Jeho Svatost Inocenc IV.
180. papež
Inocenc IV. na Lyonském koncilu
Církev	římskokatolická
Zvolení	25. června 1243
Uveden do úřadu	28. června 1243 (konsekrace)
Pontifikát skončil	7. prosince 1254
Předchůdce	Celestýn IV.
Nástupce	Alexandr IV.
Znak
Svěcení
Biskupské svěcení	28. června 1243
Kardinálská kreace	18. září 1227
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	biskup diecéze Albenga-Imperia (1225–1226) kardinál-kněz u San Lorenzo in Lucina (1227–1243)
Osobní údaje
Rodné jméno	Sinibaldo de Fieschi
Datum narození	cc. 1180 až 1195
Místo narození	Janov nebo Manarola Janovská republika, Svatá říše římská
Datum úmrtí	7. prosince 1254
Místo úmrtí	Neapol, Sicilské království
Místo pohřbení	Cattedrale Metropolitana di Santa Maria Assunta, Neapol
Seznam papežů nosících jméno Inocenc multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Inocenc IV. (cca 1195 Janov nebo Manarola – 7. prosince 1254 Řím), vlastním jménem Sinibaldo de Fieschi, byl papežem v letech 1243 až 1254. Vzhledem ke svým studiím práva v Parmě a Bologni patřil k nejvýznamnějším církevním právníkům své doby.

Život

Předchůdcem Inocence IV. byl Celestýn IV., který vládl pouhých 17 dní. Počínání Inocence IV. tedy spíše navazuje na pontifikát Řehoře IX. Ten měl s německým císařem Fridrichem II. vážné spory, jež pramenily ze zápasu o nezávislost církve a neochoty císaře podvolit se papežské moci. Po úmrtí Řehoře IX. Fridrich vkládal velké naděje do kardinála de Fieschi, který byl 25. června 1243 zvolen papežem jako Inocenc IV. Jeho očekávání se však nenaplnilo, Inocenc IV. nehodlal slevit na svých požadavcích vůči císaři. Následujícího roku pak svolal do Lyonu koncil, známý jako 1. lyonský koncil, který měl císaře sesadit. Císař dostal možnost se hájit, ale když nestihl do 17. července 1245 předstoupit před koncil a obhájit své jednání, nechal papež koncilem vyhlásit konstituce, které sesazovaly císaře. Tento koncil také nařídil novou křížovou výpravu (sedmou) proti Saracénům a Mongolům. Mezi další důležitá rozhodnutí patřily odvody dvacetiny z každého obročí po tři roky na podporu Svaté země a odvody poloviny příjmu obročí, jejichž tituláři v nich nesídlili alespoň šest měsíců v roce, ve prospěch Latinského císařství.

Po vyřízení hlavního sporu s císařem se papež soustředil na potírání rozličných heretických skupin. Na jeho podporu vydal 15. května 1252 bulu Ad extirpanda, která stanovila některé normy pro inkvizici. Poprvé se zde zmiňuje tortura jako způsob výslechu, prostředek, který byl v následujících staletích běžně využíván a zneužíván při výslechu obžalovanách heretiků. Zároveň však papež stanovil poměrně přísná kritéria pro vynášení konfiskačních, doživotních a hrdelních rozsudků, které inkviziční tribunál nesměl vynést bez souhlasu místního biskupa.

Zároveň ale Inocenc IV. vydal roku 1247 bulu, která zakazovala křesťanům provozovat akty zvůle vůči Židům, jakkoli je fyzicky napadat, připravovat o jmění, vyrušovat o sobotních bohoslužbách, znesvěcovat jejich pohřebiště atp. Jedná se de facto o první právní dokument, který Židy brání před nařčením z rituální manipulace s krví a krádeže dětí, což byla ve středověku rozšířená pověra.

Papež a Praha

Podobně jako Řehoř IX. prosazoval Inocenc IV. mendikanty a schválil řeholní pravidla svaté Kláry pro řád klarisek. Také svatá Anežka Přemyslovna si podala žádost o vlastní řeholi, kterou však Inocenc stroze odmítl. Ale korespondence pokračovala. Roku 1247 papež udělil odpustky všem návštěvníkům kostela špitálního bratrstva křižovníků a 10. října 1250 udělil křižovníkům právo nosit na oděvu červený řádový odznak s křížem a hvězdou. 15. ledna 1251 Anežce do Prahy dorazil papežův dar relikvií.^[1]

Odkazy

Reference

Související článek

• Dopis Güjük chána papeži Inocenci IV.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Inocenc IV. na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Papežové
Seznam papežů
1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.
5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.
9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan  XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.
13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.
17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František
Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.