Ignaz von Ruber
Ministr spravedlnosti Předlitavska
Ve funkci: 30. listopadu 1897 – 2. října 1899
Předchůdce	Johann Gleispach
Nástupce	Eduard von Kindinger
Člen Panské sněmovny
Ve funkci: 1902 – ???
Narození	8. května 1845 Brno Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	7. listopadu 1933 Vídeň Rakousko Rakousko
Alma mater	Vídeňská univerzita Univerzita Št. Hradec
Profese	soudce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignaz von Ruber (8. května 1845 Brno – 7. listopadu 1933 Vídeň) byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, ministr spravedlnosti v první vládě Paula Gautsche a vládě Franze Thuna.

Biografie

Vystudoval Theresianum ve Vídni. V letech 1864–1868 absolvoval Vídeňskou univerzitu a v roce 1870 získal titul doktora práv na Univerzitě ve Štýrském Hradci. Od roku 1868 působil v justici, byl soudcem v Brně a od roku 1887 pracoval na generální prokuratuře ve Vídni. Od roku 1891 působil na kasačním soudu a roku 1896 se stal sekčním šéfem na ministerstvu spravedlnosti.^[1]

Vrchol jeho politické kariéry nastal za první vlády Paula Gautsche, v níž se stal ministrem spravedlnosti. Post si udržel i v následné vládě Franze Thuna. Funkci zastával v období 30. listopadu 1897 – 2. října 1899.^[2] Ve funkci čelil kritice, když roku 1898 nejvyšší soudní dvůr potvrdil platnost takzvané České charty z roku 1848, kterou rakouská vláda vyhlásila zrovnoprávnění obou zemských jazyků v Čechách. Vydal rovněž kontroverzní výnos o poplatcích za advokátní služby.^[1]

Po odchodu z vlády nastoupil na pozici předsedy senátu nejvyššího soudního a kasačního dvora, jehož byl v letech 1907 až 1918 dokonce prvním prezidentem. V roce 1902 byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny. Publikoval odborné studie, v nichž se zabýval právními dějinami Moravy. V roce 1909 byl povýšen na barona.^[1]

Odkazy

Reference

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.