 87 km/h (54 mph). Akcelerace byla uspokojivá, stejně tak chování člunu na vlnách, celková stabilita člunu a zatáčení. Bellova zpráva pro americké námořnictvo o dosažených výsledcích mu umožnila obstarat si dva motory o výkonu 260 kW (350 hp). 9. září roku 1919 člun HD-4 ustanovil světový rekord v rychlosti plavby na 114 km/h (70,86 mph). Rekord zůstal po dvě desetiletí nepřekonán. Replika Bellova člunu HD-4 ve skutečné velikosti je vystavena v Bellově muzeu (Alexander Graham Bell National Historic Site museum) v Baddecku.

Na začátku 50. let 20. století postavili manželé Henning-Leeovi křídlový člun s proudovým pohonem nazvaný White Hawk (Bílý jestřáb) a pokusili se prolomit rychlostní rekord na vodě. Prototyp byl osazen proudovým motorem Rolls-Royce Derwent o výkonu až 4000 koní. Plavidla poháněná lodním šroubem mají tendenci zvedat svou příď vlivem polohy pohonu pod úrovní trupu. Plavidla s proudovým pohonem mají naopak tendenci svou příď tlačit pod hladinu, což konstruktéři White Hawka vyřešili rozšířením trupu v přední části člunu. Ve vysokých rychlostech nosná křídla bránila tomu, aby se příď ponořila pod hladinu. Během testování White Hawk nedosahoval rychlostí vyvinutých při Bellově rekordním pokusu z roku 1919. Konstruktéři se museli vypořádat s fenoménem, kterému musí čelit i dnešní nejrychlejší křídlové čluny: kavitací (obdobnou kavitaci u vysokorychlostních lodních šroubů, která rozbíjí vztlak tvořený listy šroubu při pohybu vodou rychlostí nad 112 km/h), která ohýbá vztlačné křídlo a v podstatě způsobuje ztrátu vztlaku křídla (stall).

Rozšířeným a poměrně široce používaným typem dopravního prostředku, především na řekách, se křídlové čluny stali v Sovětském svazu. Tam na jejich vývoji od 40. let minulého století pracoval Rostislav Alexejev. Od roku 1957 kdy byla vyrobena první Raketa, se čluny začal vyrábět v poměrně velkém množství a často byli i vyváženy. Následovali další typy Meteor, Voschod a Kometa. Ve výrobě, vývoji a provozu křídlatých člunů pro osobní dopravu se tam pokračuje od konce padesátých let nepřetržitě dodnes.

Dalším poměrně rozšířeným sériově vyráběným typem křídlového člunu se stal Boeing 929 Jetfoil, který byl vyráběn od roku 1974. Dostalo se mu omezeného využití ve Spojených státech a dále zejména v Asii. Od roku 1998 kdy na výrobu navázala společnost Kawasaki se stal rozšířeným v Japonsku.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hydrofoil na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b MEYER, John R., Jr. Ships that fly........ A story of the modern hydrofoil........ . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-19. (angličtina)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu křídlový člun na Wikimedia Commons
(anglicky) Mustard: The Ship That Flew: USS Plainview na YouTube

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Hydrofoil
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[stf-1] MEYER, John R., Jr. Ships that fly........ A story of the modern hydrofoil........ . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-19. (angličtina)

[1]