A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jacques-René Hébert | |
---|---|
Narození | 15. listopadu 1757 Alençon |
Úmrtí | 24. března 1794 (ve věku 36 let) Paříž |
Příčina úmrtí | poprava stětím |
Místo pohřbení | Hřbitov Errancis |
Povolání | novinář, politik, editor a spisovatel |
Politická strana | Kordeliéři |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jacques-René Hébert (15. listopadu 1757 v Alençonu – 24. března 1794 v Paříži) byl francouzský publicista, politik a jedna z nejvýznamnějších postav Francouzské revoluce.
Život
Hébert se narodil jako syn zlatníka, prožil klidné dětství a vyrůstal v relativním bohatství středostavovské rodiny. Pro čin z mladické nerozvážnosti byl odsouzen k vysoké pokutě a ze studu odešel do anonymní Paříže, kde se až do výbuchu revoluce protloukal životem v bídě.
Jako vydavatel časopisu Le Pére Duchesne, který od podzimu 1790 vyšel v celkem 385 číslech, vstoupil do revolučního dění a stupňoval revoluční nálady. V publikační činnosti předčil i Marata. Francouzský historik Jules Michelet konstatuje, „tisk, to byl Hébert“. Základní programové body jeho časopisu byly: svržení monarchie a nastolení demokracie dle vzoru Rousseaua, boj proti zahraničním monarchiím, zřízení světové republiky a především stálý boj proti církvi jako centru „vnější i vnitřní kontrarevoluce“ a „hlasatelce ideologie středověkých a přežitých despocií“ (ancien régime). Protiklerikální a protináboženské zaměření bylo patrno již od prvního čísla časopisu (vyšlo pod titulem „Dolů se zvony“); o 3 roky později na podzim 1793 patřil Hébert k hlavním iniciátorům „odkřesťanštění“ – hnutí, které mělo za cíl zničit veškerou stopu po křesťanství a ke kterému se Robespierre později začal stavět rezervovaně.
Hébertismus vycházel z myšlenek osvícenství, jakkoli je svým zaměřením na nejnižší společenské vrstvy nutně banalizoval. Jako politický agitátor se Hébert obracel především k sansculotům – malým řemeslníkům a živnostníkům na pařížských předměstích, kteří představovali motor revoluce. Vedle své pisatelské činnosti byl Hébert aktivní v četných revolučních spolcích, např. Club des Cordeliers. Po útoku na Tuilerie a po zajetí krále vedl Hébert společně s Pierrem Gaspardem Chaumette a svými příznivci hébertisty pařížskou komunu, která jako centrální orgán spojovala činnost 48 městských sekcí, a svého času svým vlivem předčila Národní konvent.
Ačkoli perzekuce a hromadné popravy duchovenstva neustávaly, od konce roku 1793 se Robespierre jako deista začal stavět proti dechristianizační kampani, která se projevovala rabováním chrámů a klášterů a ničením sakrálního umění. Se stupňujícím se terorem Robespierre oslabil vliv pařížské komuny a hnutí sansculotů, jejichž předáky nechal popravit. Proti Hébertovi spustil nejdříve několikatýdenní pomlouvačnou kampaň, která skončila spektakulárním procesem, během nějž byl kromě jiných zločinů obviněn z roajalistického spiknutí.
Hébert zahynul na popravišti v Paříži 24. března 1794. Člověk, který často slovem i tiskem nabádal ke krvavému účtování s „nepřáteli revoluce“, na své poslední cestě nedokázal projevit zmužilost: cestou na popraviště opakovaně omdléval a nakonec, když byl položen pod gilotinu, začal ječet strachy. (Kati navíc zvýšili Hébertovo utrpení tím, že několikrát popravu jen fingovali – břitvu gilotiny zastavili těsně nad odsouzencovým hrdlem a pak nechali přihlížející dav bavit se jeho šokem a strachem.)
Odkazy
Literatura
- SCHAMA, Simon. Občané: Kronika Francouzské revoluce. Praha: Prostor, 2004. 967 s. ISBN 80-7260-111-3.
- TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787-1799. Praha: Triton, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7387-211-3.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques-René Hébert na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk